3. dubna 2012

Erilianské období: rozhovor s autorkou!

Máme tu další článek do Erilianského období! Tentokrát nás čeká skvělá věc zvaná...
bubny prosím...
 rozhovor s autorkou! 


W: Ahoj Terko, je mi ctí Tě přivítat na blogu My books – My loves. Buď tak laskavá a něco nám o sobě prozraď.
TJ: Právě teď se snažím zvládnout poslední ročník bakalářského studia, což je momentálně moje práce "na plný" (nebo tak cca na devadesátiprocentní) úvazek. Čekají mě státnice a obhajoba bakalářského projektu, takže se nenudím. A za pár týdnů vychází druhý Erilian. Přípravy vrcholí, všechno se valí najednou :) Ale na taneční tréninky si i v tomhle chaosu snažím najít čas, jak to jen jde. On se ten organismus musí taky někdy prokysličit ;)

W: Tancování mě zajímá… O jaký druh se jedná?

TJ: Jsou to irské tance, soft a step. Soft se tancuje v měkkých šněrovacích kožených botkách. Step v hard shoes (tvrdých botách, stepkách).  Oba tyhle styly k irským tancům patří a do povědomí lidí vstoupily hlavně díky tanečním show jako třeba Riverdance nebo Lord of the Dance. Já ale tančím jen rekreačně. Dřív jsem soutěžila, ale kvůli okolnostem (hlavně škole) jsem to musela trochu omezit.

W: Studuješ architekturu, co takové studium obnáší?

TJ: Je to blázinec. Totální šílenství. Když jsem na vysokou nastoupila, připadala jsem si jak Alenka v Říši divů. A pořád si tak připadám, jen jsem si už trochu zvykla. Nikdo vás už nevodí za ručičku, nikdo se nestará, jestli do školy chodíte nebo ne, nikoho nezajímá, jestli včas odevzdáváte práci, nebo jestli jste se stihli přihlásit na termín zkoušky. Výhodou je, že jsi více méně pánem svého času, můžeš si sám vytvářet rozvrh a, čím déle na škole studuješ, tím míň dní v týdnu tam musíš trávit. Taky se konečně zabýváš něčím, co tě opravdu zajímá, čemu se chceš v budoucnu věnovat. Architektura je technická i umělecká zároveň, to se mi na ní líbí.


W: Kouzla na obzoru nejsou tvojí knižní prvotinou, ale navazují na Erilian – Město čarodějů, který vyšel na konci roku 2010. Chtěla ses odjakživa stát spisovatelkou, nebo tě k tomu něco přivedlo?

TJ: Spisovatelkou jsem se nechtěla stát odjakživa. Jako úplně malá jsem chtěla být paní doktorkou, protože (jak jsem jednou kdysi v pradávnu prohlásila) "mě zajímají mozek, játra a bacily."
Ale v naší rodině se věnuje literatuře děda i mamka, takže to do mě asi tak nějak geneticky nasáklo. Děda napsal spoustu povídek a několik románů. Mamka dělá novinařinu. Oba na mě měli po téhle stránce značný vliv, ale děda na tom asi nese největší zásluhu.

W: Teď nám prosím řekni něco o samotné první knize, o čem je, a jaké nám předává poselství?

TJ: Aneb "Co tím chtěl autor sakra vyjádřit?!"

W: Asi tak... ;)

TJ: Celé se to odehrává ve městě Erilian, kde jsou kouzla a magie na denním pořádku. Čarují všichni - nezáleží na tom, jak je kdo starý, mladý nebo z jakých poměrů pochází. Platí tam zkrátka trochu jiné přírodní zákony. Je to město čarodějů (jak už informuje sám podtitul knížky). 
Příběh jsem zasadila do prostředí, které se tak trochu vymyká klasickému fantasy stereotypu. Žádný "středověk". Příběh se odehrává v epoše, která je svým stylem přirovnatelná k přelomu 19. a 20. století v našem světě. Architektura, móda, technický pokrok… mojí velkou láskou je totiž secese a právě do její noty je vše laděno.
Kiara je sedmnáctiletá čarodějka, která žije v paláci u svého poručníka Lorda Tesiana, a příběh začíná jejím nástupem do prvního ročníku na vysokou školu. Univerzitu magických věd.

W: Co byl vlastně první impuls k tomu, že sis sedla a začala psát? Co jsi vymyslela jako první? Kiaru, svět, nebo zápletku? Nebo to bylo úplně něco jiného?

TJ: Tak to si náhodou pamatuju úplně přesně :)

W: Vážně? ;)
TJ: Bylo to něco jiného. V roce 2008 jsem byla na horách v Itálii. Když je člověk v jiném prostředí, v jiné zemi, když se dívá na zasněžené Alpy anebo se prochází po ulicích starobylého italského městečka, to pak na jednoho působí inspirativně.
A jedné noci se mi tam zdál sen. Ten mi to celé odstartoval. Byl tak neuvěřitelně živý, jako film nebo spíš filmový trailer :) Taková ukázka, útržek. Probudila jsem se, okamžitě sáhla po notebooku a sen jsem si co nejdetailněji zapsala. Ta scéna, co se mi zdála, se vlastně nakonec v knížce vůbec nevyskytuje. Ale bylo to takové semínko, ze kterého všechno vyklíčilo.

