30. listopadu 2015

Od Hardina bych polibek nechtěla... | After - recenze | YOLI


Hned na začátku bych měla varovat čtenáře, kterým se After upřímně aspoň trochu líbilo a kteří ho berou vážně, protože tenhle článek rozhodně nebude úplně milý a nechci vám knihu zkazit. Každému se líbí něco jiného a každý bere vážně něco jiného a to já rozhodně respektuju… takže čtěte dál na vlastní nebezpečí. :)

Jsem si jistá jedině tím, že můj život a moje srdce už nikdy nebudou stejné. Potom, co do nich narazil Hardin, už ne.

Nebudu tvrdit, že nemám ráda One Direction, protože to není pravda. Jsou mi totiž jedno, nevyhledávám je, neposlouchám. Jen registruju mediální šum, který se kolem nich šíří… a občas si z nich dělám legraci, to je fakt. Ale nic proti nim vlastně nemám. Když jsem ale zjistila, že vyjde After a že je to fanfiction právě na tuhle kapelu, byla jsem hodně překvapená. Chápu fanfiction na film nebo knihy, ale jak člověk napíše fanfiction na kapelu? Ale víte co, ono to bylo při čtení vlastně jedno. Ano, mužské postavy jsou kluky z kapely evidentně inspirované, ale to mně, která ani neví, jak se jmenují, bylo nakonec úplně jedno.

O čem tedy kniha je? O Tesse, hodné a milé holce, která v životě nepozřela ani doušek alkoholu a obléká se trochu (ok, hodně) jako stará mladá a která začíná na vysoké škole studovat anglickou literaturu. Tam se seznámí s Hardinem (tak tady i já tu podobnost jmen chápu, jen nechápu, že je Hardin vůbec jméno), nepříjemným a zlým spolužákem. Tessa a Hardin nemají vůbec nic společného, nesnáší se a nedokážou spolu vyjít, a přesto to k němu Tessu ohromně táhne a nedokáže se zastavit. A tak se nakonec stane, že k sobě tu cestičku najdou. Nebude to jednoduché, bude to plné hádek, plné nadávek a ošklivých věci… a plné sexu, ale zvládnou to. Nicméně ne na dlouho…

Takhle to zní asi jako mnoho dalších romantických knih, na čemž není vlastně nic špatně. Hodně špatného je toho ale na celém After.

Tak zaprvé, After má přes pět set stránek. A děje se v něm pořád to samé dokolečka: Tessa touží po Hardinovi, on je na ni hnusný. Ona si říká, jak je blbá, on se k ní začne chovat hezky. Užijí si spolu. Tessa touží po Hardinovi, on je na ni hnusný. Ona si říká, jak je blbá, on se k ní začne chovat hezky. Užijí si spolu. Tessa touží po Hardinovi… a takhle pořád dokola v průběhu pěti set stran. Jasně, objeví se drobné epizodky stranou, aby to jako nebylo jenom o tohle, plus na konci vznikne jakože omg plot twist, který je ale tak nechutný, že jsem zhnusená ještě teď. Jinak v After nic dalšího nenajdete.

Teda, najdete toho v knize hodně. Tohle pořád dokola by přece jenom nevydalo na tolik stran, velkou část potom zabírá to jejich užívání si. Pokud se jedná o nějakou romantickou knihu s peprnějšími erotickými scénami, rozhodně bych ji neoznačila za porno. Ani vyloženě erotickou knihu bych takhle nenazvala. After tohle označení ale přiřknu. A nemyslím to jako milé označení.

Páni. Mám práci a smlouvu na byt a muže, se kterým v něm budu žít, a to všechno v prvním ročníku na vysoké. Není to šílené?
(Radši ani nechtěj odpověď, Tesso…)

Milí nejsou ani hlavní hrdinové. Budu asi fakt hnusná, ale Tessa je vážně husa. A o Hardinovi bych se asi dokázala vyjádřit ještě hůře. Není to žádný „pravý“ bad boy, je prostě jenom strašně bad bad bad ze všech možných úhlů pohledů. A jejich vztah, pokud to něco mezi nimi vůbec můžu nazvat vztahem, je něco strašně nepříjemného a nenormálního.



Jedno se After musí ale nechat. Je to čtivé. Ať si myslím o knize cokoliv, stejně jsem ji přečetla a překvapivě docela rychle. Sice jsem hodně odkládala, protože jsem si říkala, že je to tak hloupé, že to nemůžu vůbec číst… ale stejně jsem se k tomu vždycky vrátila. Jasně, nakonec jsem se vlastně i trochu bavila, sice jinak než by asi autorka chtěla, ale bavila. A moooožná si někdy přečtu i pokračování. Ono se u toho strašně dobře vypíná a to člověk někdy skutečně potřebuje. (Jo a stejně jako kamarádka jsem celou dobu čekala, až kluci konečně založí kapelu!)

