30. listopadu 2012

Recenze: Magie krve

Magie krve (Kate Daniels, #4)Název: Magie krve
Autor: Ilona Andrews
Série: Kate Daniels
Díl: čtvrtý
Překlad: Hana Šimečková
Počet stran: 288
Nakladatelství: Fantom Print
Rok vydání: 2012
Anotace:
Kate Danielsová se „stará“ o paranormální problémy, jež nikdo jiný nechce řešit, zvlášť pokud se týkají společnosti kožoměnců v Atlantě. Když ji povolají k prošetření rvačky v Ocelovém oři, baru na hranicích mezi územím kožoměnců a nekromantů, rychle zjišťuje, že se ve městě objevil nový hráč. Starý tisícovky let, a co víc, bojoval v nesčetných válkách po boku jejího otce. Kdo ví, jestli tenhle protivník nebude moc velké sousto i pro Kate a Currana, Pána šelem. Protože tentokrát bude muset Kate čelit vlastní rodině… 
Kate Danielsovou v Atlantě předchází pověst svérázné, nebojácné a vždy připravené bojovnice. Tu si tvrdě vydobyla a rozhodně o ní nehodlá jen tak přijít. Momentálně si ale musí dávat spíše pozor na svůj život, protože o něj teď hodně půjde…

28. listopadu 2012

Wating on Wednesday

Wating on Wednesday je týdenní meme, pořádané Breaking the Spine. Cílem je vybrat jednu knihu, kterou si chcete přečíst. 


Prohnaný 
Kroniky železného druida #1
Kevin Hearne 

Atticus O'Sullivan, poslední druid, si poklidně žije v Arizoně, provozuje okultní knihkupectví a ve volném čase na sebe bere zvířecí podobu a vyráží na lov se svým irským vlkodavem. Sousedé a zákazníci ho znají jako pěkného potetovaného jednadvacetiletého Ira – ale ve skutečnosti mu není jednadvacet let, ale jednadvacet století. Nemluvě o tom, že čerpá sílu ze země, oplývá břitkým rozumem a nosí ještě břitčí meč známý jako Fragarach neboli Odpovídač. Po tom však touží jeden pořádně naštvaný keltský bůh, který nahání Attika po celá staletí. Nyní ho konečně vystopoval a Atticus bude potřebovat všechnu svoji sílu a k tomu pomoc svůdné bohyně smrti, upířího a vlkodlačího právníka, sexy barmanky a trochu toho starého dobrého irského štěstí, aby se mu podařilo nakopat pár keltských zadků a zachránit si krk. Svižná a zábavná městská fantasy se v zahraničí dočkala bouřlivého úspěchu a potěší všechny ctitele dobrodružných příběhů, obzvláště pak fanoušky Simona R. Greena a Jima Butchera.

Tahle kniha je přesně důkazem toho, že obálky mají obrovskou přesvědčovací moc. Vždyť se na ní podívejte, jak je úžasná! To jsem si ani nemusela číst anotaci, abych věděla, že tohle si zkrátka musím přečíst! 
A i po přečtení anotace prostě vím, že si to musím přečíst. Přesně takovéhle knihy miluju a podle ohlasů ostatních čtenářů přímo vím, že se mi to bude líbit. Už se na to moc těším. 
Četli jste? Líbilo se? 
27. listopadu 2012

Recenze: Ten, kdo stojí v koutě

Název: Ten, kdo stojí v koutě
Autor: Stephen Chbosky
Překlad: Vratislav Kadlec
Počet stran: 216
Nakladatelství: Brio
Rok vydání: 2012
Anotace:
Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít. Strhujícímu románu Stephena Chboskeho o dilematu mezi nečinností a touhou se dostalo nadšeného přijetí, vyvolal polemiku a získal miliony oddaných čtenářů. Příběh o dospívání na střední škole, který Charlie vypráví v dopisech, je otevřenější a důvěrnější než leckterý deník, zároveň vtipný i sžíravý. Nevíme, kde Charlie bydlí, ani komu píše - máme jen slova, o která se rozhodl podělit. Zmítán touhou žít svůj vlastní život i touhou vymanit se z role, která mu připadla, prozkoumává dosud neznámé území. Před ním se otvírá svět prvních lásek, rodinných dramat i nových přátelství. Svět sexu, drog a Rocky Horror Picture Show, kde klíčem ke štěstí může být například ta správná píseň, díky níž se můžete řítit tunelem a cítit se nekonečně. V Charliem se autorovi podařilo stvořit vypravěče, který vás uhrane a přenese zpět do divokých a intenzivně prožívaných dní na prahu dospělosti, kdy se život podobal jízdě na horské dráze.


