27. května 2012

Rozhovor s Colleen Houck

Slyšeli jste už o knize Tygrovo prokletí? Je to taková ta krásně vypadající kniha s tygrem na obálce... té jste si museli všimnout a pokud jste ji viděli někde v knihkupectví, možná jste se dokonce lekli těch jeho očí, protože v jistém světle jsou vážně děsivé...

Tygrovo prokletíNázev: Tygrovo prokletí
Autor: Colleen Houck
Série: Tygří sága
Díl: první
Překlad: Karolína Medková
Počet stran: 408
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2012
Anotace:
Sedmnáctiletou Kelsey Hayesovou by nejspíš ani ve snu nenapadlo, co ji čeká tohle léto; že se bude pokoušet zlomit tři sta let starou indickou kletbu. A to se záhadným bílým tygrem Renem. Na druhé straně zeměkoule. Ale přesně to se stane. Kelsey je vtažena do dobrodružství, kde na ni číhají temné síly, prastará magie a mystikou zahalené světy, v nichž není nic takové, jaké se na první pohled zdá. Nakonec musí riskovat vše, aby pochopila dávné proroctví a mohla tak kletbu zrušit navždy.


Dnes tu ale nejsme od toho, abychom řešili oči nebo pouze knihu, dnes tu jsme od toho, abychom se něco dozvěděli o autorce této Tygří ságy.  
Přivítejte prosím Colleen Houck!
26. května 2012

On my wishlist


Meme z tvorby Book Chick City, které spočívá v publikování knih, které si chci pořídit.

Saphirblau (Edelstein Trilogie, #2) The Last Princess

Obě knihy mají nádherné obálky a obě vypadají velice zajímavě. Na Modrou jako safír se neskutečně těším, protože jsem před pár dny dočetla první díl této série, Rudá jako rubín, a jsem z knihy opravdu nadšená.
The Last Princess je kniha, která mě samozřejmě tou svou obálkou upoutala a jelikož se poslední dobou čím dál tím víc rozmýšlím nad tím, které knihy přidám do svého seznamu k přečetní, přečetla jsem si i anotaci, což normálně nedělám. Zní to ale neskutečně zajímavě, takže...
24. května 2012

Dokáží knihy rozbrečet?


Tears_largeAno. Dokáží, to je přeci jasné! A přestože u některých knih si neustále říkáme „Nebudu brečet“ Nebudu brečet!“ stejně brečíme... čím to ale je?   

Na to už tak jednoduchá odpověď rozhodně není. Někdy člověk začne brečet hned na začátku knihy, protože je to ta, kterou si chtěl přečíst už strašně dlouho a konečně se s ní pohodlně usadil a může začít číst. Někdy ho rozbrečí opakované čtení oblíbené knihy, protože už ví, co ho čeká, a brečí raději preventivně. Jindy čte a rozbrečí ho jakási závěrečná scény, kdy příběh vyvrcholí, a on si celou dobu říká „tohle je ono, už je to konečně tady!“. Slzy způsobí oblíbená postava, která v tu pravou chvíli přijde na scénu a všechny ostatní zachrání. (U takových scén většinou pokropím stránky slzami já). A pak tu samozřejmě máme romantické scény všeho druhu: seznámení, první rande, první polibek, první vášnivý polibek a určitě se najdou i tací, kteří obrečí i jejich sex s těmi samými slovy „už je to konečně tady!“ Potom můžete obrečet jejich hádky a rozchod, a když se k sobě zase vrátí, nabízí to další prostor pro slzy. Dále tu máme svatbu a následně narození dítěte. Ano, v prvotně romantických knihách toho jde obrečet opravdu hodně.

5184d6640018c4ed4f522ec4_largeČlověk brečí štěstím, když zjistí, že hrdinové přežili, nebo si naopak rve vlasy při zjištěné, že někdo zemřel a on ho měl rád a říkal si, že přeci nemůže umřít, že by mu to autor neudělal. Jsou tací autoři, u kterých víte, co máte očekávat, buď protože jsou předvídatelní jako splátkový kalendář, anebo protože zkrátka víte, že na něco takového nemají.

Ale věřte, že autoři jsou jedni z nejzrádnějších tvorů, na jaké můžete narazit. A teď přichází ta jejich druhá část... ti, kterým nemůžete věřit ani nos mezi očima. (Viz Martin a jeho Hra o trůny – předem doporučuji, nikoho si neoblibujte, nebo vás přemůže infarkt a citové otupění) Řeknu to takhle, tato skupina autorů má zkrátka koule na to, aby se pustili do všeho, a teď nemluvím pouze o zabíjení hlavních nebo jakýchkoliv hrdinů. Oni jsou šílení a nemůžete si vytvářet žádné představy, protože se stejně netrefíte a budete brečet tak jako tak, přestože jste se zařekli, že vás nepřemůžou. Jak jste se ale mýlili…

Rozbrečet nás tedy dokáže nespočet věcí, někomu k tomu stačí malinký podnět a už si vytápí byt. Někdo je trocho odolnější, ale stejně ho jisté okamžiky, nebo třeba jen věty, přemůžou a jediné, na co se dotyčný zmůže je vzlykání. Shodneme se ale na tom, že scény musí mít určitou atmosféru a autor do nich musí být schopen přenést velkou škálu emocí. A když se to nepovede, většinou se jen škodolibě zasmějeme. 
Je to ale tak, jsme křehké bytosti a autoři nám někdy dávají pořádně zabrat.

