27. září 2014

(zhruba) 10 knih, které si právě teď toužím přečíst

Asi to znáte, času málo, knih ke čtení hodně a přesto máte několik vytipovaných knih, na které jste ohromně zvědaví a chcete si je co nejdřív přečíst a je vám v podstatě jedno, jak je do už tak přeplněného seznamu věcí a knih nacpete. Zkrátka si je chcete tak moc přečíst! Dneska se s vámi o tyto svoje knihy podělím, ale popravdě nevím, jestli jich nakonec bude přímo deset, to byl takový tip od boku, tak uvidíme. :)

U nás začala u CooBoo vycházet jiná série této autorky, první díl nese název Archiv a ten druhý, Dveře do prázdnoty, snad právě teď vycházejí, pokud se nemýlím. (Dveře do prázdnoty si chci taky velice přečíst, ale nepatří tak úplně do tohoto seznamu.) Autorkou těchto knih je Victoria Schwab, která si mě získala svou knihou The Near Witch, která je podle mě naprosto skvělá. Pokud máte rádi trochu strašidelné a hlavně záhadné příběhy, rozhodně knihu zkuste. Její další dílo, které si ohromně, ale vážně ohromně chci přečíst, je Vicious. Ano, ohlašovala jsem vydání této knihu už víc jak před rokem a právě (skoro) před rokem Vicious vyšlo a já si ji ještě nepřečetla, ale to ničemu nevadí. Momentálně mi přijde, že by se mi mohla velice líbit, takže jsem ji ve svém to-read seznamu posunula hodně vysoko. Jelikož jsem už o knize trochu psala v tom loňském článku, nebudu tu knihu dál rozebírat a odkážu na něj.  

O Gabrieli Marquézovi už jsem někdy slyšela. Ale nikdy jsem mu zvláštní pozornost nevěnovala. Až minulý týden jsme ho brali v hodině literatury a jeho tvorba mě zaujala. Hlavně protože psal knihy ve stylu magického realismu, který mě po přečtení báječné knihy Podivuhodné a krásné soužení Avy Lavender (recenze bude brzy) velice zajímá. Proto jsem si taky okamžitě zašla do knihovny a jeho knihu Sto roků samoty si hned půjčila, takže na mě teď čeká na nočním stolku a nemůžu se dočkat, až se k ní dostanu. Pro představu přikládám anotaci: 

Román, jedno z nejvýznamnějších děl latinskoamerické i světové prózy, vyšel poprvé r. 1967. V množství reálných i fantaskních epizod líčí osudy šesti generací rodiny Buendíů žijících ve fiktivním tropickém městečku Macondo. Dá se číst jako historická zpráva o vývoji jihoamerického kontinentu od doby osvobození a začátku občanských válek (1830-1902) až po nástup severoamerického imperialismu (1899-1930) i jako symbolický popis samoty člověka, který ztratil harmonický vztah ke světu. Individuální samotu, jíž trpí všichni obyvatelé Maconda, lze překonat pouze láskou a mezilidskou solidaritou, která jediná může zabránit nevyhnutelné zkáze.

Kerstin Gierovou jsem si po přečtení její série Drahokamy zamilovala. Naprosto zamilovala. Její nová série má zatím u nás vyšlý pouze první díl a to knihu První stříbrná kniha snů (recenze). Když jsem byla předminulé úterý v Norimberku, samozřejmě jsem se zašla podívat do knihkupectví a strávila jsem tam poměrně dlouhou chvíli. A velkou část téhle hodně dlouhé chvíle jsem přemýšlela nad tím, jestli bych si neměla pořídit druhý díl k téhle knize, a to Druhou stříbrnou knihu snů. Rozhodování to bylo vážně těžké, což by vám určitě potvrdila kamarádka, která ze mě pak už docela šílela. Nakonec jsem si Druhou stříbrnou nekoupila, odešla jsem s německým vydáním Hvězd Johna Greena, ale na tu Druhou stříbrnou se tedy vážně hodně těším a už se nemůžu dočkat skvělého překladu Terezky z CooBoo.  

