1. března 2015

Klasiky, které jsem neměla přečtené

Jak jste si za těch několik let mého blogování mohli všimnout, velice ráda čtu. A vlastně tak nějak vždycky jsem ráda četla. Přečetla jsem toho za ty roky tedy vážně hodně, některé knihy byly víc šílené, některé míň a z velké většiny se mi všechno nějakým způsobem líbilo. Ovlivnily mě i takové ty žánrové vlny, které se v průběhu posledních let objevily. Nicméně mě minulo hned několik velkých knih. A kdykoliv se někde naskytne příležitost a náhodou se prořeknu, že jsem něco takového nečetla (viz třeba Pán prstenů a ne že mi tu teď dáte kázání, že si to musím hned přečíst, zrovna tohle se mi strašně číst nechce) dostanu ohromně vynadáno. Nicméně jsem se rozhodla, že si v určitých oblastech literatury doplním vzdělání, a proto jsem se vrhla na tyto dvě knihy: Pýcha a předsudek & Na větrné hůrce. 


Za neznalost těchto dvou knih jsem sice nedostala tak úplně vynadáno, nicméně se na ně všude možně objevuje strašně moc narážek a často se jimi inspirují další příběhy, že mi už vážně začalo vadit, že je nemám přečtené.

A Freckles mi řekla, že si to prostě musím přečíst. Ona má totiž takovou teorii o holkách a chtěla vědět, kam mě má zařadit. Podle Freckles totiž existují dva typy holek (což mi připomíná If I Stay): existujou holky, které milují Pýchu a předsudek a ty jsou vlastně normální; a pak jsou tu holky, které milují Hůrku a ty už podle ní nejsou tak úplně normální. Sama Freckles se řadí k tomu druhému typu a chtěla vědět, kam si má zařadit mě. 


http://static.guim.co.uk/sys-images/Film/Pix/pictures/2011/10/31/1320085389481/Wuthering-Heights-007.jpgA teď ji asi nehorázně zklamu… sama totiž nevím, kam se mám úplně přesně zařadit. Ani z jedné knihy jsem nebyla tak úplně unešená. Na větrné hůrce se mi četlo daleko lépe a celkově se mi zápletka líbila asi o chlup víc. Líbilo a nelíbilo se mi to. Líbil se mi styl příběhu, i když mi lehce vadil vypravěč Lockwood, jeho role v knize mi přišla docela zbytečná, ale budiž. A bylo to dějově více zajímavé než Pýcha a předsudek, ale asi budu víc normální než šílená, protože mi nad některými momenty docela zatrnulo. Nicméně jsem popravdě čekala daleko víc. Už podle toho, jak moc se o knize mluví jako o tom obrovském tragickém příběhu tragické lásky mezi Cathy a Heathcliffem. Nějak moc té tragické lásky jsem v tom totiž neviděla. Ano, tragické to bylo, ale tak nějak jinak. Já jsem to vnímala spíše jako tragický příběh jedné rodiny.   


Pýcha a předsudek mi ale dala přesně to, co jsem od knihy očekávala. Takový lehký, roztomilý příběh ze zajímavého anglického prostředí. Kniha se mi sice nečetla tak dobře jako Hůrka a nebrala jsem ji tolik vážně, ale za to to bylo takové miloučké. Lepší slovo pro to asi nenajdu. I postavy mi byly daleko sympatičtější a oblíbila jsem si jé, obzvlášť Elizabeth. Nicméně do Darcyho jsem se nezamilovala. Zatím, třeba to ještě někdy přijde. Na Pýchu a předsudek jsem se už také stihla podívat, na verzi s Keirou Knightley, a film se mi opravdu moc líbil! Objevilo se tam mnoho známých tváří! Prezident Snow jako pan Bennet, nebo Úžasná Amy jakožto Jane mě třeba vyloženě vyděsili! Ani nevím, jestli se mi líbila víc kniha nebo film, podle mě film knihu pojal z velice správného úhlu a krásné ji zpracoval. Takže rozhodně doporučuju, pokud jste náhodou ještě neviděli. 

A jak jsem tedy dopadla ve Frecklesovské teorii? Když se nad tím totiž ještě hlouběji zamyslím, sice mě obě knihy úplně neuchvátily, ale líbily se mi. Nicméně Pýchu a předsudek si v blízké budoucnosti přečtu znovu velice ráda a rozhodně si pořídím i svůj výtisk, protože mě vážně mrzí, že nějaký hodně pěkný ještě nemám, kdežto další čtení Hůrky odkládám na neurčito. Takže asi budu nakonec přeci jenom normální.

5 komentářů:

  1. Osobně mám ráda obě dvě knížky, ale Pýcha a předsudek u mě asi přeci jen o kousek vede. Částečně to bude dáno i tím, že Austenovou jsem přečetla kompletně a zbožňuju její styl psaní. Je to typicky oddechová četba, u které není potřeba moc přemýšlet, člověk se příjemně odreaguje a zároveň může mít pocit, že nezabíjel čas brakem. Je to přesně ten druh knihy, po které sáhnu, když na mě jde splín a mám všeho tak nějak po krk.
    Co se filmu týče - verzi z roku 2005 miluju. Joe Wright dokonale vystihl romantickou atmosféru příběhu a podtrhl ji hudbou, kamerou i celkovou režií. Knize o něco věrnější je pak seriál BBC z roku 1995, který taky stojí zato. Colin Firth je prostě nejlepší pan Darcy, jaký může být. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Skvely článek :) sama jsemcetla zatím jen Pýchu a předsudek a ta se mi libila moc. Hůrku mám doma a někdy si ji taky prectu. Jinak Pana prstenu jsem taky ještě necetla :)

    OdpovědětVymazat
  3. Zajímalo by mě, kam by zařadila Freckles mě. Mě se totiž líbí oboje tak nějak stejně... Takže jsem jakože normální, ale vlastně ne tak úplně?

    OdpovědětVymazat
  4. Haha, to je zvláštní, proč zrovna Pýcha a předsudek a Na větrné hůrce, což je gotický román. Já bych třeba zvolila Pýchu a předsudek versus Jana Eyrová. :-)

    OdpovědětVymazat
  5. S tím Pánem prstenů to máme stejně! Já jsem se dokonce odhodlala a půjčila jsem si Hobita z knihovny, ale zase jsem ho tam vrátila, tohle mě fakt neláká :(
    Pýchu a předsudek mám doma, tak se těším, co to se mnou udělá:)

    OdpovědětVymazat

Vaše názory mě vždycky potěší, takže rozhodně v komentování neváhejte. Poprosím vás jen o to, abyste nepoužívali profil Anonymní, ale abyste se raději přihlásili pomocí nějaké účtu, nebo zvolili možnost Název/adresa URL, kde napíšete svoje jméno nebo přezdívku. :)

Fotka uživatele My Books - My Loves.
Willinda


Pravidelní čtenáři

Používá technologii služby Blogger.

Zasílání novinek na email

Prohledejte blog

Očekávejte recenze:

Mluv by Laurie Halse Anderson

Autoři