31. prosince 2013

Ohlédnutí na rok 2013


Fíííha... to už je jako vážně za námi? Vždyť se ještě ani pořádně nerozjel, to není fér tohleto! To fakt není fér! Končí nám další skvělý rok plný ještě skvělejších knih, a tak jsem se rozhodla se za nimi trochu ohlédnout.

Nejdříve si "vyhodnotím" Knihovzetí na rok 2013 a podívat se na to můžete tady. A (snad) co nejdříve si vytvořím knihovzetí i na rok 2014. Tohle meme mě totiž vážně baví. :)

Celkem jsem v roce 2013 přečetla 111 knih, což byl přesně počet, který jsem chtěla přečíst. A musím se teda přiznat, že letos mi to dalo vážně zabrat, musím se polepšit.

Jaké knihy se mi zapsaly do paměti? Well... těch bylo opravdu hodně! (Budu mít na mále, ale snad tu nakonec nezmíním všechny :D)
29. prosince 2013

Romantické čtení a se záhadou! | Překroč svůj stín - recenze

Název: Překroč svůj stín
Autor: Katie McGarry
Série: Překroč svůj stín     
Díl: první
Překlad:
Počet stran: 376
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2014

AnotaceNikdo neví, co se stalo té noci, kdy se z Echo Emersonové, populární holky, stal outsider s podivnými jizvami na rukou, o kterých si špitá celá škola. Dokonce ani Echo nezná celou pravdu. Ale byla by moc ráda, kdyby se vše vrátilo k normálu. Ovšem když se v jejím životě zjeví Noah Hutchins, hezoun v černé kožené bundě, co holky vlastně jen využívá, svět se jí obrátí vzhůru nohama takovým způsobem, že si to ani v nejdivočejších snech nedovedla představit.

Noah jí totiž rozumí.

A pomůže jí najít odpovědi.
Přitom by neměli mít vůbec nic společného.
A se všemi těmi tajemstvími, která v sobě oba nesou, je v zásadě nemožné, aby byli spolu. Přesto nedovedou potlačit vzájemnou přitažlivost. A Echo se ptá sama sebe, jak daleko může zajít, aby překročila vlastní stín.

Překroč svůj stín mě zaujalo už v momentě, kdy se objevila nádherná obálka a na Goodreads si ji čím dál tím více lidí přidávalo do svých seznamů k přečtení. Přiznejme si to, taková obálka nezaujme jen málokoho, že? Nicméně jsem si nikdy nepřečetla anotaci, pouze občas značně kladné reakce a několik doporučení. Takže jsem o knize nevěděla vlastně skoro nic, jen mi bylo jasné, že to je romance, ale že to asi nebude nic jen tak obyčejného. A tak jsem se na knihu opravdu těšila a byla jsem na ni upřímně zvědavá. Překroč svůj stín má očekávání rozhodně splnilo a zvládlo mě ještě velice mile překvapit.
28. prosince 2013

Svět neskončil… Ještě ne. | Nebe v plamenech - recenze


Název: Nebe v plamenech

Autor: Emmy Laybourne
Série: Monument 14            
Díl: druhý
Překlad: Zuzana Ľalíková
Počet stran: 240
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2013
AnotaceSvět neskončil… Ještě ne. V pokračování příběhu Monumentu 14 se skupina přeživších, donedávna uvězněných v supermarketu sérií ničivých katastrof, rozdělila ve dví. Většina dětí se v zoufalé snaze vydala opraveným autobusem na letiště v Denveru. Doufají, že se tam setkají se svými rodiči, budou odvezeni do bezpečí a zachrání svého umírajícího přítele.Ale svět venku je temný a zaplavený nebezpečnými chemikáliemi, které mění lidi v krvežíznivá monstra, a ne všechny děti jsou ochotné nastoupit do autobusu. V útočišti, jež bylo již jednou narušeno, se snaží zbývající děti obnovit přátelství. Ale pokud se máte rozhodnout mezi životem a smrtí, láskou a nenávistí, komu můžete doopravdy věřit?



Řeknu vám tajemství… když jsem do rukou brala tuhle knihu, strašně jsem se bála. Bála jsem se o hrdiny, protože bylo jasné, že se s nimi autorka mazlit rozhodně nebude (a taky se nemazlila), bála jsem se o svět, protože jsem se ani netroufala odhadnout, co by se mohlo stát, ale taky jsem se tak bála samotné knihy. Druhé díly sérií jsou totiž často opravdu ošemetné (a obzvláště já s nimi mívám hodně problémy), a protože autorka v tom prvním opravdu strašně dobře začala, strašně jsem se bála, že se tady něco pokazí. Samozřejmě dějově se toho pokazilo víc než dost, ale s knihou jako takovou to dopadlo moc, strašně moc dobře.
23. prosince 2013

Královna hřbitovů podruhé | Království - recenze

Název: Království
Autor: Amanda Stevensová
Série: Restaurátorka
Část: druhý
Počet stran: 360
Překlad: Věra Klásková
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2013
Anotace:

