3. května 2014

"Za ten poslední nervák se omlouvám." | Hádův chrám - recenze

Název: Hádův chrám
Autor: Rick Riordan
Série: Bohové Olympu
Díl: čtvrtý
Překlad: Dana Chodilová
Počet stran: 552
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2014
Anotace:
Čas se krátí… Bránu Smrti, tajemný průchod mezi světem živých a mrtvých ovládla Gaia se svými pomocníky. Zástupy nestvůr proudí na zem a chystají se převzít vládu nad světem. Přijdou Percy a jeho přátelé na to, jak bránu uzavřít? Dokáží se vrátit z hlubin Tartaru, nejtemnější části podsvětí, kterému vládne bůh mrtvých Hádes? Nebude to jednoduché! Řečtí a římští bohové nedokáží svým dětem pomoci a k Táboru polokrevných se blíží armáda římských polobohů, aby ho zničila. Sedm statečných hrdinů z proroctví musí znovu nasadit své životy za záchranu bohů, lidstva a celé civilizace.

Vůbec nevím, jestli má cenu nějak představovat Ricka Riordana! Má? Nemá, že ne? Asi všichni naprosto přesně víte, kdo to je, nebo doufám, že aspoň, tušíte. A jestli ne, tak je mi vážně děsně líto, že tohoto skvělého autora ještě neznáte! Koukejte to napravit, jeho knihy jsou totiž naprosto skvělé!

„Mým úžasným čtenářům:
Za ten poslední nervák se omlouvám.
No, vlastně ani ne. HAHAHA.
Ale teď vážně – mám vás rád lidi.“


Teda řeknu vám, Rick je frajer. Vrhnou Annabeth a Percyho do Tartaru, ukončit knihu a nechat nás čekat rok! rok! na pokračování, dokáže snad jenom on. A pak si začne knihu touhle poznámkou. No, nevrhli byste do Tartaru jeho? Má ale štěstí, obrovské štěstí. Napsal totiž zase báječnou knihou, takže dokázal tenhle obrovský nervák (opravdu, opravdu obrovský nervák), jak se patří, vyrovnat.

Frank zamrkal. „Já jsem taky hrál Mýtomagii. Ale takovou kartu jsem nikdy neviděl.“
„Byla v rozšíření Africké extrémy.“
„Aha.“
Jejich hostitel si odkašlal. „Už jste skončili, vy dva, jak se to říká, geekové?“

Kde jsme to ale skončili? Ano, Annabeth a Percy jaksi skončili v Tartaru a jejich kamarádi: Jason, Leo, Piper, Hazel, Frank a Nico, které tak nechali na jejich válečné lodi Argo II. samotné, musí ve výpravě pokračovat sami, protože mají před sebou ještě spoustu úkolů a překážek, než se mohou postavit samotné bohyni Gaie, která povstává a která rozděluje řecké a římské podoby bohů, kteří jsou ale strašně zmateni a nedokáží tak sami proti Gaie bojovat. A bez Annabeth a Percyho je jejich cesta velice ztížená… Zvládnou se zase všichni setkat, aby do závěrečné bitvy proti Gaie vstupovali společně a v plné síle?

Leo vyvolal na dlani ohnivou kouli a Frank byl tentokrát rád, že vidí plameny. „Já teda doufám, že nikdo není doma. Přijdeme tam, najdeme Percyho a Annabeth, zničíme bránu smrti a hurá zpátky. Možná se stavíme v krámu se suvenýry.“
„Jo,“ uchechtl se Frank. „To beru.“
Chodba se otřásla. Ze stropu se začaly sypat sutiny.

Když řeknu, že jsem se na tuhle knihu strašně moc těšila, bude to velmi slabě řečeno. Na Hádův chrám jsem se doslova třásla a nemohla jsem se dočkat, až se budu moc pořádně začíst a vrhnout se s mými oblíbenými polobohy na další dobrodružství. A musím říct, že mě teda rozhodně nezklamali.

Příběh pokračuje přímo tam, kde skončil. A kdybyste se třeba báli, že si nebudete něco přesně pamatovat, nemyslím si, že je úplně nutné si předchozí díly znovu načítat a opakovat, protože zrovna u téhle série si hned po začtení zase hezky na všechno vzpomenete. A pokud něco důležitého potřebujete, je vám to velmi jednoduše připomenuto, abyste chápali danou situaci nebo vtip.

Annabeth bolela ramena. Lehká hudba v kabině všechno ještě zhoršovala. Pokud musely všechny nestvůry poslouchat ten song o lásce k pinacoladě a procházkám v dešti, není divu, že měly sto chutí masakrovat, jakmile se dostaly do smrtelného světa.

Ano, vtip! Tedy… v tomto případě spíš vtipy! Na nich je založený Rickův styl. On prostě nedokáže psát bez vtipných poznámek, situací, zkrátka bez všeho vtipného! Jasně, ne všechno musí být vtipné a Rick to ví, ale jakmile se někam hodí něco humorného, prostě to tam a je to tak přirozené, že vám to nepřijde vynucené. Prostě víte, že to tam patří a někdy se smějete tak moc, až se skoro válíte po zemi. Opravdu.

Jestli jste si všimli, Hádův chrám, ale i další Rickovi knihy, jsou řádně obsáhlé. A vadí to něčemu? Rozhodně ne! Jsou, a Hádův chrám rozhodně není výjimkou, nehorázně čtivé a „nakažlivé“. Zkrátka ji jednou otevřete, a jakmile se začtete, nemáte šanci od ní někam odejít. Prostě vás nepustí. Nejenže je totiž skvěle napsaná a vtipná, jedná se taky o velice povedený příběh, který vás zkrátka bude bavit.

Hazel mu odpověděla tím, že napřáhla spathu a zaútočila.
Klytios očividně nečekal tak sebevražedný útok. Zvedl meč příliš pomalu. Když sekl, prosmýkla se mu už Hazel mezi nohama a zabodla mu čepel z imperiálního zlata do zadku. Takový výpad na gluteus maximus se na dámu neslušel. Jeptišky u Svaté Agnes by to nikdy neschválily. Ale fungovalo to.

Samozřejmě, pokud někomu zrovna dvakrát nesedí moderní zpracování příběhů s řeckou a římskou mytologií, tak si v knize asi zrovna dvakrát nepočte, a někomu bohužel asi taky nemusí Rickův styl zrovna sednout a může se mu to celé zdát trochu přehnané a přeplácané… ale taky nemusí. Věřte mi, Rick to má parádně promyšlené a přesně ví, jak co má napsat, aby to bylo akorát a zároveň skvělé a originální.


Takže ano, Hádův chrám je rozhodně podařeným pokračování skvělé série, které, pokud se vám alespoň trochu Rickovy knihy líbí, by vaší pozornosti nemělo uniknout. Teď už jenom vydržet čekání do závěrečného dílu, ach jo! 

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji mnohokrát nakladatelství Fragment. 

Knihu si můžete objednat zde

1 komentář:

Vaše názory mě vždycky potěší, takže rozhodně v komentování neváhejte. Poprosím vás jen o to, abyste nepoužívali profil Anonymní, ale abyste se raději přihlásili pomocí nějaké účtu, nebo zvolili možnost Název/adresa URL, kde napíšete svoje jméno nebo přezdívku. :)

Fotka uživatele My Books - My Loves.
Willinda


Pravidelní čtenáři

Používá technologii služby Blogger.

Zasílání novinek na email

Prohledejte blog

Očekávejte recenze:

Mluv by Laurie Halse Anderson

Autoři