31. října 2012

Re-readingový víkend! - Odstíny života


Odstíny života jsem nečetla v pohodlí domova, ale viděla mě při tom velká část rodiny. Nejenže jsem je dvě a půl hodiny přímo ignorovala (a dělalo mi to dobře), a kdykoliv po mě něco chtěli, poslala jsem je hodně daleko. Ale taky si ze mě kvůli tomu zase začali dělat strašnou srandu... I když na jednu stranu je chápu, člověk asi nevypadá úplně normálně, když se rozvaluje na křesle s knížkou v ruce a najednou se začne smát tak strašně moc, že z toho křesla málem spadne... Jo, musela jsem vypadat vááážně zajímavě. =) 

Odstíny života (Odstíny života, #1)
Nicméně, na OŽ jsem se těšila stejně hodně jako na VA. Nejen na samotný příběh, který jsem si teď uvědomovala mnohem víc než při prvním čtení a opravdu jsem si ho i víc užila. Ale nemohla jsem se dočkat toho, až si Alex bude vyměňovat hlášky s Mattem, a vlastně s kýmkoliv... Dočkala jsem se a bylo to skvělé! 

Co jsem tak četla na internetu, spoustě lidí nesedla Alex jako hlavní hrdinka a musím říct, že jsem si docela říkala, co když mi teď nesedne a přijde mi otravná, a možná dokonce i příšerná? Ale nic takového se nestalo a Alex se v seznamu mých oblíbených hrdinek posunula ještě výš. Já tu holku prostě žeru! (Tak trochu mi totiž připomíná mě, ne že bych byla mrtvá a měla zachránit svět, ale máme v podstatě stejný styl humoru a občas se mi povedou podobné perly... =)) 
Jsem vážně moc ráda, že jsem si Odstíny znova přečetla. Další nezapomenutelný zážitek. 

Pokud jste se do projektu také zapojili a už máte knihu/knihy přečtené, nezapomeňte prosím vyplnit tento dokument. A jestli se chcete podívat, jak si čtení svých oblíbených knih užili ostatní, podívejte se tam taky. =) Moc bych chtěla poděkovat těm, kteří se zúčastnili a doufám, že jste si čtení užili! Díky moc! =)
26. října 2012

Re-readingový víkend! - Vampýrská akademie


Hned ve čtvrtek ráno jsem začala číst Vampýrskou akademii od Richelle Mead. Říkala jsem si, přečtu si jenom pár stránek, a pořádně se do ní začtu odpoledne. Jenže najednou koukám a já jsem na straně osmdesát a na tváři mám zase ten přiblblý úsměv a snažím se nevyprsknout smíchy.... Přestože jsem měla celý den, co dělat, zvládla jsem při tom ještě číst VA a byla to tedy jízda. 

Říkala jsem si, četla jsem to poprvé před nějakýma dvěma lety, takže si to nebudu pamatovat úplně přesně, ale zase je to VA a ta se nezapomíná. Jakmile jsem se ale do ní začetla, bylo to, jako bych jí dočetla teprve včera. Okamžitě jsem věděla, co se bude dít na každé další stránce. Někdo by mohl říct, že si zkrátka opakované čtení člověk nemůžu užít stejně tak jako napoprvé, ale chyba lávky. Ono je to ještě milionkrát lepší. (Pokud tedy není kniha založená na tom, že vás má akorát neustále překvapovat.) Jelikož mám přečtené všechny VA díly a i oba dva vyšlé díly Pokrevních pout, myslela jsem, že mě nemůže nic překvapit. Ale některé věci mi došly až teď. A měly na mě takový dopad, že jsem chvíli na ty věty jen zírala a uvědomovala si, co že to vlastně Dimka právě řekl. A jaký dopad to bude mít... no na všechno! 

Opakované čtení se u mě ukázalo jako skvělý nápad, nehorázně jsem si VA užila a samozřejmě jsem po dočtení měla okamžitě nutkání sáhnout po druhém díle, ale neudělala jsem to. Schovám si ho na později. Už teď ale vím, že po něm a celé sérii rozhodně brzy znovu sáhnu. =)

Pokud jste se do projektu zapojili, nezapomeňte prosím vyplnit dokument! =) 
24. října 2012

Recenze: Neptunův syn

Neptunův syn (Bohové olympu, #2)Název: Neptunův syn
Autor: Rick Riordan
Série: Bohové Olympu
Díl: druhý
Překlad: Dana Chodilová
Počet stran: 480
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2012
Anotace:
Ztracený Percy Jackson se vrací zpět! Ztratil však paměť a neví, kdo je, odkud přišel a jaké je jeho poslání. Z hlubokého spánku se probudil u vlčice Lupy, která jej poslala do Tábora Jupiter, římské obdoby Tábora polokrevných. Všichni kolem ho považují za syna boha Neptuna, římského boha moří. 
Společně se dvěma členy tábora je vyslán na Aljašku. Podaří se jim osvobodit boha smrti Thanata, kterého uvěznili obři? Jaké další nebezpečí čeká Percyho, kterému se během cesty začíná vracet paměť?