Amelia Grayová restauruje staré hřbitovy a píše blog o všem, co souvisí s tradicí pohřbívání na americkém Jihu. Kromě toho má také schopnost vidět duchy, o čemž však – na rozdíl od těch prvních dvou věcí – málokdo ví. Poté, co se málem stala obětí pomateného vraha, vezme Amelia zakázku na obnovu starého hřbitova v městečku Asher Falls v Jižní Karolíně. Brzy však začíná mít neblahé tušení, že se zde ocitla z úplně jiného, mnohem temnějšího důvodu…
Proč se na dně Zvonkového jezera nachází ještě jeden hřbitov? Proč to Ameliu pořád táhne ke hrobu, který objevila v lese? Jako by Asher Falls, tomu chřadnoucímu království, někdo sežral duši. Lidi, domy, dokonce i samotný vzduch, všechno jí zde připadá poskvrněné, nasáklé zlem. K obnově může dojít ale jedině tehdy, pokud nejprve Amelia objeví pravdu. Pravdu o Asher Falls – i pravdu o sobě samotné…


Okřídlená duše byla opravdu zajímavým počinem s povedenou paranormální zápletkou, která byla sice dostatečně rozvinutá, ale ještě na svůj pořádný výstup teprve čekala. A ten nastal v Království a musím říct, že to bylo opravdu něco parádního!

15. prosince 2013

Malé, milé, bezvadné | S hlavou v - oblacích- pejru - recenze

Název: S hlavou v oblacích pejru
Autor: Kateřina Petrusová
Počet stran: 120
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2013
Anotace: Stačí okamžik a váš život může být vzhůru nohama! Něco o tom ví i Markéta, kreativní ředitelka malé reklamní agentury, které víkend v jižních Čechách změní život. Kam se poděla profesionálka z města, která to má v hlavě srovnané? Pár sebevíc příjemných chvil na vesnici po boku typického "vidláka" přece nemůže změnit celý pohled na svět! Nebo snad ano?...
Když se mi před nějakým rokem a půl dostala do rukou prvotina Katky Petrusové, Nebezpečná láska, byla jsem na knihu zvědavá, ale zároveň jsem k ní přistupovala trochu obezřetně. Po přečtení jsem si ale byla naprosto jistá, že se Katka zařadila mezi mé nejoblíbenější autory a pokračování Nebezpečné lásky, Nepřítel mého nepřítele, mě v tom akorát utvrdilo. A proto jsem si opravdu nemohla ujít i její další knihu, S hlavou v oblacích pejru.


14. prosince 2013

Měsíční chvástačka - listopad 2013 (a je ještě včas!)

Mesačná chvastačka je měsíční meme pořádané Judit.
Jedná se o výčet všech knih, které jste za daný měsíc získali. 
Informace najdete zde
Zahrnuje knihy: zakoupené, darované, vyhrané, recenzní výtisky

Já vím říkala, že se polepším! Stále ještě totiž máme začátek prosince a já už mám chvástačku za minulý měsíc! To je na mě docela výkon, to vám teda povím... :D Takže tady se můžete podívat na fotku a v článku pak naleznete video, ale musím vás varovat, tentokrát se mi nějak nedařilo... :/


11. prosince 2013

Tak jak to tedy je?! | Allegiant - recenze

Název: Allegiant (V čj Aliance)
Autor: Veronica Roth
Série: Divergence
Díl: třetí
Čj vydání: duben 2014
Překlad: Radka Kolebáčová
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 466 (v aj vydání)
Anotace:
Jedna volba tě definuje.
Co když váš celý svět byl založený na lži?
Co když jen malé odhalení – malá volba – změní všechno?
Co když vás láska a loajalita donutí udělat věci, které jste nikdy ani v nejmenším neočekávali?


Allegiant (Divergent, #3) by OctavianaPokud jste četli Divergenci a Rezistenci, a aspoň trochu se vám knihy líbily a jste zvědaví na - vlastně na všechno, pak určitě patříte mezi ty, kteří se (aspoň trochu) nemohli dočkat Allegiantu, závěrečného dílu této série (a pokud ne, tak jste Fíí). A pokud jste zatím četli jenom Divergenci a nečetli jste Rezistenci, tak trochu vám radím, abyste tenhle článek nečetli. Ony ty události druhého dílu jsou trochu o něčem jiném než jednička, a přestože se nebudu snažit spoilerovat, je mi jasné, že se mi může stát, že něco z Rezistence prozradím. Můžete ale přeskočit na úplně poslední odstavec tohoto článku, tam si nic o událostech těchto dvou knih nedozvíte!

Příběh se doslova okamžitě rozběhl. A to si dovolím označit jako klasickou Veroniku, protože když si vzpomenete na předchozí díly, v obou začínala autorka nějakou akcí či takovým menším zvratem, kterým nás ke čtení naprosto připoutala a možná i trochu vyrazila dech. A přestože se v několika částech toto tempo trochu vytratí a kniha mírně ztratí svůj typický spád, rozhodně je to kniha, která se čte velice rychle. Stane se toho totiž opravdu hodně, nejen pro postavy, ale pro celý svět a i v tomto rychlejším tempu se Veronice povedlo všechny potřebné informace podat tak, abychom se neztráceli.


7. prosince 2013

Lovci stínů podruhé | Město z popela - recenze


Název: Město z popela
Autor: Cassandra Clare
Série: Nástroje smrti
Díl: druhý
Překlad: Eva Maršíková
Počet stran: 392
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2013
Anotace:
Clary Frayová si toužebně přeje, aby se její život zase vrátil do normálních kolejí. Ale co je vlastně normální, když jste lovec stínů, zabíjíte démony, vaše matka je v kómatu způsobeném kouzlem a vy najednou vidíte vlkodlaky, upíry a víly? V druhém díle napínavé série autorka vtáhne čtenáře zpět do temných spárů newyorského podsvěta, kde láska vždy znamená nebezpečí a moc s sebou přináší smrtonosné pokušení.

