9. listopadu 2012

Ze života knihomola: "Zase ty tvoje bláboly..."

Aneb takto moje rodina, hlavně tedy moje drahá maminka (kterou ze srdce miluju) označuje knihy, které čtu. Podle ní bych totiž jako správná holka měla číst pouze zamilované romány. Fantasy je totiž jenom pro kluky, kteří by ale tuto podivnou zálibu měli opustit při dovršení plnoletosti. Pak by přece akorát byli všem pro smích!

Field-girl-books-flying-black-and-white_large
Taky si myslí, že musím být jediná, kdo něco takového čte. Zkrátka si myslí, že jsem divná, jak s knihami, filmy a hudbou. A člověk ji v žádném případě nevysvětlí, že kdybych YA četla opravdu jenom já, asi by to žádné nakladatelství nevydávalo, že…

Jak to u nás většinou probíhá:
1) Dorazí mi balíček, který s pravděpodobností 99,9999% obsahuje knihu. Já si ho nadšeně převezmu/vyzvednu, rozbalím, a zjistím, co za úžasnou knihu v něm je. Mám samozřejmě strašnou radost a tendenci se s ní doma pochlubit, aby věděli, z čeho jsem tak šťastná. Přijdu k mamce a řeknu jí, co mi přišlo a co je na tom tak skvělého. A čeho se dočkám? „Hm, pěkný. To jsou zase ty tvý bláboly?“ A jak myslíte, že tohle dopadne? Odkráčím naštvaně do svého pokoje a párkrát si zanadávám. (Samozřejmě si ale znovu knihu pořádně prohlédnu a očichám, jinak by to nešlo…. A ne, vážně mi nehrabe!)

221943087857706285_d9fay9a6_c_large
2) Čtu si někde, kde mě vidí větší část rodiny, kde je samozřejmě i mamina. Nejenže mě všichni neustále přerušují a ptají se mě na naprosto nesmyslné otázky, anebo po mě něco chtějí, s čímž mě teda pěkně štvou. Ale kdokoliv by projevili třeba jen nepatrný zájem o to, co čtu, nestihnu nic říct, protože mamka jenom prohlásí „Ale, zase ty její bláboly.“ Občas k tomu ještě dodá hanlivá označení a několik nemístných poznámek, takže už se mi ani nechce knihu nijak bránit.


3) Čtu si, je jedno kde, ale znovu mě u toho vidí mamina. V knize je něco vtipného a já se zasměju. Mamka se opravdu zvědavě zeptá, čemu se tak směju, a tak jí to chci vysvětlit, aby se mohla taky zasmát. Vysvětlím jí to, ona se na něco zeptá, jestli to správně pochopila, a pak se i občas zasměje. Jenže to není opravdový smích, ale naprosto pohrdavý a já úplně slyším, jak si v hlavě říká: „Ach jo, zase ty její bláboly…“
Pak je opravdu těžké, aby mě v rodině brali aspoň trochu vážně, protože jsem přeci „zblblá z těch divnejch knížek, co furt jenom čtu a nic jinýho nedělám.“

Tumblr_md0l5elcad1qmr009o1_500_large
Dalším problémem ale je, že moji rodiče naprosto nerespektují můj blog a nechápou, že je to něco, co mě opravdu baví. Na jednu stranu asi chápu, že to pro ně může vypadat trochu jako podivná zábava, které nemusí úplně rozumět, ale to ale přeci neznamená, že by mě od toho měli odrazovat a vykládat mi, jak je to naprosto zbytečná činnost! A přestože má můj tatík také rád fantasy, a knihy a filmy, je tohle něco, co naprosto nechápe. Když chce ale půjčit knihu, to už jsou mu moje „znalosti“ dobré…=)

Na závěr bych chtěla říci, že jsem tenhle článek nepsala s úmyslem pomlouvat svoji rodinu. Šlo mi pouze o konstatování, protože přestože si ze mě neustále dělají legraci, jsou rodina a mám je opravdu ráda. Ne tak ráda jako knížky, ale docela blízko. =D 

10 komentářů:

  1. Je mi 21 let, mám blog o fantasy literatuře (kterou - podle Tvé maminky, jsem měl opustit v 18 letech :D ) a nic si z toho nedělám. Kdo nechce chápat, chápat nebude, ani kdybys ho 100x přesvědčovala. Ale moc hezký článek o Tvé domácnosti. A já se zase můžu vrátit k těm svým "blábolům". :D

    OdpovědětVymazat
  2. Will, určitě tě nepřekvapí, že já to mám stejně :D Jen táta neříká bláboly, ale poněkud silnější výraz :D
    Jsme na stejné lodi, nezbývá než zatnout zuby a překonat to. (můj táta když mi kupoval Stmívání, tak si přečetl přebal, povzdechl si, a pak konstatoval: "no zamilovaný román, to je něco, co máš teď číst..." to, že čtu fantasy už mu tolik nevyhovuje. Ne, že by měl něco proti fantasy, jen proti té stupidní, co ji čtu. Pán prstenů, proti tomu nic neměl. Harryho Pottera dokonce kupoval pro sebe (dočetl to do 3, pak se mu zdálo, že už se to příliš opakuje), takže mám doma fotku, na které jsem docela malá a za mnou na stole leží Harry Potter :D)

    OdpovědětVymazat
  3. No ja to mám naštastie úúúplne naopak. Keď mi príde kniha moja mama z nej má občas ešte väčšiu radosť ako ja :)

    OdpovědětVymazat
  4. Tak to mé rodině nevadí že hodně čtu a co čtu, ale už se jim tak nelíbí, že si knihy často kupuju (prý by mi mohly stačit z knihovny) a už vůbec nerespektují, že když mám tu podivnou věc s písmenky před sebou, tak chci kolem sebe ticho a klid a ne si povídat. Zdá se, že zrovna ve chvíli, kdy knihu otevřu, každého napadne spousta věcí, které mi musí okamžitě povědět a to bych tedy vraždila.

    OdpovědětVymazat
  5. Tak to je mi upřímně hodně líto. Já nemůžu říct, že by mě doma odrazovali od toho, co čtu. Sice občas, když řeknu, že jsem si koupila knížku, kde jsou upíři nebo něco podobného, slyším povzdech, ale je mi 18 a doteď mi nikdo doma neřekl nic. Můj táta mi tyhle knihy kupuje rád, jelikož ví, že mi tím udělá radost a tak tedy mohu říct, že jsem ráda, že mě nikdo od tohoto žánru neodrazuje. A k blogování? Tak tady problém taky není, můj táta je na počítače a když jsem mu řekla, že mám blog, tak byl rád :)

    OdpovědětVymazat
  6. Zajímavý článek :-) U nás to takhle kritické naštěstí není, jelikož jsem už pár let od rodičů, tak mamka vůbec netuší co vůbec čtu, jen se stále hrozí těch knížek co kupuji. Táta, ten má stále hloupé připomínky k upírům a to zatím fantasy a sci-fi čte, ale on měl připomínky k slaďákům co jsem četla někdy na základce. Ale můj manžel, to je něco :-) Jen jestli není nějak zpřízněn s tvojí maminkou :-) Až na to čtení mezi více lidmi, to je skoro stejné a neztrapňuje mně mezi rodinou, protože tam nemám čas číst, ale když se náhodou někdo zajímá co zrovna čtu, tak to samozřejmě okomentuje :-) A knížky co si koupím, tak raději před ním schovám, protože si přece nenechám zkazit radost :-) Ale jinak má rád taky knížky, jen raději o faktech, Hitlerovi atd to já raději uteču do těch blábolů :-)