Maggie Stiefvaterovou mám docela ráda. Četla jsem sice od ní zatím pouze sérii Mrazení, ale její poměrně originální styl se mi vlastně docela líbil. Na poličce na mě čeká (už přes dva roky, abych byla přesná) její další kniha, The Scorpio Races, která sem ale do mého seznamu nepatří. Sem totiž patří její další kniha, Raven Boys. O ní jsem toho četla strašně moc skvělého a byla mi dost vehementně doporučována Freckles (která mi ji i dokonce půjčila, protože si to přece musím přečíst). Vlastně toho moc o příběhu nevím, teda, skoro vůbec nic nevím. Jedno ale vím, jakmile dočtu knihy do školy, čtu Raven Boys!


Tuhle knihu už jste určitě museli někde zahlédnout! Ona má tak náááádhernou obálku, že to snad ani není možné! Mluvím tu o knize Stormdancer od Jaye Kristoffa, kterou jsem dostala k narozeninám a už nějaký ten týden se nad ní pořádně rozplývám. Hlavně jsem o ní taky slyšela samé skvělé věci a velice nadšené reakce, kterým věřím, takže si ji opravdu chci přečíst velice brzy.

Závěrečný díl spin-off série k Vampýrské akademie od Richelle Mead vyjde 10. února 2015. Bude se jmenovat The Ruby Circle a obálka se mi vážně nelíbí. Na knihu se ale ohromně těším a nemůžu se dočkat, až si ji přečtu. Je to totiž vážně poslední díl! Co budu dělat, když pak už nedostanu v rozmezí půl roku svojí pravidelnou dávku Adriana a Sydney?!  
Možná jste četli můj článek o tom, jak jsem začala číst (a jak jsem totálně propadla) Cizince od Diany Gabaldon, která je momentálně moje úplně nejvíc oblíbená autorka. Zatím jsem ale přečetla pouze první dva díly této série, protože na ten třetí, na Mořeplavce, čekám. V knihovně jsou totiž knihy mockrát zamluvené a jak to tak vidím, ještě hodně dlouho si počkám. Aspoň že mám zatím seriál (a ani mi nepřipomínejte, že zítra je mid-season finale a další díl bude až v dubnu, pšššt!

Tak jsem měla pravdu, nakonec těch knih opravdu není deset, ale na tom vůbec nezáleží. Záleží na tom, že mám své čtecí plány, které hodlám při nejbližší příležitosti splnit. Jaké máte plány vy? :)
23. září 2014

Moje druhé setkání s Haruki Murakami | Norwegian Wood - recenze

O tomto autorovi jsem už hodně slyšela, a nejen jen tak z doslechu nebo z internetu, ale protože mi byl už několikrát doporučován (a to značně vehementně). Zhruba před půl rokem jsem si od něj přečetla knihu Na jih od hranic, na západ od slunce, která mě docela zaujala, ale nebyla jsem z ní popravdě úplně paf. Nicméně jsem si řekla, že si od Murakamiho někdy ještě něco přečtu. A pak jsem se jednou (ostatně jako vždy, když se sejdeme) bavila se sestřenicí o knihách. Co jsme četly nového a co se nám líbilo, a doporučovaly jsme si další čtivo. A nakonec jsme se domluvily, že každá pro tu druhou doma něco vybere, a pak si knihy půjčíme. No, a ona mi přivezla Norwegian Wood

Přiznám se, tak úplně mě to nelákalo, takže jsem se do knihy hned nepustila, ba dokonce mi nepřečtená ležela na nočním stolku hned několik měsíců. Několikrát jsem si dokonce přečetla pár prvních stran, ale zase jsem ji odložila nedočtenou zpátky. Až někdy před třemi týdny jsem si prostě řekla „Ok, tak teď si to přečtu.“ A tak jsem si to přečetla. 

Norwegian Wood je kniha s tak obyčejným příběhem, že už snad ani víc obyčejnější být nemůže. Je to prostě příběh ze života. Toru Watanabe vzpomíná na svá vysokoškolská léta, na svého spolubydlícího z koleje, kterému přezdíval Stormtrooper, jak byl zamilovaný do přítelkyně svého kamaráda, a jaký pro něj vztah s Naoko byl. Jak vzniklo jeho přátelství s Midori, vzpomíná na svého kamaráda Nagasawu, který měl pro mě zcela zvláštní vztah se svou přítelkyní Hatsumi... vypráví zkrátka o velice důležité části jeho života, která z mého pohledu nebyla úplně nejjednodušší. A musím říct, že pro mě byly jeho myšlenky a zkušenosti dosti zajímavé, protože jsem nad jeho situací velice přemýšlela a myslím, že mi dokonce trochu změnila pohled na vztahy.