Percy Jackson je v řecké společnosti dobře známý. Přestože je jenom polobůh, i samotní bohové vědí, že si s ním není radno zahrávat. Stal se z něj pořádný hrdina a nejednou se svými přáteli zachránil svět. Byla mu přidělena další účast ve starodávném proroctví a úkolu, a stejně tak jako v minulém díle této série Jason (Bohové Olympu - Proroctví), ztratil paměť a byl přesunut daleko od svého domova, Tábora polokrevných. Tam se musí vypořádat se svým aktuálním stavem, přizpůsobit se a žít po boku se záhadnými a nedůvěřivými Římany. Ještě ke všemu se musí vydat s Frankem a Hazel na další výpravu až na Aljašku, na které bude záviset nejen jejich život, životy jejich řeckých a římských přátel, ale i budoucnost celého světa.

Rick Riordan má ve spisovatelské sféře jméno zaručené. Proslavil se hlavně díky sérii Percy Jackson, která se stala velmi oblíbenou a úspěšnou. Od docela jednoduchého příběhu plného humorných scén, na které jen tak nezapomenete, se dostal k opravdu zručně propracovanému a složitému příběhu, který rozhodně stojí za přečtení. Už totiž samotný fakt, že zvládá skvěle zasadit děj do starověké mytologie a vytvořit v ní vlastní příběh, z něj dělá jedinečného autora. Riordan ale rozhodně nepřestává překvapovat. Zde nám totiž předvádí propojení dokonce dvou starověkých kultur, a nemohlo by to být lepší.

Příběh má pořádný spád, a o dobrodružnosti a akčnosti se ani zmiňovat nemusím, protože ty jsou zde samozřejmostí. Kniha se čte skvěle, a přestože děj neztrácí tempo, je zpočátku pomalejší, a v rámci toho je konec opravdu uspěchaný. Kdyby se ještě více rozvinul, bylo by to naprosto perfektní. Kniha sice ztratila jednodušší humor z každé stránky, ale rozhodně nezmizel úplně. Riordan si připravil mnoho vtipných momentů, nad kterými se budete usmívat ještě hodně dlouho po dočtení. Nic tedy v žádném případě nebrání tomu, abyste knihu přečtli v rekordním čase, je totiž velice návyková a extrémně čtivá.

Přestože je pro nás Percy již dávno známým hrdinou, díky „ztrátě“ paměti je skoro někdo jiný. Proto se z něj rozhodně nestává hrdina, který by své čtenáře nudil a už by pro ně neměl nic nového. To opravdu ne. Zajímavost knihy rozvíjejí noví hrdinové v podobě Franka a Hazel, z jejichž pohledu je příběh také částečně vyprávěn. Každý z hrdinů má nějaké to svoje záhadné tajemství a jejich přítomnost je příjemným zpestřením celého příběhu.

Pokud jste četli první díl této série, a líbil se vám, je přímo vaší povinností přečíst si i Neptunova syna. Přestože mínusem je její nerovnoměrnost, je to úžasná kniha, která je plná skvělého dobrodružství a zajímavého pohledu na řeckou a římskou mytologii, ale také protože zde celkový příběh nabírá pořádné otáčky a velice dobře si připravuje půdu pro třetí díl, který rozhodně bude stát za to. Tak na co ještě čekáte?

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji mnohokrát nakladatelství Fragment
Knihu si můžete objednat na jejich stránkách
22. října 2012

Re-readingový víkend!


Určitě to znáte... přečtete knihu, zamilujete se do ní a hned máte chuť si jí přečíst znova. Jenže na vás na poličce čeká hned další a vy si zkrátka nemůžete dovolit číst neustále jednou úžasnou knihu dokola. Tak si aspoň řeknete, že se k ní jednou vrátíte a uložíte si jí do poličky "na ten správný čas a chuť". Pak na ní třeba už i roky koukáte a neustále si opakujete, že to byla přece úžasná knížka. A máte opravdu obrovskou chuť si ji přečíst znova. A takových knih je pravděpodobně i víc, bohužel ale skoro nikdo nemá čas... 
My si ten čas ale zkrátka uděláme a tu knížku a možná dokonce i knížky si přečteme! 