Charlie není obyčejný teenager, který právě začíná střední školu. Charlie je jiný. Nejenže se střední školy bojí, že nebude umět zapadnout, že si nenajde kamarády, kteří by si nemysleli, že je divný, ale také protože přemýšlí trochu jinak než všichni kolem něj. Pro Charlieho je ale tento začátek daleko těžší než pro kohokoliv dalšího. Před několika lety zemřela jeho milovaná teta Helen, a v minulém školním roce spáchal jeho kamarád sebevraždu a nikdo stále pořádně neví, proč tu udělal. Charlie se ani s jedním zatím nevyrovnal. Slibuje si ale, že se bude snažit. Nakonec se mu povede najít přátele, opravdové přátele, se kterými prožije spoustu skvělých a úžasných věcí, mezi kterými se ale také najde několik těch špatných. Jenže nic není jednoduché, protože takový už je zkrátka život.

O této knize se v poslední době napovídalo a napsalo spoustu. Z velké části za to může uvedení jejího filmu do kin, takže se tím dostala do podvědomí čtenářů. Film mě velice lákal, ale patřím mezi zatvrzelé čtenáře, takže moje zásadní pravidlo zní: nejdřív kniha a potom film. V tom mi udělalo radost nakladatelství Brio, které se rozhodlo docela nenápadnou a drobounkou knížečku vydat.  Rozhodně ale udělalo dobře.

Ten, kdo stojí v koutě je kniha o velice zvláštním klukovi, který tak úplně nezapadá do společnosti. Dělá mu problém seznámit se s lidmi a pustit si je do svého života. Proto píše dopisy kamarádovi, jehož totožnost se ale nikdy nedozvíme. Charlie mu tak vypráví o svém životě, co se událo, co si myslí, zkrátka se mu se vším svěřuje. Celá kniha tedy obsahuje dopisy. Nic tam vlastně není přímé vyprávění, protože všechno Charlie už převypravuje. To je pravděpodobně věc, které by se mohl kde kdo bát. Ale i tak to má pořádný spád a děj není ochuzen o opravdové rozhovory. Naopak je v příběhu díky tomu skvělá atmosféra, protože Charlie už má události svého života jakžtakž promyšlené a vypráví uceleně. Nejedná se tedy v žádném případě o deníkové zápisky v tom klasickém slova smyslu, je to prostě vyprávění ze života.

A Charlie rozhodně vyprávět umí. (Není divu, chce se stát spisovatelem.) Umí ve stručnosti oznámit, o čem bude vyprávět, pak opravdu vyprávět a nakonec to zajímavě shrnout tak, aby si z toho čtenář něco vzal. A ten bude přímo nucen si z jeho příběhu něco vzít. Charlieho život a jeho vyprávění totiž donutí každé svého čtenáře přemýšlet o všem, o jeho životě, jeho cíli a jakou cestou se k takovému cíli chce dostat a dokáže nás donutit uvědomit si několik hodnot svého života. A při tom to je vlastně úplně obyčejný příběh.

Ale vlastně ne, protože to bych strašně kecala. Ten, kdo stojí v koutě rozhodně není jen tak obyčejná kniha. Je jedinečná a stejně tak i její hlavní hrdina. A nezáleží na tom, jestli upřednostňujete fantasy, sci-fi nebo další podobné žánry, protože se vsadím, že i tak vám příběh dokáže učarovat, a budete jím mít ještě dlouho zaneprázdněnou hlavu…

Knihu si můžete objednat: Arara 
25. listopadu 2012

Recenze: Krvavá horečka

Název: Krvavá horečka
Autor: Karen Marie Moning
Série: Horečka
Díl: druhý
Překlad: Jan Sládek
Počet stran: 358
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2012
Anotace:
MacKayle Laneové zabíjí sestru a ona se rozhodne vypátrat jejího vraha. Netuší ale, že se tím současně vydává na dlouhou cestu plnou záhad, nebezpečí a také nelehkého sebepoznání. Seznamuje se s dvěma tajemnými muži, bohatým a nepřístupným knihkupcem Jerichem Barronsem a pro pozemské ženy neodolatelným dananským princem V’lanem, jenž jí nabízí pomoc. Chce-li přežít a dobrat se pravdy o sestřině smrti, musí dovedně využívat oba průvodce, jimž sama nedokáže věřit, a především najít Sinsar Dubh – milion let starou knihu černé magie ovládající svět nesmrtelných i smrtelných bytostí. Stínová říše Dananů dlouhá tisíciletí nerušeně existovala vedle světa lidí. Nyní ale zeď, která je dělila, mizí a Mac zůstává osamoceným bojovníkem za záchranu svého druhu.