Město z kostí nám spolu s Clary Frayovou otevřelo nový fantastický svět plný lovců stínů, vlkodlaků, démonů, upírů, čarodějů, víl… a ještě mnoho dalšího. Tento svět ale rozhodně není idylický, má totiž své obrovské problémy. Obávaný lovec stínů, Valentýn, vůdce Kruhu, společenství, které vytvořil a které se kdysi vzbouřilo proti Spolku, oficiální organizaci lovců stínů, není vůbec mrtvý, jak byla celá společnost několik let skálopevně přesvědčena. Valentýn je zpět, postupně získává vlastní moc a ale také mocné Nástroje smrti a je odhodlaný pro naplnění svého plánu: zbavit zemi všech podsvěťanů, udělat opravdu cokoliv, i když to znamená obětovat své děti…

„Myslel jsem, že jsme všichni na stejné straně. Že my všichni bojujeme proti světům, odkud přicházejí démoni.“
„Kdyby to jen bylo tak jednoduché. Copak nechápeš, že kdybych měl pocit, že Spolku leží na srdci nejlepší zájmy našeho světa, kdybych si myslel, že dělají všechno, co je v jejich silách… U Anděla, proč bych pak měl proti nim bojovat? Jaký bych k tomu měl důvod?“
Moc, pomyslel si Jace, ale zůstal zticha.


1. prosince 2013

"Trošičku" opožděná měsíční chvástačka za září & říjen 2013

Mesačná chvastačka je měsíční meme pořádané Judit.
Jedná se o výčet všech knih, které jste za daný měsíc získali. 
Informace najdete zde
Zahrnuje knihy: zakoupené, darované, vyhrané, recenzní výtisky

Znáte mě, a tak víte, že se v poslední době jen málokdy objeví chvástačka brzy. Uznávám ale, že tentokrát se mi to trochu vymklo z rukou. :D Ale slíbila jsem, že bude! A opravdu je! Takže tady ji máte! :) 
(A slibuju a myslím to teď smrtelně vážně, že ta listopadová bude opravdu brzy! :D )


29. listopadu 2013

Eon nebo Eona? | EONA: Poslední dračí oko - recenze

Název: EONA - Poslední dračí oko
Autor: Alison Goodmanová
Série: Eon
Díl: druhý
Překlad: Jan Kozák
Počet stran: 410
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2011
Anotace:

Další pohnuté osudy statečné dívky Eony, adeptky dračí magie v zemi zasažené válkou. Po odhalení svého tajemství, které se trestá jedině smrtí, se ocitá na útěku před armádou uzurpátora Sethona, který se zmocnil násilím trůnu a za každou cenu hodlá uskutečnit svoje temné záměry.Má-li v zemi opět zavládnout mír, musí Eona najít právoplatného císaře Kyga a magický černý foliant, aby mu pomohla získat zpátky trůn. Jako dračí oko se však sama stává hrozbou pro svůj lid, neboť nikdo neví, že nemá pod kontrolou svoji sílu. Zoufalá Eona je nakonec nucena uzavřít smlouvu s dávným nepřítelem, který může všechny vyhubit.

Eona - A Mirror in your Eyes by DeexalisJeště donedávna byla Eona Eonem, obyčejným učněm, kterých je vždy hned několik. V přestrojení za chlapce, protože jako žena na něco takového neměla právo, se chystala zkusit své štěstí při získání drakovy přízně a chtěla se tak stát novým dračím okem. Eona, teď opravdu Eona, to štěstí měla, ale záleží na tom, z jakého úhlu se na to podíváte. Drak si ji vybral, to ano, a konkrétně dlouho ztracená dračice, o které skoro nikdo nic neví. Sice už tedy nemusí skrývat svou pravou identitu, cože je to plus, ale jako dívka to mezi samými mocnými muži rozhodně nemá lehké. A hlavně tak úplně nezvládá ovládání sil, které ke spojení s její dračicí patří, cože je obrovský problém. Obzvlášť, když se trůnu násilím zmocnil generál Sethon, v zemi tak probíhá válka a má-li se situace vyřešit, a vyřešit se musí, protože v tomto stavu nemůže země zůstat, musí se na trůn vrátit Kygo, právoplatný císař země. A tento úkol si na svá bedra ještě spolu s dalšími císařovými spojenci vzala právě Eona, protože věří, že Kygovi dokáže díky spojení se svou dračicí pomoci. Zvládne to ale, když si právě touto věcí není vůbec jistá? Anebo se díky tomu stane obrovskou hrozbou pro úplně všechny?  


21. listopadu 2013

Jaké to je být nesmrtelný? | Elixír - recenze

Název: Elixír
Autor: Alma Katsu
Série: The Taker Trilogy
Díl: první
Překlad: Libuše a Luboš Trávníčkovi
Počet stran: 432
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2013
AnotaceNapínavý historický román s vazbou do přítomnosti začíná v současnosti na severovýchodě Ameriky. Na kliniku policisté v noci přivezou mladou ženu, která v lese zabila neznámého mladého muže. Záhadná Lanny začne lékaři vyprávět o své minulosti, která je plná temných tajemství. Nechybí v ní osudová láska ke krásnému synovi bohatého zakladatele města, pozdější skandály a prostopášný život s uhrančivým hrabětem. Příběh neutuchající lásky i čiré zrady, který přesahuje čas a smrtelnost, udrží čtenáře v napětí od první až do poslední stránky.