Tumblr_map7r0h5iq1rqir7uo1_500_largeHezky si k tomu půjčíme podzimní prázdniny a začneme ve čtvrtek, 25. října a oficiálně skončíme v neděli. Samozřejmě se nic nestane, pokud knihu v té době nepřečtete, sama si nejsem úplně jistá, jestli budu mít tolik času, ale pokusím se. Knihu, kterou si budeme chtít přečíst znova, si vybereme hezky dopředu, abychom se na ni pořádně těšili. Každý si vybere svojí knihu, kterou si chce přečíst, a samozřejmě si jich můžete vybrat i víc. Jak už jsem říkala, nejsem si úplně jistá, jestli to časově zvládnu, ale rozhodla jsem se, že si chci přečíst dvě knihy, které naprosto miluju a mám čím dál větší chuť si je znovu přečíst. A už teď se na ně strašně moc těším! Jedná se totiž o Vampýrskou akademii od Richelle Mead a o Odstíny života od Lusy Adams

192317846558836101_4io4zcx1_c_largeAby bylo tak nějak veřejné, co vlastně čteme, vytvořila jsem tento dokument, a pokud se tedy chcete zapojit, nezapomeňte ho prosím vyplnit. Vlastně není vůbec důležitý, protože jde o to přečíst knihu/knihy, ale myslím si, že by to mohlo být docela zajímavé. Dokument spočívá v tom, že zadáte vaše jméno nebo přezdívku a dopředu se rozhodnete, jakou knihu to vlastně chcete číst. Pravděpodobně vám bude chvilku trvat než se rozhodnete, jaká to vlastně bude a pokud ji nemáte doma, musíte si jí nejdřív také sehnat. Proto je tam také kolonka "co jste si nakonec přečetli", protože věřím, že spousta lidí stejně nakonec sáhne po jiném miláčkovi. Ale to k tomu patří! Pak následují další dvě kolonky, jednu vyplníte než začnete číst, a tu druhou po dočtení knihy, protože jsem strašně zvědavá, co si o knize po znovu přečtení myslíte. 

Doufám, že se vám nápad aspoň trochu líbí a že se ke mě přidáte. Tohle berte jako takový informační článek, samozřejmě bude ve čtvrtek hned další a na konci se sumarizací taky. Teď už jen zbývá přiložit odkaz na dokument, který najdete zde a popřát nám všem: ČTENÍ ZDAR! 
21. října 2012

Recenze: Lantuin - Svítání osudu

Název: Lantuin – Svítání osudu
Autor: Barbora Jiříčková
Série: Lantuin
Díl: první
Počet stran: 248
Nakladatelství: Lika Klub
Rok vydání: 2011
Anotace:
Dobrodružství velmi zvláštních teenagerů nás přivádí do jiné reality, která je ohrožena osud nepojmenovanou zkázou. A spásou celé planety jsou tajemná DVOJČATA, nadaná paranormálními schopnostmi. Na jejich pouti je doprovázejí osobní duchové, záhadné telepaticky komunikující bytosti, které jim pomáhají jak ve sportovním klání, tak v překonávání překážek, a těch opravdu není málo.
A když si k tomu přidáte hledání chybějících prvků pyramidy času, stvořené pradávnými  tracenými civilizacemi, máte základ napínavé a originální, především však původní české fantasy z pera mladičké nadějné autorky.

Lantuin – Svítání osudu vypráví příběh o sourozencích Skye a Willovi, kteří jsou předurčeni k velkým věcem. Nejsou doopravdy dvojčaty, ale stávají se těmi magickými Dvojčaty. Dokáží ovládat energii a oba mají ifeliony, spřátelené duchy, kteří jsou pro ně skvělými kamarády. Skye i Will už jako malé děti objevili kouzlo rip-tideu. Což jsou vlastně zápasy, při kterých má každý hráč kolem sebe energetické pole, aby se mu nic nestalo, a „umírá“ v momentě, kdy se mu energie dostane na bod nula. Přestože je rip-tide zakázaný, hraje ho nelegálně spousta lidí a konají se v něm i oficiální závody. Problém ale je v tom, že jejich otec je ředitelem organizace, která proti tomuto sportu veřejně bojuje. Když je jeden turnaj přerušen vtrhnutím právě lidmi z organizace a jejich otec přichází na to, že i oni ho hrají, ví Skye s Willem, že mají obrovský malér. Otec je ale překvapí tím, že je potrestá úplně jinak, než by je kdy napadlo. Zaúkoluje je totiž v organizaci. Je totiž potřeba najít zbývající části mocné a magické pyramidy, což nevypadá úplně jednoduše. Jenže pro ně to nakonec tak těžké nebude. Část pyramidy je totiž hlavní cenou pro vítěze rip-tideové ligy. Co se ale stane po spojení pyramidy, nikdo netuší…