MacKayla Laneová už se v nadpřirozeném světě začíná pomalu orientovat. Ne že by byl její život nějak extrémně jednodušší, ale už si tak nějak zvykla, že může na ulici potkat Danany, ať už ty očividně zlé, kteří jí s hodně velkou pravděpodobností chtějí ublížit, nebo oficiálně ty dobré, kteří ale mohou být taky pěkní zmetci. Přestože ještě není úplně jisté, proč byla její sestra zavražděna, už alespoň ví, kdo ji o ni připravil. Teď už Mac stačí počkat si na pořádnou příležitost a možná se jí povede Alinu pomstít. V mezičase si ale zase musí hrát na detektor dananských magických předmětů pro snad ještě záhadnějšího Barronse.  Nejen to ji přivede do maléru, který ji málem připraví o život, už zase…

Seyahatname__c4_b0_c3_87_c4_b0n_seyahat_largeKrvavá horečkaTemné skóre zvyšuje. Autorka měla hodně možností, jak v příběhu pokračovat, a rozhodně si vybrala ten šikovný. Skvěle totiž rozvíjí a navazuje na události minulého dílu a celkový příběh se díky tomu stává mnohem záživnějším. Moningová nám bránu do světa Dananů otevírá ještě více, čímž ještě více komplikuje děj. Což je ale rozhodně dobře, protože se v něm sama neztrácí a velice zručně nám ho vypráví. Příběh tedy není ochuzen o pořádnou dávku nadpřirozeného prostředí, detektivní zápletku a trochu dost zvláštního a potrhlého romantické jiskření.

Mac a Barrons jsou totiž jedni z nejdivnějších knižních hrdinů. Mac je kapitola sama o sobě, ale oproti minulému dílu se stává postavou, která má u publika daleko větší šanci, i když by jí ještě trocha změn rozhodně neuškodila. Není už tou rozjívenou Američankou, která si myslí, že se z ní všichni posadí na zadek. Je to úplně jiná, silná a odvážná osoba, která se už jen tak něčeho nezalekne. A konečně pomalu přestává prozrazovat děj dopředu! Haleluja! Jejím velkým mínusem a potažmo tak celé knihy, je ale minimum rozhovorů. Problém ani tak není v Mac, to ona si zase popovídá ráda, ale ve stylu knihy. Velké procento dialogů je nám tedy naservírováno pouze jako převyprávění a příběh se tak dostává na jistou úroveň nudnosti.

Celkově je příběh ale velice dobrý a dobrodružný, a v závěru se dokonce dočkáme i několika akčních scén. Autorka si totiž zakládá spíše na pozvolném vyprávění, při kterém nám pozvolna odhaluje zapeklitosti světa, který pro své čtenáře pečlivě a velice zručně vytvořila. Krvavá horečka je velice dobrým pokračováním dobře rozjeté série a rozhodně čtenáři přináší lepší zábavu než první díl. A přestože se v ní najde několik chyb, příběh se rozvíjí skvěle a rozhodně toho pro nás má připraveno ještě hodně. 

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji mnohokrát nakladatelství Jota!
Knihu si můžete objednat na jejich stránkách.
19. listopadu 2012

Recenze: Temné vítězství

Název: Temné vítězství
Autoři: Jeph Loeb, Tim Sale
Série: Batman
Svazek: druhý
Překlad: Jaroslava Kočová
Počet stran: 208
Nakladatelství: BB/art
Rok vydání: 201
Anotace: Nikdo z vás není v bezpečí. 
Děj příběhu, v němž Batman musí zastavit nepolapitelného vraha policistů známého jako „Šibeniční vrah“, je zasazen do počátků éry Temného rytíře. Batman musí Šibeničního vraha dostat dřív, než opět udeří. 
Jediným vodítkem k odhalení totožnosti Šibeničního vraha je dětská hra přišpendlená na tělo každé oběti. Hlavními podezřelými jsou esa zločineckého podsvětí – Two-Face, Joker, Riddler, Catwoman. Věřit už nelze ani policejnímu sboru, nyní v čele s čerstvě jmenovaným komisařem Gordonem. Aby Batman vyřešil tento zločin, musí pátrat na těch nejnečekanějších místech. 
Jeho život navždy změní osiřelý chlapec. Vejdou ve známost jako BATMAN a ROBIN, a tohle je jejich příběh.