W: Jak dlouho jsi psala Město čarodějů? Nastaly někdy chvíle, kdybys s tím nejradši praštila?

TJ: Řekla bych, že jsem tu úplně prvotní verzi textu psala asi 5 měsíců. V tu dobu jsem vůbec neuvažovala o tom, že bych knížku vydala. Bylo to v době, kdy byla škola opravdu boj, věděla jsem, že na jednom předmětu nejméně třetinu z našeho ročníku vyrazí, takže jsem potřebovala něco, co by mě udržovalo při zdravém rozumu. Město čarodějů a jeho vytváření pro mě znamenalo relax, odpočinek. Na mysl mi nikdy nepřišlo, že bych s tím praštila :)

W: Jak to vypadá, když píšeš? Máš nějaký speciální rituál?

TJ: Rituál ne. Mám systém :) Jde o to, že děsně dlouho vymýšlím kostru příběhu. Mám tisíce poznámek. Vždycky když mě napadne další "geniální myšlenka" tak si ji zapíšu. Věci na sebe postupně nabaluju, dělám si osnovy, tabulky… Pak už samotné napsání příběhu je jen obalení téhle kostry nějakými těmi pěknými slovy. V podstatě příběh konstruuju jako barák. Ta škola mě prostě zdeformovala ;)

W: Když jsi dopsala poslední slova Erilianu, jaký to byl pocit?

TJ: Hřejivý.

W: Čtenáři si pravděpodobně všimli značné podoby mezi tebou a Kiarou na obálce Města čarodějů, spojuje vás ale ještě něco jiného?

TJ: Co si budeme namlouvat ;) Tak trochu jsem "vykradla" některé svoje životní epizody. Nechci tu tvrdit, že je Kiara mým obrazem. Jistá inspirace tu ale při psaní byla. Určitě nejsem až tak romanticky naivní, jako Kiara. Možná jen jedna moje úplně malá, dobře maskovaná část.

W: Přestože je asi špatné upřednostňovat jednoho hrdinu z vlastní knihy, určitě máš svého oblíbence. Kdo to je?

TJ: Lyraz. Toho jsem vymyslela jako prvního ze všech.

W: Takže je to trochu sentimentální nebo to byla láska na první "pohled"?

TJ: Má charisma. Je to největší frajer ze všech :) Ony jsou ve Městě čarodějů všechny důležitější postavy tak nějak inspirovány skutečnými lidmi, které nějakým způsobem (více či méně) zasahovaly do mého života. Lyraz není výjimkou. Ale ten hlavní důvod je asi skutečně to, že byl první a že se to od něj všechno pěkně rozšířilo a vypučelo až do celého příběhu. Je sice vyprávěn z pohledu Kiary, ale já osobně beru za toho skutečného, i když nenápadnějšího hlavního hrdinu příběhu právě Lyraze.

W: Celá kniha je protkána ilustracemi, které nás čekají i v Kouzlech na obzoru. Věděla jsi od začátku, že chceš, aby to tak bylo, nebo to byl spontánní nápad, který se následně stal skutečností?

TJ: Tak tohle šlo nejdřív zcela mimo mě. Pan nakladatel chtěl, aby byla knížka ilustrovaná, což mě potěšilo, ale abych pravdu řekla, o ilustracích jsem měla nejdřív zcela jinou představu. Chtěla jsem, aby knížku ilustrovala paní Bára Kyšková, která mě učila na základní umělecké škole kresbu a která je úspěšná ilustrátorka dětských knížek. Pan nakladatel ale usoudil, že jsou její kresby až moc roztomilé a líbezné. Pro Erilian si představoval něco trochu odvážnějšího a dynamičtějšího a tak povolal Petra Vyorala.
Musím říct, že jsem se k tomuto rozhodnutí nejdřív stavěla trochu skepticky, ale nakonec jsem byla z Petrovy práce a jeho ilustrací nadšená. Navíc je to báječný člověk, hodně čile mezi sebou komunikujeme a vím, že jeho ilustrace budou vypadat přesně tak, jak vypadat mají. Má obrovský dar zachytit obrazy způsobem, jakoby mi četl myšlenky a viděl přesně to, co v duchu vidím já, když příběh vymýšlím.
Sama můžeš porovnat styl Báry Kyškové http://www.kyskova.cz/ a Petra Vyorala http://www.petrvyoral.cz/malby.html
Oni jsou oba skvělí profíci, ale musím uznat, že Petrův styl se pro Erilian hodí víc.
W: Možná už jsem ovlivněna ilustracemi v prvním Erilianu a nedokážu si tam představit něco jiného, takže si to také myslím.
Můžeš nám něco prozradit o Kouzlech na obzoru? Pikantnosti?