    OdpovědětVymazat
  7. U mě tomu taky není jinak. Ze zečátku mého "šílenctví" do knih to bylo nejhorší. Mamka si mě pořád dobírala tím, že proč si místo knih, které stejně jednou přečtu a založím, nekoupím radši něco důležitejšího. Já samozřejmě argumentoval tím, že čtení je mým velkým koníčkem, tudíž investice do něho mi nevadí. Větší kámen úrazu přišel v momentě, kdy jsem si založil blog. Mamka stále nechápala, proč to dělám, stejně to číst nikdo nebude.
    Proto pro ni bylo velkým překvapením, když mi po nějaké době nakladatelství poslalo (jak mamka říká: "knihu zadarmo").
    Nyní už si celkem rozumíme. Mamka si občas přijde pro nové knižní informace - naposledy jsem ji nadhodil Pasedát Odstínů Šedi a světe div se: ona si tu knihu koupila a slupla ji za 2 dny! :D A k tomu mi ještě koupila Tygrovu stezku. Tudíž, mamka už můj koníček celkem chápe a občas mi i na nějakou knihu přispěje. Ale mé vyšilování z toho, že je hřbet nesouměrný s jiným dílem asi nepochopí nikdy :D

    OdpovědětVymazat
  8. Ja to mám doma rovnako 8D Príde mi nejaká kniha a moja mama povie iba "Ach, zase tí tvoji upíri..."
    A to preto, lebo som si v jednom mesiaca už pradááávno nakúpila Twilight sériu. A teraz som akože navždy upírmi posadnutá, bláznivá, na knihy míňajúca dievčina 8D
    Ale keď som im jednotky s hviezdičkou a titul najlepšej čítajúcej v triede doniesla zo ZŠ, tak to som bola akože dcéra roku 8D
    Ale minule moja mama trhla rekord, keď sa ma spýtala aké knihy mi došli a živo sa zaujímala o dračí alebo dystopický svet 8D ale zase mala ten pohľad, že "Bože, radšej by som brala kozmetikou posadnutú..." 8D

    OdpovědětVymazat
  9. Tak to bych doma asi nezvládla. Já kdykoliv přijdu domů s novou knížkou, tak okamžitě utíkám za mamkou - koukni na tu obálku, čuchni si k těm stránkám, už sis četla tu dokonalou anotaci?... Díky bohu mamka taky ráda čte (sice jiný žánr, ale to je jedno) a vždycky mi knížky pochválí a je ráda, když mě vidí, že nevysedávám u počítače, ale radši si jdu číst. Sice mi narovinu říká, že tohle by ji nebavilo, ale to samé bych mohla říct já o jejích knížkách. Na druhou stranu jí taky mnohdy doporučím něco, co jsem například viděla na jiných blozích, a myslím si, že by ji to mohlo bavit. A to dokáže ocenit. :)

    OdpovědětVymazat
  10. Chvalabohu, u nás to je relatívne v pohode. Otec sa nikdy nejako nazaujímal o to či čítam a čo čítam. Teraz už s nami nežije,ale napočudovanie, začal mi kupovať knižky. Síce len občas (keď mám sviatok alebo na Vianoce) a aj to sa spolieha na vlastný výber, ale väčšinou sa trafí do môjho vkusu. :) No a mama nikdy nemala problém s tým, že vždy čítam. Dokonca vyhlasovala, že je rada, že peniaze míňam na knihy a nie na veci ako alkohol, cigarety, drogy atď. A keďže chodí do roboty na týždňovky, tak za ňou nemôžem utekať s každou knihou, ktorá mi príde, ale zvyknem jej na konci týždňa povedať, že mi prišli z vydavateľstiev knižky "zadarmo". A keď sú obdobia, že má viac času, tak si zvykne zopár mojich kníh aj prečítať. A to také, ktoré jej ja odporučím. Z toho sa asi najviac teším, že sa jej páči to, čo jej vyberiem ja :)
    No a ešte je tu ďalší, kto mi robí radosť: môj priateľ. Ten vyhlásil, že ešte nikdy nemal také dievča, ktoré číta knihy a hrozne sa z toho teší, že ja som takáto a mám rada knihy :) No nemilujte ho po takomto vyhlásení :D

    OdpovědětVymazat

Vaše názory mě vždycky potěší, takže rozhodně v komentování neváhejte. Poprosím vás jen o to, abyste nepoužívali profil Anonymní, ale abyste se raději přihlásili pomocí nějaké účtu, nebo zvolili možnost Název/adresa URL, kde napíšete svoje jméno nebo přezdívku. :)

Pravidelní čtenáři

Používá technologii služby Blogger.

Zasílání novinek na email

Prohledejte blog

Očekávejte recenze:


Autoři