24. dubna 2012

Recenze: Proroctví

Název: Proroctví
Autor: Rick Riordan
Série: Bohové Olympu
Díl: první
Překlad: Dana Chodilová
Počet stran: 512
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2012
Anotace:
Do Tábora polokrevných přicházejí noví hrdinové Jason, Piper a Leo. Ale než se stačí pořádně rozkoukat, čeká je nebezpečná výprava, vedená záhadným proroctvím. A podaří se při tom všem vypátrat i Percyho Jacksona, ztraceného hrdinu? 
Není tak zlé probudit se v autobuse cestou na školní exkurzi mezi svou dívkou a nejlepším kamarádem. Pořádný malér ale je, když spolužáky nepoznáváš, nevíš ani, kdo jsi sám, a netušíš, jak ses tam vůbec ocitl! A to všechno je jenom začátek, protože na výletě v Grand Canyonu se začnou dít vážně strašlivé věci…

Nemilé probuzení…


Když se Jason probouzí ve školním autobuse, nemá vůbec tušení, co za dobrodružství ho čeká. On vlastně neví vůbec nic: kdo je, co tam dělá… nic. V autobuse se ale všichni chovají, jako by ho znali odjakživa a hlavně Leo s Piper, údajně jeho nejlepší kamarád a dokonce prý jeho přítelkyně. Když na ně Jason ale vybalí velkou špatnou novinu, nejdříve mu to nechtějí věřit. Jenže pak jim dojde, že tentokrát si legraci nedělá a že se opravdu děje něco vážného. Ani jeden z nich se ale nestihne pořádně rozkoukat, a začít to nějak řešit, a už na ně útočí nestvůry známé ze starých řeckých bájí. Jenže nestvůrami to nekončí! Najednou se toho odehrává strašně moc, a jak na samotné hrdiny, tak i na nás je navaleno nezvykle velké množství informací. Pokud jste to totiž ještě neslyšeli, existují řečtí bohové a ti si hojně pořizují děti se smrtelníky. Tak vznikají polokrevní: polobohové. Aby byli v bezpečí, v určitém věku se musí dostat do Tábora polokrevných, kde se učí, nejen rozvíjet teoretickou část svého dědictví, ale hlavně bojovat, aby se ubránili před nestvůrami, které je určitě budou chtít zabít.
Jenže někteří polokrevní mají i jiná, speciální poslání. Například se vydat na nebezpečnou výpravu, osvobodit nejvyšší bohyni a pomoci bohům, aby nebyli poraženi a zničeni dávným nepřítelem.
Jednoduché?

Pokud milujete řeckou mytologii, máte teď dvě možnosti: budete knihu nenávidět za ničení klasické řecké kultury, ke knize se ani nepřiblížíte a rituálně ji spálíte.
Nebo to berete s nadhledem a naopak si ji kvůli novému pojetí starověké mytologie oblíbíte.
Zavání to tady pojmem moderní zpracování a to většinou nedopadá zrovna dobře.
Nicméně, Bohové Olympu nejsou klasickým moderním zpracováním. Neomílají pořád dokola dávno známé příběhy a nelpí na klasickém systému. Jak se totiž vyvíjela lidská společnost, vyvíjela se i ta božská. Což je vlastně jasné… přeci by někdo jako Afrodita nenosil dva a půl tisíce let staré šaty, že? Nejde tady ale pouze o módu, ale o celkovou modernizaci řecké kultury. Když se nad tím totiž zamyslíte, je vlastně zcela logické, že se bohové přesouvají s lidskou populací a proto není divu, že se hora Olymp nachází nad Empire State Building (to, že centrum všeho se vždycky nachází někde v USA je téma do jiné debaty…)
Přesto stále zůstávají zaběhlé tradice a zvyky, ze kterých Riordan těží podklady pro své dílo. Ty bravurně zpracovává a vytváří z nich tak skvělý, nový příběh, od kterého je těžké se odtrhnout. Na téhle knize je totiž něco strašně hypnotizujícího. Když už se vám náhodou po několikátém odkládání, povede knihu odložit, stále vás to k ní táhne. Je to zvláštní pocit, takové šimrání v břiše, díky němuž po knize neustále pokukáváte a říkáte si, že si přeci můžete přečíst ještě kousek. Ale věřte mi, že kousek to opravdu nebude. Proroctví je totiž jedna z nejnávykovějších knih, na jaké můžete narazit. A přestože je svou jednoduchostí vhodnější pro mladší čtenáře, je na ní něco, na co se chytí i ostatní a všichni dohromady budou zuřivě otáčet stránku za stránkou.
Samotný příběh má co nabídnout. Máme tu mytologicky zajímavé scény, skvělé rozhovory a scény napnuté jak kšandy. A asi nemusím nijak výrazně zdůrazňovat, že z toho opravdu nevznikl zamotaný nepořádek, ale pořádný příběh, který má všechno, na co si jen vzpomenete.