File:Batman Lee.pngMěsto Gotham je protkané zločineckou sítí v různých podobách. Policie dělá, co může, ale nikdy to nebude stačit. Pomoc ale nabízí Batman, záhadný, odvážný a hlavně maskovaný ochránce města, který se snaží se zločinci vypořádat, očistit jej od nich a chránit jeho obyvatele. Jenže padouši nikdy nespí, a tak najednou Batman čelí dokonce více nepřátelům, v jejichž řadách ale panuje značný chaos. Přestože by je Batman určitě zvládnul sám (je to přeci jen Batman), pomáhá mu stejně jako on maskovaná Catwoman a momentálně i obyčejně neobyčejné dítě, které si Batman vzal pod svoje křídla, Robin. Zločinci jsou ale důmyslní a přeci jenom se jim občas povede nějakou škodu napáchat. Zvlášť když Batman musí masku občas sundávat, aby mohl být i jakžtakž normálním člověkem v podobě miliardáře Bruce Wayna…

Batman je velice známým a oblíbeným superhrdinou, který se poprvé v komiksové podobě objevil už v roce 1939. Od té doby se samozřejmě vyvíjel stejně tak jako samotná doba. V podstatě ale zůstal stejný. A jeho zásadní pravidlo - padouchy nezabíjet - mu jako jedinému superhrdinovi zůstalo. Batman je také asi jediným hrdinou, který nemá žádné superschopnosti. Samozřejmě že je extrémně silný, skvělý bojovník a tak dále, ale všechny tyto schopnosti získal tvrdou a vytrvalou prací. Pravděpodobně také proto je velice oblíbený.

File:Batmanfoes.jpgPokud si tedy chcete přečíst nějakou z jeho komiksových knih, které u nás vycházejí a nechcete při tom načítat jeho úplné začátky, stačí vám pro orientaci v příběhu shlédnout filmy Christophera Nolana a můžete sáhnout po jakémkoliv svazku bez obav. V příběhu, který je samozřejmě jiný, se rozhodně vyznáte, skoro všechny postavy budete znát a čtení vám nebude dělat žádné problémy.

File:BatmanRobin.jpgSamotný příběh Temného vítězství sleduje hned několik vyprávěcích linií. Samozřejmě ta hlavní se týká Batmana, ale i tak se dozvídáme spoustu informacích o ostatních postavách a jejich osudech. Je proto docela překvapující, že se to všechno jaksepatří vešlo do komiksu. Autorům se totiž velice dobře povedlo spojení slova s obrazem, takže do sebe všechno zapadá a vytváří tak velice dobrý příběh. Ten rozhodně nepostrádá aspekty skvělého děje: pořádná zápletka  detektivního rázu, zajímavé prostředí, které příběhu dodává originální nádech a samozřejmě postavy. Bruce/Batman není zajímavou postavou jenom proto, že má dvě osobnosti. Už jenom Bruce je vlastně dost podivín, a když k němu ještě přidáme Batmana, dostaneme velkou dávku podivnosti. Právě podivíni jsou ale těmi nejlepšími hrdiny.

Výtvarné zpracování je rozhodně zajímavé. Na každé postavě je zvýrazněno to, co ji dělá výjimečnou, takže je tedy snadno rozeznáte. Batman je tedy pořádný hromotluk a Joker vypadá, jako kdyby mu obličej někdo přejel parním válcem. Přesto se ale stále jedná o pořádně realistické zobrazení, a právě to tvoří celou knihu opravdu jedinečnou.

Přestože je příběh zajímavý, občas se stává i mírně zmateným. V tomto bodě ale celý svazek dokáží vyvážit skvělí hrdinové a opravdu povedené výtvarné zpracování. Nic tedy nebrání čtenáři v užití si dalšího Batmanova skvělého příběhu. 

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji mnohokrát knihkupectví Knihcentrum.cz!
Knihu si můžete objednat v jejich eshopu!
14. listopadu 2012

Wating on Wednesday


Wating on Wednesday je týdenní meme, pořádané Breaking the Spine. Cílem je vybrat jednu knihu, kterou si chcete přečíst. 

O dívce, která obeplula Čarozem v lodi vlastní výroby
O dívce, která obeplula Čarozem v lodi vlastní výroby

Catherynne  M. Valenteová
Albatros, 2012

Protože se malá September narodila v květnu a protože měla na levé tváři mateřské znaménko a protože měla veliká a neohrabaná chodidla, zželelo se jí Zelenému Větru a jednoho dne jí na své Levhartici mírných vánků odnesl do Čarozemě. Jenomže v Čarozemi se dějí všelijaké věci a September se bude muset moc snažit, aby porazila zlou Markýzu a opět nastolila pořádek. Pomáhat jí v tom budou noví kamarádi, drak A-až-L, který má moc rád knihy, a trochu chlapec a trochu džin jménem Víkend.Nesmírně poetické, imaginativní a humorné vyprávění, v němž se setkáte se spoustou zajímavých a bizarních postav i postaviček a prožijete neuvěřitelná dobrodružství, která jen hýří fantazií.