17. listopadu 2015

Rudí jako úsvit | Rudá královna - recenze

Ne že bych měla ve škole zůstat ještě nějak dlouho. Co nevidět mi bude osmnáct a pak přijde odvod. Nejsem ničím vyučená, nemám žádnou práci, takže mě pošlou do války stejně jako všechny ostatní flákače. Žádny div, že nikde nejde sehnat práce, když se všichni muži, ženy i děti snaží vyhnout armádě. Moji bratři šli do války, jakmile jim bylo osmnáct, všechny tři poslali bojovat s Jezerníky.

Ve světě Mare Barrowové se válčí. Urození se stříbrnou krví a obdaření zvláštními schopnostmi, se stříbrným králem v čele, posílají obyčejné rudé lidi bojovat. Válka trvá už strašně dlouho a hrozně moc Rudých v ní už zahynulo. To ale Stříbrné nezajímá. Je zajímají jenom oni sami, jejich schopnosti a hlavně moc. Moc je přece to nejdůležitější, ne?

Za to Mare nemá moc ani rozhodnout se, co bude se svým životem dělat. Za nedlouho ji bude osmnáct a to pro ni, stejně jako pro její starší bratry, znamená odvod na frontu. Všechno se ale změní, když naprostým zázrakem na poslední chvíli dostane práci v královském paláci. To ale není ta jediná změna v jejím životě… její život se změní kompletně. V jednu chvíli je obyčejná Rudá dívka, která o vlásek uprchla válce, a najednou je z ní snoubenka králova syna a budoucí princezna. Jenže nic není jednoduché a jednoznačné a Mare nesmí nikomu věřit, protože královský palác je plný mocichtivých Stříbrných, které před jejich cíli nezastaví vůbec nic a už vůbec ne nějaká Rudá... 


Když jsem Rudou královnu rozečetla, byla jsem z ní popravdě dost rozpačitá. Nebyla jsem schopná poznat, cože je to vlastně za žánr – dystopie? Sci-fi? Romance? Fantasy? Nakonec všechno dohromady. A mám takový pocit, že to nebylo úplně dobře poskládané. Možná je to pouze můj pocit, poslední dobou jsem nějaká více citlivá, ale kombinace aut a dalších elektrických dopravních prostředků a lidí se zvláštními schopnostmi, kteří si hrají na královskou rodinu a šlechtu, do toho všeho  forma otroctví… mi přijde vážně podivná a ne v dobrém slova smyslu. Sice do sebe všechno zapadá a vlastně dává smysl, ale je to až moc překombinované.


„Odteď až do konce svých dnů musíš lhát. Závisí na tom tvůj život, blýskající holčičko.“

Překombinované je to správně slovo, jak popsat prostředí Rudé královny! Ono to totiž celé zní trochu jako Hunger Games, Selekce a Skleněný trůn. A skutečně v Rudé královně najdete časté podobnosti s těmito sériemi. Nicméně to nakonec tolik nevadí. Příběh, který Victoria Aveyardová v Rudé královně rozvedla, zvládne všechno vytáhnout.


Jsem Rudá dívka v moři Stříbrných a nemůžu si dovolit litovat nikoho, a už vůbec syna toho hada.

Jasně, není to příběh úplně neokoukaný a složitý, ale je tak strašně dobře vystavěný a napsaný, že za to prostě stojí. Naprosto pořád se něco děje, příběh se neustále posouvá, nikde nestagnuje a rozhodně není pomalý. Skvěle je doplněn i jemnějšími scénkami, které ale vůbec nejsou navíc a v příběhu mají své důležité místo a roli. Jasně, trochu se dá předvídat a věřím, že něco je i dost jasné, přesto jsou všechny plot twisty velice dobře podány, že vás stejně nakonec pořádně překvapí.

Děláš dobře, že mi nevěříš.

Co také dokáže hodně překvapit, jsou postavy, a hlavní hrdinka obzvlášť. Je to sice taková ta obyčejná holka, která ke všemu přijde jako slepý k houslím, ale přesto je úplně jiná než většina podobných hrdinek. Mare je vlastně trochu potvora. A to z ní dělá zajímavou hlavní hrdinku, která už není tak úplně obyčejná. A obdobně je to i s ostatními postavami. Stejně jako příběh i ony jsou vážně dobře vytvořené, možná se sice jedná až o jasné prototypy určitých charakterů, ale to ničemu nevadí. Do příběhu, který nabízí Rudá královna, se zrovna takové postavy skutečně skvěle hodí. 


Tenhle svět je sice Stříbrný, ale zároveň i šedý. Nic není černobílé.

