17. září 2015

O dívce, která se dívala na Přátele | Jedovatá slova - recenze

Já nestála o nic, co se dá pořídit za peníze, a prosila ho, aby mě vzal na pláž. Snila jsem o tom, že budu moct skočit ze skály do moře, potopit se s otevřenýma očima, kraulovat tak dlouho, až nebudu moct popadnout dech, odpočívat a pohupovat se na vlnách, nechat se unášet na jejich zpevněných hřebenech. Chtěla jsem být hbitá jako ryba, vyklouznout a ztratit se na horizontu, tak daleko, až by se mé bílé tělo proměnilo v pouhý bod, který by narušoval monotónnost nekonečné modré.
Odpověděl, že možná někdy jindy, a dal mi devátou sérii Přátel.
Musím uznat, že mi udělal radost.

Bárbara Molinová zmizela před čtyřmi lety, když jí bylo patnáct. Na celém jejím zmizení bylo ale něco divného. Bárbara z domu odešla sama… ale pak se něco stalo. V telefonní budce, ze které volala matce zoufale o pomoc, policie našla krev a její kabelku. Od té doby ji nikdo neviděl. Policie pečlivě vyšetřovala, zkoumala všechny možné scénáře, ale i tak nic nepřišla. Detektiv Lozano, který případu vedl, odchází do důchodu a přišel se rozloučit s manžely Solísovými a předat jim kontakt na kolegu, který po něm případ získává. Lozano tak znovu vidí, jak na dně je Bárbary matka, jak stále není schopná fungovat a jak moc se změnila, protože její život ztratil smysl. Vidí, jak rodina, kde zůstali Bárbařini dva mladší bratři, sice zůstala pohromadě díky otci, který ji nenechal úplně rozpadnout, ale přesto už to není rodina. Všichni si myslí, že Bárbara je mrtvá a ubíjí je, že neví, co se jí stalo. Detektivu Lozanovi zbývá do odchodu do důchodu pouze pár hodin, zvládne najít Bárbaru, která z ničeho nic zavolá kamarádce Evě o pomoc? 

Bojím se. Strašně se bojím. Až se vrátí, určitě bude vědět, že jsem mluvila s Evou a zabije mě. Zabít mrtvého není trestný čin. Mrtvá jsem už čtyři roky.

Když se na nějakou knihu strašně dlouho těším, její čtení si pak užiju naplno. Když se ke mně ale dostane kniha zcela neznámá a vyklube se z ní něco vážně dobrého, je to ještě mnohem lepší pocit. A tohle je přesně případ Jedovatých slov

💦🙌Knihu vypráví hned několik postav, které se pečlivě střídají. Čtenář má možnost být, jak se říká o krok napřed, protože každá postava ví něco jiného a čtenář tak ví úplně všechno. Také se všem postavám dostane do hlavy. A protože se autorce postavy opravdu náramně povedly, je to to velké plus na celé knize. S detektivem Lozanem se podíváme na jeho odchod do důchodu a co pro něj znamená jeho práce a konkrétně případ Bárbary. S kamarádkou Evou se podíváme na jejich vztah a celkově jak přemýšlí devatenáctiletá holka. Díky pohledu Bárbary uvidíme mentalitu někoho, kdo byl velkou část člověka zavřený sám v malé místnosti a který žil v šílených podmínkách mimo okolní svět. Právě to můžeme porovnat s Evou a vidět ty rozdíly, které díky čtyřma letům mezi nimi vznikly. Hlavní postavou je ale určitě Núria, Bárbary matka. Núria Solísová je tou nejdůležitější postavou celé knihy a na ní všechno stojí. Už z toho důvodu, že se autorce povedlo naprosto skvěle popsat postavu matky, která záhadným způsobem ztratí dceru a neví, jak má dál žít a fungovat, jak se má nadále starat o rodinu a vychovat své dva syny. Dostává také ve vyprávění spoustu prostoru a je opravdu klíčová postava, protože zrovna na ní člověk vidí, jak se může člověk během chviličky zhroutit, nebo naopak ze všeho sebrat a převzít zase kontrolu. Sama matkou nejsem, takže zatím pouto matka-dítě neznám, můžu si jenom domýšlet, ale věřím, že když bude tuhle knihu nějaká maminka číst, bude z ní mít vážně silné pocity. 

Jedovatá slova se těžko zařazují k jednomu žánru. Když se do knihy pustíte, budete tomu říkat detektivka. Kolem půlky se k detektivce přiloudí i thriller a těsně před koncem tu detektivku vypustíte a bude to na chvíli jenom thriller. Jakmile ale knihu dočtete, už to nebude jen tak nějaký thriller, protože taková kniha to prostě není. Ano, má jak detektivní, tak i prvky thrilleru, ale protože je to tak reálný příběh plný skvěle napsané psychologie postav, pojmenovat žánr jedním slovem prostě nejde. (A goodreads říká pouze contemporary, a to prostě nestačí.)

Bárbara se nikdy nevrátí a ona už nikdy nedostane odpovědi na všechna ta proč, kterými začínají její otázky.

Jedovatá slova přímo vybízejí k vymýšlení teorií, co se teda vlastně stalo. A protože je celá kniha napsána v zajímavém stylu, který informace odhaluje tak, že se pomalu a postupně všechno odkrývá, vytvoříte si těch teorií určitě hned několik. Pak už budete jenom netrpělivě otáčet jednu napínavou stránku za druhou a čekat, jestli se vám potvrdí. A až na to skutečně přijdete, a to se určitě stane, autorka to tak podle mě skutečně zamýšlela, budete mít zbytek dočtený velice rychle, protože se to jinak nedá. Gradace je totiž v tomhle případě použitá opravdu na výbornou, nikde neztrácí tempo, a ani v závěru se vlastně nic nepokazí. 

Přesto ale knize z nějakého důvodu nejsem schopná dát všechny hvězdičky. Sama nevím, proč tomu tak je. V podstatě tu na ní pěju samé ódy, jak je skvěle napsaná, jak se dobře čte a jak jsou věrné a upřímné postavy, ale pět hvězdiček nikde. Nevím, něco mi asi nakonec přeci jen vadilo či chybělo, ale protože se momentálně soustředím na to dobré, nejsem to schopná odhalit. Ale ono to vlastně ničemu nevadí. Zrovna u Jedovatých slov jsou kladná slova skutečně na místě a doufám, že knize dáte šanci. Rozhodně si ji zaslouží, protože toho v sobě skrývá mnohem víc, než jenom nějaký napínavý detektivní příběh.

Název: Jedovatá slova
Autor: Maite Carranzová
Série: --- 
Díl: ---
Vydání: 2015
Překlad: Lucie Trägerová
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 240
 Za poskytnutí recenzního ebooku děkuji mnohokrát CooBoo! 

0 komentářů:

Okomentovat

Vaše názory mě vždycky potěší, takže rozhodně v komentování neváhejte. Poprosím vás jen o to, abyste nepoužívali profil Anonymní, ale abyste se raději přihlásili pomocí nějaké účtu, nebo zvolili možnost Název/adresa URL, kde napíšete svoje jméno nebo přezdívku. :)

Pravidelní čtenáři

Používá technologii služby Blogger.

Zasílání novinek na email

Prohledejte blog

Očekávejte recenze:


Autoři