V malém městečku St. Andrew ve státě Maine žije lékař Luke Findley. Luke je rozvedený, žije odjakživa v tom stejném městě, momentálně tam žije sám a zrovna nic moc se v jeho životě neděje. To se ale změní, když do nemocnice přivede místní policie mladou dívkou celou od krve s tím, že někoho zabila. Ta dívka byla Lanny, celým jménem Lanore McIlvrae, která opravdu někoho zabila. Přesněji řečeno zabila muže, kterého celý svůj život hluboce milovala…
16. listopadu 2013

Když hlavní hrdinka vidí duchy... | Okřídlená duše - recenze

Název: Okřídlená duše
Autor: Amanda Stevensová
Série: Restaurátorka
Část: první
Počet stran: 368
Překlad: Věra Klásková
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2012
Anotace:
Amelia Grayová od dětství vídá duchy.

Aby se před nimi chránila, dodržuje určitá pravidla. Jedno z nich nyní bere za své – detektiv John Devlin, jemuž Amelie pomáhá při vyšetřování série krutých vražd, ji abnormálně přitahuje, ačkoliv ho doprovázejí dva duchové. Mrtvola na hřbitově, který má Amelia restaurovat, je jen prvním článkem v řetězci matoucích stop. Vodítka obsažená v náhrobní symbolice, jež Amelii zanechává vrah, ji sice dovedou blíž k pravdě, ale také k zjištění děsivé úlohy, kterou má v celém případu sehrát ona sama.Žal a zoufalství dokáže k člověku připoutat melancholickou duši, ale i bytost naplněnou děsivou nenávistí… a ta může sahat až za hrob.

Když člověk tráví většinu svého života na hřbitově, přeci jenom by mohl být podivín a mít špatnou pověst, nemyslíte? Amelie Greyová, známá a uznává restaurátorka hřbitovů, ji ale rozhodně nemá, a to na nich tráví většinu svého života. A přitom divná vlastně je… vidí totiž duchy.

Bylo mi dvacet sedm let a nikdy jsem neměla nejlepší kamarádku, nikdy jsem neměla opravdického důvěrníka a nikdy jsem se nezamilovala. Od mých devíti let mě od živých izolovali mrtví. Od chvíle, kdy jsem je spatřila poprvé, se můj život navždy změnil. Stejně jako otec jsem se naučila se svým tajemstvím žít, samotu jsem dokonce začala i vítat, ale občas nastal případ – jako dnes večer – kdy jsem se neubránila úvahám, zda na mě za tím závojem nečeká šílenství.

11. listopadu 2013

"Nepřečtu knihu, pokud má víc jak 350 stran"

Jednou jsem byla takhle na rodinné sešlosti a příbuzní se mě zeptali, co je nového, čili co za knihy zrovna čtu. Tak jsem jim to všem krátce shrnula, a pak jsem se pustila do rozhovoru se setřenkou, bratrancem a jejich otcem a ano, o knihách. Oni jsou totiž asi jediní, se kterými se o nich můžu normálně bavit. Něco jsme si podopuručovali, probrali novinky a co se nám poslední dobou moc líbilo... Jenže pak můj strýc prohlásil, že nikdy nečte knihu, která má víc jak 350 stran, protože to nemá cenu. Pokud si nedokážete představit pohled, který jsem mu věnovala, pomohu si tímto gifkem (možná jsem ještě vyskočila ze židle, přesně si nepamatuju, mám ten moment v mlze...)

http://replygif.net/i/456.gif
Po prvotní prudké reakci jsem na něj jen překvapeně zírala. A sestřenka si ze mě začala dělat legraci: "Víš jak je těžký mu pak nějakou knihu koupit?" Smála se. Jenže mně teda do smíchu moc nebylo. 

Jednoduše jsem se ho tedy zeptala "Proboha proč?!" a dostala jsem takovouhle odpověď: 
"Prostě nemám rád dlouhé knihy, ano, rád si něco přečtu, ale nesmí to být moc dlouhé. Když autor není schopný vtěsnat své myšenky do 350 stran, je to špatný autor a jeho příběh nemá cenu. Bude totiž zbytečně dlouhý a nečtivý." 

Bohužel mi strýc opravdu nelhal, a když jsem je o nějakou dobu později navštívila u nich doma, schválně jsem si pečlivě prohlédla knihovnu: všechny knihy na jeho policích mají opravdu méně jak 350 stran, na druhé straně knihovny jsou ale tetiny knihy a hemží se to tam knihami všech velikostí. (jakmile jsem to uviděla, ohromně se mi ulevilo.)

Řeknu vám jedno, tenhle jeho přístup jsem vážně nepochopila. Ano, některé dlouhé knihy jsou opravdu moc dlouhé a neuškodilo by jim malé proškrtání, ale jsou tu zase knihy, které prostě nejde napsat krátce. A já osobně bych je ani kratší nechtěla, protože bych pak přišla o obrovský zážitek. A ano, občas si vyberu knihu, kterou hodlám začít číst, podle toho, jak je tlustá, čili podle toho jakou mám zrovna zrnáladu, ale nikdy, ale opravdu nikdy bych neudělala to co on. Nikdy bych se nevykašlala na knihu, jenom protože má 351 stran, a ne těch pitomých 350...