A teď přejdeme k názorným ukázkám!

Article-0-1169de0b000005dc-866_634x391_largePrvní je z knihy Oškliví od Scotta Westerfelda a je jasnou ukázkou slz, které vzniknou spojením skvělé atmosféry a smíchu:

„Hele, co je to tam?‘
U rohu ohrady, hned za plotem, ležela nějaká hromádka.
Navedli prkno blíž a David mžoural skrz kouř. „Vypadá to jako… jako boty.“
Tally překvapeně zamrkala. Měl pravdu. Slétla s prknem níž, seskočila a běžela k hromádce.
Zmateně se rozhlížela. Kolem leželo nějakých dvacet párů bot všech velikostí. Klekla si. Tkaničky byly zavázány, jako kdyby boty skopli lidé a s rukama svázanýma za zády…
„Croy mě poznal,“ hlesla.
„Cože?“
Obrátila se k Davidovi. „Když jsem utíkala, letěla jsem nad ohradou. Croy si musel všimnout, že jsem to já. Věděl, že nemám boty. Žertovali jsme o tom.“
Croy zřejmě skopl své boty a pošeptal tomu, kdo byl nejblíž: „Tally utekla a nemá boty.“ Nechali jí tu hromadu bot, ze které si mohla vybrat; byl to jediný způsob, jak mohli pomoci jedinému člověku, o němž věděli, že utekl.

Následuje ukázka, která je jasným příkladem toho, že stačí tři šikovně umístěné věty a už vám slzy tečou přímo proudem. Delirium – Lauren Oliver:

Miluju tě. Nezapomeň. Nemůžou ti to vzít.

Teď jsem se chtěla podělit o slzy z knihy Divergence, ale neudělám to, přestože se tu nachází spousta lidí, kteří mají knihu už dávno přečtenou a pravděpodobně tuší, o jakou scénu se jedná. Pokud si tedy chcete znovu pobrečet, nalisujte si v originále stranu 438 a dočtěte kapitolu. V českém vydání to bude od stránky 304 až do konce kapitoly. Jeden kapesník je na to ale opravdu málo!

Tumblr_m4ftraybpv1qllle9_largeA pokud máte doma přebytečné množství papírových kapesníčků a potřebujete se jich zbavit, vřele doporučuji přečíst Černobílý svět od Kathryn Stockettové. U něj se brečí jedna báseň! A co teprve epilog z posledních Hunger Games? Pokud se potřebujete vybrečet a nechcete si přitom fyzicky ubližovat, stačí si přečíst těchto pár stránek a slzy máte jasné!

Jelikož je tu mezi námi dost fanoušků Adriana z Vampýrské akademie (mezi které se taky počítám), mám tu pro vás jednu ukázku z Pokrevních pout. Tentokrát to ale budou slzy hrdosti.

„Cítíš to?“
Hlavou mi bleskla představa mrtvých těl a v tu chvíli mě nenapadlo nic jiného, co by mohl cítit, než zápach rozkladu.
Nadechla jsem se víc zhluboka. „Cítím barvu a…počkej… Je to borovice?“
Udělalo to na něj dojem. „Přímo do černého. Čistící přípravek s vůní borovice. Uklidil jsem tady.“ Dramaticky ukázal do kuchyně. „Těmahle rukama. Rukama, co nedělají manuální práci.“
            Zadívala jsem se do kuchyně. „Cos tam uklízel? Police?“
            „Police jsou v pohodě. Vytřel jsem podlahu a umyl jsem linku.“ Musela jsem se tvářit spíš nechápavě než ohromeně, protože rychle dodal. „Dokonce jsem si u toho i klekl.“
            „Tys umyl podlahu i linku borovicovým přípravkem?“ podivila jsem se. Na podlaze byla keramická dlažba a linka měla žulovou desku.
            Adrian se zamračil. „Jo. No a?“
            Tvářil se tak hrdě, že jednou v životě něco vydrhl, že jsem mu radši neřekla, že se tenhle přípravek používá jen na čištění dřeva.

Požádala jsem vás na Facebooku, abyste se podělili o své ufňukané scény a jejich stránky, abychom tady moc nespoilerovali a vy si je mohli případně nalistovat, a tady jsou:

Kath: čísla stránek si bohužel nepamatuji, ale nejvíc mě asi rozbrečela scéna z VA3, kdy byl Dimitri přeměněn a pak ještě scéna z Nebezpečné lásky když .. no vždyť víš :D (nechci tady spoilerovat). :D Joo a ještě když umřel Snape! :(
Vendea: HG 3 - myslím že ta, jak byl Peeta v Kapitolu a Katniss byla v depresi, a pak z tý samý knihy to, jak Finnick skončil… Potom Jestli zůstanu, tak celkově ta nehoda a pak ten konec, jak se rozhodovala… a Chvíle před koncem konec…
Lenka: Nebezpečná láska - strana 332 nebo třeba když umřel Brumbál (stranu nevím takhle z hlavy), nebo když umřel Brom v Eragonovi
Sue: Kniha Prežila som svet. strany 22-32, opis vojny, taký reálny, že sa to môže stať aj v skutočnosti, kruté, dychberuce a smutné zároven, otec volal hlavnej hrdinke aby okamžite prišla za ním, to ešte nevedela že jej tým zachráni život, všetky tie opisy boli príliš reálne
Veronika: Když umřela Routa, Jestli zůstanu skoro pořád, když umřel Sirius a dál už nevím. Já brečím skoro pořád, když je kniha smutná. Ještě konec Na západní frontě klid a konec Bídníků.
Natt: Známky z Fyziky v mojí žákovský (co na tom, že je elektronická, knížka to je :D) (Poyn. Jojo, to brečím taky, fyzika je potvora... :D)
Abyss:  Břečela jsem u Marleyho (Marley a já), až u samotného konce :)) A pak se mi taky hrnuly slzy odporu, když si Bella brala Edwarda :D
                                                                                        
 Podělte se o své probrečené scény? 
23. května 2012

Wating on Wednesday

Wating on Wednesday je týdenní meme, pořádané Breaking the Spine. Cílem je vybrat jednu knihu, kterou si chcete přečíst.

Past
Lauren DeStefano
Zahrada nesmrtelnosti #1


Co kdybyste se dozvěděli, kdy – na den přesně – zemřete?
Díky moderní vědě se každá lidská bytost stává tikající časovanou genetickou bombou. Bezohledné manipulace s genetickými informacemi způsobí, že muži se dožívají pouze dvaceti pěti let a ženy dokonce jen dvaceti. V této bezútěšné době jsou mladé dívky unášeny a nuceny žít v polygamním manželství, aby odvrátily hrozbu, že lidstvo vymře.

Tento osud čeká i šestnáctiletou Rhine Elleryovou. Je unesena, aby se stala jednou z vyvolených nevěst a vstupuje do světa bohatství a privilegií. Přestože její manžel Linden k ní chová opravdové city, jediným cílem Rhine je útěk – chce najít svého bratra-dvojče a vrátit se domů. Ale Rhine se musí vypořádat s více problémy, než jak znovu získat svobodu. Lindenův excentrický otec je odhodlán najít protilátku na genetický virus, díky kterému mu hrozí ztráta syna, i když to znamená jít přes mrtvoly, aby prověřil své experimenty…

Na tuhle knihu jsem opravdu zvědavá. Slyšela jsem na ní velice zajímavé a rozporuplné názory, které mě jenom čím dál tím utvrzují v tom, že si ji chci přečíst. A jelikož jsem si ještě nepřečetla anotaci a nehodlám to udělat, vlastně vůbec netuším, co mám očekávat, tak uvidíme...
22. května 2012

Recenze: Divergence

DivergenceNázev: Divergence
Autor: Veronica Rothová
Série: Divergence
Díl: první
Překlad: Radka Kolebáčová
Počet stran: 344
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2012
Anotace:
Chicago, budoucnost. Obyvatelé města, které obklopuje jen močál a obepíná ostnatý drát, jsou rozděleni do pěti frakcí. Beatrice je čerstvých šestnáct a přišel čas vybrat, do které frakce chce patřit, které ctnosti se chce na celý život odevzdat. Překvapivé rozhodnutí jí do cesty přivede osudového kluka – úchvatného, ale taky trochu nesnesitelného. Beatrice zjišťuje, že ve společnosti, která se jeví tak dokonalá, vzrůstá napětí a hrozící nebezpečí lze zažehnat jen jedním způsobem, který ji ale možná zničí.



„Již před řadou desetiletí si naši předkové uvědomili, že za znesvářený svět nelze vinit žádnou politickou ideologii, náboženské přesvědčení, rasu ani národní hrdost. Dospěli k názoru, že na vině je pouze lidská povaha – sklon lidstva páchat zlo, ať už v jakékoliv podobě. Proto rozčlenili společnost do frakcí, jejichž účelem bylo vymýtit ty lidské vlastnosti, které byly považovány za příčinu celosvětového sváru.
Ti, kteří přičítali vinu agresi, utvořili frakci Mírumilovných.
Ti, kteří za viníka označili nevědomost, se seskupili do frakce Sečtělosti.
Ti, kteří za příčinu zla označili pokrytectví, se sloučili do frakce Upřímných.
Ti, kteří poukazovali na sobeckost, se sjednotili ve frakci Odevzdaných.
A z těch, kteří odsuzovali zbabělost, se stali Neohrožení.“

Tumblr_m1zykngmq41r9z1z8o3_1280_largeCo kdyby to, jak bude váš život vypadat, záviselo na jednom, jediném rozhodnutí, které byste navíc museli udělat velmi mladí? Jakým směrem by se váš život ubíral? K jaké frakci byste se rozhodli přidat… Mírumilovnosti, Sečtělosti, Upřímnosti, Odevzdanosti nebo Neohroženosti?
Přesně takové rozhodnutí musí učinit i Beatrice. A jelikož vždycky nějak tušila, že ona do Odevzdanosti nepatří, nebude to s ní úplně jednoduché…


Divergence patří mezi tituly, které jen tak nepřelétnete očima a hned na ni nezapomenete. Je to totiž kniha, na kterou se nezapomíná. Ať už vás na první pohled přiláká dramatická obálka, anotace, nebo nadšené ohlasy ostatních čtenářů, máte zaručeno, že se na určitou chvíli u ní zastavíte a necháte se unášet na vlnách skvělého příběhu. A jak moc skvělý tedy příběh je? Naprosto nepřekonatelně!