-----

Tahle kniha vypadá a zní nádherně. A přestože je určena o trochu mladším čtenářům, rozhodně si na ni hodlám udělat čas, protože mě neskutečně láká. Anotací mi úplně říká, že to bude jedinečné a hlavně magické dobrodružství. Možná stylem trochu jako Harry Potter nebo Narnie... A to jsou příběhy, které mě dokázaly učarovat, takže v to samé doufám i tady a už se nemůžu dočkat! 

 

13. listopadu 2012

Recenze: Kruh

Název: Kruh
Autor: Sara B. Elfgrenová, Mats Stranberg
Série: Kruh
Díl: první  
Překlad: Jana Chmura Svatošová
Počet stran: 520
Nakladatelství: Fortuna Libri
Rok vydání: 2012
Anotace: Engelsfors, město, které buď milujete, nebo nenávidíte. Většina tamních obyvatel ho spíš nenávidí. Právě tam se díky krvavému měsíci sejde v zábavním parku šest dívek, které nemají vůbec nic společného. Netuší, jak se tam dostaly ani co je tam táhlo. Jejich osudy jsou však náhle propojeny. Odpovědí na otázky se jim nedostává, vědí jen, že ať se stane cokoliv, musí stát při sobě a postavit se zlu, které v Engelsforsu přebývá.


8149629115_06a9ff9853_z_large
Mezi Engelsforskými studenty je spousta rozdílů a nejvíce byste jich našli mezi čerstvým osazenstvem prvního ročníku. Někteří se snaží pouze zapadnout, najít sami sebe a k tomu nějaké ty kamarády. Někteří se zase snaží zůstat neviditelnými a pouze školu přežít a co nejdříve vypadnout. Nikdo ale netuší, že právě sedm z nich má přeci jenom něco společného, a že je to něco nadpřirozeného. Jejich povinností je se spojit, naučit se ovládat svoje schopnosti a hlavně se připravit na to, co přijde. Rozhodně musí počítat s tím, že to nebude nic hezkého. Když je ale někdo paličatý tak jako oni, musí je ke spolupráci donutit něco hodně závažného. Tak vážného, že už jich nikdy nebude těch sedm vyvolených…

Kruh je kniha s naprosto skvělým začátkem. Má totiž přímo úžasnou atmosféru severského příběhu, nádherně mrazivou a jak se patří děsivou. Postavy jsou více než zajímavé a děj začíná přímo ohromně. Zkrátka pořádná kniha jak má být. V tomto stylu se příběh nese docela dlouho a nutí tak otáčet jednu stránku za druhou, jenže najednou se všechno změní. A z toho úžasného thrilleru, na který to původně vypadalo, se stane v podstatě klasický YA příběh o vyvolených, kteří mají zachránit svět. Kniha tím rozhodně neztrácí na zajímavosti a čtivosti, ale dokáže tím pořádně zklamat. Začátkem si totiž postavila laťku opravdu vysoko, ale bohužel pak zabředla do jisté obyčejnosti tohoto žánru. 
8175519497_b03434db16_z_largePřesto si ale rozhodně dokáže vytvářet svojí originální zápletku spojenou nejen se záležitostí vyvolených, ale také s detektivní linií příběhu, která dělá knihu o mnoho zajímavější. Dalším problémem ale je, že je příliš zdlouhavá. Na jednu stranu jsou všechny scény rozhodně plnohodnotné a bez nich by nebyl příběh úplný, ale prostřední část knihy je místy docela nudná a příběh tak ztrácí na efektivitě. Následně ale nabere zase ty dobré obrátky a dostává se úplně někam jinam. Nedosahuje sice kvalit začátku, rozhodně to není špatné zakončení, které dokáže prohloubit již značnou zvědavost po pokračování.

526237_410250175708583_853806397_n_largeZajímavostí jsou rozhodně hlavní hrdinové. Kniha je totiž vyprávěna z pohledů všech Vyvolených. I to jí tedy dělá v jistých částech zdlouhavou, protože každý z nich má svůj příběh, který nám autoři potřebují sdělit. Rozhodně se ale nestává kostrbatým čtením, které by neustále přeskakovalo z jednoho pohledu do druhého. Postava si odvypráví, co potřebuje, a pak dá prostor té další. Přestože tak hlavní příběh ztrácí na rychlosti, jednotlivé příběhy postav jsou zajímavé a velice chytlavé. 