Lantuin na první pohled působí jako velice zajímavá kniha hlavně pro čtenáře kolem dvanácti, třinácti let. A ono to tak i je. To ale neznamená, že se nemůže líbit i někomu daleko staršímu, pokud ale její opravdu zlý začátek překousne. Kniha totiž začíná úplně špatně. Až někdy po padesáté straně teprve zjistíte, že se příběh neodehrává v devatenáctém století, jak to původně vypadalo, ale že se jedná o jakousi paralelní realitu. Také ale nezjistíte, kde se odehrává. Což je opravdu dost matoucí. Na jednu stranu si myslím, že autorka asi chtěla vytvořit jakýsi neutrální příběh, vhodný do každé doby a každého prostředí, a ke konci se k tomu i dostala, ale ten začátek se opravdu nepovedl.

Problémem této knihy také je, že ze začátku pořádně ani nevíte, o co v ní jde. Všechno se točí nejdříve kolem rip-tidu, a v pozadí se odehrává jakýsi fantastičtější příběh, který je opředený mnoha záhadami a skoro nic z něj není jasné. Pak se do toho zamotá ještě organizace, která je taky dost záhadná, ale tím dobrým způsobem, a získání pyramidy, a už vlastně nic není takovým tím hlavní příběhem, který všechny ostatní táhne do určitého bodu. Tak to chvilku pokračuje, ale nakonec se přeci jen jeden dostává do popředí a kniha má konečně cíl, který je pořádně zajímavý a ke kterému se postupně potřebuje dostat. Proto je hodně kouskovaná, a její čtení není úplně nejjednodušší. I samotný styl psaní nemusí sednout každému a hlavně se začátku, ale když se dostanete ke konci, rozhodně to za to stojí. Nejenže se autorka rozepsala, a příběh hodně dobrý a svižně ubíhá, ale i děj už dává daleko větší smysl a najednou už částečně víte, proč se děly dřívější události a rozhodně vás bude zajímat, co se bude dít dál.


Když se proto prokoušete začátkem, čeká na vás zajímavý fantasy příběh, který je vlastně docela dobrodružný a v jistých částech i dost akční. Autorce se totiž dost povedly bojové scény, protože ty budete opravdu číst na jeden nádech. Rozhodně ale nemůžu knize upřít zajímavé hrdiny, jak Skye s Williem, tak i jejich kamarádi mají velice dobré charaktery, a rozhodně mají ještě co předvést.

Knize musím vytknout matoucí začátek a i dost nejasný průběh příběhu, ale díky tomu konci se to rozhodně vyplatí číst, a nejen mladším čtenářům. Věřím totiž, že právě ten dokáže perfektně nalákat na pokračování, které nás snad dokáže ještě pořádně překvapit. 


Za poskytnutí recenzního výtisku a milé věnování mockrát děkuji autorce, Báře Jiříčkové. Navštivte ji na jejich stránkách
Knihu si můžete objednat: Arara
17. října 2012

Recenze: Drakie

Název: Drakie
Autor: Sophie Jordanová
Série: Drakie
Díl: první
Překlad: Olga Bártová
Počet stran: 296
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2012
Anotace: Jacinda od malička žije s cejchem výjimečnosti a ví, že každý její krok je sledován. Touží ale po svobodě rozhodovat se sama za sebe. Když poruší nejposvátnější zásadu svého druhu, skoro za to zaplatí životem. Zachrání ji krásný cizinec, který byl poslán, aby lovil takové, jako je ona, potomky draků, kteří na sebe dokážou vzít lidskou podobu. Jacindina rodina je nucena uchýlit se do světa smrtelníků, kterému není lehké se přizpůsobit…


Draci. Bájná a magická stvoření, která jsou pověstná svojí krásou, bojovností a hrdostí. Co když ale nejsou tak bájná, jak si myslíme? Co když mezi námi opravdu existují…?

Šestnáctiletá Jacinda se svou matkou a sestrou žije v kmeni v horách, který je kouzlem skrytý před zraky obyčejných lidí. Příslušníci kmene jsou totiž drakiové, a když chtějí, dokáží se přeměnit v draka. Každý drak má nějakou schopnost, kterou se odlišuje od ostatních a Jacinda je po několika stoletích jediná, která dokáže chrlit opravdový oheň. Proto se stává pro kmen velice důležitou, a byla přislíbena synovi náčelníka kmene za družku. Její matka, která už se ale sama nedokáže přeměňovat, protože svoji drakii zapudila, pro ni chce jiný život mimo kmen. Proto od něj Jacindu a její sestru Tamru odvádí do docela vzdáleného městečka v poušti a doufá, že tam Jacinda také přijde o svoji drakie. Ta je ale její součástí a Jacinda o ji rozhodně ztratit nechce, a proto se ji snaží udržet při životě. Nikdo ale netuší, že zrovna v tomto městečku žije rodina lovců drakiů, a ani Jacindu by nejdříve vůbec nenapadlo, že ve společnosti jednoho z nich její drakie náramně ožívá a že se do něj zamiluje…