Tumblr_m1zykngmq41r9z1z8o5_r1_1280_largeUž podle anotace je jasné, že se nebude jednat o žádný jednoduchý oddychový příběh. Kniha je rozumně složitá a skvěle propracovaná do všech detailů, ať už se jedná o společnost, rodinu nebo jednotlivé postavy. K ničemu nepotřebujete pokládat doplňující otázky. A pokud byste si mysleli, že by se přeci jenom mohli nějaké objevit, máte zaručeno, že jejich odpovědi opravdu brzy dostanete.
Kniha za žádných okolností neztrácí tempo, ale rozumně se střídají akčnější a klidnější scény. A atmosféra knihy? Že se vůbec ptáte! Rothová totiž velice jednoduchým způsobem dokáže popsat úplně všechno a vy jí to přímo zobete z ruky. Autorka si s vámi dělá, co chce, a vy nejste schopni s tím nic udělat.
Mohlo by se ale předpokládat, že když je velmi mladá a je to její prvotina, bude mít kniha velké nedostatky. Chyba lávky! Už od samého začátku dokáže naprosto pohltit a na konci vás nemilosrdně vyhodí a vy si rvete vlasy šíleností. Až takto je příběh dramatický a strhující! A v průběhu čtení ve vás vzkřišuje emoce, o kterých jste ani netušili, a v jistých okamžicích byste byli schopni zvednout auto a mrštit s ním o několik metrů dál.  

Jenže co je na příběhu tolik strhující, že dokáže tak neobvykle pohltit?
Jednoduchá odpověď vážení: Autentičnost.


Triss je v tom věku, kdy je zajímavé sledovat hrdiny a jejich životy, které jsou něčím neobvyklé. To je to, proč nás příběh chytí už od první strany, my si totiž velice rádi promítáme sami sebe do podobných příběhu. A Triss všechno přes nepříznivosti osudu zvládá opravdu skvěle! Jedná se totiž o hrdinku, která se opravdu zajímá o svou budoucnost a je schopna pro ni udělat cokoliv. Triss není bezduchá hrdinka, má sice chyby, jako kdokoliv jiný, ale ty zkrátka k její osobnosti patří, ona o nich ví, a pracuje s nimi.
Rozhodně to ale není jediná postava, kterou si oblíbíte. Všechny jsou popsány velmi realisticky, a po přečtení je znáte jak svoje boty. A určitě si mezi nimi najdete své oblíbence, na které nedáte dopustit…



Divergence, Divergence… copak mám krásného o tobě ještě říci?
Pokud hledáte akční knihu s výborně propracovaným světem, sáhněte po Divergenci. Pokud hledáte skvělé postavy, které s velkou radosti po přečtení prohlásíte za své nejlepší přátele, na co ještě čekáte? A pokud hledáte skvělou četbu na jedno odpoledne a chcete dosáhnout nového rekordu v zadržení dechu, rozhodně neváhejte. Divergence je totiž neodolatelná! 


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství CooBoo!
Knihu si můžete objednat zde: | CooBoo | Arara |
17. května 2012

Recenze: Marina

MarinaNázev: Marina
Autor: Carlos Ruiz Zafón
Překlad: Athena Alchazidu
Počet stran: 256
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2012
Anotace:
„Po patnácti letech se mi vrátila vzpomínka na ten den. Viděl jsem toho mladíka, jak se potuluje mlhou kolem nádraží Estación de Francia, a jméno Mariny mě znovu zasáhlo jako čerstvá rána. Každý z nás má ve své duši zamčené nějaké tajemství. A tohle je to moje.“ Píše se rok 1980 a mladý student Oskar Drai na jedné ze svých zasněných toulek potkává odvážnou Marinu. Společně se vydávají za záhadným znamením černého motýla. Nemají však ani tušení, jaké hrůzy na ně v temných uličkách Barcelony čekají.


Vsadím se, že už jste někdy četli pořádně děsivou knihu. Tak děsivou, že vám od začátku až do konce vstávali chlupy na krku, celou dobu jste měli při čtení husí kůži a při odehráváních nejhorších scén jste se přáli schovat pod polštář a už nikdy nevylézt. Jedna hrůza za druhou… Předvede nám ale Marina něco podobného?

