8. března 2015

Jaké to je být podivným? | Podivné město - recenze

„Doufám, že jednoho dne budu moci přijít domů. Ale nejdřív musím zařídit pár věcí. Jenom chci, abys věděl, že mám tebe i mámu moc rád a nedělám nic z toho proto, abych vám nějak ublížil.“
„Taky tě máme rádi, Jakeu, a jestli jsou to drogy nebo cokoliv jiného, je nám to jedno. Dáme tě zas do pořádku. Jak jsem říkal, jsi zmatený.“
„Ne, tati. Jsem podivný.“ A pak jsem zavěsil.

Často si o sobě myslíme, jak jsme zvláštní, divní, jiní. A možná nám to i někdo z našeho okolí opakovaně a vehementně opakuje. Ale bohužel, mám špatnou zprávu, podivní totiž vážně nejsme. Podivnými byly ale hrdinové Sirotčince Slečny Peregrinové pro podivné děti a podivnými zůstaly i v pokračování, v Podivném městě. Děti, chráněnci, slečny Peregrinové se dostaly do, ne podivné situace, ale do vyloženě špatné situace. Honí je stvůry, které s nimi mají pěkně ošklivé plány, a děti se musí pokusit zachránit svoji milovanou ředitelku, slečnu Peregrinovou. Jak se vypořádají se svojí cestou?



Musím se vám k něčemu přiznat, Podivné město jsem původně vůbec neměla v plánu číst v tomhle období. Měla jsem na něj dost času, ani ještě nevyšlo pokračování. Ale mě doslova žralo svědomí. Věc se má tak, na nepřečtené knihy používám v knihovně speciální poličku, a jakmile z ní něco přečtu, najdu knize nový domeček mezi ostatními přečtenými knihami. Ale Podivné město tenhle osud nemělo. To mělo už od našeho setkání pevné místo v přečtené zóně hezky vedle první knihy, protože se mi prostě do poličky k nepřečteným nevešlo a vedle Sirotčince bylo akorát tak místo. A tak jsem měla strašně špatné svědomí, že je v knihovně mezi přečtenými knihami založená kniha nepřečtená. A to byl tedy ten hlavní důvod, proč jsem si Podivné město přečetla už teď a nepočkala jsem si na vhodnější chvíli, tedy chvíli před čtením třetího dílu, protože to by bylo mnohem moudřejší. To mi teda věřte. 

Podivné město je totiž asi ten nejlepší druhý díl z nějaké série, jaký jsem kdy četla. Druhé díly jsou prokleté a já s nimi mívám značné problémy. Ale tady ne, Podivné město se totiž opravdu povedlo. Kniha vůbec nepůsobí, jakoby příběh byl nějak přerušen, prostě se v něm pokračuje a vůbec ničím není zpomalen, nebo dokonce zastaven. Prostě jedna velká jízda. A značně napínavá, to rozhodně. A takové zvraty tam! To budete koukat! A opravdu hodně dobře se čte, takže máte knihu přečtenou jedna báseň. 

Ransom Riggs rozhodně svoji spisovatelskou kariéru začal velice dobře. Nejenže si zvolil zajímavé a značně podivné téma, zpracoval ho velice dobře, ale ještě k celému dílu přidal něco navíc. Jak Sirotčinec, tak i Podivné město jsou totiž doplněny o dobové fotografie, které celý příběh zajímavě dokreslují (a někdy teda i dost děsivě!). Ukazují nám hrdiny příběhu, jejich podivnosti, a často dokonce i jejich zažitá dobrodružství. A jelikož sleduji Ransoma i na několika sociálních sítích, tak vím s jakou vervou a odhodláním dané fotografie získává, takže rozhodně klobouk dolů. 


Připadalo nám, že se motáme temným lesem snad celé hodiny. Čas se nedal odhadnout ani podle měsíce, ani podle pohybu hvězd. Křik mužů a psí štěkot kolem nás kroužily, jak jsme utíkali, děsily nás odevšad a odnikud. Abychom svedli psy ze stopy, brodili jsme se ledovým potokem, dokud jsme nepřestali cítit vlastní nohy, a když jsme z potoka vylezli, zdálo se mi, že místo nohou se kymácím na bolavých pahýlech.
Po nějaké době jsme začali umdlévat. Někdo ve tmě vzlykal. Oliva a Claire začaly zaostávat, a tak je Bronwyn obětavě vzala do náručí, ale pak nestačila ani ona. Nakonec, když Horác zakopl o kořen, upadl na zem a zůstal ležet a prosil o chvilku odpočinku, zastavili jsme všichni. Blížili jsme se k hranicím našich možností.


Příběh se v Podivném městě rozvíjí značně zajímavě. Už se neodehrává pouze na ostrově, ale následuje děti na jejich pouti. A setkáváme se s mnoha podivnými. Tato setkání jsou sice jakýmsi přestávkami a odskočeními z hlavního příběhu, ale rozhodně ho nijak nevyrušují nebo nezpomalují, ba naopak. Čtenář má tak alespoň příležitost pořádně si prohlédnout tento podivný svět a objevovat i historii podivných a jejich současný život. A všechno je velice dobře popsané a podané čtenáři tak, že to bude doslova hltat. 

Podivné město je velice povedená kniha a výborné pokračování v příběhu. Ano, našla jsem v ní pár věcí, se kterými nejsem úplně spokojená. Například mi úplně nesedl rozvíjející se vztah mezi Jacobem a Emmou, nějak jim to prostě nežeru. Chápala bych silné a pevné přátelství, ale milostný vztah mi k tomu všemu prostě nesedí, ten mi tam přijde až moc vynucený. Jako by se snažil autor zavděčit dalšímu možnému publiku. A možná se mi v průběhu čtení úplně nelíbilo i několik dalších věcí, nicméně jsem je v závěru prostě zapomněla. Tak dobře se kniha četla, tak dobře vystavěná a napsaná je, a tak zajímavá, že to všechny ty drobné nedokonalosti zkrátka vynulovalo.

P.S. právě se chystá filmové zpracování prvního dílu a je to v rukách Tima Burtona! 

Název: Podivné město
Autor: Ransom Riggs
Série: Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti 
Díl: druhý
Vydání: srpen 2014
Překlad: Bronislava Grygová
Nakladatelství: Jota
Počet stran: 242

1 komentář:

  1. Zrovna včera jsem ji držela v ruce a listovala v ní, mám doma oba díly. V nejbližší době se na ni chystám. A moc se těšim na film, jelikož Tim je top!

    OdpovědětVymazat

Vaše názory mě vždycky potěší, takže rozhodně v komentování neváhejte. Poprosím vás jen o to, abyste nepoužívali profil Anonymní, ale abyste se raději přihlásili pomocí nějaké účtu, nebo zvolili možnost Název/adresa URL, kde napíšete svoje jméno nebo přezdívku. :)

Willinda


Pravidelní čtenáři

Používá technologii služby Blogger.

Zasílání novinek na email

Prohledejte blog

Očekávejte recenze:

Mluv by Laurie Halse Anderson

Autoři