9. června 2015

Leonardovi pomohla terapie láskou | Odpusťte mi, váš Leonard - recenze | YOLI

Matthew Quick není pro českého čtenáře neznámý autor. Možná sice ne všichni vědí, že snímek s oscarovou Jennifer Lawrence je zrovna podle jeho knižní předlohy, ale o Terapii láskou alespoň slyšeli. Autor nám teď nabízí svojí novou knihou a tou je Odpusťte mi, váš Leonard.

Přiznám se rovnou, Terapii láskou jsem nečetla, ale pouze viděla. Nějak se mi do čtení nechtělo a spíš jsem chtěla vědět, za co moje oblíbená Jennifer dostala onu zlatou sošku. Nebudu tvrdit, že jsem byla z filmu a celého příběhu úplně nadšená, to ne, ale rozhodně ve mně zanechal spoustu podnětů k zamyšlení. V tom se rozhodně jednalo o zajímavý příběh s pěkně šílenými postavami. Odpusťte mi, váš Leonard je ale úplně jiný příběh, přesto si ale nese podobný styl: zvláštní hlavní hrdina, psychické problémy, okolí, kterého vůbec nechápe, a značná dávka šílenosti…


Leonard Peacock slaví osmnácté narozeniny, ale tedy slaví není vůbec to správné slovo. Leonard neslaví, on trpí. Jeho matka s ním nežije a místo o něj se stará primárně o svůj vzhled. Leonard nemá v podstatě žádné kamarády, jen postaršího souseda Walta, se kterým kouká na staré filmy s Bogartem, a spolužáka, kterého akorát denně poslouchá hrát na housle. Nikoho jiného Leonard v životě nemá. Tedy, ještě tak spolužáka Ashera Beala, ale tady se rozhodně o příjemném vztahu mluvit nedá. Naopak. Leonard Ashera upřímně nenávidí. On vlastně nenávidí celý svět, i sebe… a tak se rozhodne svůj život skončit. Ale ještě předtím se hodlá vypořádat s Asherem a zastřelit ho. Smrt Ashera Beala bude jediný Leonardův dárek k narozeninám. A ještě si ho bude muset dát sám. Aspoň jeden pořádný zážitek před vlastní smrtí bude mít, říká si.
  
A tak jsem zbytek školního roku chodil poslouchat, jak hraje. Bylo to trochu zvláštní, protože jsme se nikdy nebavili.
Připadalo mi, že ho ani trochu nezajímám.Viděl jsem, že vážně nestojí o to se mnou kamarádit a chce být sám jen se svojí hudbou, a respektoval jsem to.
Já jsem víceméně taky chtěl být sám, takže jsme sdíleli veliký společný prostor a byli v něm oba sami, pokud se to tak

dá říct.

S autorovým stylem nemám vůbec žádnou zkušenost a nejsem schopná posoudit, zda vyprávění pojal podobně jako v Terapii láskou, nebo ne. Troufám si ale tvrdit, že tady nezačal úplně dobře. Ano, příběh začíná zajímavě, ale okamžitě se začínají objevovat velice časté poznámky pod čarou, které nejsou žádným odborným vysvětlením, ale zkrátka odběhnutím od tématu či dodatečné Leonardovo vysvětlení. A to značně zpomaluje příběh, obzvlášť když samotná poznámka zabírá víc jak půl stránky, takže „normální“ text se na ní vlastně skoro nevyskytuje. A skoro okamžitě se také začnou objevovat dopisy z budoucnosti, které samozřejmě s příběhem souvisí, ale jejich vysvětlení se čtenáři dostane až v druhé polovině knihy, do té doby jsou značně rušivým elementem. Ano, s příběhem značně souvisí, ale pokud má čtenář velice bujnou fantazii a načteno mnoho sci-fi knih, začne si ohromně domýšlet. A ony jsou přitom vlastně strašně jednoduché. 


Kniha tedy nezačala úplně přívětivě. Ani bych se nedivila, kdybyste měli chuť ji po pár prvních stránkách nadobro odložit, i já jsem ji měla. Ale nakonec mě přepadla zvědavost. Ať jsou dopisy z budoucnosti či poznámky pod čarou velkými rušivými elementy, přeci jenom autor píše tak poutavě a zajímavě, že ve čtenáři zájem o Leonardův příběh probudí. A pokud se tedy přenesete přes možnou počáteční nelibost, postupně se do knihy tak začtete, že nebudete vnímat okolí. Ano, Leonardův pohled na svět a celý jeho příběh je vážně značně postavený na hlavu, ale to nemění nic na tom, že se jedná o hluboký příběh se zajímavým lidským osudem.

Dneska se jako jediný přihlásím já, a tak mě Herr Silverman vybídne: „Leonarde?“
„Řekněme, že nějaký mladý Američan zdědil pravou nacistickou pistoli, protože jeho dědeček zajal a popravil vysoce postaveného nacistického důstojníka. Co s tou pistolí má udělat?“
Jsem vážně zvědavý, jak budou moji spolužáci reagovat. Jsem si jistý, že budou odpovídat úplně jinak, než bych odpověděl já. Je až k neuvěření, jak se od sebe lišíme.
Navíc mě ohromně baví si s nimi takhle pohrávat: sledovat, jak jsou blbí, protože by je ani ve snu nenapadlo, že bych u sebe mohl mít pistoli, přestože jsem jim to právě v podstatě řekl.
Zítra budou na tuhle diskuzi vzpomínat v úplně jiném světle a snad si uvědomí, jak neuvěřitelně jsou pitomí.

Leonard je postava, která ne všem přiroste k srdci. Spíš ho bude čtenář litovat a zároveň se bude nad jeho činy značně pohoršovat. Nicméně až se dozvíte celý jeho příběh, se všemi těmi divnými situacemi, pravděpodobně si pro něj trochu vřelejších pocitů najdete. Ano, může být ohromně divný a nepříjemný, ale přeci jenom toho s ním čtenář v průběhu zažije dost. A to pracuje v jeho prospěch.

O téhle knize se docela těžko mluví. Nejen protože je tak jiná od ostatních knih, které jsem zatím četla, ale taky hlavně protože se nejedná o žádný jednoduchý a plochý příběh, který byste předpověděli hned na první straně a jenom čekali, jestli jste se trefili. Po jejím dočtení nebudete mít asi úplně úžasný pocit plný spokojenosti, taková kniha to rozhodně není. V žádném případě ale určitě nebudete litovat, že jste si ji přečetli.

3 komentáře:

  1. Tuhle knihu četla kamarádka a moc se jí nelíbila, tak nevím!:( Ale rozhodně jí jednou zkusím a udělám si na ní vlastní názor:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To se popravdě ani moc nedivím, že se jí nelíbila. Ona je prostě jiná a ne každému sedne. :)

      Vymazat
  2. První, co mě okamžitě zaujalo, byla obálka, má krásný jednoduchý styl. I příběh nezní špatně, takže je možné, že se do knihy brzy pustím :)
    Pěkná recenze :)

    OdpovědětVymazat

Vaše názory mě vždycky potěší, takže rozhodně v komentování neváhejte. Poprosím vás jen o to, abyste nepoužívali profil Anonymní, ale abyste se raději přihlásili pomocí nějaké účtu, nebo zvolili možnost Název/adresa URL, kde napíšete svoje jméno nebo přezdívku. :)

Pravidelní čtenáři

Používá technologii služby Blogger.

Zasílání novinek na email

Prohledejte blog

Očekávejte recenze:


Autoři