26. července 2013

Éterové bouře a další problémy | Cesta věčnou nocí - recenze

Název: Cesta věčnou nocí
Autor: Veronica Rossi
Série: Nebe
Díl: druhý
Překlad: Michaela Škultéty
Počet stran: 224
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2013
Anotace:
Od chvíle, kdy se Árie dozvěděla o smrti své matky, uplynulo už několik měsíců. I Perry už je nějakou dobu Krvepánem a dívka o něm nemá žádné zprávy. Nyní se však mají znovu setkat. Po tomto okamžiku oba nesmírně touží, a skutečně jsou naplněna všechna jejich očekávání. Tedy aspoň zpočátku. Bývalá Osadnice však není Perryho druhy přijata nijak laskavě a kmen se začíná bouřit. Éter bouří každým dnem víc a víc a jediným příslibem bezpečí je Poklidná modř. Je však tento bezpečný přístav skutečný?


Pod nekonečnou oblohou… Dystopický příběh o hledání odpovědí a také romance o Árii a Perrym, dvou postav z naprosto rozdílného prostředí. Také ale charakteristika prostředí, ve kterém se příběh odehrával. A teď na něj autorka navazuje skvělým pokračováním, Cestou věčnou nocí

Vítejte zpátky v šíleně znějícím světě, jehož systém většina čtenářů (včetně mě) absolutně nepochopila. Ale v Cestě to naštěstí nevadí, protože se pohybujeme mimo svět, ve kterém Ária vyrůstala. Jsme v Perryho světě a ten je (více méně) normální a pro nás dobře pochopitelný. Bohužel ho ale sužují éterové bouře, které ničí všechno, kudy se proženou, a lidé nemají co jíst, protože bouře ničí úrodu. Nikde není bezpečno, nejen kvůli bouřím, ale také kvůli potulujícím se lidem, kteří se snaží najít útočiště a něco k snědku. Existuje ale prý místo, bezpečné místo, kde bouře nejsou a lidé tam mohou normálně žít… A Ária a Perry jsou odhodláni ho najít.

Veronica Rossi si s prvním dílem připravila dobrou půdu pro celou sérii, protože se vážně jednalo o povedený začátek. I Cesta věčnou nocí je značně povedená, jen má u nás menší problém. Nejedná se o celou druhou knihu tak, jak ji Rossi napsala. Knižní klub ji z rozhodnutí agentky rozdělil na dvě části, a tak tedy zbytek druhého dílu u nás teprve vyjde. Díky tomu se zdá, jako by se v této knize vlastně nic nestalo. A na jednu stranu je to vlastně pravda, dějově jsme se totiž zrovna dvakrát neposunuli. Na druhou stranu jsme se toho ale dost dozvěděli, postavy měly šanci se pořádně projevit a celkově jsme se více seznámili s prostředím. 

http://m5.paperblog.com/i/40/400035/through-the-ever-night-launch-party-recap-L-iZBrCx.jpegKniha ale celkově působí nedokončeně a má samozřejmě proč, protože taková opravdu je. Čte se ale velice dobře a je rozhodně zajímavá. Pokud jste někdy četli takové ty půlené díly, které často autoři k sériím píší a máte při nich taky takový pocit necelistvosti, tak přesně tak se budete cítit i při čtení Cesty. Zkrátka víte, že tam něco chybí, i když třeba ani nemusíte vědět o samotném rozdělení. V tom místě, kde tato kniha končí, je jasné, že ta druhá část bude přímo nabitá událostmi, takže se určitě máme na co těšit. 


Cesta věčnou nocí není rozhodně špatná kniha, čte se dobře a je dost zajímavá. Jen díky tomu, že jí značný kus chybí, nás to hlavní ještě čeká, takže se toho tady zase tolik neudálo. Měli jsme ale šanci poznat lépe hlavní hrdiny a několik nových postav, a to bylo velice příhodné. Celkově je Cesta dobrou knihou, která si rozhodně zaslouží vaše přečtení, pokud vás první díl série alespoň trochu zaujal. A Veronica Rossi umí příběh vyprávět skvěle, takže se nebojte, že byste se nudili.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuju mnohokrát nakladatelství  Knižní klub
Knihu si můžete objednat na jejich stránkách.