Drakie na první pohled vypadá jako docela tuctová romantická kniha s paranormální zápletkou, která je tam hlavně proto, aby odpoutala od té romantické pozornost. A první kapitola tomu ani moc dobře nenahrává: Jacinda totiž ve své drakijské podobě potkává (samozřejmě nádherného) lovce Willa a na první pohled cítí mezi nimi jisté pouto. V tu chvíli si možná řeknete, že to vlastně nemá cenu číst. Následně se ale příběh začne ubírat úplně jiným směrem, a na Willa si člověk ani nevzpomene. Příběh je totiž velice dobře promyšlený a propracovaný, a samotné drakijské společenství je přímo kouzelné. Ještě ke všemu se neustále něco děje a vy jen čtete a čtete, a nestíháte se ani divit, co všechno se stíhá udát. V momentě, kdy Jacinda začíná chodit do školy, se akčnost příběhu uklidní, a na chvíli kniha působí jako zcela obyčejný příběh ze života středoškoláků, kteří mají akorát trochu jiné problémy než my ostatní. Částečně tak i zapomenete na hlavní, nadpřirozenou část příběhu, která je momentálně v pozadí. Rozhodně se ale nedá mluvit o dvou rozdílných příbězích, protože nic na sebe nenechává dlouho čekat, a všechno se do sebe zamotává. A to tedy pořádně. Při tom ale příběh rozhodně neztrácí svoji ohromnou akčnost a dobrodružnost. 

Jakkoliv je tedy kniha opravdu zajímavá a čtivá, musím autorce vyčíst jistou neoriginalitu příběhu a jednoduchost postav. Kniha totiž funguje na již známém principu YA paranormálních romancí. Sice do ní dokázala přinést něco nového a neokoukaného, ale ten klasický základ tam je. To se týká i postav. Jejich charaktery jsou časté a okoukané a automaticky víte, jakým směrem se jejich vývoj a rozhodování bude ubírat.  

Přestože v tomto ztrácí kniha jistou jedinečnost, stejně se jedná o zajímavý příběh s dobrou zápletkou, a ve své kategorii rozhodně patří k tomu lepšímu, co v ní najdete. Pokud tedy máte podobné příběhy rádi, určitě by Drakie neměla uniknout vaší pozornosti.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji mnohokrát nakladatelství CooBoo
Knihu si můžete objednat na jejich stránkách
10. října 2012

Žluté Waiting on Wednesday...


Wating on Wednesday je týdenní meme, pořádané Breaking the Spine. Cílem je vybrat jednu knihu, kterou si chcete přečíst. 

Je to přesně tak, jak říká název, dneska vám chci ukázat knihu, kterou si chci opravdu strašně moc přečíst, a má žlutou obálku... Jedná se o The Perks of Being a Wallflower neboli Ten, kdo stojí v koutě od Stephena Schbosky! 
Knížka mě zaujala už v momentě, kdy vyšla na Slovensku a pokud vím, tak všem se líbila a někteří se do ní opravdu zamilovali. Musím uznat, že zní opravdu zajímavě a strašně se na ní těším.... 

AnotaceKdyž člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít. Strhujícímu románu Stephena Chboskeho o dilematu mezi nečinností a touhou se dostalo nadšeného přijetí, vyvolal polemiku a získal miliony oddaných čtenářů. Příběh o dospívání na střední škole, který Charlie vypráví v dopisech, je otevřenější a důvěrnější než leckterý deník, zároveň vtipný i sžíravý. Nevíme, kde Charlie bydlí, ani komu píše - máme jen slova, o která se rozhodl podělit. Zmítán touhou žít svůj vlastní život i touhou vymanit se z role, která mu připadla, prozkoumává dosud neznámé území. Před ním se otvírá svět prvních lásek, rodinných dramat i nových přátelství. Svět sexu, drog a Rocky Horror Picture Show, kde klíčem ke štěstí může být například ta správná píseň, díky níž se můžete řítit tunelem a cítit se nekonečně. V Charliem se autorovi podařilo stvořit vypravěče, který vás uhrane a přenese zpět do divokých a intenzivně prožívaných dní na prahu dospělosti, kdy se život podobal jízdě na horské dráze. 