I read Naoko´s letter again and again, and each time I would be filled with that same unbearable sadness I used to fell whenever Naoko hersel stared into my eyes.

A je to takové zvláštní čtení. Musím se totiž přiznat, že mi trvalo trochu déle, než je u mě obvyklé. Ale zrovna u této knihy mi to vážně nevadilo. Ona potřebovala, abych jí věnovala tolik času, abych vstřebala všechny ty myšlenky a pocity a promyslela si, co si o tom teda myslím. Protože příběh rozhodně není jednoduchý a tak obyčejný, jak se vlastně může zdát. Je zkrátka ze života a to není vždycky úplně bez problémové a zrovna hezké. 

Přestože mi opravdu nevadilo, že jsem knihu četla s většími mezerami, delšími přestávkami a dokázala jsem ji odložit hned po pár stránkách a vrátit se k ní až za několik hodin, to bylo zcela v pořádku, stejně musím říct, že některé části mi přišly značně zdlouhavé. Nechci říct, že bych se nudila, nebo že by mě nebavily, protože to by nebyla pravda, ale byly na mě zkrátka moc dlouhé a neustále jsem čekala, že se to nějakým způsobem trochu urychlí a posune v ději nějak trochu dál. 

I sat there for a long time, watching the campus and the peope passing through it, and hoping, too, that I might see Midori. But she never appeared, and when the noon break ended, I went to the library to prepare for my German class.

Co ale rozhodně musím pochválit, tak jsou postavy. Neříkám, že vám všechny přirostou k srdci a že si je všechny okamžitě zamilujete, to rozhodně ne, ale jsou prostě takové opravdové. A to díky tomu, jak skvěle jim Murakami vykreslil jejich charaktery. Často mám po dočtení knihy už za několik dní problém vybavit si jména některých postav, nebo to, jací ti lidé byli. Ale tady ne. Už je to skoro dva týdny, co jsem knihu dočetla a já si stále všechny hlavní postavy pamatuju docela přesně, i se jmény. A to je podle mě dost dobrým znakem toho, že jsou to postavy s pořádně vypracovaným charakterem, protože na ně opravdu jen tak nezapomenete. 

A naprosto souhlasím s citací na obálce. „Murakami must already bee rank among the world´s greatest living novelist.“ Líp bych to totiž na závěr neřekla.  
Název: Norwegian Wood | Norské dřevo 
Autor: Haruki Murakami 
Série: -- 
Díl: -- 
Vydán aj: 2003 | čj: 2002 
Překlad aj: Haruki Murakami | čj: Tomáš Jurkovič 
Nakladatelství: Vintage | Odeon 
Počet stran aj: 389 | čj: 304
Goodreads
18. září 2014

Královna Tearlingu aneb jiný název mě nenapadá | YOLI

Když se řekne královna, já si okamžitě představím Alžbětu II. mírně shrbenou, s vlastně nic neříkajícím úsměvem a prázdnou kabelkou. Hned za ní se mi vybaví mladá, krásná, dlouhovlasá (a zrzavá) dívka v naprosto nádherných, ale zároveň jednoduchých a skromných šatech, kterou mají všichni její lidé rádi. Tahle dívka je zároveň velice hodná, chytrá, upřímná, spravedlivá a vládne tak svému království. Ano, já vím, velice idylická představa... devatenáctiletá Kelsea, budoucí královna Tearlingu ani tu prázdnou kabelku nemá.

