29. listopadu 2013

Eon nebo Eona? | EONA: Poslední dračí oko - recenze

Název: EONA - Poslední dračí oko
Autor: Alison Goodmanová
Série: Eon
Díl: druhý
Překlad: Jan Kozák
Počet stran: 410
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2011
Anotace:

Další pohnuté osudy statečné dívky Eony, adeptky dračí magie v zemi zasažené válkou. Po odhalení svého tajemství, které se trestá jedině smrtí, se ocitá na útěku před armádou uzurpátora Sethona, který se zmocnil násilím trůnu a za každou cenu hodlá uskutečnit svoje temné záměry.Má-li v zemi opět zavládnout mír, musí Eona najít právoplatného císaře Kyga a magický černý foliant, aby mu pomohla získat zpátky trůn. Jako dračí oko se však sama stává hrozbou pro svůj lid, neboť nikdo neví, že nemá pod kontrolou svoji sílu. Zoufalá Eona je nakonec nucena uzavřít smlouvu s dávným nepřítelem, který může všechny vyhubit.

Eona - A Mirror in your Eyes by DeexalisJeště donedávna byla Eona Eonem, obyčejným učněm, kterých je vždy hned několik. V přestrojení za chlapce, protože jako žena na něco takového neměla právo, se chystala zkusit své štěstí při získání drakovy přízně a chtěla se tak stát novým dračím okem. Eona, teď opravdu Eona, to štěstí měla, ale záleží na tom, z jakého úhlu se na to podíváte. Drak si ji vybral, to ano, a konkrétně dlouho ztracená dračice, o které skoro nikdo nic neví. Sice už tedy nemusí skrývat svou pravou identitu, cože je to plus, ale jako dívka to mezi samými mocnými muži rozhodně nemá lehké. A hlavně tak úplně nezvládá ovládání sil, které ke spojení s její dračicí patří, cože je obrovský problém. Obzvlášť, když se trůnu násilím zmocnil generál Sethon, v zemi tak probíhá válka a má-li se situace vyřešit, a vyřešit se musí, protože v tomto stavu nemůže země zůstat, musí se na trůn vrátit Kygo, právoplatný císař země. A tento úkol si na svá bedra ještě spolu s dalšími císařovými spojenci vzala právě Eona, protože věří, že Kygovi dokáže díky spojení se svou dračicí pomoci. Zvládne to ale, když si právě touto věcí není vůbec jistá? Anebo se díky tomu stane obrovskou hrozbou pro úplně všechny?  


21. listopadu 2013

Jaké to je být nesmrtelný? | Elixír - recenze

Název: Elixír
Autor: Alma Katsu
Série: The Taker Trilogy
Díl: první
Překlad: Libuše a Luboš Trávníčkovi
Počet stran: 432
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2013
AnotaceNapínavý historický román s vazbou do přítomnosti začíná v současnosti na severovýchodě Ameriky. Na kliniku policisté v noci přivezou mladou ženu, která v lese zabila neznámého mladého muže. Záhadná Lanny začne lékaři vyprávět o své minulosti, která je plná temných tajemství. Nechybí v ní osudová láska ke krásnému synovi bohatého zakladatele města, pozdější skandály a prostopášný život s uhrančivým hrabětem. Příběh neutuchající lásky i čiré zrady, který přesahuje čas a smrtelnost, udrží čtenáře v napětí od první až do poslední stránky.

V malém městečku St. Andrew ve státě Maine žije lékař Luke Findley. Luke je rozvedený, žije odjakživa v tom stejném městě, momentálně tam žije sám a zrovna nic moc se v jeho životě neděje. To se ale změní, když do nemocnice přivede místní policie mladou dívkou celou od krve s tím, že někoho zabila. Ta dívka byla Lanny, celým jménem Lanore McIlvrae, která opravdu někoho zabila. Přesněji řečeno zabila muže, kterého celý svůj život hluboce milovala…
16. listopadu 2013

Když hlavní hrdinka vidí duchy... | Okřídlená duše - recenze

Název: Okřídlená duše
Autor: Amanda Stevensová
Série: Restaurátorka
Část: první
Počet stran: 368
Překlad: Věra Klásková
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2012
Anotace:
Amelia Grayová od dětství vídá duchy.

Aby se před nimi chránila, dodržuje určitá pravidla. Jedno z nich nyní bere za své – detektiv John Devlin, jemuž Amelie pomáhá při vyšetřování série krutých vražd, ji abnormálně přitahuje, ačkoliv ho doprovázejí dva duchové. Mrtvola na hřbitově, který má Amelia restaurovat, je jen prvním článkem v řetězci matoucích stop. Vodítka obsažená v náhrobní symbolice, jež Amelii zanechává vrah, ji sice dovedou blíž k pravdě, ale také k zjištění děsivé úlohy, kterou má v celém případu sehrát ona sama.Žal a zoufalství dokáže k člověku připoutat melancholickou duši, ale i bytost naplněnou děsivou nenávistí… a ta může sahat až za hrob.

Když člověk tráví většinu svého života na hřbitově, přeci jenom by mohl být podivín a mít špatnou pověst, nemyslíte? Amelie Greyová, známá a uznává restaurátorka hřbitovů, ji ale rozhodně nemá, a to na nich tráví většinu svého života. A přitom divná vlastně je… vidí totiž duchy.