Podle knihy byl již natočen film, který měl premiéru někdy na konci září. Nejenže vypadá taky velice dobře, ale hraje tam Logan Lerman, Ema Watson, Ezra Miller a Nina Dobrev. Takže jakmile přečtu knihu, koukám i na film! =) 


8. října 2012

Měsíční chvástačka - září 2012

Mesačná chvástačka je měsíční meme pořádané skvělou Judit.
Jedná se o výčet všech knih, které jste za daný měsíc získali. Informace zde.
Zahrnuje knihy:
zakoupené, darované, vyhrané, recenzní výtisky

Dneska vás nebudu zdržovat žádnými řečmi okolo, a rovnou přiložím video. Určitě se vám to bude zamlouvat víc... =))



Zmíněné blogy: 

Kath´s world of Books | Dý´s Modest Bookshelf | I love books ♥ 
6. října 2012

Rozhovor s Franciscem Storkem!


Francisco Stork je velice skvělý a milý spisovatel. Je autorem i u nás vydaného Marcela ve skutečném světě (recenzea byl tak hodný, že si na mě našel chvilku času a zodpověděl několik (vlastně trochu víc) otázek... :)

Navštivte Francisca na jeho webových stránkách


Francisco X. StorkDěkuji Francisco, že jste si našel čas na zodpovězení mých otázek. Představte se nám prosím.
Zdravím vás, jmenuji se Francisco Stork. Píšu knihy o lidech v různých reálných situacích. Narodil jsem se v Mexiku, ale když mi bylo devět let, přestěhovali jsme se do Spojených států, kde stále žiji. Když zrovna nepíši, pracuji jako právník a pomáhám lidem najít místo k žití.

Co vás inspirovalo k napsání Marcela ve skutečném světě?
Vlastně jsem nejdřív začal psát knihu o Marcelově matce. Byl to příběh o ženě, jejíž syn zemře a ona o rok později nachází jeho deníky. Právě když jsem začal psát samotné deníky, začal mě moc zajímat jejich autor, Marcelo. Najednou mi hlásek v mé hlavě začal říkat: „Napiš o mně! Napiš o mně!“

Představte si Marcela bez jeho nemoci, jaký by byl a jaké by měl koníčky?
Víte, nedokážu si představit Marcela jakkoliv odlišeného. Jeho nemoc je částí toho, kým je a jakým člověkem je. Jeho nemoc je součástí toho, kdo a jaký je. Dokonce, i kdyby byl „normální,“ měl by stejně stále stejné zájmy. Stále by měl rád poníky a hudbu a stále by rád četl knihy o náboženství.

Myslíte si, že by mohl Marcelo navázat vztah s Jasmine, kdyby nebyl nemocný?
Myslím si, že teď s ní má vztah. Jasmine má Marcela opravdu ráda takového, jaký je. Nechtěla by, aby se jakkoliv změnil, a Marcelo ji má také rád. A to je láska, ne? Když milujeme tu druhou osobu pro to, jaká je a za žádných okolností byste nechtěli, aby se změnila v nějaký obraz perfektního přítele nebo přítelkyně.

Podělte se s námi o scénu, které chcete, aby jí čtenáři věnovali lepší pozornost.
To je zajímavá otázka. Líbí se mi scéna, kde Marcelo a Jasmine sami stanují v horách a Jasmine věnuje svůj spacák Marcelovi a on začíná cítit něco docela jinak. Cítí totiž „tisíce třepotajících motýlů v žaludku“ a neví, co přesně ten pocit je. Bylo zábavné tuto scénu psát, protože si přesně pamatuji, jak těžké bylo rozpoznat, když jsem byl mladší (teď je mi 59 let), zda mě má dívka ráda jako přítele nebo jenom jako kamaráda. Chápete, co mám na mysli?

Máte něco s nějakou postavou společného?
Myslím si, že něco podobného máme s Marcelem. Je ale rozhodně daleko lepším člověkem, než jsem já. Je velmi citlivý a vnímavý, ale jeho mozek funguje stejně jako můj – velice pomalu. Také je daleko pohlednější, než jsem já, ale tak už to zkrátka chodí.

Jak to vypadá, když píšete? 
Dřív jsem vstával kvůli psaní brzy ráno, ale teď když jsem starší (je mi 59 let), píši hlavně o víkendech. Celé dny pracuji a je těžké psát každý den.

Co vás přivedlo k psaní?
Vlastně ani nevím. Lidé se rodí s určitými dary nebo věcmi, ve kterých jsou dobří a dávají jim tak práci. Nebyl bych to zkrátka já, kdybych nepsal.