Kelsea pochází z královského rodu, který vládne v zemi jménem Tearling. Její rod ale není velice oblíbený a úspěšný, a to obzvláště nebyla její matka, královna Elyssa. Elyssa nebyla úplně nejchytřejší, a přestože se jí dostalo toho nejlepší vzdělání, nijak ho ve svém vládnutí nedokázala použít. Svým chováním akorát všechny štvala a zemi poslala naprosto ke dnu. Provedla totiž něco opravdu hrozného. Jedinou chytrou věcí, kterou za své vlády udělala, bylo, že poslala svoji maličkou dceru, následnici trůnu, pryč z hlavního města Nového Londýna, protože jí hrozilo obrovské nebezpečí. Jenže teď už se Kelsea nemůže dál schovávat, čeká ji trůn a vládnutí Tearlingu, na které byla celý život připravována. A přestože má ve své královské gardě věrné muže, kteří jí přísahali věrnost, budou to mít všichni velice těžké. Politika Tearlingu je totiž propletená dohody jejího regenta s Rudou královnou, vládkyní Mortmese, sousední země, obchody hlavního sčítatele a mocí církve. Jak Kelsea zvládne hroznou politickou situaci, když se ještě ke všemu musí vypořádat s hroznými činy, které napáchala její matka?

O téhle knize jste toho asi moc neslyšeli, u nás se o ní vážně tolik nemluvilo. V zahraničí ale kolem ní byl docela značný povyk. Třeba Emma Watson je z knihy naprosto nadšená. A už se taky chystá film! A hádejte, kdo bude Kelseu hrát? No ano, Emma Watson! (Což se mi vlastně docela zamlouvá, protože mám Emmu ráda, ale zároveň si říkám, že je na tuhle roli moc hezká a štíhlá a tak, ale nebudu předbíhat, film je teprve v přípravách.)

Kelsea totiž vážně není žádná kráska. A ona si to uvědomuje. Její gardisté se za ní sice otočí a podívají, ale je to jejich povinnost, že. Ona si lidi ale dokáže získat, všechny totiž okamžitě překvapí. Ani trochu se nepodobá své matce, což všichni, a nakonec i Kelsea, značně oceňují. Tak že by byla po otci? To klidně může být, ale nikdo to nedokáže potvrdit, protože nikdo neví, kdo je její otec. Tajemství a záhady. Toho je přesně tahle kniha plná. A otázka, kdo je Kelsein otec, je v porovnání s těmi ostatními, naprostou drobností. 

Co ale není úplnou drobností, tedy aspoň pro mě, že knihu nejsem schopna tak úplně zaškatulkovat do žánru. Když to tady tak čtete, musí vám to připadat jako docela jasná fantasy kniha odehrávající se ve svém vlastním světě, který se dost podobá našemu středověku. Přece jenom království, královna, gardisté atd. A kniha je označena ještě k tomu jako kniha s magií! Na tu si ale budete muset trochu déle počkat, než se opravdu objeví, ale je tam, vážně tam je. Zároveň je to také tak trochu sci-fi a rozhodně to má i dystopické prvky… To teprve budete koukat, co si na nás autorka připravila!

Jednoduše sečteno a podtrženo: jedná se o docela zajímavou knihu. Její myšlenka možná sice není úplně geniální a originální a celkově si z toho asi úplně nesednete údivem na zadek, ale věřím, že vás to bude docela bavit. Dobrodružná je kniha dost a čtivá taky. Hlavní hrdinka je chytrá a vtipná a vlastně není jediným vypravěčem. Občas máme možnost podívat se na příběh i z jiného pohledu, a to se ukázalo jako velice chytré. Například se na chvíli vypravěčem stane Rudá královna a řeknu vám, jí nahlédnout do hlavy je vážně povedené. Pak totiž vůbec nebudete vědět, co si o ní máte myslet. A určitě vám přiroste k srdci nějaký gardista, je to totiž kopa zajímavých charakterů a každý z nich má něco do sebe.

Kniha je to určitě zábavná, napínavá taky, takže si myslím, že nudit se při čtení nebudete, a za tím si opravdu stojím. Jen z toho po dočtení asi nebudete zase až tak nadšení, Královna Tearlingu bohužel nemá (zatím?) čím tak moc okouzlit. Ale zase si říkám, že těch možností je ještě docela dost a ještě pár dílů nás evidentně čeká, tak se necháme překvapit. Třeba budeme ještě pořádně koukat, co si na nás autorka vymyslí!
 