Jak to máte vy? :)
10. listopadu 2013

Jak si vede Mac v novém životě? | Horečka Dananů - recenze

Název: Horečka Dananů
Autor: Karen Marie Moning
Série: Horečka
Díl: třetí
Překlad: Jan Sládek
Počet stran: 428
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2013
Anotace:
Na počátku třetího dílu potkáváme Mac nedlouho poté, co s Barronsovou pomocí unikla z podzemního vězení jednoho ze svých úhlavních nepřátel. Nyní již sice ví, kdo zabil její sestru  Alinu – nebo si to alespoň myslí –, nijak ji to však nepřibližuje vytoužené pomstě. Snaží se získat další informace o světě Dananů a usiluje o jejich posvátné nástroje moci. Proniká stále hlouběji pod povrch, ale otázek, na které nezná odpověď, neubývá. Spíše naopak. Mac rozvíjí své schopnosti a dozvídá se víc o postavách z předchozích dílů, zejména vládkyni vidoucích Roweně a nebezpečně přitažlivém V’lanovi.



Pokud jsme se prozatím nesetkali, dovolte, abych se vám ze všeho nejdřív představila. Jmenuji se MacKayla Laneová, ale skoro všichni mi odjakživa říkají Mac a já si na to zvykla. Svým příjmení si od jisté doby nejsem vůbec jistá – tedy až na to, že Laneová bych se jmenovat neměla. Dost možná bych měla mít v rodném listě napsáno O´Connorová, ale ruku do ohně bych za to nedala. Jistě naopak vím, že jsem vidoucí, a k tomu jedna z nejmocnějších, jaké kdy žily. Nejen že vidím Danany, ale dokonce jim dokážu ublížit – a s pomocí jedné z největších danajských svátostí, Longinova kopí, jemuž se také říká Kopí osudu, můžu jinak tyhle nesmrtelné bytosti zabít.

30. října 2013

Když se vydáte hledat velké Možná... | Hledání Aljašky - recenze

Název: Hledání Aljašky  
Autor: John Green
Série: --
Část: --
Počet stran: 256
Překlad: Veronika Volhejnová
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2013
Anotace:
Románový debut dnes už známého Johna Greena je strhujícím vyprávěním o dospívání a hledání sama sebe. Šestnáctiletý Miles, posedlý sbíráním posledních slov významných osobností a touhou hledat „velké Možná“, je spíše outsiderem mezi svými vrstevníky. Jeho život získá zcela novou podobu, když přejde na internátní školu Culver Creek. Zde se rychle spřátelí se svérázným spolubydlícím a okouzlující, naprosto nepředvídatelnou Aljaškou Youngovou. Okamžitě je vtažen do světa, kde se porušují školní pravidla, pořádají různé večírky i provokace. Miles ožívá v dennodenním kontaktu s novými kamarády a stále víc miluje fascinující Aljašku. A tak vývoj směřuje k okamžiku, kdy se všechno nečekaně navždy změní... Živý, naléhavý a nekonečně dojemný příběh. Americkou knihovnickou asociací byl zařazen mezi deset nejlepších knih pro dospívající.
http://fc03.deviantart.net/fs71/i/2013/038/0/3/looking_for_alaska___if_people_were_rain_by_lazingabout94-d5jc88x.jpg
John Green. Docela obyčejné a v poslední době značně zvučné jméno, nemyslíte? Bude zvučné ještě víc, když k němu dodám: John Green - spisovatel, novinář a vloger na youtube? Momentálně je John Green jedním z nejčtenějších a nejoblíbenějších autorů a to nejenom mladými dospělými. Stále vám jméno nic neříká? A co když přidám ještě Hvězdy nám nepřály? Ahá! Já věděla, že se chytnete! 

26. října 2013

A jak to bude teď? | Dokonalý svět - recenze

Název: Dokonalý svět 
Autor: Ally Condieová
Série: Matched
Část: třetí
Počet stran: 448
Překlad: Klára Kučerová
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2013
Anotace:
Poté, co Cassie zoufale hledá za hranicemi Společnosti Kye a také možnost, jak se přidat k Povstání, zjišťuje, že oba dva mohou svého cíle dosáhnout jedině tehdy, když ztratí to, na čem jim nejvíce záleží. Jeden druhého. Jejich cesty se tedy znovu rozcházejí, a zatímco Ky zůstává ve vnějších provinciích, Cassie je Povstáním vyslána zpět do Společnosti… Epický závěr bestsellerové trilogie Ally Condieové o boji za možnost vybrat si v dokonalém světě budoucnosti svůj osud.

V dokonalém světě o všem rozhodují Správci… Tedy, rozhodovali. Dokonalý svět už totiž není. Společnost se pomalu ale jistě rozpadá, lidé vědí, že se opravdu něco děje, až nakonec nad vším vezmou kontrolu rebelové v čele s obávaným Kapitánem. Jenže jak to může dopadnout, když jednu diktátorskou vládu vystřídá nadvláda, která si sice myslí, že všechny zachraňuje, ale vůbec tomu tak vlastně nemusí být?