O andělích a osudu | Skrytá - recenze

Název: Skrytá
Autor: Marianne Curleyová
Série: Avena
Díl: první
Překlad: Naďa Funioková
Počet stran: 288
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2013
Anotace:
Ebony vždycky věděla, že je jiná. Odlišovala se svýma fialovýma očima a její úzkostliví rodiče ji po celé dětství drželi na farmě v odlehlém údolí, kde ji i sami vzdělávali, chránili ji před každým nebezpečím – skoro jako by ji skrývali. Jenže teď se v Ebony něco mění. Něco, co se skrýt nedá. Dívka září, každým dnem je o něco krásnější a silnější. Když jedné osudové noci potká zvláštního, citlivého Jordana, něco uvnitř ní vybuchne – něco, co je vidět z nebes, něco, co od základů promění její dosavadní život. Ebony zatím neví, že je uloupený anděl, ukrytý na zemi. Jenže teď, když ji nebesa našla, budou ji chtít zpátky.

Starodávné proroctví dokáže člověku pořádně zamotat život. A často se nejedná pouze o jednu osobu, protože se tento magický osud týká více lidí, anebo v tom případě více andělů…

23. července 2013

Obchoďák, děti a žádná cesta ven... | Monument 14 - recenze

Název: Monument 14
Autor: Emmy Laybourne
Série: Monument 14
Díl: první
Překlad: Zuzana Ľalíková
Počet stran: 296
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2013
Anotace:
Tvá matka na tebe křičí, že nestihneš autobus. Vidí, jak se blíží ulicí. Nezastavíš se a neobejmeš ji, neřekneš jí, že ji máš rád. Nepoděkuješ jí, že je hodná, laskavá a trpělivá máma. Jistě že ne – jen seběhneš schody a utíkáš na roh ulice.
Kdybys ale věděl, že je to naposled, co mámu vidíš, nejspíš by sis přál, aby ses zastavil a všechny ty věci udělal. Možná i za cenu, že by ti autobus ujel.
Ale autobus se už blížil, tak jsem se rozběhl.
Čtrnáct dětí. Jeden supermarket. A milion věcí, které nabraly špatný směr.

Měla to být naprosto obyčejná cesta do školy, tak jako každý den. Jenže ty dva žluté autobusy zastihlo na cestě přímo šílené krupobití, které všechno změnilo. Nejen životy všech dětí v nich, ale i životy všech ostatních v jeho dosahu...

21. července 2013

Z pohádek člověk nikdy nevyroste | Zakletá - recenze

Název: Zakletá
Autor: Orson Scott Card
Série: ---
Díl: ---
Překlad: Pavel Medek
Počet stran: 432
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2013
Anotace:
V okamžiku, kdy desetiletý Ivan narazí v hustém lese Karpat na tajemnou mýtinu, se jeho život navždy změní. Na vrcholu podstavce uprostřed mýtiny spatří ležet krásnou zakletou princeznu Katarinu, kterou hlídá tajemná nestvůra, jež ho zažene na útěk. Nyní je Ivan americký postgraduální student, který před sebou má slibnou budoucnost a je zasnoubený s ženou svých snů. Přesto stále nemůže zapomenout na ono setkání, i když se sám sebe snaží přesvědčit, že to byl pouze výplod dětské fantazie…
Pohádku o Šípkové Růžence zná každý. Jako u každé jiné pohádky existuje strašně moc verzí. Určitě ale neznáte tu, která se odehrává uprostřed Karpatským lesů v devátém století s Babou Jagou a s „princem“ z 20. století, že ne? Ha! Já to věděla! 

18. července 2013

Jak jsem málem držela hladovku za knihovnu

Budu vám teď vyprávět kraťoučký příběh o jedné dívce, která milovala knihy. Už si zvykla, že ji skoro celá rodina považuje trochu za šílence a kdykoliv ji viděli, s úsměvem (ironickým, samozřejmě) se ptali, kolik s sebou má knih. 
A jedná se o skutečný příběh... 

Bylo krásné letní odpoledne, slunce svítilo, a naše dívčina, já, si četla u babičky na zahradě novou knihu od svojí oblíbené Richelle Mead, Gameboard of the Gods. V tom za mnou přišla babička, posadila se vedle mě, a začala mi něco povídat. Ze začátku jsem byla docela naštvaná, protože nesnáším, když na mě někdo začne mluvit, když si čtu, a čekají ode mě plnou pozornost a nechápuo, že tu má kniha. Nicmémě po chvíli jsem opravdu zbystřila a začala věnovat pozornost tomu, co mi babička říkala. A zhrozila jsem se, až se mi málem zastavilo srdce. 