 
Článek je napsán pro web nakladatelství YOLI, viz zde
9. září 2014

Nášup knih za tři měsíce aneb měsíční chvástačka!

Mesačná chvastačka je měsíční meme pořádané Judit.
Jedná se o výčet všech knih, které jste za daný měsíc získali. 
Informace najdete zde
Zahrnuje knihy: zakoupené, darované, vyhrané, recenzní výtisky

Ano, vidíte správně! Je tu měsíční chvástačka. Po vážně, ale vážně dlouhé době. Ale slibuju, že to video není tak dlouhé, takže snad vám to nebude vadit. Plus na něm uvidíte, jak u mě to natáčení a zpracování videí časově funguje...:D Natočit to není vůbec problém, to mě velice baví, stříhání mě taky dost baví, i když bych potřebovala trochu jinačí a lepší program, ale budiž. Ale to publikování, to je u mě značný problém. Do toho se mi totiž nikdy nechce. Takže jestli si všimnete, můžete zaregistrovat, že říkám, že do předpremiéry labyrintu zbývá nějakých deset dní a ejhle, ona už je ve čtvrtek. :D

Jo a taky jsem si zapomněla knihy vyfotit samostatně, takže ti, kdo se na video nechcete podívat, ale chcete vidět jenom knihy, se na můj obličej stejně budete muset podívat, protože jsem udělala fotku jenom takovouhle: 

Knihy
Aliance (Divergence #3) - Veronica Roth
Tisíce planoucích sluncí - Khaled Hosseni
Endless - Amanda Gray
Ledový oheň - Kai Meyer 
Hvězdy nám nepřály - John Green 
Zůstaň se mnou - Gayle Forman
Jumping to Confusions - Liz Rettig
Doon - Carey Corp, Lorie Langdon
7. září 2014

NEMÁM CO ČÍST!

Já. Vážně. Nemám. Co. Číst. Vážně.

Na poličce mi leží asi padesát nepřečtených knih plus jich mám několik i na čtečce a já mám neustále pocit, že nemám co číst. Ale není to takový ten klasický pocit, že zkrátka nemám co číst, nebo teda aspoň mně to tak nepřijde. Prostě se mi většina těch knih, co mi na té poličce leží, číst nějak nechce. A mám pocit, že nikdy ani u většiny už nebudu mít chuť si je přečíst. Zkrátka, jako kdyby už na ně nebyl ten správný čas. A na ten já hraju u knih hodně.

Mám tu ale několik pokračování sérií, případně poslední díly, které si přečíst chci, ale zrovna u nich opravdu vím, že na ně zrovna teď ten správný čas není, tak ještě počkám. Nebo zkrátka nechci mít tu sérii už dočtenou. To mám například se sérii Chaos Walking Trilogy od Patricka Nesse, jelikož mám poslední díl a prostě se ho bojím sérii dočíst, a to dost. A co jsem tak slyšela, bojím se oprávněně! 

Pak tu mám pokračování Sukuby od Richelle Mead, které si ale rozhodně chci přečíst, ale nemám ještě poslední díl. Tak zase čekám, až si pořídím závěrečnou knihu, protože chci dočíst sérii najednou. Na to se opravdu chystám, jen ještě nevím kdy.

Pak tu na mě čekají dva díly Mercy Thompsonové, které si tak nějak šetřím na později, stejně tak tu mám i první dva díly Čarozemě, na které zrovna nemám náladu, ale zároveň si je chci strašně moc přečíst. Mám to holt vážně těžké. To samé platí o knihách Fever a Sever od Lauren DeStefano a  pokračování Dcery čisté krve od Anne Bishopové. Plus několik dalších knih, u kterých nějak vím, že si je ještě někdy přečtu.

Ale pak tu mám taky pár knih, u kterých mám prostě pocit, že už se na ně asi nikdy nedostane. Bohužel to tak je. Mám takový pocit, že jsem se prostě trochu změnila, že jsem změnila docela dost i své čtenářské návyky a zvyky a už nemám zrovna na tyhle knihy chuť.

