23. září 2014

Moje druhé setkání s Haruki Murakami | Norwegian Wood - recenze

O tomto autorovi jsem už hodně slyšela, a nejen jen tak z doslechu nebo z internetu, ale protože mi byl už několikrát doporučován (a to značně vehementně). Zhruba před půl rokem jsem si od něj přečetla knihu Na jih od hranic, na západ od slunce, která mě docela zaujala, ale nebyla jsem z ní popravdě úplně paf. Nicméně jsem si řekla, že si od Murakamiho někdy ještě něco přečtu. A pak jsem se jednou (ostatně jako vždy, když se sejdeme) bavila se sestřenicí o knihách. Co jsme četly nového a co se nám líbilo, a doporučovaly jsme si další čtivo. A nakonec jsme se domluvily, že každá pro tu druhou doma něco vybere, a pak si knihy půjčíme. No, a ona mi přivezla Norwegian Wood

Přiznám se, tak úplně mě to nelákalo, takže jsem se do knihy hned nepustila, ba dokonce mi nepřečtená ležela na nočním stolku hned několik měsíců. Několikrát jsem si dokonce přečetla pár prvních stran, ale zase jsem ji odložila nedočtenou zpátky. Až někdy před třemi týdny jsem si prostě řekla „Ok, tak teď si to přečtu.“ A tak jsem si to přečetla. 

Norwegian Wood je kniha s tak obyčejným příběhem, že už snad ani víc obyčejnější být nemůže. Je to prostě příběh ze života. Toru Watanabe vzpomíná na svá vysokoškolská léta, na svého spolubydlícího z koleje, kterému přezdíval Stormtrooper, jak byl zamilovaný do přítelkyně svého kamaráda, a jaký pro něj vztah s Naoko byl. Jak vzniklo jeho přátelství s Midori, vzpomíná na svého kamaráda Nagasawu, který měl pro mě zcela zvláštní vztah se svou přítelkyní Hatsumi... vypráví zkrátka o velice důležité části jeho života, která z mého pohledu nebyla úplně nejjednodušší. A musím říct, že pro mě byly jeho myšlenky a zkušenosti dosti zajímavé, protože jsem nad jeho situací velice přemýšlela a myslím, že mi dokonce trochu změnila pohled na vztahy.

I read Naoko´s letter again and again, and each time I would be filled with that same unbearable sadness I used to fell whenever Naoko hersel stared into my eyes.

A je to takové zvláštní čtení. Musím se totiž přiznat, že mi trvalo trochu déle, než je u mě obvyklé. Ale zrovna u této knihy mi to vážně nevadilo. Ona potřebovala, abych jí věnovala tolik času, abych vstřebala všechny ty myšlenky a pocity a promyslela si, co si o tom teda myslím. Protože příběh rozhodně není jednoduchý a tak obyčejný, jak se vlastně může zdát. Je zkrátka ze života a to není vždycky úplně bez problémové a zrovna hezké. 

Přestože mi opravdu nevadilo, že jsem knihu četla s většími mezerami, delšími přestávkami a dokázala jsem ji odložit hned po pár stránkách a vrátit se k ní až za několik hodin, to bylo zcela v pořádku, stejně musím říct, že některé části mi přišly značně zdlouhavé. Nechci říct, že bych se nudila, nebo že by mě nebavily, protože to by nebyla pravda, ale byly na mě zkrátka moc dlouhé a neustále jsem čekala, že se to nějakým způsobem trochu urychlí a posune v ději nějak trochu dál. 

I sat there for a long time, watching the campus and the peope passing through it, and hoping, too, that I might see Midori. But she never appeared, and when the noon break ended, I went to the library to prepare for my German class.

Co ale rozhodně musím pochválit, tak jsou postavy. Neříkám, že vám všechny přirostou k srdci a že si je všechny okamžitě zamilujete, to rozhodně ne, ale jsou prostě takové opravdové. A to díky tomu, jak skvěle jim Murakami vykreslil jejich charaktery. Často mám po dočtení knihy už za několik dní problém vybavit si jména některých postav, nebo to, jací ti lidé byli. Ale tady ne. Už je to skoro dva týdny, co jsem knihu dočetla a já si stále všechny hlavní postavy pamatuju docela přesně, i se jmény. A to je podle mě dost dobrým znakem toho, že jsou to postavy s pořádně vypracovaným charakterem, protože na ně opravdu jen tak nezapomenete. 

A naprosto souhlasím s citací na obálce. „Murakami must already bee rank among the world´s greatest living novelist.“ Líp bych to totiž na závěr neřekla.  
Název: Norwegian Wood | Norské dřevo 
Autor: Haruki Murakami 
Série: -- 
Díl: -- 
Vydán aj: 2003 | čj: 2002 
Překlad aj: Haruki Murakami | čj: Tomáš Jurkovič 
Nakladatelství: Vintage | Odeon 
Počet stran aj: 389 | čj: 304
Goodreads

6 komentářů:

  1. Knihu si chci určitě přečíst, už mnohokrát jsem ji měla v ruce a říkala si, že je na ni ta pravá chvíle. Po pravdě, asi bych si na ni v angličtině netroufla :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ta angličtina není nic složitého, pokud normálně v angličtině čteš, myslím si, že bys neměla vůbec problém. :)

      Vymazat
  2. Norské dřevo je moje srdcovka, ale v originále bych ho tedy nedala. A asi nikdy nedám. Je to kniha, na kterou člověk musí mít náladu a taky asi i být v určitém životním okamžiku, protože pak je to setkání výjimečné. U mě rozhodně bylo a nikdy na něj nezapomenu. Ale s jinými Murakamiho knihami už jsem si tak nesedla, i když to pořád zkouším dál.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naprosto souhlasím, na tohle člověk zrovna musí být v tom správném okamžiku života.

      Vymazat
  3. Přiznám se, že jako velký japanofil jsem Murakamiho četla několikrát a nepřišla jsem mu na chuť v žádné z jeho knih. Podle mě se hodně snaží přiblížit západním autorům a žánr, jaký píše, se mi taky moc nezamlouvá. Na druhou stranu rozhodně doporučuji Afterdark nebo Konec světa a Hard-Boiled Wonderland.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Afterdark mám rozhodně vyhlídnuté, to mi je doporučováno neustále :)

      Vymazat

Vaše názory mě vždycky potěší, takže rozhodně v komentování neváhejte. Poprosím vás jen o to, abyste nepoužívali profil Anonymní, ale abyste se raději přihlásili pomocí nějaké účtu, nebo zvolili možnost Název/adresa URL, kde napíšete svoje jméno nebo přezdívku. :)

Pravidelní čtenáři

Používá technologii služby Blogger.

Zasílání novinek na email

Prohledejte blog

Očekávejte recenze:


Autoři