Předvede, a bude to pořádně překvapující, přestože to tak zezačátku rozhodně nevypadá. Autor totiž začíná knihu velmi nevinně. Vypráví nám příběh obyčejného chlapce Oskara, který žije v internátní škole. Ten jednoho dne ukradne staré hodinky z  velkého domu poblíž školy. Někdo by mohl předpokládat, že tím se neodvratně spustí příběh, ale opak je pravdou. Ten děsivý příběh už se totiž dávno, předávno odehrává. Jen Oskar s Marinou, dívkou z onoho domu, se kterou se spřátelil, se k němu přichomýtnout díky zvláštní náhodě. A už je od něj nic nedostane. Přemůže je totiž zvědavost, a přestože jim všechno a všichni radí, aby se od toho drželi dál, a znáte děti v tomto věku, neustále zvědavé a toužící po dobrodružství, ale oni zkrátka neposlechnou…

Dark_forest_by_sonnenradbanner_largePříběh, který Oskar s Marinou objevili, je detektivního rázu a s prvky sci-fi. Rozhodně je ale pořádně hororový. Možná je to jenom můj pocit, ale je to jediný příběh, u kterého jsem se kdy takhle děsila. Nikdy by mě totiž nenapadlo, že se může z tak obyčejného příběhu vyklubat…no, toto. A jeho děsivost vyrovnává zajímavost. S každou další stranou se čím dál tím více utápíte v příběhu a už není cesty zpět. Přestože to ději občas skřípe a jste tím pádem schopni knihu odložit i v momentě, kdybyste to normálně neudělali, stejně vás nakonec přemůže zvědavost a odhodlanost dozvědět se víc. A vy zase po pěti minutách knihu s novým elánem vezmete a znovu se příjemně začtete. Pak se objeví ty velkolepější momenty, při kterých si vůbec nejste jisti, co si vlastně máte myslet. Jsou ale tak dobře vytvořené a napsané, že jste schopni knize všechno ostatní odpustit a jen zíráte s otevřenou pusou.
Takže tu máme dva příběhy, vzájemně do sebe vpletené. Ten hororový, který mě straší do teď, a ten o obyčejném klukovi, který se skamarádil s dívkou „od vedle“. A jak jim to dohromady šlape?

Tumblr_m0we9dsqra1qcj84mo1_500_largeDobře, opravdu. Jenže zkrátka ta detektivní zápletka táhne příběh více než ta druhá, takže scény mezi Oskarem a Marinou jsou slabší. Ti dva mají mezi sebou tu správnou chemii. Hodí se k sobě a jejich scény jsou pokaždé zajímavé, ale v porovnání se zbytkem knihy za nimi dosti pokulhávají. Jejich příběh totiž není vytvořený tak do hloubky, jak by mohl být. Když je ale spojíme dohromady, máme tu pěknou houpačku emocí. V jednu chvíli z vás děj div „nevymlátí“ duši a vy byste se na ty dva nejradši vrhli, objali je a ujistili, že všechno bude v pořádku.
Samozřejmě to ale nejsou pouze tyto dva příběhy, které se v knize odehrávají. Každá postava, ať už je to Oskar, Marina nebo její záhadný otec či samotná Barcelona, ve které se všechno odehrává, mají také ten svůj. A přestože jsou nám nastíněny jen velmi okrajově, stejně o ně budete projevovat zájem. A Zafón se opravdu snaží na všechny otázky podat velice zajímavé odpovědi, které uspokojí nejednoho zvědavého čtenáře.

Marina je kniha, která ukáže mnoho různých stránek jednoho příběhu a každý tak má možnost si na ní něco oblíbit. Ať už to bude vlastně zvrácený sci-fi- příběh, jemný vztah Oskara s Marinou či popisy Barcelony. Autor se snaží do všeho dát to nejlepší, v něčem se mu to daří, a v jistých momentech sice nastávají trochu problémy, stále je to kniha, která vám opravdu nedá spát…

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství CooBoo!
Knihu si můžete objednat na jejich stránkách.
16. května 2012

Wating on Wednesday

Wating on Wednesday je týdenní meme, pořádané Breaking the Spine. Cílem je vybrat jednu knihu, kterou si chcete přečíst.


Loď mezi hvězdami


Across the Universe (Across the Universe, #1)Autor: Beth Revis
Série: Across The Universe #1
Vydání: srpen 2012, CooBoo
Anotace

Sedmnáctiletá Amy se přidala ke svým rodičům coby „zmrazený pasažér“ na vesmírné lodi Universum a čekala, že se probere na nové planetě o tři sta let později. Nemohla tušit, že její spánek skončí o padesát let dříve a ona se octne ve zcela novém světě mezi hvězdami, ve světě, který si žije podle vlastních pravidel.
Amy si brzy uvědomí, že její probuzení nezpůsobilo jen selhání počítače. Někdo z pár tisíců obyvatel vesmírné lodi se ji pokusil zabít. A pokud rychle něco nepodnikne, její rodiče budou další na řadě. Proto teď musí co nejrychleji rozluštit skrytá tajemstvíUniversa. Ale na jejím seznamu podezřelých figuruje i jediný člověk, na kterém jí záleží: Syn, budoucí vůdce lodi a láska, která přišla znenadání.

Řeknu to na rovinu... po téhle knize opravdu toužím. Nejenže mi již spousta lidí říkala, že je velice dobrá a že už bych si jí měla konečně přečíst, ale podívejte se na ni. Vždyť ona sama křičí: PŘEČTI SI MĚ!! BUDU SE TI LÍBIT A BUDEŠ MĚ MILOVAT!! =) Můžu jí snad odolávat?