Jedná se o:
Vzpomínky na zítřek – Cecilia Ahernová
Moje sladké šestnácté století – Rachel Harrisová
Měsíční oko – Libba Brayová
I Am Number Four – Pitacus Lore
The Poison Diaries #1-2 – Maryrose Wood
Andělé 1 – Thomas E. Sniegoski
Přímo do srdce – Bill Condon
Prožila jsem něco neuvěřitelného – Věra Řeháčková
Strážkyně brány, Proroctví sester – Michelle Zinková


Pár ze zmíněných knih vezmu s sebou na čtvrteční knižní sraz, protože budeme pořádat tzv. knižní aukci, ale pokud byste už teď měl někdo o něco zájem, klidně mi napište a můžeme nějak se domluvit, nemusí se u všeho jednat o prodej. Buď na email, který najdete v menu, nebo na Facebook, kde se ještě můžete podívat do tohoto alba, kdybyste měli ještě o něco zájem. Nechci tohle brát jako knižní bazar nebo prostě rozprodávání knihovny, to vážně opravdu ne. Ale jenom je mi strašně líto, že mám knihy, u kterých už teď prostě vím, že je číst nebudu, a že by měly prostě měly jen tak ležet na poličce. Na to mám ten zbytek knih. :) Třeba se mezi vámi najde někdo, kdo zrovna o něco stojí a chce si to přečíst. Já věřím, že jsou to skvělé knihy, to určitě, ale už na ně sama prostě nemám náladu. Snad to pochopíte. Díky. :)
3. září 2014

Ježíši H. Roosevelte Kriste! | Cizinka & Vážka v jantaru – Diana Gabaldon

O sérii od Diany Gabaldon jsem slyšela už dost dávno. Jednou mi ji totiž Freckles doporučovala, tak jsem si knihy našla na Goodreads, zjistila jsem si, cože to zhruba tak je a přidala si je do seznamu k přečtení. Dlouho, předlouho jsem se o sérii vůbec nezajímala, jen jsem podvědomě věděla, že od srpna bude vysílán seriál, viděla jsem trailer, ale ten mi toho vlastně moc neprozradil. Přesto jsem si řekla, že na seriál se určitě podívám, protože cestování časem já velice ráda. A to je vlastně jediné, co jsem o knihách věděla: že je do nich nějakým způsobem zakomponováno cestování časem. Až jednou ve čtvrtek o letních prázdninách jsem si řekla: „Tak, a teď si přečtu Cizinku!“ Ani nevím, co mě k tomu vlastně vedlo, netuším, jak jsem na knihu tak najednou přišla, ale prostě jsem najednou věděla, že teď je ten správný čas, abych si Cizinku přečetla. A opravdu to byl ten správný čas!

Dovolte, abych vám nejdřív poskytla o knihách trochu obecné informace. Série začala vycházet v roce 1991, do teď čítá osm svazků a podle autorčiných webovek přibyde ještě devátá kniha. Ano, série je to tedy obsáhlá, a to nejen na počet dílů, hlavně na počet stránek. První díl, Cizinka (Outlander), jich má totiž 870, druhý díl, Vážka v jantaru (Dragonfly in Amber), 848. Abych vám názorněji demonstrovala, jak skvělé jsou tyto knihy a jak moc jsem z nich nadšená, řeknu prozatím jen jediné: těchto 1718 stránek jsem přečetla přesně za šest dní. A to bych řekla, že už o něčem vypovídá. (Že bych možná měla jít dělat taky něco jiného a možná trochu víc užitečného, je naprosto vedlejší. :D)

Teď se vám příběh pokusím přiblížit, ale opravdu jenom přiblížit, protože věřte mi, zabíhat tady do podrobností by bylo opravdu na hoooodně dlouho a rozhodně vám nechci nic naspoilerovat. Rozhodně se vás ale budu snažit přesvědčit, že jsou to naprosto skvělé knihy a strašně vám je budu vnucovat, takže na to se připravte předem. :D

(Jamie. Jamie. Jamie… Ehm, neeee, to vážně není ten hlavní důvod ke čtení, fakt ne!)

Cestování časem, krásné a tradiční Skotsko, historie, skvělé postavy a romance, čtivost a nápaditost.