Kruh je rozhodně zajímavým čtením, s velice dobrým začátek. Kdyby se ve stejné atmosféře udržel až dokonce, bylo by to naprosto perfektní, ale bohužel se v průběhu příběhu změnil a stal se tak něčím trochu jiným. I tak se z něj ale stal velice dobrý příběh, který rozhodně dokáže zaujmout.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji mnohokrát nakladatelství Fortuna Libri
Knihu si můžete objednat na jejich stránkách
11. listopadu 2012

Měsíční chvástačka - říjen 2012

Mesačná chvástačka je měsíční meme pořádané skvělou Judit.
Jedná se o výčet všech knih, které jste za daný měsíc získali. Informace zde.
Zahrnuje knihy:
zakoupené, darované, vyhrané, recenzní výtisky


Koupené knihy: 
Jméno hvězdy | Sny | The Book of Blood and Shadow | Because It Is My Blood | The Faerie Ring 

Vyhrané & Darované knihy: 
Poslouchej | Irises

Recenzní výtisky: 
Krvavá horečka | Magie krve | Neptunův syn | Hněv bohů 

Zmíněné blogy: Vendea´s Dream World of Books | Kath´s World of Books 
9. listopadu 2012

Ze života knihomola: "Zase ty tvoje bláboly..."

Aneb takto moje rodina, hlavně tedy moje drahá maminka (kterou ze srdce miluju) označuje knihy, které čtu. Podle ní bych totiž jako správná holka měla číst pouze zamilované romány. Fantasy je totiž jenom pro kluky, kteří by ale tuto podivnou zálibu měli opustit při dovršení plnoletosti. Pak by přece akorát byli všem pro smích!

Field-girl-books-flying-black-and-white_large
Taky si myslí, že musím být jediná, kdo něco takového čte. Zkrátka si myslí, že jsem divná, jak s knihami, filmy a hudbou. A člověk ji v žádném případě nevysvětlí, že kdybych YA četla opravdu jenom já, asi by to žádné nakladatelství nevydávalo, že…

Jak to u nás většinou probíhá:
1) Dorazí mi balíček, který s pravděpodobností 99,9999% obsahuje knihu. Já si ho nadšeně převezmu/vyzvednu, rozbalím, a zjistím, co za úžasnou knihu v něm je. Mám samozřejmě strašnou radost a tendenci se s ní doma pochlubit, aby věděli, z čeho jsem tak šťastná. Přijdu k mamce a řeknu jí, co mi přišlo a co je na tom tak skvělého. A čeho se dočkám? „Hm, pěkný. To jsou zase ty tvý bláboly?“ A jak myslíte, že tohle dopadne? Odkráčím naštvaně do svého pokoje a párkrát si zanadávám. (Samozřejmě si ale znovu knihu pořádně prohlédnu a očichám, jinak by to nešlo…. A ne, vážně mi nehrabe!)

221943087857706285_d9fay9a6_c_large
2) Čtu si někde, kde mě vidí větší část rodiny, kde je samozřejmě i mamina. Nejenže mě všichni neustále přerušují a ptají se mě na naprosto nesmyslné otázky, anebo po mě něco chtějí, s čímž mě teda pěkně štvou. Ale kdokoliv by projevili třeba jen nepatrný zájem o to, co čtu, nestihnu nic říct, protože mamka jenom prohlásí „Ale, zase ty její bláboly.“ Občas k tomu ještě dodá hanlivá označení a několik nemístných poznámek, takže už se mi ani nechce knihu nijak bránit.


3) Čtu si, je jedno kde, ale znovu mě u toho vidí mamina. V knize je něco vtipného a já se zasměju. Mamka se opravdu zvědavě zeptá, čemu se tak směju, a tak jí to chci vysvětlit, aby se mohla taky zasmát. Vysvětlím jí to, ona se na něco zeptá, jestli to správně pochopila, a pak se i občas zasměje. Jenže to není opravdový smích, ale naprosto pohrdavý a já úplně slyším, jak si v hlavě říká: „Ach jo, zase ty její bláboly…“
Pak je opravdu těžké, aby mě v rodině brali aspoň trochu vážně, protože jsem přeci „zblblá z těch divnejch knížek, co furt jenom čtu a nic jinýho nedělám.“