 
Cassia se k povstalcům dostala vlastně docela náhodou, ale nakonec se rozhodla k nim přidat, protože věřila, že Společnost musí být svržena, protože život nejde dál vést pod jejich vedením. Ky se k nim přidal kvůli ní. Xander se k nim ale připojil mnohem dřív a jako jediný ví, co že se to chystá. Pracuje totiž ve zdravotnickém středisku, takže se s nemocí, nebezpečným morem, setkává jako první. Mor postihl celou společnost a Společnost na něj nemá lék. Ale Povstání ano…! Měli to hezky vymyšlené, že? Zachránit společnost, když to Společnost nedokáže. To je pak jasné, že je lidi nechají, aby převzali moc. Jenže Společnost si to líbit nenechá a rozhodně plánuje protiútok…

Dokonalý svět je závěrečný díl trilogie (a je opravdu potvrzené, že se jedná o poslední díl), a tak se toho v něm musí hodně stát, aby se vyřešily všechny problémy, ne? V tom případě rozsah knihy před jejím přečtením bere čtenář v pohodě, protože věří, že je to vážně potřeba. A bylo by to v pořádku, kdyby se ty dané problémy opravdu řešily, jenže z velké části tomu tak není. Knize by tak bohužel neuškodilo, kdyby byla o takových sto padesát stran kratší. Je totiž značně roztahaná a některé věci jsou v ní docela zbytečné. 
Myšlenku má ale opravdu dobrou, výbornou! Musím totiž autorce přičíst body za to, že se nám opravdu snaží ukázat, jak to teď vlastně funguje, když teda padl dystopický režim, že se snaží to z tohoto pohledu vyřešit a že nekončí příběh tím, že by vláda padla a teď si vymýšlej sám, můj milý čtenáři, jak to bude. Kdepak, Ally Condie si na tomhle dala opravdu záležet a vymýšlí, jak to bude dál. Povedlo by se jí to ale víc, kdyby se na to trochu víc zaměřila a neřešila tolik vztahy mezi ústřední trojicí. 

Dokonalém světě se nám střídají hned tři vypravěči: Cassia nás provází už od začátku, v druhém díle přibyl Ky a tentokrát se přidává i Xander. Nenazvala bych to chaotické, a přestože to není doslova zbytečné, protože je opravdu zajímavé sledovat dění ve společnosti ze tří stran, na jednu stranu to vlastně trochu zbytečné je. Přibylo díky tomu pár dějových linek, které se vůbec objevovat nemusely a akorát se díky tomu kniha docela zbytečně prodlužuje. 
 

Každá kniha z této série je strašně odlišná od těch dvou dalších a je těžké říct, která z nich je ta nejlepší. Dokonalý pár je o poznání a lásce, Dokonalý sen je o cestě za něčím, v co člověk opravdu věří a Dokonalý svět zase o hledání pravdy a vlastního života. Jedná se o knihu s velice dobrou myšlenkou, ale bohužel to odneslo její zpracování, takže je kniha zbytečně zdlouhavá a postavy už docela nezajímavé. Pro milovníky dystopických knih si ale dovolím tvrdit, že je Dokonalý svět docela povinnou četbou, právě díky jeho myšlence, která za to přečtení opravdu stojí. 

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji mnohokrát nakladatelství Knižní klub. 
Knihu si můžete objednat zde
18. října 2013

Každý den někým jiným | Den co den - recenze

Název: Den co den
Autor: David Levithan
Série: Den co den
Díl: první
Překlad: Tomáš Bíla
Počet stran: 344
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2013
Anotace:
Každý den se probudíte v jiném těle, každý den žijete život někoho jiného. A tak platí jedna jediná zásada – vyhněte se tomu, aby si někdo všiml, že na jeden den přebýváte v těle někoho jiného a nepleťte se do jeho života.
Vše je v pořádku, až do rána, kdy se probudíte v těle Justina a zamilujete se do jeho přítelkyně Rhiannon. Od toho okamžiku všechna pravidla, podle nichž jste až do teď žili, přestávají platit. Konečně se objevil někdo, s kým chcete být den co den.
Dneska jsem Justin. Nějak to prostě vím – jmenuju se Justin – a zároveň vím, že vlastně nejsem Justin, že si na jeden den půjčuju jeho život. Rozhlédnu se kolem sebe a vím, že jsem v jeho pokoji. Tohle je jeho domov. 

 love/conquer
14. října 2013

Příští zastávka Connecticut, možná... | Amy a Roger: Na cestě - recenze


Název: Amy a Roger: Na cestě
Autor: Morgan Matsonová
Série: ---
Díl: ---
Překlad: Martina Buchlová
Počet stran: 420
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2013
Anotace:
Amy se na léto dvakrát netěší. Její máma se rozhodla přestěhovat na druhý konec země a Amy má teď za úkol dovézt její auto z Kalifornie do Connecticutu. Problém je, že od té doby, co její otec zemřel při autonehodě, se Amy není schopná posadit za volant. Děsí ji to. A v tu chvíli přichází na scénu Roger, prý starý přítel rodiny (jak tvrdí Amyina matka), který má také v plánu road trip přes půlku Států. Nejkratší možná trasa je naplánovaná, tak stačí vyrazit… Proč to ale nevzít zábavnější cestou? Udělat si pár zajížděk rodičům natruc a poznat Ameriku? Pomůže to oběma, aby se vyrovnali sami se sebou a zacelili bolavé rány?

