30. června 2017

Zákon je pruda, ale dá se obejít | Paní půlnoci

Nedávno vyšla v češtině nová kniha Cassandry Clareové a pokud se těšíte, že se odprostila od světa lovců stínů a napsala (konečně) něco úplně jiného, musím vás zklamat. Clareová se tohoto světa evidentně jen tak nevzdá, dokonce má naplánované ještě další série a další doprovodné povídky… Jaká ale byla Paní půlnoci?

Paní půlnoci má hodně pomalý rozjezd. Nějakých 120 až 150 stánek trvá, než se do všeho pořádně začtete a pořádně vás to chytí. U jakékoli jiné knihy byste si mohli říkat, že to už bude skoro půlka knihy pryč… u Paní půlnoci to ale rozhodně neplatí. 120 stran je asi její čtvrtina. Jedná se totiž značně objemnou knihu, z Clareové se nám stává trochu grafomanka. Za pomalý rozjezd nemůže případná čtenářova neznalost světa lovců stínů (v tomhle ohledu se autorce daří svět popsat pořádně pro nové čtenáře a zároveň neotravně pro ty staré), ale spíš jakási potřeba rozvést strašně moc linek tak, aby se do nich čtenář pořádně dostal a orientoval se. Sice nakonec dávají všechny smysl a mají svůj důvod, ale přeci jenom to vážně dlouho trvá a je jich až zbytečně moc.

„Přivezu oře,“ nabídl se. „Toužím se proletět.“
„A dodržuj povolenou rychlost!“ Zařval Julián, než Mark zmizel za rohem budovy.
„Pojedou po obloze, Juliáne,“ připomněla mu Emma. „Tam žádná povolená rychlost neplatí.“
26. června 2017

Všechno nejlepší Harry!


Harry Potter dneska slaví! Slaví dvacet let od prvního vydání Kamene mudrců… a já nějak nemůžu uvěřit, že už je to dvacet, skutečně dvacet let! Pravda, už taky nejsem nejmladší :D

Možná už jsem někdy vyprávěla, jak jsem se dostala k Harrymu Potterovi, ale aby to bylo hezky oficiální a takové slavnostnější, přidala jsem se k několika dalším bloggerům a Albatros Media a moje první setkání s Harry Potterem jsem s nimi natočila.


Na další videa se můžete podívat tady.

Jak možná někteří víte, už pěknou řádku let dělám vedoucí na letním dětském táboře a loni jsme si i tam hráli na kouzelný svět Harryho Pottera a řeknu vám, užívala jsem si to víc než děti. :D


Kromě toho, co jsem říkala ve videu, mě momentálně mrzí ještě jedna věc, že nejsem doma u rodičů, nesedím s taťkou u televize a že nekoukáme společně na Kámen mudrců. Ale ono to přijde, jak nás znám, do konce roku stihneme všechny díly minimálně dvakrát. :) 
Přeju všechno nejlepší nejen Harrymu, ale i nám všem, protože nezapomínejme na slova samotné Rowlingové: Hogwarts will allways be there to welcome you home.
A já si jdu číst, ani nemusíte hádat co. :)
2. června 2017

Je vůbec potřeba být perfektní?

Psaní Báry Šťastné mám upřímně ráda. Příjemné, milé, vtipné, nápadité, chytré a jakoby mi mluvilo přímo z duše. Jasně, vůbec nejsem v podobné životní fázi jako Bára, ale přeci jenom se v jejím vyprávění nacházím. A pokud se zrovna náhodou nenacházím, tak se každopádně dobře bavím. Dobrá tak akorát je už její třetí kniha a je rozhodně lepší, než popisuje její název.

V první knize Bára hledala důvody, proč může být šťastná i s malým písmenkem. V té druhé sbírala odvahu a teď ukazuje, že ne vždycky musí být perfektní, že není potřeba se srovnávat s ostatními, ale že je důležité být hlavně pro sebe dobrá tak akorát.