Percy versus Proroctví
Když jen tak zběžně porovnám prvního Percyho a tuto knihu, musím říct, že příběh je promyšlenější a dokonalejší. V Percym autor sází převážně na humornou stránku příběhu a zde se naopak soustřeďuje na samotný příběh. Ten má sice několik trhlin, které mu ubírají na dokonalosti, ale celkově je opravdu dobrý.
 Z počátku ale dokážou vtipnější scény chybět a zvlášť, když kniha nemá ani skvělé názvy kapitol. A přestože bere Riordan příběh vážněji a snaží se ho udržet na úrovni pro starší čtenáře, než jakým je původně určen Percy, po několika kapitolách se uvolňuje a postupně nám odhaluje styl, který jsme si u Percyho tolik oblíbili. A přestože se Proroctví v humornosti Zloději blesku opravdu nevyrovná, přeci jen má něco do sebe.  

Jeden, dva, tři, my jsme bratři vy jste hlavní hrdinové
Tentokrát nám autor dovoluje pohlédnout na příběh hned ze tří pohledů. Každá postava je vskutku zajímavá a jedinečná.
Na Jasonovi je zajímavé to, že o něm nikdo nic neví, ani on sám. Z toho důvodu není lehké si na něj udělat obrázek. V každém okamžiku dokáže překvapit a vůbec netušíte, co od něj můžete očekávat. Z tohoto důvodu, ho s velkou radostí pasuji na nejzajímavější postavu knihy.
Kdež to Leo je vlastně strašně obyčejný kluk. Přestože měl nejdivnější dětství ze všech, jediné, o co se snaží, je být normální (v rámci svých polobožských možností). A udělá pro to opravdu cokoliv.
Oproti tomu Piper si není vůbec jistá tím, co vlastně chce, a jaká chce být. Proto je její cesta nejnáročnější, protože kdykoli udělá jeden krok kupředu, udělá zároveň i další dva dozadu a trvá ji strašně dlouho, než najde samu sebe.  

Proroctví je velice návyková kniha a okamžitě po dočtení budete shánět další autorovi knihy, protože jeho styl je lehké si zamilovat. Pokud potřebujete zapomenout na starosti všedního života a chcete se unášet na vlnách zajímavého příběhu, rozhodně je to kniha právě pro vás: nenechá totiž člověka myslet na něco jiného.


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment! 
Knihu si můžete objednat zde

Autor o knize:

0 komentářů:

Okomentovat

Vaše názory mě vždycky potěší, takže rozhodně v komentování neváhejte. Poprosím vás jen o to, abyste nepoužívali profil Anonymní, ale abyste se raději přihlásili pomocí nějaké účtu, nebo zvolili možnost Název/adresa URL, kde napíšete svoje jméno nebo přezdívku. :)

Pravidelní čtenáři

Používá technologii služby Blogger.

Zasílání novinek na email

Prohledejte blog

Očekávejte recenze:

Mluv by Laurie Halse Anderson

Autoři