Také jste vždycky chtěli sednout s kamarádkou/kamarádem do auta, pustit opravdu nahlas muziku a jen tak někam bez starostí vyrazit? Zkrátka jenom tak se projíždět a užívat si volnosti? Nakonec vám v tom ale vždy něco bránilo… ať už to, že ani jeden z vás nemáte řidičák nebo auto, anebo jste si na takové dobrodružství nenašli čas a ani vlastně odvahu. Teď vám ale nic nebrání v tom, abyste jeden takový fajnový roadtrip zažili takto z druhé ruky (u nás se takový pořádný roadtrip provádí pravda docela špatně). A stojí to vážně za to! 

9. října 2013

I neobyčejní kluci si zaslouží obyčejný život | (Ne)obyčejný kluk - recenze

Název: (Ne)obyčejný kluk  
Autor: R. J. Palaciová
Série: --
Část: --
Počet stran: 320
Překlad: Renata Greplová
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2013
Anotace:
Auggie Pullman se narodil s deformovaným obličejem, což mu znemožňovalo navštěvovat běžnou školu – až do nynějška. Teď je ale všechno jinak. Auggie se chystá do běžné školy, a to rovnou do páté třídy. Podaří se mu přesvědčit nové spolužáky, že je navzdory svému vzhledu stejný jako oni? Nebo o tom dokonce přesvědčí spolužáci jeho samotného?


„Dobře vím, že nejsem obyčejný desetiletý kluk, i když dělám obyčejné věci. Pochutnávám si na zmrzlině, jezdím na kole, občas si zakopu s míčem a hltám počítačové hry. V tom jsem, myslím, úplně obyčejný a taky si tak připadám. Obyčejný kluk ale ostatní nevyděsí na hřišti tak, že s křikem prchají. Na obyčejné děti nikdo pořád nezírá s otevřenou pusou.“

29. září 2013

Knižní TAG: Marry, Kiss & Cliff

Společně s Kath a Vendou jsme se dohodly, že natočíme knižní tag, který se nám velice zalíbil u našich zahraničních blogerských kolegů. Podívat se na jejich videa můžete tady: Jesse, Kat, ChristineA jak si s tagem poradila Kath a Vendea? To můžete zjistit zde: Kath, Vendea. :) 

Co to vlastně tenhle tag se dozvíte i u mě, protože i já jsem tedy video natočila, a tady už je: 

A jak jsem říkala ve videu: 
Opravdu mě čeká něco velice nemilého. :D
27. září 2013

Zákeřný vir stále mezi námi | Životy, které jsme ztratili - recenze

Název: Životy, které jsme ztratili
Autor: Megan Creweová
Série: Tak padne náš svět
Díl: druhý
Překlad: Barbora Čermáková
Počet stran: 268
Nakladatelství: Egmont
Rok vydání: 2013
Anotace:
Tajemný virus téměř zničil malou ostrovní komunitu, v které Kaelyn dosud žila. Po měsících přísné karantény připlouvá k ostrovu první loď z pevniny. Ale přestože Kaelyn má velkou radost, že opět vidí svého přítele Lea, zprávy, které přináší, nejsou vůbec dobré. Virus zdecimoval i pevninu a lidé tam potřebují pomoc stejně zoufale jako ostrované.

Všechno to začalo drbáním… a pak se všechno naprosto změnilo. Zákeřný vir neznámého původu se dostal mezi lidi a většinu z nich nakazil nevyléčitelnou nemocí. Celá společnost se rozpadla, nic nefunguje a přeživší se skrývají a snaží se nepřijít do kontaktu s nemocnými, protože chtějí co nejdéle přežít. Kaelyn to ale nevzdala, snaží se na svém ostrově co nejvíce pomáhat, i když jsou podmínky čím dál tím horší. Ale přeci jenom se se objevuje naděje a ona a její kamarádi se k ní upoutají a jsou odhodláni pro záchranu lidí udělat cokoliv. A tak se vydávají na dlouhou cestu, kterou ani netuší, zda přežijí. Ale za to, co je v sázce, jim to stojí!

„Šli jsme další dva dny. Zastavili jsme jen krátce v několika malejch městech po cestě, auto jsme nikde nenašli. Bolel mě žaludek, kyčle a nohy. Konverzace pomalu upadala, až nakonec přestala úplně. Drobný vítězství nás čekalo druhej den, kdy jsme v jedný garáži našli polici plnou konzerv a špulku ocelovýho drátu.“

22. září 2013

Nebezpečné putování neznámem | Krvavá cesta - recenze

Název: Krvavá cesta
Autor: Moira Young
Série: Dust Lands
Část: první
Počet stran: 344
Překlad: Zdeněk Uherčík
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2013
Anotace:

Saba žije u Stříbrného jezera – pustiny zpustošené neustálými písečnými bouřemi – kde se její rodina snaží přežít a neustále naráží na pozůstatky dávno zaniklé civilizace Padlých. Když čtyři tajemní jezdci unesou její milované dvojče Lugha a zabijí jejího otce, Saba se vypraví osvobodit bratra a pomstít otce. Cestou potkává pestrou společnost dobrodruhů, pašeráků a samozřejmě i Jacka, úžasného a nesmírně drzého kluka. Saba během svého putování zjistí, že není slabou a bezbrannou dívkou, ale naopak skvělým bojovníkem, který má schopnost změnit deformovanou společnost zevnitř…Krvavá cesta je román plný akce, napětí a dobrodružství. Román, který vás uhrane.