Tumblr_md0l5elcad1qmr009o1_500_large
Dalším problémem ale je, že moji rodiče naprosto nerespektují můj blog a nechápou, že je to něco, co mě opravdu baví. Na jednu stranu asi chápu, že to pro ně může vypadat trochu jako podivná zábava, které nemusí úplně rozumět, ale to ale přeci neznamená, že by mě od toho měli odrazovat a vykládat mi, jak je to naprosto zbytečná činnost! A přestože má můj tatík také rád fantasy, a knihy a filmy, je tohle něco, co naprosto nechápe. Když chce ale půjčit knihu, to už jsou mu moje „znalosti“ dobré…=)

Na závěr bych chtěla říci, že jsem tenhle článek nepsala s úmyslem pomlouvat svoji rodinu. Šlo mi pouze o konstatování, protože přestože si ze mě neustále dělají legraci, jsou rodina a mám je opravdu ráda. Ne tak ráda jako knížky, ale docela blízko. =D 
7. listopadu 2012

Recenze: Rezistence

RezistenceNázev: Rezistence
Autor: Veronica Rothová
Série: Divergence
Díl: Druhý
Překlad: Radka Kolebáčová
Počet stran: 352
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2012
Anotace: Měl to být pro Tris šťastný a slavnostní den, ale všechno dopadlo úplně jinak. Po krvavé tragédii mezi frakcemi vzrůstají konflikty a nad společností se vznáší válka. Tris se musela rozhodnout už jednou – a teď ji čeká další volba. Dřívější rozhodnutí, obavy, zármutek i provinilost, to vše ji teď dostihlo a Tris nezbývá než bez výhrad přijmout svou Divergentní identitu. Dokáže se ale vyrovnat se vším, co to znamená?


Pokud jste četli Divergenci, tak si jistě velice dobře pamatujete, do jaké situace se Tris a Tobias dostali. Víte, jak je Chicago momentálně nejisté, jednotlivé frakce nedůvěřivé a všude vládne chaos. Také víte, jak strašné všechno bylo, a kdo zemřel, aby oni mohli žít a něco s aktuální situací udělat. Rezistence navazuje přesně tam, kde Divergence skončila. 
Nenechává si žádné přestávky, nenechává nás oddechnout… je tady.

Nejenže navazuje na Divergenci dějově, ale i stylem. Rothová totiž nenechává čtenáři čas, aby se vzpamatoval a rozpomínal se, co že se to přesně stalo, ale okamžitě pokračuje přímo v příběhu. Přesto ale začátek rozhodně není matoucí a rozvíjí se velice dobře. V Rezistenci se toho totiž děje hodně, opravdu strašně moc. Každá stránka je strhující, všechno má svou rychlost, spád, opravdu pořádné překvapení a to nejen na závěr. Pokud jste tedy už v průběhu čtení nebyli dostatečně podezíraví, pak vaše závěrečná reakce bude vypadat asi takto: „* *****“.

Čtení je v podstatě bezproblémové, příběh je přímo nabitý akcí a dobrodružstvím a celkově se čte velice dobře. Bohužel už to ale není tak jedinečné jako Divergence. Nemá to totiž ten správný šmrnc. Jakoby si autorka vyčerpala jistou škálu originality a teď už se jenom opakuje. Samozřejmě že nekopíruje děj prvního dílu, jde spíše o konstrukci příběhu. V tom totiž nepřinesla skoro nic nového a příběh vypráví spíše ze setrvačnosti. Než aby předvedla něco nového, radši se uchýlí ke stejným prototypům akce jako dříve a sází na jistotu. Stále se ale kniha čte dost dobře, protože Rothová rozhodně ví, jak čtenáře zaujmout a psát vážně umí. 

Problémem této knihy je ale samotná její hlavní hrdinka, Tris. Už v prvním díle několika čtenářům nesedla, ale v Rezistenci je přímo protivná. Chová se otravně, a neustále dává najevo, že ona je přeci ta jediná, kdo dokáže se situací něco udělat a kdykoliv jí k tomu někdo něco řekne, tak je naštvaná, že jí chtějí pomoci a urazí se. Snad se tedy její chování v budoucnu zlepší.