Babička se totiž pustila do úklidu celého domu, a rozhodla se "probrat" knihovnu, a některé knihy vyházet. A to mě doslova vyděsilo. 
Ne že by měla dům narvaný knihami, ale v obývacím pokoji a ve dvou ložnicích se nachází poličky a jsou docela plné knížek. Nejedná se pouze o její knihy, ale jsou tam knihy po dědovi, a po mém taťkovi a jeho sourozencích, a asi dvě poličky zabírají pohádky, která tam dovezla sestřenka, když se stěhovala. A babička mi teď oznamovala, že hodlá velkou část těchto pokladů jen tak vyhodit? 
Tak to teda ne! 

Začala jsem jí vysvětlovat, proč to proboha nemůže udělat, že jsou to krásné knížky, a že to zkrátka nemůže udělat! Babička mě ale nechápala.
Vrhla jsem se proto do domu, abych zjistila, jak to tam vypadá a zjistila případné škody. 
Zatím se nic nedělo, protože jak jsem zjistila, babička vlastně chtěla, abych jí s tím pomohla. Abych naházela ty knihy, které chce vyhodit, do velkého pytle a odnesla je do popelnice. JÁ. HÁZET KNIHY DO POPELNICE. Tak to určitě... 

Když babička dorazila do místnosti, stála jsem s rukama křížem v bojovné pozici před knihovnou, a začala jsem jí vysvětlovat, proč ty knihy nemůže jen tak vyházet. Použila jsem všechno: jak jsou to krásné knížky, jakou mají hodnotu, hlavně tu emocionální, že jsou to opravdu dobré kousky, a že vlastně všechny nejsou její, takže je nemůže jen tak vyhodit. Ona si ale stále stála za svým, že prý už jsou to staré knížky, které stejně nikdo nečte. A i kdyby si z nich někdo něco přečíst chtěl, stejně by si pořídil nové vydání. A tak jsme se začaly opravdu hádat. Možná to měl někdo natáčet, protože jsem na sebe vážně pyšná. (I když je dost pravděpodobné, že to někdo z rodiny natáčel, po chvíli se tam všichni na to přišli podívat, strašně je zajímalo, jak bojuju za knížky...) Vyhrála jsem! Ano! 

Babičku jsem tedy nakonec přemluvila, aby knihy nevyhazovala. Tedy kromě čtyř, a jedná se o učebnice chemie a biochemie po mém taťkovi, beru je sebou na tábor jako rekvizity a ještě nevím, jak s nimi potom naložím (šetrně, samozřejmě). Jinak zůstala knihovna v celku. Až na několik kousků... babička mě totiž vyzvala, abych si teda něco vybrala, když jsou to prý takové skvosty. A tak jsem si vybrala. 

Prošla jsem knihovnu v obývacím pokoji, a vybírala jenom něco, co odněkud znám. Kdybych procházela každou knihu a opravdu vybírala něco, co me vážně zaujme, trvalo by to mnohem déle a knih by bylo daleko více. Jsou tam totiž po dědovi asi dvě poličky sci-fi knížek, na ty se kouknu příště. :) 
Když mě babička viděla, jak jsem vytáhla šestou knihu a položila si ji na hromádku k ostatním a chtěla jsem vyrazit nahoru do ložnice, prozkoumat další část knihovny, zarazila mě s tím, že už to stačí. Očividně nečekala, že si opravdu něco vyberu. Takže další část knihovny mě čeká někdy příště, a vím, že tam je Tolstoj, něco od Jiráska, a spousta dalších pokladů... přede mnou se neschovají! A ještě jsou tam kuchařky, ty taky musím pořádně prozkoumat! :)
Takže jsem odjížděla od babičky doslova s taškou plnou knih, s dobrým pocitem a s příslibem dalších knih někdy v budoucnu. 
A co jsem si tedy odvezla? Devatero pohádek od Karla Čapka; Romantické povídky z českého obrození; Filosofskou historii od Jiráska; Posledního mohykána od Coopera; Zabijáka od Zoly a Černý obelisk od Remarqua. 
16. července 2013