Saba žije se svou rodinou v ústraní u Stříbrného jezera. Ona ani její sourozenci, dvojče Lugh a mladší sestra Emmi nikdy nikde jinde nebyli. Jejich život zní docela idylicky, protože si pouze s otcem žijí daleko od nějaké civilizace, ale rozhodně takový není. Žije se jim špatně… jejich otec není po smrti matky takový, jaký býval, nepečuje o děti tak, jak by měl, dům se jim rozpadá a sourozenci nemůžou najít nic pořádného na jeho opravu. A s jídlem to také není zrovna slavné. Všechno jde ale do kopru ještě daleko víc po jedné obrovské bouřce. Záhy po ní se totiž objevují záhadní jezdci na koních a odvedou Lugha pryč. Saba je ale odhodlaná bratra najít a zachránit ho, protože si nehodlá bratra nechat jen tak vzít. A tak se vydává s Emmi na strastiplnou a nebezpečnou cestu neznámem, která ani pro jednu z nich rozhodně nebude jednoduchá a bezpečná. Přeci jenom je teď země ošklivé místo…

Krvavá cesta má skvělou pověst zajímavé a originální dystopie a já jsem se jí opravdu nemohla dočkat. Nic jsem o příběhu vlastně nevěděla (aneb moje „prokletí“ nečtení anotací), ale byla mi několikrát doporoučená, takže jsem se na ni opravdu těšila. Podle doporučení jsem se měla připravit na velice zvláštní a originální styl vypravování a zvláštní slova, která mě čekají. Bohužel jsem se ale toho vůbec nedočkala.

Je mi pět let. Je slunečný den. Jsem na břehu Stříbrného jezera. Sama. Větřík mi čechrá vlasy. Voda měkce šplouchá. Dřepím a stavím na sebe bílé ploché kamínky. Počítám.
„Jeden, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm!“
Padne na mě stín. Vzhlédnu. Táta. Jaký býval, když jsem byla malá. Než máma umřela. Husté, černé vlasy, veselé oči, silný, hezký.
„Sedm tati, koukni!“
Dřepne si vedle mě a vezme mě za ruku. „Sabo, Lugh a Emmi tě budou potřebovat. A další. Mnoho dalších, kteří na tebe budou spoléhat, a ty budeš muset zůstat sama. Nepoddávej se strachu. Buď silná. Vím, že jsi. A nikdy se nevzdávej. Nikdy. Ať se stane cokoli.“
Usmívám se na něho.
„Neboj, tati. Nejsem žádná třasořitka.“

Ta zvláštní slova, na která jsem byla opravdu upřímně zvědavá a těšila jsem se na ně, se v překladu vůbec neobjevila. A to mě opravdu mrzí, protože jsem při čtení i cítila, že knize doopravdy něco schází. Zato toho slibovaného odlišného stylu se ale vážně v knize dočkáme. Moira Young totiž píše velice zvláštně. Přímočaře a doslova jednoduše, věty má krátké a úsečné a nezabývá se popisy okolí a vlastně ani moc osob, pokud to zrovna není nutné. Knize tak ale rozhodně nic neschází, ba právě naopak, je díky tomu velice čtivá a zajímavá.

Čtivá je ale také díky opravdu neotřelému a originálnímu příběhu, který vás ke čtení připoutá už od první stránky. Nejedná se pouze o zdlouhavé putování a v posledních pár stránkách o záchranu bratra. Kdepak. Krvavá cesta je doslova nabitá událostmi a dějem, že se docela divím, že je to jenom jedna kniha. Zkrátka se u čtení rozhodně neunudíte, ale také není přeplněná, že byste nevěděli, na co se dřív soustředit, protože je velice dobře vyvážená. A má opravdu skvělou atmosféru. 


„Nezvaní hosté nebývají v Polích Svobody vítáni. Někdy je Tontonové pověsí, jindy setnou a hlavu narazí na kůl. Ale vždycky potřou obličej popelem. Tak poznáš, že jsi na jejich území. Když to uvidí moudrý člověk, otočí se a upaluje zpět, jak nejrychleji může.“
„Ale my jsme se neotočili.“
„Ne. Moudrost nikdy nepatřila k mým ctnostem.“

Pokud by se vám náhodou stalo, že byste knihu odložili, rozhodně by to nebylo kvůli příběhu. To spíše kvůli Sabě, samotné hlavní hrdince. Není to totiž úplně jednoduchá postava a člověk si na ní musí trochu zvyknout, ale i potom mu pravděpodobně nepřiroste k srdci, zkrátka je už taková. Ano, je to zajímavá osoba, ale není to ten typ hrdinky, který si okamžitě oblíbíte. Tak je to i s ostatními hrdiny, nejedná se zkrátka o jen tak obyčejné postavy.

Krvavá cesta je velice zajímavá kniha s ojedinělým příběh, který má opravdu svého čtenáře čím upoutat. A rozhodně si čtení dokážete pořádně užít, protože se čte vlastně sama. Přesto se ale nemohu ubránit pocitu, že jí něco tak trochu chybí… Ale věřím, že se toho dočkám v pokračování, a jsem na něj opravdu upřímně zvědavá a vím, že mě Moira Young ještě dokáže pořádně překvapit. 

Za poskytnuí recenzního výtisku děkuji mnohokrát nakladatelství CooBoo. 
Knihu si můžete objednat zde.
Fotka uživatele My Books - My Loves.
Willinda


Pravidelní čtenáři

Používá technologii služby Blogger.

Zasílání novinek na email

Prohledejte blog

Očekávejte recenze:

Mluv by Laurie Halse Anderson

Autoři