18. května 2017

Závěr snové trilogie | Třetí stříbrná kniha snů

Knihy Kerstin Gierové jsou pro mě naprosto jasný čtením. Neoplývají sice literární kvalitou a Třetí stříbrná kniha snů je ze všech asi nejslabší, přesto je to to správně oddechové čtení, ke kterému se vždycky ráda obrátím. Obzvlášť, když není dořešeno hned několik závažný i méně závažných, ale zato vtipných problémů, a netrpělivě čekám na odhalení blogerky Secrecy!

7. března
Ach lidi! JEDNOU si člověk přispí a stane se NĚCO takového. To není fér. Víte, že bych se přetrhla, abych vám mohla naservírovat všechny skandály a historiky co nejčerstvější…

Liv Silberová má hned několik problémů, které potřebuje vyřešit: některé se týkají jejího přítele, některé rodiny a nadcházející svatby její maminky… a některé se týkají snů. Sny totiž hrají v jejím životě důležitou roli, přece jenom v nich umí doslova chodit! A taky se v nich odehrávají zajímavé věci… a všechno se blíží k velkému závěru!

Klika se pohnula. Jemné černé a rudé šupinky se ve světle zatřpytily, ještěrka se protahovala, rozmotala svůj ocas a otevřela oči. 
„Nejsi ani trochu kýčovitá,“ řekla jsem, jako vždy uchvácena její krásou. Když jsem svoje dveře uviděla poprvé, byla ještěrka ještě z mosazi a mnohem menší než teď. O přátelském pomrkávání ani nemluvě a nikdy se nepohnula. Teď po dveřích lezla nahoru a dolů a uvelebila se na jednom místě, aby mohla vykonat funkci kliky, když jsem opravdu chtěla vyjít ven.

Závěr knihy a potažmo celé série ale bohužel nečekejte nijak závratný. Dokonce se vám spíš asi líbit nebude, protože to vážně není povedená část příběhu.
Třetí stříbrná kniha snů má těch much hned několik. A občas nad ní budete celkově kroutit hlavou, protože se v některých situacích Liv chová vážně hloupě. Vadí nám ale tolik trochu hloupá hlavní hrdinka a trochu hloupá kniha, když je to takové příjemné a milé oddechové čtení? Já osobně něco takového u oddychového čtení přímo očekávám. Nejdůležitější je, aby mě to bavilo a abych se dobře odreagovala. A to se u závěrečného dílu snové trilogie přesně stalo. A není vůbec vyloučeno, že si čtení celé série brzy zopakuju, protože přesně vím, jak příjemný pocit ve mně její čtení vyvolá. Už teď se dost těším. 


Název: Třetí stříbrná kniha snů
Autor: Kerstin Gierová
Série: Stříbrná
Díl: třetí
Vydání: 2017
Překlad: Tereza Pecáková
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 394
Za poskytnutí knihy děkuji mnohokrát nakladatelství CooBoo! 
8. května 2017

Vítejte v Pomezí!

Už jste někdy zažili imerzivní divadlo? Divadlo, ve kterém se můžete volně pohybovat, na všechno sahat, kde platí jen dvě pravidla (nepřekážet hercům v cestě a mluvit jen na vyzvání)? Projekt Pomezí takovýhle zážitek nabízí. A my jsme se rozhodly, že vám o něm řekneme něco víc.


Pomezí je městečko v lužických horách, nacházíme se zde někdy kolem dvacátých či třicátých let minulého století, zrovna v době, kdy vrcholí slavnost jeřabin a do města přijíždí cizinec. Máte zhruba dvě a půl hodiny na to, abyste přišli na kloub všem záhadám, které se týkají nejen Pomezí, ale i jeho obyvatel. Máte k dispozici tři rozlehlá patra opuštěného domu, spoustu dopisů, dokumentů a fotek. Je na vás, jak čas využijete a jestli si zvládnete poskládat dohromady střípky toho, co se tady děje.