15. května 2012

Čtení na slepo (1)

Jak zjistíte z velmi pěkného banneru k tomuto novému meme, které stvořila Luc, jedná se o Čtení na slepo. Zní to hezky a už to o něčem vypovídá. Co to ale přesně znamená? 
Chcete si přečíst spoustu knih, ale zkrátka nevíte, kterou první? Máte doma kopu nepřečtených knih, a nemůžete se rozhodnout, po které sáhnout dřív? A co to takhle nechat na osudu (aka generátoru náhodných čísel), ať vám tu pravou vybere, ať jste s ní šťastný, a samozřejmě myslím knihu! =) 
Tak co říkáte, jde do toho? 

Co k tomu budete potřebovat: 
  • Větší množství knih, které si chcete přečíst, jinak známé jako hora úžasnosti
  • Ty si potřebujete nějak očíslovat, ať už pomocí svého účtu na GoodReads, nebo pokud se jako v mém případě bude jednat o knihy, které už máte doma, nějak si ji označte/očíslujte, nebo si například na papírky napište názvy (potom třeba někomu dejte jednu knihu vylosovat)
  • Generátor náhodných čísel (aka random.org)
Teď už zbývá jen jediné, spustit čísla osudu, a opravdu po té knize sáhnout a přečíst ji! 

Die for Me (Revenants, #1)A jakou knihu budu číst já?

Die For Me
Amy Plum

Revenants #1


Fíha, Die For Me mi leží na poličce dva? Tři měsíce? A já se do ní ještě nepustila! Jsem to ale ostuda! A to na mě s takovou pěknou obálkou tak hezky kouká... Ale je to tady, a já si ji konečně přečtu! =) 
Už se na ní moc těším! 

13. května 2012

Recenze: Štvanice

ŠtvaniceNázev: Štvanice
Autor: Patricia Briggs
Série: Alfa a Omega
Díl: první
Překlad: Kateřina Niklová
Počet stran: 304
Nakladatelství: Fantom Print
Rok vydání: 2012
Anotace:
Knihou Štvanice z nové série Alfa a Omega Patricia Briggs opět potěší milovníky vlkodlaků. A také všechny fanoušky předchozí mimořádně úspěšné řady knih s Mercy Thompsonovou v hlavní roli. Charles, hlavní hrdina Alfy a Omegy, je bratr Samuela, který je jedním z hlavních hrdinů série Mercy Thompsonová a taky syn Brana, alfy všech alfů. Anna netušila, že vlkodlaci existují, dokud jedné noci nepřežila krutý útok… a nestala se jedním z nich. Po třech letech na poslední příčce hierarchie smečky se naučila klopit hlavu a nikdy, nikdy nevěřit dominantním vlkům. Pak ale do jejího života vstoupil Charles Cornick, zabiják a syn vůdce všech vlkodlaků v Severní Americe. Charles tvrdí, že Anna je nejen jeho družka, nýbrž i vzácná a ceněná omega. A právě Annina vnitřní síla a konejšivá přítomnost se ukáží být neocenitelné, když se spolu s Charlesem vydá na lov vlkodlačího odpadlíka – tvora pod kontrolou magie tak temné, že by mohl ohrozit celou smečku.


Když je jedna kniha úspěšná, autor píše další a další. Když už ale dokončí celou sérii a všem jeho fanouškům je líto, že je další svazky podobného rázu nečekají, autor to nevzdá a napíše další dílo ze stejného světa, kde se občas mihnou známé tváře. Změní se ale hlavní hrdinové a samozřejmě samotný příběh.

Anna si žila poklidný život, měla rodinu a přátele. To jí ale jedné noci před třemi lety vzal vlkodlak, který ji napadl a v jednoho ji proměnil. Tím se všechno změnilo. Teď je z ní obyčejná číšnice bez šance na postup, ve smečce nemá žádné postavení a většina vlkodlaků s alfou v čele jí týrá a zneužívá. Anna se ale snaží jen přežít a vyrovnat se s tím, že je něco, co z celé duše nenávidí.
Díky novinovému článku zjistí, že jeden z vlků, kterého alfa držel v zajetí, zmizel. Anna se díky tomu odhodlá zavolat marokovi, pánovi všech vlků v severní Americe, s žádostí o pomoc. Tím ale spustí vlnu událostí, které nejen změní chicagskou smečku, ale hlavně její život. S pomocí marokova syna Charlese, s jehož vlkem ten její vytvoří pár, si totiž uvědomí, že není tak úplně k ničemu, jak jí neustále vtloukal do hlavy její bývalý alfa.
Není se proto čemu divit, že právě ona vyráží po opuštění bývalé smečky s Charlesem do hor najít údajného vlčího odpadlíka, který útočí na každého, kdo se mu připlete do cesty.

České vydání této knihy má jednu velkou výhodu. Obsahuje povídku Alfa a Omega. Povídka je pouze o Anně a jejím ztrápeném životě, který vede. Rozhodně je ale dobrým úvodem ke knize, protože pokud jste nečetli Mercy Thompsonovou, dokáže vám jednoduše vysvětlit nejhlavnější zákonitosti tamějšího světa. Dějově je zpracována velice dobře. Dovoluji si tvrdit, že dokonce lépe, než samotná kniha. Přestože popisuje opravdu krátký časový úsek, je zajímavější a záživnější.