Rezistence rozhodně není špatná kniha, a pokud se vám alespoň trochu líbila Divergence, tak se vám určitě líbit bude. Jen můžete být trochu zklamaní, protože Rothová si laťku postavila opravdu vysoko, a něco z té úžasnosti prvního dílu zapomněla do toho druhého přidat. Přestože ale kniha nevyvolává už tak skvělé pocity jako Divergence, stále je to velice strhující čtení, které vám svým závěrem vytře zrak a donutí vás o pokračování přímo škemrat.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji mnohokrát nakladatelství CooBoo
Knihu si můžete objednat na jejich stránkách.
4. listopadu 2012

Recenze: Nadpozemská

Nadpozemská (Unearthly, #1)Název: Nadpozemská
Autor: Cynthia Handová
Série: Nadpozemská
Díl: první
Překlad: Ivana Svobodová
Počet stran: 360
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2012
Anotace: Zjistit, že jste částečně anděl, není zrovna běžná rutina ani procházka růžovým sadem, zvlášť když víte, že máte naplnit na Zemi poslání, že máte úkol, který byl svěřen jedině a právě vám, ale nikdo vám neřekne, jaký ten úkol přesně je. Nicméně Clara, hlavní hrdinka trilogie Nadpozemská, se s tím statečně pere. Dokonce se snaží zjistit, kdo je ten pohledný kluk, kterého vídá ve svých snech a který zjevně nějak patří k jejímu poslání. Má ho zachránit? Je tohle smyslem jejího života?


Clara je anděl. Doslova. Její matka je poloviční anděl, a i ona se svým mladším bratrem mají tím pádem nějakou tu andělskou krev. Samozřejmě to pro ni znamená, že má, jako všichni andělé, andělské schopnosti a bude muset splnit poslání. To se jí začne zjevovat ve snech a zpočátku vidí pouze hořící les a v něm pohledného chlapce a Clara si myslí, že jejím úkolem je ho zachránit. Celá rodina se proto stěhuje do Wyomingu, kde žije ten kluk, Christian. Clara se na něj vlastně trochu nalepí (on je to docela fešák, takže jí to zase takový problém nedělá…), což se ale nelíbí jeho přítelkyni, která kvůli tomu udělá nejednu scénu. Čas jejího úkolu se blíží, a Clara stále neví, co přesně má dělat, zvlášť když se do všeho ještě motají zlí andělé, záhadná minulost její rodiny a andělů, a Tucker, milý, vtipný a pohledný kluk, kterému Clara urazila auto… Co když ale nakonec bude všechno úplně jinak?

Dsc_0011_large
Nadpozemská je paranormální romance. Přesněji andělská romance. Takže byste od ní nemuseli očekávat žádný pořádný příběh. Ale ona ho i přesto má. Pojetí andělů se totiž autorce opravdu povedlo a vytvořila si tak zajímavé nadpřirozené prostředí jak pro romanci, tak i pro samotný příběh. Ten se může nejdříve zdát opravdu jednoduchý, jednotvárný a okoukaný, ale v průběhu knihy si uvědomíte, že ono to nakonec nebude tak jednoduché jak to vypadalo. Nejenže se dost zajímavě rozvíjí zápletka s anděly a zamotává se do ní jejich záhadná minulost a společnost, ale i ta romance nabývá úplně jiných rozměrů.

Děj ubíhá velice svižně a kniha se čte hodně dobře. Autorka rozhodně nezapomněla na humor, protože velká část knihy vás donutí se pořádně zasmát, a při čtení té druhé se budete alespoň uculovat. Handová se snaží do příběhu nabitého emocemi dostat i pořádné dobrodružství. A přestože by tyto scény ještě něco potřebovaly, rozhodně na tom nejsou vůbec špatně.  

Pokud ale někde najdete nějaké nedostatky, rozhodně je dokáže vyvážit skvělá romantická linka. Nejedná se totiž o romanci, kde by se řešil pouze milostný trojúhelník, a dívka, zmítaná protichůdnými pocity, by se nemohla rozhodnout, kterého z těch dvou úžasných kluků si vybrat. V tom je Nadpozemská opravdu výjimečná, a přestože tu ten milostný trojúhelník je, strašně moc se od ostatních odlišuje. Clara je totiž rozumná hrdinka. Ví, co chce, co je důležité a za čím si má stát. Takže i když se může chvílemi zdát, že se chová trochu potřeštěně, je to v rámci její situace rozhodně na místě.

Nadpozemská je kniha, která rozhodně neztrácí tempo a velmi rychle vás dovede k překvapivému závěru. Je přímo nabitá emoci a humorem, takže jestli máte rádi podobné knihy, rozhodně by vaší pozornosti neměla uniknout, rozhodně totiž za přečtení stojí. 

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji mnohokrát nakladatelství CooBoo
Knihu si můžete objednat na jejich stránkách
Fotka uživatele My Books - My Loves.
Willinda


Pravidelní čtenáři

Používá technologii služby Blogger.

Zasílání novinek na email

Prohledejte blog

Očekávejte recenze:

Mluv by Laurie Halse Anderson

Autoři