Hanka: Bětko, čím tě Pomezí nalákalo k první návštěvě?
Bětka: Já jsem se o tom dozvěděla někdy z kraje roku, básnil o tom kamarád ze střední, od kterého bych zrovna divadelní tip nečekala. Byl opravdu nadšený a mně se navíc dost líbil ten koncept, kdy si to prostě můžeš projít sama. Taky jsem hned věděla, že ty se mnou půjdeš.
Hanka: To je pravda, jsem pro každou špatnost. :) A taky protože klasické divadlo je sice hodně fajn, ale na něco takhle zvláštního jsem vážně zvědavá. A rozhodně nelituju.
23. dubna 2017

Může být něco víc...? | recenze

Kdy jste naposledy četli knihu, po jejímž dočtení byste se zmohli tak akorát na „Co to k sakru bylo?“ Knihu, která by vám strašně zamotala hlavu, a vy byste vůbec nevěděli, co si vlastně máte myslet… a to nejen o knize, ale taky o sobě a celé lidské společnosti? A nejen protože by ve vás vyvolala extrémně silné pocity, ale protože by zároveň byla tak strašně šílená, že byste prostě nevěděli, co dál… Chybí vám taková kniha ve vašem životě? Pak rozhodně sáhněte po novince Patricka Nesse: Něco víc.

Poprvé není obloha čistě modrá. Mraky. Veliké a nadýchané. Veliké, nadýchané a černé mraky se ženou oblohou.
Seth nevěří vlastním očím. „To jako v pekle prší?“

Šestnáctiletý Seth už toho má všeho dost. Je zoufalý a osamělý…. A topí se. Doslova. A ne náhodou. Sám od sebe se zvedl, došel na pláž, vlezl do vody… a už z ní nevylezl. Tam jeho příběh ale zdaleka nekončí. Seth totiž procitl. Ale ne na pláži nebo v nemocnici. Probudil se na betonovém chodníčku před domem. Před domem v Anglii, kde před pár lety bydlel s rodiči a bratrem, než se přestěhovali do Spojených států. A nikde nikdo. Opravdu. Celá vesnice je prázdná, nikde není živá duše… a počasí se trochu zbláznilo. Je tohle posmrtný život? Ocitl se Seth v pekle?

Tuhle otázku si položil několikrát. Přece jenom se ocitl na známém místě za velice podivných okolností… teda jestli berete smrt jako podivnou okolnost. Každopádně je to celé hodně, hodně divné, toho si je Seth vědom. Ale je přece jenom po smrti, tak co by se něčemu divil.
9. dubna 2017

#Nessorozec v Praze & Volání netvora

Netvor se zjevil těsně po půlnoci. Tak jako to netvoři obvykle dělávají.

Patrick Ness se před námi v Praze zjevil v úterý 28. března kolem jedné hodiny odpolední. Sice nevím, jestli je to jeho obvyklý čas na zjevování, ale rozhodně jsem velice ráda, že se objevil. Měla jsem totiž s dalšími bloggerkami (jak Patrick sám poznamenal, vypadalo to, že v české knižní blogosféře nefigurují mužské postavy, omlouváme se pánové :D) možnost zúčastnit se setkání s autorem trilogie Chaos, My ostatní tu prostě žijem, novinky Něco víc a nově vydaného Volání netvora. Večer jsme se poté zúčastnili v rámci Febiofestu i filmové premiéry Volání netvora, po které následovalo pokřtění knihy za přítomnosti Patricka Nesse. A já tímto znovu mnohokrát děkuji nakladatelství Slovart za pozvání!


Na besedě s Patrickem jsme se dozvěděli, že:

Pravidelní čtenáři

Používá technologii služby Blogger.

Zasílání novinek na email

Prohledejte blog

Očekávejte recenze:

Mluv by Laurie Halse Anderson

Autoři