22. března 2012

Představ svoji oblíbenou knihu

 Představ svoji oblíbenou knihu je soutěž pořádaná Sue, Mimi a Luce. O co vlastně jde, si můžete přečíst třeba tady
PREDSTAV SVOJU OBĽÚBENÚ KNIHU - súťaž


Říct jednu oblíbenou knihu je pro mě hotová sebevražda. Vždycky jsem hodně četla, ale za poslední rok a půl toho bylo opravdu spousta a určitě budu i nadále hodně číst. Mohla bych vyjmenovat knihy, které jsem přečetla před dávnou dobu a stejně mi zůstali v paměti a hlavně v srdci, jsou to například: Dědeček večerníček, Staré pověsti české, Harry Potter, Klukům vstup zakázán – Jen pro čarodějnice (na téhle sérii jsem naprosto ujížděla a i teď, když jdu do knihovny a vím, že tam chvíli zůstanu, kousek si vždy přečtu!) Klub záhad, W.I.T.C.H. (tyhle knihy a komiksy zůstávají v mém životě až do teď, hlavně z velice sentimentálních důvodů…) Přebyteční (moje první dystopická četba), výbornou knihou je také Elantris (četla jsem už asi desetkrát), a takhle bych tady mohla vyjmenovávat opravdu ještě dlouho. (A i Stmívání by se jistým způsobem patřilo.) Další významnou knihou je určitě Hunger Games – Aréna smrti, tu jsem zahlédla velice dávno někde na internetu, zaujalo mě to a hned jsem šla do knihovny. Nemohla jsem ji tam vůbec najít a pořád jsem knihovnici tvrdila, že má červenou obálku.

Za nedlouho potom, jsem ale na jednom blogu uviděla fotku českého vydání Města z kostí a nadšený výkřik, jak moc je ta dívka nadšená z toho, že ji konečně má doma. Pamatuju se, jak jsem se nad českou obálkou zhrozila a říkala jsem si, co na tom proboha vidí!  Potom myslím následoval její zápis z knihy a já si řekla, že to zní zajímavě. Zkontrolovala jsem, jestli mají knihu v knihovně a vyrazila jsem si pro ni. Netrvalo dlouho a knihu jsem tam našla. Když jsem ji ale podávala knihovnici, normálně jsem se za tu obálku styděla! A hned, co jsem vyšla z knihovny, jsem ji okamžitě schovala do tašky, protože jsem nechtěla, aby mě s ní někdo viděl…
Myslím, že jsem do čtení nepustila hned, protože jsem si svojí volbou přeci jenom nebyla tak úplně jistá. A neustále jsem si říkala, že něco s tak ohavnou obálkou přece musí být paskvil! Vždyť ten týpek tam vypadá, jako kdyby útočil na chleba nožem na máslo!

Jenže pak jsem konečně sebrala odvahu a knihu začala číst… a za několik hodin jsem ji odčetla!  

Byla jsem z knihy tak strašně moc nadšená! A stále jsem. (A hlavně z Jace… co si budeme povídat, že?) Do noty mi ale padla i hlavní hrdinka Clary, které závidím krásné zrzavé vlasy. Oni celkově všechno postavy mají něco do sebe, na každém si člověk najde to něco, co se mu líbí, a díky tomu vytváří jejich kulty a dokáže je citovat.

Vždycky jsem tak trochu ujížděla na příbězích, kde hrdinové „něco lovili“. Takže mně svět lovců stínů ohromně učaroval! Vymýšlela jsem si všelijaké nestvůrné démony, a jak bych je asi porazila a měla jsem krásně divoké sny! Googlila jsem si také různé runy a dlouho jsem měla jeden obrázek spojený s touto knihou na ploše počítače (a občas ho tam i vrátí a rozplývám se nad ním…).

Hrdinové jsou skvělí, příběh je perfektní, ale co mě u něj vždy udrží, je Casiin styl. Nechápu, jak to dělá, ale když se do její knihy začtu (a nemusí to být jen Město z kostí) mám strašně příjemný pocit, jako bych se znovu viděla s kamarádkou, kterou mám strašně ráda a ona by mi skvělým stylem vyprávěla svůj příběh. Čas od času nalistuju jakoukoliv stránku v Městě z kostí a chvíli si z něj čtu. Pak si vždycky řeknu: „páni, jak jsem bez toho mohla vydržet tak dlouho?!“ A znovu se ujišťuju, že jsem se neposunula v čase a že se vydání další knihy výrazně nepřiblížilo.

Pravděpodobně jsem od té doby přečetla spoustu knih, které se dostaly na příčku o trochu výš než Nástroje smrti, ale zbožňuju je stále stejně.

Takže otázka: proč právě Nástroje smrti?

Když pominu nádherné originální obálky, skvělý děj, svět a dokonalé kluky, které si člověk zamiluje, označím knihy z této série jako takové odrazové knihy. Můžu vlastně říct, že Nástroje smrti pro mě jsou začátkem četby YA literatury. Ano, četla jsem před nimi Hunger Games, jenže ty jsou pro mě v úplně jiné kategorii, a četla jsem před nimi určitě ještě něco jiného, ale Nástroje smrti zkrátka vítězí. 
Nikdy totiž nezapomenu na Jaceův úsměv, Claryny zrzavé vlasy, Simonovy poznámky, Izzienu odhodlanost a tvrdohlavost, a Alecovu roztomilost. Nikdy nezapomenu, jak se Kostelník vždy objevil v pravou chvíli. To, co mi ale zůstane v paměti určitě nejdéle, je Magnusova (Krasomilova) šílenost.

5 komentářů:

  1. skvelo napísané Will, ale ten prvý odstavec si si odpustiť nemohla že? :P nevadí, páči sa mi ako si prerozprávala tvoj "vzťah" k TMI :) prajem veľa šťastia :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. já ti to přece říkala, že něco takového tam napíšu...:P

      Vymazat
  2. Joj, skvele vystihnuté, City of Bones tiež (očividne) milujem.;)

    OdpovědětVymazat
  3. Jé, ty máš ráda Elantris? :) Tak to ti asi musela udělat Barunie radost, když ji přidala do četby z Knižního klubu, že?:) Zrovna včera mi jí půjčila a hrozně se na ní těšim :)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Elantris já miluju! ;) A jenom jsem se culila, když jsem ho viděla na té fotce...;))

      Vymazat

Vaše názory mě vždycky potěší, takže rozhodně v komentování neváhejte. Poprosím vás jen o to, abyste nepoužívali profil Anonymní, ale abyste se raději přihlásili pomocí nějaké účtu, nebo zvolili možnost Název/adresa URL, kde napíšete svoje jméno nebo přezdívku. :)

Pravidelní čtenáři

Používá technologii služby Blogger.

Zasílání novinek na email

Prohledejte blog

Očekávejte recenze:

Mluv by Laurie Halse Anderson

Autoři