22. září 2015

Jak se pokusím sebrat odvahu

Šťastnou knihu od Báry Šťastné jsem si hodně oblíbila (můžete se o tom přesvědčit v „recenzi“ tady). Proto bylo naprosto jasné, že po její další knize, Jak jsem sebrala odvahu, ale já jí tvrdohlavě říkám Odvážná kniha, protože si z nějakého důvodu ten dlouhý název nemůžu zapamatovat, určitě sáhnu. Vlastně jsem přesně věděla, co od knihy získám, překvapení se nekonalo. To ale neznamená, že by kniha nějak strádala a byla nepovedená. To rozhodně není pravda. 

Odvážná kniha (pardon, jinak to prostě nepůjde) se nese ve stylu Šťastné knihy. Nadhozená témata týkající se odvahy a strachu, ke kterým Bára píše čtivé a zajímavé názory. Nepíše je nijak stroze, píše je od srdce, s vlastními zkušenostmi a pocity, až mám po těch dvou knihách pocit, že ji znám osobně. Stejně jako Šťastná kniha není Odvážná kniha žádný návod na to, jak být odvážný. Nejedná se o tenhle typ knih. Jsou prostě normální a příjemné knihy, které v každém případě dokáží vždycky neskutečně zvednout náladu. Ať už tím, že se máte možnost s někým ztotožnit a zjistit, že v určité situace nejste sami, ale hlavně tím, jak pohodově jednotlivé kapitoly znějí a ještě více pohodově se čtou. 

Jelikož jsem to tak udělala i u Šťastné knihy, udělám to i teď. Seznam věcí, které mě děsí a na které bych potřebovala trochu více odvahy: 

- Vstoupit na neznámé místo a bez ostychu se někoho místního zeptat, jak to tam funguje (např. na úřadě, v pojišťovně, v bufetu a tak). Nepostávat vzadu a čekat, až to od někoho odkoukám.
- Vzít si na sebe fakt šíleně barevný a vzorovaný punčochy.
- Ostříhat si vlasy na krátko.
- Použít vážně výrazně rudou rtěnku. (A nemít ji na zubech.)
- Psi (to je u mě kapitola sama pro sebe).
- Nestarat se o to, že o mně někdo někde mluví.
- Stát si za svým.
- Usmát se na hezkého kluka.
- Pozdravit toho hezkého kluka.
- Jít na plese či jiné akci tancovat, užít si to a nestarat se o to, jak u toho vypadám.
- Jít běhat po ulicích ve městě.
- Při noční hře na táboře nebýt strašpytel a klidně jít do lesa na stanoviště, ne jen budit děti a odvádět je na start v táboře.
- Ráno si přivstat a jít hned běhat (můžu jít spát v běžeckém oblečení a v teniskách?).
- Neplánovat si každý okamžik svého života.
- Přidat se k dětem na táboře, když se hraje „ Všichni na…nějakého vědoucího“ a nestarat se, že mě přemůžou (aby mě taky nepřemohlo 40 dětí, že jo).
- Vyzkoušet sushi.
- Jet sama autem bez dozoru.
- Říct někomu, rodině, kamarádům, že je mám ráda.
- Přihlásit se na skupinovou lekci jógy nebo pilates.
- Přihlásit se na hodiny tance.
- Jít k někomu na návštěvu bez pozvání, překvapit.
- Zpívat před lidmi.
- Seznámit se s cizími lidmi.
- Seznámit se budoucími spolužáky (ha, to přijde velice brzy!)
- Odpovědět učiteli na otázku, i když si nebudu úplně jistá odpovědí.
- Říct kamarádce, že jsem naštvaná a proč.
- Najít si dlouhodobou brigádu.
- Jet do německy mluvící země a mluvit německy. 

Máte taky nějaké bobříky odvahy? 
Btw. Omrkněte Báry Šťastný blog! ;)

0 komentářů:

Okomentovat

Vaše názory mě vždycky potěší, takže rozhodně v komentování neváhejte. Poprosím vás jen o to, abyste nepoužívali profil Anonymní, ale abyste se raději přihlásili pomocí nějaké účtu, nebo zvolili možnost Název/adresa URL, kde napíšete svoje jméno nebo přezdívku. :)

Pravidelní čtenáři

Používá technologii služby Blogger.

Zasílání novinek na email

Prohledejte blog

Očekávejte recenze:


Autoři