8. března 2014

Co dokáže stará kletba? | Strážkyně krve - recenze

Název: Strážkyně krve 
Autor: Tessa Grattonová
Série: The Blood Journals
Část: druhý
Počet stran: 368
Překlad: Jana Kunová
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2013
Anotace:
Pro Mab Prowdovou je krvavá magie stejně přirozená jako dýchání. Ale když jedno její kouzlo omylem probudí mocnou spící kletbu, magie se jí vymkne z rukou – a probuzená kletba ohrožuje jak ji, tak zcela nemagického chlapce Willa, s nímž se Mab postupně sbližuje. Stejně jako v pozoruhodném debutu Magie krve Tessa Grattonová umně propojuje záhady, romantiku a hrůzu a dává jižanskému gotickému románu novou svěžest.

Magie krve byla zvláštní magickou a trochu podivnou knihou, ale s opravdu zajímavým námětem. Něco jí ale trochu chybělo, ale i tak jsem byla na její pokračování upřímně zvědavá, protože knihy plné kouzel a magie já opravdu ráda. A tak jsem se do Strážkyně krve pustila a opravdu mile mě kniha překvapila. 

Mab.
Mab, šeptaly růže. Osvoboď nás.
Převalila jsem se a přitiskla tvář k hlíně. Sevřela jsem v dlani jeden šlahoun, až mi trny probodly kůži. Do kořenů proudila bolest a magie a ze vzpomínek se vynořil Arthurův hlas: Všechna krev je teď tvá, Mab, všechna krása světa. Vezmi si ji.

Když se to tak vezme, Strážkyně krve nemá vlastně s předchozí knihou nic společného. Jasně, je od stejné autorky a je to její pokračování, ale nijak vlastně na předchozí příběh nenavazuje a určitě by se kniha dala číst i samostatně, přestože se občas objeví narážky na události minulého dílu. Přesto není jeho znalost nutná. Cokoliv ke čtení této knihy potřebujete, to se v ní opravdu dozvíte. A dozvídáte se to opravdu zajímavým způsobem. Příběh se totiž odehrává v takových dvou rovinách a vypráví nám ho hned tři postavy. A každá z nich je také hlavní postavou. První vypravěčkou je krvavá čarodějnice Mab, která žije v Růžovém domě, nikdy nechodila do normální školy, vzdělává se doma a stará se o své území, obnovuje na něm magii, zbavuje ho a lidi, kteří to potřebují, zlých kouzel a kleteb. Will je oproti ní docela obyčejný středoškolák, ale velice zajímavým způsobem se připlete k magii a k Mab. Právě když Mab ničila jednu takovou starou kletbu z růží u nich na zahradě, trochu se jí kouzlo vymklo z rukou a nic netušícímu Willovi se ho povedlo náhodou zneškodnit. Jenže jak to tak vypadá, nechalo to na něm jisté stopy, které se postupně začínají projevovat… A k tomu se vztahuje třetí vypravěčka příběhu, čarodějnice Evelyn, na jejíž příběh se díváme zpětně, neboť ona sama nám ho takhle podává, v podobě dopisů, které po sobě zanechala. Tím se vlastně objasňují další důležité věci, které se dějí v Mabině a Willově současnosti. A budou to pěkně zamotané, dramatické a hlavně, řádně magické věci, to mi věřte…

Zašeptala jsem nad hladinou čaje požehnání do třetice a podala hrnek Willovi.
„Tys tam dala krev,“ namítl a podezíravě se na něj podíval.
„Abych posílila magii.“

Když řeknu, že jsem trochu bála, když jsem tuto knihu začínala, ale zároveň jsem na ní byla dost zvědavá a těšila jsem se, protože čarodějné příběhy já opravdu ráda, vážně tu nelžu. Strážkyně krve mě ale velice mile překvapila. Předchozí knize jakoby totiž něco trochu chybělo, jenom menší drobnost, aby to byla opravdu čtivá kniha, která vás svým příběhem doslova ohromí. Ano, můžu na Strážkyni krve najít několik věcí, které z ní nedělají doslova trhák, ale to něco, co chybělo prvnímu dílu, už tahle kniha má. A je to tedy dost znát. 
 
Nerada knihy přímo porovnávám, ale tady nepřicházím na jiný způsob vysvětlení toho, co chci vlastně říct, tak mi to prosím promiňte. Pokud jste totiž četli Magii krve, uvědomujete si, že vlastně nebylo úplně nejjednodušší se do knihy dlouhodobě začíst. Že byla taková těžkopádná, zdlouhavá… To už ale neplatí u Strážkyně krve. Autorce se povedlo dostat do knihy zajímavou atmosféru, že se úplně bezproblémově začtete, a ani bych se nedivila, kdybyste knihu přečetli naráz. Až takhle to autorka dokázala vylepšit.
 
Nechci napsat, že i příběhově se druhý díl zlepšil, protože to by nebyla tak úplně pravda, protože Magie krve měla příběh dost zajímavý, ale tak nějak by to vlastně pravda i byla. Strážkyně krve je totiž daleko zajímavější a promyšlenější. Jasně, některé věci jsou trochu přitažené za vlasy a dají se odhadnout předem, ale to nic neubírá tomu, že se stále jedná o velice povedený čarodějný příběh, který dokáže dost dobře své čtenáři zabavit, a možná dokonce i pořádně vyděsit.

Proč byste si tedy měli Strážkyni krve přečíst? Za prvé: kniha je značně lepší než její přechozí část. Za druhé: Příběh je víc magický, víc čarodějný, víc poutavý a vážně se opravdu povedl. A za třetí? Kniha se dost dobře čte a je opravdu zajímavým počinem, takže pokud máte stejně jako já kouzelné příběhy upřímně rádi, rozhodně by neměla kniha uniknout vaší pozornosti. 

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji mnohokrát nakladatelství Knižní klub. 
Knihu si můžete objednat zde.

0 komentářů:

Okomentovat

Vaše názory mě vždycky potěší, takže rozhodně v komentování neváhejte. Poprosím vás jen o to, abyste nepoužívali profil Anonymní, ale abyste se raději přihlásili pomocí nějaké účtu, nebo zvolili možnost Název/adresa URL, kde napíšete svoje jméno nebo přezdívku. :)

Fotka uživatele My Books - My Loves.
Willinda


Pravidelní čtenáři

Používá technologii služby Blogger.

Zasílání novinek na email

Prohledejte blog

Očekávejte recenze:

Mluv by Laurie Halse Anderson

Autoři