Štvanice má problém v tom, že se strašně snaží jít od nejjednoduššího ke složitějšímu a postupně odhalovat skrytá zákoutí příběhu. V průběhu se totiž vystřídá několik teorií o tom, co se vlastně děje v lese, a je to chaotické. Naštěstí se ale vše vyvažuje díky Asilovi, velmi starému vlkovi a marokovi Branovi. Jejich vyprávění všechno postupně usměrňuje a vydává jedním směrem. Díky nim je kniha také o dost čtivější a kvůli scénám z Asilovy minulosti zajímavější. Postupem času se příběh stává čím dál tím lepším a dobrodružnějším. Stále jsou ale hlavními hrdiny Anna a Charles, takže je kniha z větší části romancí. Rozhodně to ale není romance plná klišé scén.

Co ale kniha postrádá v tomto směru, dohání autorčin styl. Velice jednoduchým způsobem dokáže skvěle předat informace všeho druhu a scény přímo pulzují emocemi.

V povídce Anna vystupuje jako odhodlaná a silná hrdinka, která si nenechá nic líbit. A opravdu tam taková je. Nicméně v samotné Štvanici se ukazuje v úplně jiném světle. Stále sice je odhodlaná, ale už to není ta silná hrdinka ze začátku. Chová se jako hrozná chudinka. Neustále se pozastavuje nad tím, jak se její život díky Charlesovi změnil k lepšímu, jakoby na tom neměla vůbec žádný podíl. A když se zrovna nediví, rýpe se v tom, proč si právě (samozřejmě ohromně úžasný) Charles vybral právě ji. Anna zkrátka celý příběh sama neutáhne, a proto je opravdu dobře, že není vyprávěn pouze z jejího pohledu. Charles na ni sice také často myslí, ale nejsou to sentimentální myšlenky o tom, jak je skvělá. Sledování příběhu z jeho pohledu je celkově o dost zajímavější. Dozvídáme se totiž plno užitečných informací o smečce a vlčím společenství, a protože tohle je něco, co se Briggsové opravdu stvořit povedlo, jsou to samé zajímavé věci.

Štvanice je slibný začátek urban fantasy série s romantickou zápletkou. V této skupině knih je rozhodně jedna z těch lepších. Přestože by si hlavní hrdinka občas zasloužila ránu po hlavě, je to příběh, kterému nechybí zajímavá zápletka, dobrodružství a srdcervoucí scény.

Recenzi naleznete také na FantasyPlanet!
12. května 2012

Recenze: Rudá pyramida

Největší obrázek výrobku Kronika Cartera Kanea – Rudá pyramidaNázev: Rudá pyramida
Autor: Rick Riordan
Série: Kronika Cartera Kanea
Díl: první
Překlad: Dana Chodilová
Počet stran: 408
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2012
Anotace:
Myslíte si, že je nějaký med nechodit do školy, věčně létat po celém světě, vozit s sebou jenom to, co se vejde do jednoho kufříku, a nemít žádný pořádný domov? Tak to budete koukat!
Už šest let cestuje Carter Kane z místa na místo se svým otcem, věhlasným egyptologem. Pořádně nezná ani vlastní sestru Sadie, která žije s prarodiči v Londýně. Děti se smějí setkat jen dvakrát do roka a tentokrát pro ně otec ještě ke všemu vymyslí nudnou prohlídku Britského muzea. Jenže pozor - egyptští bohové se probouzejí! Začínají nejděsivější Vánoce, jaké kdy Carter a Sadie zažili… Od toho dne se život čtrnáctiletého Cartera a dvanáctileté Sadie obrátí naruby. Sourozenci Kaneovi zjistí děsivou pravdu o své rodině a poznají tajemné egyptské bohy mnohem líp než z otcových výkladů a exponátů v muzeích.
Objevte zblízka starověký Egypt s jeho magií, dobrem i zlem a připojte se k dobrodružné výpravě sourozenců Kaneových!

Rick Riordan pro nás není žádným nováčkem (a pokud jeho jméno vidíte poprvé, co tady děláte?!). Jeho knihy jsou pověstné humorem, zajímavými postavami a hlavně prostředím. Doposud nám stihl nastínit starořeckou kulturu v Percym Jacksonovi, kterou smíchal se starořímskou v Bozích Olympu. Mohlo by se tedy předpokládat, že už nebude vědět, jakou starověkou kulturu vytáhnout, oprášit její tradice a vrhnout do ní nový příběh. Chyba lávky! Přesouváme se totiž na jihovýchod…do starověkého Egypta!

Pyramids-at-sunset-cairo-egypt_largeCarter Kane si na život obyčejného dítěte už ani nepamatuje: už je to příliš dlouho, kdy chodil do normální školy, protože je neustále na cestách se svým otcem, světově známým a uznávaným archeologem. Za to jeho sestra Sadie nevytáhne paty z Londýna a se svým bratrem a otcem se podle nařízení soudu může vidět pouze dvakrát do roka. Jednou je při takovém rodinném setkání otec vezme do londýnského muzea a při prazvláštním magickém rituálu tam zničí vzácnou Rosettskou desku a skoro celé muzeum.  Sourozenci se na útěku dozvídají, že patří do magického světa, ve kterém existují egyptští bohové a všechno, co s nimi nějak souvisí. A čin jejich otce tímto světem pořádně otřásl. Najednou musí táhnout za jeden provaz, aby zachránili nejen sebe, otce, ale i celý svět, a to pro ně není vůbec jednoduché.