Závěr jedné dračí série | Návrat - recenze

Název: Návrat
Autor: Sophie Jordanová
Série: Drakie
Díl: třetí
Překlad: Miroslava Urešová
Počet stran: 264
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2013
Anotace:
V druhém díle Drakie se Jacinda rozhodla vydat za svou matkou, kterou drakijský kmen vykázal z města. Předtím ale ještě chce zachránit Miriam, mladší Cassianovu sestru, z enkroské pevnosti, protože cítí určitou odpovědnost za to, co se jí stalo. S Jacindou chce opustit město i Tamra, která se jednou provždy utvrdila v tom, že o ni Cassian nestojí a nikdy stát nebude, obzvlášť poté, co uzavřel svazek s Jacindou. Záchrannou skupinu nakonec ale tvoří čtyři osoby: Jacinda, Tamra, Cassian a Will. Všichni, i když s výhradami, ve finále odsouhlasí nebezpečný plán, v rámci kterého se má Jacinda dostat do pevnosti jako zajatec, najít Miriam a pak se jen nechat zachránit zbývající trojicí. Cassian by ji totiž díky poutu, které mezi nimi vzniklo po uzavření svazku, měl bezpečně najít. Jenže jedna věc je plán a druhá věc je realita...

Být drakiem, napůl člověkem a napůl drakem, není tak bezproblémové, jak to možná vypadá. Umět se proměňovat v draka, létat si jen tak po obloze a příležitostně vychrlit na protivné lidi oheň, zní přeci jenom jako pořádná zábava, a tak krásně svobodně. Být drakiem je ale hlavně strašlivě nebezpečné. 

Život v kmeni má své výhody, ale samozřejmě i nevýhody. Jste mezi svými, nepřipadáte si divně, když se vám kouří z nosu a úst, protože na ostatních je taky něco zvláštního. Jste ale v neustálém nebezpečí. Mohli by váš kmen totiž objevit lovci a to by byl s celým kmenem, s celou vaší rodinou, konec. Přesně toho se teď bojí Jacinda, díky které teď lovci čmuchají kolem. Sama Jacinda v kmeni ale není, vydala se totiž do Pevnosti lovců, do strašlivého místa, kam lovci odvážejí chycené drakie. Nikdo přesně neví, co tam s nimi dělají. A nikdo to nechce zjišťovat na vlastní kůži. A přesně tam se teď vydává Jacinda, a ještě ke všemu dobrovolně…
11. července 2013

Stačí jedna slza a brány Programu se otevírají | The Program - Suzanne Young

Název: The Program
Autor: Suzanne Young
Série: The Program
Díl: první
Překlad:--
Počet stran: 408
Nakladatelství: Simon Pulse
Rok vydání: 2013
Anotace:
V Sloanině světě jsou opravdové city nežádoucí, sebevraždy puberťáků jsou epidemií a jejich jediným řešením je Program.
Sloane vi, že si nemůže dovolit brečet na veřejnosti. Sebevraždy jsou mezinárodní epidemií a veřejný projev citů by ji mohl poslat do Programu, jediného dokázaného a odzkoušeného léčení. Její rodiče už ztratili jedno díte a ona ví, že udělají všechno proto, aby to druhé -ji- udrželi na živu. Také ale ví, že když se někdo vrátí z Programu, je úplně prázdný. Jejich deprese jsou sice pryč, stejně tak ale jejich vzpomínky.
Pod neustálým dohledem doma a ve škole se Sloane daří proplouvat statečně a své city v sobě schovává velice hluboku. Jediný člověk, kterému dopravdz věří, je James. Slíbil jí, že je oba ochrání před Programem a Sloane ví, že jejich láska je silná natolik, aby všechno ustáli. Ale i přes jejich sliby je velice těžké schovávat před ostatními pravdu. Oba jsou slabí. Deprese se šíří. A Program má dveře dokořá...

7. července 2013

Uzavření předprázdninového knižního maratonu

Ano, vím. Maraton oficiálně skončil 5. července, ale v té době jsem nebyla doma a neměla jsem možnost nic k tomu napsat, takže se k závěrečnému článku dostávám až teď. A řeknu vám, ze začátku to se mnou vypadalo docela slibně, a pak už to tak slibné nebylo. Ale popravdě? Věděla jsem, že se to stane. :D

Ale pojďme si to zrekapitulovat!
Hned na začátku jsem doslova rychlostí blesku přelouskala skvělou knihu a to Program od Suzanne Young, a po ní následovala Cesta věčnou nocí od Veroniky Rossi. 
Hned na to jsem přečetla ještě Lolu a kluka od vedle od Stephanie Perkins, kterou jsem dočítalala těsně před mým odjezdem a camp. 

