27. března 2015

Otázky typu "kdo zhasnul" & SPÁLENIŠTĚ - recenze | Yoli

Labyrint přišel jako rychlá a ničící bouřka. Nikdo z nás asi opravdu nečekal, že v knize bude něco takového. Něco tak drsného, dramatického a naprosto uchvacujícího. Ale teď už je tu SPÁLENIŠTĚ… a bude to ještě drsnější, to mi teda věřte.

Necelý metr od jeho postele se otevíralo do jasného, oslnivého světla okno zakryté barevnými závěsy. Sklo bylo rozbité, zubaté střepy z něj nevypadly jen díky ocelovému mřížoví, o které se opíraly. Na druhé straně stál muž a svíral mřížoví zakrvácenýma rukama. Oči měl vytřeštěné a podlité krví, plné šílenství. Vyhublý, sluncem spálený obličej mu pokrývaly boláky a jizvy. Neměl žádné vlasy, jen nezdravě vyhlížející fleky, které vypadaly jako nazelenalý mech. Přes pravou líc se mu táhla ošklivě vypadající řezná rána. Byla otevřená, zhnisaná a vedla skrz, takže jí Thomas viděl mužovy zuby. Na bradě se mu houpaly pramínky růžových slin.
 
Labyrint měl pořádný šmrnc, to rozhodně. Zvládne ho Dashner zachovat i v pokračování?

Určitě se o to snaží. Okamžitě po rozečtení nás čeká hned několik překvapujících zvratů, které nastaví zase tu pořádnou atmosféru. Příběh je znovu postaven na odhalování šokujících a závratných informací. A chvíli mu to tak funguje naprosto perfektně. Nicméně po chvíli skupinka přeživších z Labyrintu vyrazí na svoji cestu a kniha lehce svůj ojedinělý styl a právě ten šmrnc a divokost, díky které si nás Dashner původně dokázal získat, ztrácí. Ne že by to knize ublížilo nějak naprosto význačně, to zase ne. Ale o trochu svého kouzla zkrátka přichází. Naštěstí ale ne nijak na dlouho, protože na posledních sto stránkách se autor zase vrací ke svému stylu a je to zase parádní jízda ve stylu Labyrintu.

Později – neměl představu o kolik později – na něho znovu promluvila Teresa.
Tome, něco se stalo.

Druhé díly sérií, a obzvláště trilogií, jsou skoro až prokleté. A ano, Spáleniště ztratilo trochu té atmosféry, na kterou jsme si zvykly a naladily se na ni, ale jinak se ho kletba vlastně netýkala. Napínavé a čtivé to bylo rozhodně. Popravdě někdy až moc. V některých částech se musíme dokonce upozorňovat, že se máme nadechnout. A zajímavé to bylo rozhodně taky. Dashner totiž vymyslel něco tak šíleného (tedy aspoň doufám, že za vším bude něco opravdu velkého, něco, co mě naprosto vykolejí a že se to nezkazí), že člověk často nevěří vlastním očím, že se něco takového opravdu děje.

Více prostoru dostanou i postavy, nejen Thomas, ale i zbytek bandy a i nové přírůstky. Nicméně se ale nejedná o žádné velké charakterové vývoje, protože na tom rozhodně kniha není postavena a ani to není její cílem. Zkrátka se akorát víc dostanou do zorného pole vypravěče. A převážně se tedy jedná o takové zorné pole, kdy se s Thomasem hádají, nebo ho nějak ohrožují na životě… ale objevují se trochu víc, o to jde, takže je tu možnost udělat si na ně pořádný názor.
 
Počkej tady,“ zašeptal Minho. „Není důvod srážet se znovu s mrtvolama jako auta na autodromu. Nejdřív najdu vypínače.“
„Proč by zhasínali?“ podivil se Thomas. „Nebo spíš,
kdo zhasnul?“
Minho se po něm ohlédl; světlo z Arisova pokoje se mu rozlilo po tváři a ozářilo drzý úsměv, který se tam napevno sadil. „Proč se vůbec otravuješ s nějakýma otázkama, vogo? Nikdy nic nedávalo smysl a nejspíš nikdy nebude. Tak se hoď do chládku a zůstaň, kde jsi.“

Spáleniště není vůbec špatnou knihou, a už vůbec není špatným druhým dílem. Sice nerada knihy srovnávám, ale ve srovnání s jinými druhými díly se vlastně jednalo o výtečný díl. Zajímavý, čtivý, napínavý a řádně šokující, co víc si přát (hlavně když se při čtení nemůžete zbavit představy Dylana O´Briena… :)). Ale mám takový pocit, jakoby se Dashner nějak strašně opakoval a je mi trochu líto, že si pro nás nepřipravil něco trochu nového. Možná si to sice schoval do závěrečného dílu, ale Spáleništi by to lehce neuškodilo.

Článek najdete také na stránkách nakladatelství YOLI.

0 komentářů:

Okomentovat

Vaše názory mě vždycky potěší, takže rozhodně v komentování neváhejte. Poprosím vás jen o to, abyste nepoužívali profil Anonymní, ale abyste se raději přihlásili pomocí nějaké účtu, nebo zvolili možnost Název/adresa URL, kde napíšete svoje jméno nebo přezdívku. :)

Fotka uživatele My Books - My Loves.
Willinda


Pravidelní čtenáři

Používá technologii služby Blogger.

Zasílání novinek na email

Prohledejte blog

Očekávejte recenze:

Mluv by Laurie Halse Anderson

Autoři