Pokud jste při sebrání knihy z poličky očekávali, že už vás Riordan nemůže ničím překvapit, šeredně jste se spletli. Hned na první stránku zíráte s otevřenou pusou, protože přestože jste očekávali mnohé, tohle opravdu ne. Když totiž řeknu, že Carter a Sadie nám vypráví svůj příběh, musíte to vzít doslova, protože oni ho opravdu vypráví, přesněji řečeno nahrávají. V textu se tím pádem nachází i poznámky mimo záznam, většinou jak se hašteří o pořadí ve vyprávění. Díky tomu je na celý příběh nahlíženo také úplně jinak, protože oni, jakožto jeho hlavní aktéři ví, jak skončí. A jejich zpětné vyprávěné je tím pádem zajímavější, protože už mohou své činy komentovat.

Přestože je příběh zajímavý a dobře se čte, veze se stále ve stejných, zajetých kolejích. Hrdinové si žijí svůj neobvyklý život, potom jim ho něco naruší, bum­…existuje určité starodávné božstvo, bum…mají zachránit svět a závěrečné bum, které vás nechává dychtivé po pokračování. Jakkoliv jste si čtení užili a chcete si přečíst i pokračování, neustále vás provází myšlenka, že knihu se stejnou dějovou strukturu jen s jistými obměnami jste už četli.

Tumblr_lwvzg7rqhw1r87zneo1_500_largePříběh je čtivý, nejen díky autorovu skvělému pisatelskému umění, které si získá všechny, ale také díky postavám. Humorné části příběhu není co vytknout, protože Riordan znovu předvádí, že tohle je jeho silná stránka a že opravdu má co předvést. Nemusíte se proto bát, že byste se nudili. Nedovolím vám to styl příběhu, ani hrdinové, které si lehce oblíbíte. Jakožto hlavní postavy jsou totiž Carter se Sadie nepřekonatelní. Jsou to velmi věrní hrdinové, kteří mají co předvést. A kdyby vás jeden z nich začal štvát, máte zaručeno, že za chvíli převezme otěže ten druhý, a příběh může jet pohodlně dál. Velkou šanci u čtenářů má i kočičí bohyně, či další božské postavy, které se s přibývajícími stránkami stávají čím dál zajímavější.

Pokud máte rádi příběhy zasazené do prostředí s novým pohledem na mytologii a nebráníte se při čtení úsměvům, určitě po Rudé pyramidě sáhněte. Ačkoliv jí musím vytknout opakující se dějové schéma, stále je to ještě vskutku jedinečný příběh, který sice občas hapruje ve čtivosti, takže ho lehce odložíte, v některých chvílích se ho ale zase nemůžete nabažit. A pro Riordanovi fanoušky je kniha povinností!  

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment!
Knihu si můžete objednat na jejich stránkách

On my wishlist


Meme z tvorby Book Chick City, které spočívá v publikování knih, které si chci pořídit.

 
Dcera kostí a dýmy (Dcera kostí a dýmu #1) - Laini Taylorová
Past (Zahrada nesmrtelnosti #1) - Lauren DeStefano
Na Dceru jsem opravdu zvědavá. Je to totiž YA kniha, napsaná americkou autorkou, a příběh se odehrává v Praze. Už to je pádný důvod, proč si knihu přečíst. =)
Naopak Past si chci přečíst kvůli tomu, že mě velice zaujala, a slyšela jsem na ní zajímavé ohlasy. A když už budeme mít originální obálku, rozhodně si ji přečtu. 

Shadow Bound (Unbound, #2) Uglies: Shay's Story (Uglies: Graphic Novel)
Shadow Bound (Unbound #2) - Rachel Vincent
Uglies: Shay´s Story - Scott Westerfeld, Devin Grayson, Steven Cummings
Mám již doma Blood Bound, což je první díl k Shadow Bound, ale ještě jsem ji nečetla. Od Rachel Vincent jsem zatím vůbec nic nečetla, ale na její knihy jsem slyšela samou chválu, takže si je určitě někdy přečtu. =) A rovnou začnu touto sérií. 
Oškliví jsou skvělé série, kterou jsem si okamžitě zamilovala! Rozhodně si proto nenechám ujít příležitost přečíst i Shayin příběh v této komiksové podobě. =)
10. května 2012

Vyhlášení výsledků soutěže s Jill Hathaway!

Den se se dnem sešel a soutěž je u konce! A dopadlo to výborně! =) Nejenže jsem se naučila pracovat s tím novým formulářem a asi jsem se do něj zamilovala, ale taky vám přináším vítěze! 
Pokud si vzpomínáte, vstupem do soutěže bylo odpovězení na otázku: "Pokud byste měli schopnost jako hlavní hrdinka knihy Slide, z očí jaké osoby byste se podívali na svět?"

A naši vítězové odpověděli takto: 
Willinda


Pravidelní čtenáři

Používá technologii služby Blogger.

Zasílání novinek na email

Prohledejte blog

Očekávejte recenze:

Mluv by Laurie Halse Anderson

Autoři