Bylo mi dvacet sedm let a nikdy jsem neměla nejlepší kamarádku, nikdy jsem neměla opravdického důvěrníka a nikdy jsem se nezamilovala. Od mých devíti let mě od živých izolovali mrtví. Od chvíle, kdy jsem je spatřila poprvé, se můj život navždy změnil. Stejně jako otec jsem se naučila se svým tajemstvím žít, samotu jsem dokonce začala i vítat, ale občas nastal případ – jako dnes večer – kdy jsem se neubránila úvahám, zda na mě za tím závojem nečeká šílenství.

11. listopadu 2013

"Nepřečtu knihu, pokud má víc jak 350 stran"

Jednou jsem byla takhle na rodinné sešlosti a příbuzní se mě zeptali, co je nového, čili co za knihy zrovna čtu. Tak jsem jim to všem krátce shrnula, a pak jsem se pustila do rozhovoru se setřenkou, bratrancem a jejich otcem a ano, o knihách. Oni jsou totiž asi jediní, se kterými se o nich můžu normálně bavit. Něco jsme si podopuručovali, probrali novinky a co se nám poslední dobou moc líbilo... Jenže pak můj strýc prohlásil, že nikdy nečte knihu, která má víc jak 350 stran, protože to nemá cenu. Pokud si nedokážete představit pohled, který jsem mu věnovala, pomohu si tímto gifkem (možná jsem ještě vyskočila ze židle, přesně si nepamatuju, mám ten moment v mlze...)

http://replygif.net/i/456.gif
Po prvotní prudké reakci jsem na něj jen překvapeně zírala. A sestřenka si ze mě začala dělat legraci: "Víš jak je těžký mu pak nějakou knihu koupit?" Smála se. Jenže mně teda do smíchu moc nebylo. 

Jednoduše jsem se ho tedy zeptala "Proboha proč?!" a dostala jsem takovouhle odpověď: 
"Prostě nemám rád dlouhé knihy, ano, rád si něco přečtu, ale nesmí to být moc dlouhé. Když autor není schopný vtěsnat své myšenky do 350 stran, je to špatný autor a jeho příběh nemá cenu. Bude totiž zbytečně dlouhý a nečtivý." 

Bohužel mi strýc opravdu nelhal, a když jsem je o nějakou dobu později navštívila u nich doma, schválně jsem si pečlivě prohlédla knihovnu: všechny knihy na jeho policích mají opravdu méně jak 350 stran, na druhé straně knihovny jsou ale tetiny knihy a hemží se to tam knihami všech velikostí. (jakmile jsem to uviděla, ohromně se mi ulevilo.)

Řeknu vám jedno, tenhle jeho přístup jsem vážně nepochopila. Ano, některé dlouhé knihy jsou opravdu moc dlouhé a neuškodilo by jim malé proškrtání, ale jsou tu zase knihy, které prostě nejde napsat krátce. A já osobně bych je ani kratší nechtěla, protože bych pak přišla o obrovský zážitek. A ano, občas si vyberu knihu, kterou hodlám začít číst, podle toho, jak je tlustá, čili podle toho jakou mám zrovna zrnáladu, ale nikdy, ale opravdu nikdy bych neudělala to co on. Nikdy bych se nevykašlala na knihu, jenom protože má 351 stran, a ne těch pitomých 350...


Jak to máte vy? :)
10. listopadu 2013

Jak si vede Mac v novém životě? | Horečka Dananů - recenze

Název: Horečka Dananů
Autor: Karen Marie Moning
Série: Horečka
Díl: třetí
Překlad: Jan Sládek
Počet stran: 428
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2013
Anotace:
Na počátku třetího dílu potkáváme Mac nedlouho poté, co s Barronsovou pomocí unikla z podzemního vězení jednoho ze svých úhlavních nepřátel. Nyní již sice ví, kdo zabil její sestru  Alinu – nebo si to alespoň myslí –, nijak ji to však nepřibližuje vytoužené pomstě. Snaží se získat další informace o světě Dananů a usiluje o jejich posvátné nástroje moci. Proniká stále hlouběji pod povrch, ale otázek, na které nezná odpověď, neubývá. Spíše naopak. Mac rozvíjí své schopnosti a dozvídá se víc o postavách z předchozích dílů, zejména vládkyni vidoucích Roweně a nebezpečně přitažlivém V’lanovi.



Pokud jsme se prozatím nesetkali, dovolte, abych se vám ze všeho nejdřív představila. Jmenuji se MacKayla Laneová, ale skoro všichni mi odjakživa říkají Mac a já si na to zvykla. Svým příjmení si od jisté doby nejsem vůbec jistá – tedy až na to, že Laneová bych se jmenovat neměla. Dost možná bych měla mít v rodném listě napsáno O´Connorová, ale ruku do ohně bych za to nedala. Jistě naopak vím, že jsem vidoucí, a k tomu jedna z nejmocnějších, jaké kdy žily. Nejen že vidím Danany, ale dokonce jim dokážu ublížit – a s pomocí jedné z největších danajských svátostí, Longinova kopí, jemuž se také říká Kopí osudu, můžu jinak tyhle nesmrtelné bytosti zabít.

Pravidelní čtenáři

Používá technologii služby Blogger.

Zasílání novinek na email

Prohledejte blog

Očekávejte recenze:

Mluv by Laurie Halse Anderson

Autoři