Pracujete teď na něčem?
Před několika týdny jsem poslal koncept nové knihy mé editorce, takže momentálně čekám na její odpověď. A na téhle knize pak budu ještě pracovat následující měsíce. Potom bych ale chtěl napsat knihu o dívce, která se zamiluje do upíra, ale bude tam ještě jeden chlapec, který ji také bude mít rád a ten se bude moci měnit ve vlka! Cože? Někdo už to napsal? Tak dobře, no…

Představte si, že byste se mohl setkat s jakoukoliv osobou, kdo by to byl?
Vím, že to asi říká hodně lidí, ale rád bych si promluvil osobně s Ježíšem.

Kdybyste mohl žít kdekoliv na světě, kde by to bylo?
V České republice nebo na Slovensku! Bez váhání. ;-) Mám rád tamější lidi!

Jak byste ke čtení svých knih nalákal další čtenáře?
Hmm, myslím si, že tou důležitou věcí na mých knihách je to, že když si je přečtete, nikdy nezapomenete jejich postavy. Charaktery jako je Marcelo nebo další mladí lidé, o kterých píši, se pro vás stanou skutečnými. Přirostou vám k srdci a zůstanou tam navždy.

Marcelo ve skutečném světěNázev: Marcelo ve skutečném světě
Autor: Francisco X. Stork
Překlad: Milan Žáček
Počet stran: 304
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2012
Anotace:
Marcelo Sandoval slyší hudbu, kterou nikdo jiný neslyší. Je to jeden z projevů psychické poruchy podobné autismu, kterou trpí. Celý dosavadní život chodil na školu pro žáky se speciálními potřebami, ale toto léto se jeho otec rozhodl, že musí poznat skutečný svět a zaměstná ho ve své právnické firmě. Marcelo poznává, co je to zrada, zklamání, žárlivost, hněv i touha a láska, a učí se s tím vším vyrovnávat. Tento jedinečný příběh je příběhem o spravedlnosti i krutosti světa kolem nás a o tom, že každý z nás.
Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství CooBoo! 
4. října 2012

Recenze: Děsivé splynutí

Název: Děsivé splynutí – Vidím to, co vrah
Autor: Jill Hathaway
Série: Děsivé splynutí
Díl: první
Překlad: Michaela Škultéty
Počet stran: 272
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2012
Anotace: Středoškolačka Vee je normální dívka, která řeší problémy jako každý teenager. Kromě toho však trpí poruchou spánku, která způsobuje dočasné bezvědomí. Během tohoto stavu se Vee ocitá v těle jiných lidí a vidí jejich očima. Jednoho dne se ocitne v těle vraha, který má na svědomí smrt její nejlepší kamarádky. Tento čin zamaskoval jako sebevraždu. Brzy poté zemře další dívka a Vee se začne strachovat o svou mladší sestru.
Stojí před rozhodnutím, zda pátrání ponechat na policii, nebo se do něj pustit na vlastní pěst. Dokáže vrahovi jeho vinu?

374490_412854272114435_545775058_n_large
Na první pohled vypadá Vee jako obyčejná středoškolačka, která se snaží svými růžovými vlasy pouze odlišit od ostatních. Všichni okolo ní ji také tak vnímají. Vědí, že je jiná než oni, ale myslí si, že kvůli narkolepsii, vážné nemoci, kterou bohužel má. Vee je sice jiná než oni, ale úplně jiným způsobem. Kdykoliv se dotkne nějakého předmětu, na kterém jiné osobě záleží, nebo je pro ni důležitý, Vee se do něj převtělí a vidí svět očima té osoby. Neslyší sice to, co si ten člověk myslí, nemůže ho ovládat, ale je v něm. Nejdříve to brala jako strašnou věc, kterou neuměla ovládat, a snažila se vyhnout jakémukoliv kontaktu s čímkoliv. Když se jí ale jednou povede převtělit ne neznámé osoby a vidí, jak je zavražděna nejlepší kamarádka její sestry, nakonec se rozhodne převtělování využít a pokusí se zjistit, kdo je vrah...

Děsivě splynutí vypadá jako velice zajímavá kniha s detektivní zápletkou. Zajímavé to opravdu je, ale to je bohužel asi tak všechno. Kniha vás sice dokáže skoro okamžitě připoutat ke čtení a budete chtít vědět, kdo je vrahem. Jenže autorce se nedaří tvořit detektivní zápletku nijak tajemnou a záhadnou. Jako podezřelého totiž předhazuje úplně každého, aby odpoutala pozornost. Vee má proto každou chvilku svého vraha jakoby odhaleného, ale pak zjistí něco dalšího, čímž se přesune k někomu jinému. Proto kniha není vlastně vůbec dobrodružná a napínavá. Nakonec se motiv vraha sice stává zajímavým, ale je velice nešikovně zasazen do příběhu.

Hathawayová proto neprorazí s detektivkami a mysteriózními díly, rozhodně jí ale půjdou ty romantické. Protože ani v Děsivém splynutí se nevyhneme romantické linii. Ta je zde napsána velice dobře, a každá scéna má tu správnou atmosféru, při které máte pocit, že byste se dokázali za ty zamilované blázny i bít.