https://fbcdn-sphotos-c-a.akamaihd.net/hphotos-ak-prn2/968811_541390422592187_1921359922_n.jpgA v tu samou dobu jsem měla ještě rozečten třetí díl Jezdců časem od Alexe Scarrowa a plánovala jsem, že si ho budu číst na cestě, ale díky velice brzkému vstávání jsem nebyla schopná. Skoro celou cestu jsem tak prospala a pak už mě čekala hromadná cesta přímo na camp, kterou jsme s Vendeou v podstatě prokecaly, takže čas na čtení taky nebyl. A v podstatě takhle to nějak vypadalo celý týden... Z Jezdců jsem přečetla za celý týden asi devět procent, vždycky jsem přečetla jen několik stránek před spaním a malinko jsem přečetla jedno odpoledne při skvělé kávě. Už jsem se ale do nich opravdu pustila a hodlám je co nejdřívě dočíst, je to totiž vážně skvělá kniha! :)

Jak jste se poprali s maratonem vy? Co jste všechno přečetli? A jak si užíváte prázdnin? :)
4. července 2013

Ve správný čas na správném místě | Večeře s vampýrem - recenze

Název: Večeře s vampýrem
Autor: Abigail Gibbsová
Série: Temná hrdinka
Díl: první
Překlad: Jana Jašová
Počet stran: 480
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2013
Anotace:
Vzrušující paranormální román zasazený v Londýně a zalidněný nezapomenutelnými postavami, mezi nimiž se rozvíjí navzdory okolnostem něco jako láska…
Když Violet Leeová cestou z večírku narazí na okouzlujícího a přitom děsivého vampýra Kaspara Varna, začne tak pro ni nebezpečná dobrodružná cesta, jakou si nedokázala představit ani v nejdivočejších snech. Vzájemná přitažlivost mezi Kasparem a Violet se nedá popřít a zdá se, že nedokážou odolat své touze – ale za jakou cenu?


Všechno je o načasování, o tom, být na správném místě ve správný čas. Někdy se to ale může spíše vymstít než hodit… 

Violet o tom ví své. Kdyby totiž pozdě v noci nečekala na Trafalgarském náměstí na své kamarádky, neviděla by, jak skupinka podivných osob brutálně zavraždila asi třicet lidí. Kdyby tam tu noc nebyla, nedostala by se do politického zajetí a nebyl by jí odhalen svět nadpřirozena – svět plný krvelačných upírů. Kdyby tam tenkrát nebyla, nedostala by se do takového obrovské průšvihu, a mohla by svůj život dál žít v poklidném nevědomí. Ale to je vážně strašně moc kdyby…

1. července 2013

Modrá letní soutěž!

Začínám nám léto, a věřím, že ho máte plné skvělými akce, výlety a dovolenými a třeba i tou prací, abyste si pak mohli koupit nějakou tu skvělou knihu. Mám tu pro vás soutěž, abyste měli o prázdniny co číst! :)
Budeme soutěžit celkem o tři knihy, které jsou vlastně naprosto odlišné, ale spojuje je krásná modrá barva (kterou miluju). Jedná se o audioknihu Eragona od Christophera Paoliniho vyprávěnou Martinem Stránským (který má naprosto úžasný hlas ;)) do soutěže věnovanou nakladatelstvím Fragment, za což mockrát děkuji; o anglickou edici knihy Pád, Fallen od Lauren Kate (s přeloženými slovíčky od Nikki Finn :D), a o knížku s nádhernou obálkou - Tygrovo prokletí od Colleeen Houck (můžete si přečíst rozhovor s Colleen!).


A bude to velice jednoduché! Vaším jediným úkolem je odpovědět do komentářů na otázku: Jakou knihu si představíte, když se řekne léto? A proč? 
Pak už jen stačí vyplnit přiložený formulář, a jste v soutěži. Ta potrvá od 1.7. (formulář funguje na jiném čase, tak mu dejte chvilku, pokud vás nepustí hned vyplňovat) do 15. 7. Vítězem bude jeden člověk, který dostane všechny tři knihy, a protože jsou ty prázdniny, bude mít čas do 20. července na to, aby mi odpověděl na email. Pokud tak neučiní, vyberu jiného vítěze. Vítěze se ale zeptám, jestli knihy chce všechny, a pokud nějakou už bude dávno doma mít, vyberu dalšího vítěze. Ano, soutěž je otevřená i pro soutěžící ze Slovenska. :)
Takže hodně štěstí a šup do toho. :)

Pravidelní čtenáři

Používá technologii služby Blogger.

Zasílání novinek na email

Prohledejte blog

Očekávejte recenze:


Autoři