To jsou přesně ty důvody, proč je Cizinka skvělou četbou. Je vidět, že autorka není žádný amatér a opravdu ví, co píše (přestože původně tuhle sérii neměla v plánu publikovat, vlastně to bylo jenom její cvičné psaní). Takže jakmile se s hlavní hrdinkou Claire přesuneme z roku 1945 do roku 1745, Gabaldon skvěle popisuje historické události a zkrátka jak vypadá a funguje tehdejší život na skotské Vysočině. Občas to není zrovna hezké, ale je to prostě pravdivý a skvěle popsaný tehdejší život.

A do tohoto skvěle vybraného prostředí a období zasadila autorka velice povedený příběh. Povedený je ale v tomhle případě podle mě dost slabé slovo. On je ten příběh prostě geniální, no vážně! Od první věty až do té poslední, a to platí v obou knihách (a určitě bude platit i v těch dalších, nebojte, já to brzy ověřím). Cizinka není jenom nějaká romance, je to také historická kniha (a vlastně i sci-fi, ale ono je toho daleko víc, tak se to zaškatulkovat asi ani nebudu snažit). Hlavně jsou to ale knihy značně dobrodružné, které vám dokáží i velice dobře hrát na nervy, protože to, co se tam děje, občas budete mít potíže rozdýchat! Autorka si s námi, ale hlavně se svými hrdiny pěkně zahrává, to mi věřte, až se člověk někdy vyloženě bojí pokračovat ve čtení, protože se prostě bojí toho, co se ještě stane.  

Napsané je to taky skvěle. V tomhle obrovsky obdivuju autorku, že na tolika stránkách dokáže úplně skvěle čtenáře zabavit a v žádném případě ho nenudit. Toho jsem se totiž trochu při rozečítání bála, že se to povleče, že se nebude nic dít a budu se děsně nudit. Ale ono ne, ono se neustále něco děje, no vážně!

Sice musím říct, že se mi moc nelíbil český překlad, tedy ne vyloženě překlad jako takový, ale zkrátka české vydání, které není úplně bezchybné, takže to mě v takovýhle skvělé knize, kterou jsem si ohromně oblíbila, opravdu dost zamrzelo. Ale co se dá bohužel dělat. I když je pravda, že mi to pak kniha jako taková zase dokázala velice dobře vynahradit. Ano, druhý díl byl pro mě v jisté části druhé poloviny trošičku zdlouhavý, protože se tam řeší strašně moc skotské a anglické politiky a když člověk ví jen tak zhruba něco, není to úplně ideální, ale nakonec jsem se dokázala velice dobře zorientovat. Ale to asi platí vlastně pro obě knihy: v obou se dost řeší skotská situace vůči Anglii, a pokud vážně vůbec nevíte, co se ve Skotsku kvůli tomu dělo, doporučovala bych vám nejdřív si o tom něco trochu zjistit, abyste se aspoň trochu vyznali, určitě to pak při čtení oceníte.

Takže, proč byste měli Cizinku začít číst?
Protože je to jedna z nejgeniálnějších sérií, jakou jsem zatím četla.
Protože je velice čtivá a zábavná a určitě vás bude bavit.
Protože je tak skvělá a úžasná, že nejsem schopná chvíli přemýšlet o tom, do jakého žánru bych ji vlastně přesně zařadila, protože neustále přemýšlím a vzpomínám na knihu jako takovou. 
Protože si určitě zamilujete hlavní hrdinku, které je naprosto suprová.
Jamieho už ani nezmiňuju, to je samozřejmost.
Protože se skoro nevědomky dozvíte spoustu věcí o událostech ve Skotsku.
Protože je to skvěle napsané.
Protože podle série vznikl a právě běží seriál, který se ohromně povedl a je úžasný. A má nádhernou písničku v intru
Protože jakmile se začtete, nedokážete přestat. Budete nad příběhem a různými náznaky neustále tak přemýšlet, že knih budete mít neustále plnou hlavu.
A protože prostě proto… je to skvělá série, tak si to prostě přečtěte. :D

 

Pravidelní čtenáři

Používá technologii služby Blogger.

Zasílání novinek na email

Prohledejte blog

Očekávejte recenze:

Mluv by Laurie Halse Anderson

Autoři