1062196-11-1347818673976_largeHlavní problém této knihy ale spočívá v tom, že je to vlastně nešikovná zmotanina skoro všeho, co se dnes v YA knihách vyskytuje. Máte tu tedy paranormální linku příběhu, romantiku a menší sociální drama. Když ale čtete, působí to, jako by si najednou autorka v průběhu uvědomovala, co by mohla do přidat, a tak to tam všude po špetkách naházela. Kniha se díky tomu stává takovým exemplárním příkladem skoro všech věcí, které můžete v knihách najít, a nepůsobí to vůbec dobře.

Co se ale knize rozhodně nedá upřít, jsou zajímaví hrdinové. Jak hlavní hrdinka Vee, celá její rodina a spolužáci, mají pevně vytvořené charaktery, kterých se drží, a víte, co od nich máte očekávat. Přestože jsou to většinou takové klasičtější postavy, se kterými se občas v některých filmech a knihách setkáváte, v příběhu to působí vhodně a hodí se to.

Děsivé splynutí nemusí být tak špatná kniha pro každého. Ale pokud máte již hodně načteno, uvidíte v ní spousty dalších knih. Přestože tedy převážně působí velice kouskovaně a necelistvě, čte se dobře a nakonec vás bude i zajímat, kdo je vrah a budete chtít vědět, jak to celé dopadne. Budete jí mít proto přečtenou na to šup.   

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment!
Knihu si můžete objednat na jejich stránkách
1. října 2012

My books - My loves slaví již druhé narozeniny!

Za krásný banner mnohokrát děkuji Kath

Milý čtenáři, drazí knihomolové,
bohužel vám musím oznámit, že se mé blogování posunulo na nevyléčitelnou úroveň. Projevují se totiž hrozné abstinenční příznaky a velká závislost! Přestože se to možná na venek nezdá, opravdu každý den pro blog něco udělám a něco se na něj snažím vymyslet. A je tom již 24 měsíců! Hrozné číslo? Tak tedy, pokud vám to pomůže, dva roky! A já tomu stejně pořád nemůžu uvěřit. Už je to tak strašně dlouho! 

Přesně si pamatuju, jak jsem se pod dekou choulila na sedacím vaku s nějakou knihou (o kterou šlo si bohužel nepamatuju) a popíjela oblíbený zelený čaj. Knížku jsem dočetla a naštvala jsem se, že si o tom s nikým nemůžu popovídat a měla jsem strašnou tendenci se ke knížce vyjádřit. Tou dobou už jsem pár knižních blogů navštěvovala a řekla jsem si: "Tak proč sakra ne? Co mi to udělá? Stejně to dlouho nevydržím..." Ale jsem stále tady a pořád mě to tolik baví! A doufám, že i vás! :)

Nebudu se tady moc vykecávat, plánuju blog oslavit přesně tak, jak začal a zelený čaj už na mě čeká. Chtěla bych vám ale nejdřív strašně moc poděkovat! Že si najdete čas a článek nebo recenzi si přečtete, že se vám líbí videa do chvástačky a týdne s knihou (který se objeví znovu v blízké budoucnosti), zkrátka, že sem občas zaskočíte. DĚKUJU MOCKRÁT! 

Na narozeniny se ale mají dávat dárky a já tu pro vás nějaké mám. Jen se na něj podívejte...

Budeme tedy soutěžit! 
Budeme mít celkem tři výherce, kteří si mezi sebou rozeberou Dceru kostí a dýmu, Železného krále (za věnování do soutěže mockrát děkuji Knižnímu klubu!) a Rezistenci (za věnování do soutěže mockrát děkuji nakladatelství CooBoo!). Každý z nich ještě získá několik záložek a pár věciček od Marissy Meyer (autorka Cinder). 

Pravidla soutěže: 
- Soutěž je otevřena jak pro Českou tak i Slovenskou republiku.
- Podmínkou vstupu je vyplnění soutěžního formuláře.  
- Probíhá od 1. října do 12. října 2012. 
- Vítězové mají 48 hodin na to, aby mi odpověděli na email, jinak bude vylosován někdo jiný.


Teď už mi ale nezbývá nic jiného, než vám popřát hodně štěstí, poděkovat za všechno ještě jednou, a hurá do toho? Tak tedy hodně štěstí! 
Fotka uživatele My Books - My Loves.
Willinda


Pravidelní čtenáři

Používá technologii služby Blogger.

Zasílání novinek na email

Prohledejte blog

Očekávejte recenze:

Mluv by Laurie Halse Anderson

Autoři