TJ: Já myslím, že zatím nebudu prozrazovat víc, než je napsáno v anotaci :)

W: Ach jo… ty tajnosti! :(

TJ: Já sama, když se těším na nějakou knížku, co má vyjít, tak chodím se zavřenýma očima a ušima, aby se ke mně nedostaly vůbec žádné zbytečné informace. Ráda se všechno dozvídám až při čtení, tak to nechci nikomu pokazit ani u mé knížky.

W: Tak dobře…no… :)
Jaký je to pocit, když někomu řekneš, že jsi spisovatelka? Jaké jsou převážně reakce?

TJ: "Ó, takže já jsem slečna spisovatelka. Račte se mi všichni obdivovat!" A všichni se obdivují. Ha ha, vtípeček! :) Já o sobě nikdy neříkám, že jsem spisovatelka. To, že člověk napíše jednu nebo dvě knížky ještě neznamená, že je spisovatelem. Neil Gaiman. Oscar Wilde. To jsou spisovatelé. To jsou moje literární hvězdy, ke kterým vzhlížím. Ale samozřejmě, nebudu tvrdit, že mi není příjemné, když občas někdo řekne něco pozitivně míněného, ať už se to týká přímo mé knížky, nebo toho, že se mi podařilo knížku vydat.

W: Komu by vadila chvála, že? 

TJ: Přesně tak. Přehnaná skromnost taky není nic zdravého ;)

W: Když se zamyslíš, nad vším, co jsi napsala, chtěla by ses někdy vrátit a něco změnit?

TJ: Všechno má svoje mouchy a na Městě čarodějů je vidět, že je to prvotinka. V recenzích mi bylo asi nejvíc vytýkáno, že jsem v té první předkapitole prozradila zbytečně moc věcí, které být prozrazeny nemusely. Možná by to celé mělo větší šťávu, kdybych předkapitolu oželila a začala rovnou s vyprávěním v Kiařině ichformě. Ale ne že bych se teď tahala za vlasy a štkala: "Proč já jen tam tu předkapitolu dávala? Proč?!" Mě osobně se tam líbí, a když jsem knížku psala, cítila jsem, že tam má své místo. Vnímám to tak i teď, ale nebráním se ani názorům recenzentů.

W: Teď přijde otázka, na kterou se musím zeptat… Na čem teď, kromě školy, pracuješ? Chystá se i další pokračování Erilianu, nebo to už je uzavřený příběh a můžeme se těšit na něco nového?

TJ: Mno, pokud mi bude štěstí a okolnosti přát, příběh dovymyslím, dotáhnu to do konce, pravděpodobně bude tak za rok (ten časový údaj ber velmi orientačně) třetí díl Erilianu.

W: Plánuješ třetí díl jako závěrečný nebo máš v rukávu ještě několik erilianských příběhů?

TJ: Myslím, že tři díly budou tak akorát. Má to začátek, prostředek a konec. Je to keltské posvátné číslo. Není to málo (jako jen jeden díl), ani ne moc (jako třeba 7 dílů ;) )

W: Mé poznámky zde končí a to znamená, že jsme se dostali i ke konci rozhovoru! Děkuji ti mnohokrát za zodpovězení otázek, nebylo jich zrovna málo… :)

TJ: Děkovat nemáš zač. Byl to příjemně strávený čas.

5 komentářů:

  1. Terka je tolik sympatická :) někdy bych ji ráda viděla naživo :) Moje nejoblíbenější postava je taky Lyraz. Kiaru mám taky hrozně ráda, ale Lyraz..prostě tajemný čaroděj! :) nemůžu se dočkat, až si přečtu 2. díl a vím, že pak budu netrpělivě sledovat novinky o třetím dílu :D

    OdpovědětVymazat
  2. Pěkný rozhovor! :)) Nakopl mě se po knize konečně podívat. :P ... :D

    OdpovědětVymazat
  3. Ten rozhovor je skvělý:) Dost jsem se u něj pobavila, mám chuť ty knihy přečíst. Láká mě i to prostředí ve kteréms e to odehrává, přelom 19. a 20. století, konečně změna od klasického středověku:)

    OdpovědětVymazat
  4. Parádní rozhovor.. Terka vypadá jako velmi sympatická osoba. Erilian jendičku jsem četla, dvojku teď začínám a vážně mě dost zklamalo, že v ní už nefiguruje Lyraz, který byl taky můj nejoblíbenější.. Snad se to ještě celé nějak vybarví :)

    OdpovědětVymazat

Vaše názory mě vždycky potěší, takže rozhodně v komentování neváhejte. Poprosím vás jen o to, abyste nepoužívali profil Anonymní, ale abyste se raději přihlásili pomocí nějaké účtu, nebo zvolili možnost Název/adresa URL, kde napíšete svoje jméno nebo přezdívku. :)

Pravidelní čtenáři

Používá technologii služby Blogger.

Zasílání novinek na email

Prohledejte blog

Očekávejte recenze:


Autoři