Ano, mám výhrady k prostředí knihy, které mi občas přišlo až směšné, ale rozhodně musím říct, že Rudá královna je jeden z nejlepších dobrodružných ya příběhů, které jsem kdy četla. Skvěle vystavěný, skvěle napsaný, výborně čitelný a tak parádně napínavý, až mi jeho čtení přivodilo nepříjemnosti s revizorem. 


Za poskytnutí recenzního ebooku děkuji CooBoo! 

Název: Rudá královna
Autor: Victoria Aveyardová
Série: Rudá královna 
Díl: první
Vydání: 2015
Překlad: Alžběta Kalinová
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 360
CooBoo | GoodReads
9. listopadu 2015

Proč naše srdce tluče o život... | Aristoteles a Dante objevují záhady vesmíru - recenze

Proč se usmíváme? Proč se smějeme? Proč se cítíme sami? Proč jsme smutní a zmatení? Proč čteme poezii? Proč se při pohledu na obraz rozpláčeme? Proč naše srdce tluče o život, když se zamilujeme? Proč pociťujeme stud? Co je ta věc ukrytá hluboko v našem nitru, které se říká touha?

Když jsem měla Aristotela a Danteho ještě rozečteného, byla jsem z knihy docela nadšená. Čím víc jsem se ale blížila ke konci, tím víc se mi na ní něco nelíbilo. A po dočtení vůbec nevím, co si myslím. Jestli se mi to teda vážně moc líbilo, nebo si myslím, že je to jedno velké klišé. Od dočtení už uběhlo několik dní a já jsem se stále nerozhodla. Proto se předem omlouvám, ale tohle bude asi hodně zvláštní recenze.

Patnáctiletý Aristoteles vůbec netuší, co bude v létě 1987 dělat. Nakonec se jedno odpoledne rozhoupe a vyrazí na koupaliště. A to se mu stane osudným. Tam potká Danta. Dante naučí Aristotela plavat… a stanou se z nich nejlepší přátelé. Stráví spolu svoje poslední dětské léto, kdy se budou potulovat po okolí a hrát si. A společně vejdou do další fáze života, do dospívání, kdy každý z nich bude hledat sám sebe.

„Jmenuju se Dante,“ řekl.
To mě rozesmálo ještě víc. „Promiň,“ řekl jsem.
„To je v pohodě. Lidi se smějou, když slyší moje jméno.“
„Ne, ne,“ řekl jsem. „To jenom, že já jsem Aristoteles.“
Oči se mu rozzářily. Bylo vidět, že byl skutečně připravený poslouchat každé moje slovo.

Aristoteles a Dante spolu objevují záhady vesmíru a jedná se rozhodně o velmi milé čtení. Příjemné, pohodové, v podstatě bezproblémové. Aristoteles popisuje svůj pohled na svět, svoji rodinu a jejich život v roce 1987. Popisuje, jak se potkal s Dantem, který je tak jiný, otevřený a nebojí se říct, co si myslí a co cítí. Aristoteles pozná, že je Dante jiný než ostatní kluci, ale rozhodně mu to nevadí. Tohle není žádná dobrodružná kniha, u které byste horlivě otáčeli jednu stranu za druhou a nemohli se dočkat toho velkého finále. Jedná se o strašně pohodovou knihu, do které se velmi snadno začtete a jejímž čtením si zpříjemníte den.


Kniha je velmi mile napsaná a plná větiček hodných zapamatování. A tady pro mě nastal problém… hezké větičky mám vážně ráda, ale už někdy v první třetině mi postupně začaly vadit. Přišlo mi jich najednou strašně moc. Jasně, citáty jsou super, ale když je jich moc, působí najednou jako pořádné klišé. A jak se pořád objevovaly nové, začala jsem si říkat, jestli taková není vlastně celá kniha... jedno velké klišé. Chápu, co se na ní tolik líbí a čím je jedinečná… ale opravdu je jedinečná? Nečetli jsme už strašnou spoustu vlastně stejných knih jenom o holce a o klukovi?

Celý problém s mým životem spočíval v tom, že jsem si ho nevymyslel já.

Tady vidíte, kde vlastně pořád nevím, co si myslím. Na jednu stranu se mi příběh Aristotela a Danta vážně líbil a jeho čtení jsem si užila a rozhodně je to velice čtivé a milé. Takže je podle mě jasné, že si ho užije i velká většina čtenářů. Ale pak je tady ten můj zákeřný pocit, že to vlastně není zas tak něco extra a že jsem dokonce četla i lepší. Přesto má ale kniha Aristoteles a Dante objevují záhady vesmíru tak pěknou a pohodovou atmosféru, že vám ji ráda doporučím, abyste si udělali vlastní názor.

Za poskytnutí recenzního ebooku děkuji mnohokrát CooBoo!

Název: Aristoteles a Dante objevují záhady vesmíru
Autor: Benjamin Alire Sáenz
Série: --- 
Díl: ---
Vydání: 2015
Překlad: Světlana Ondoušková
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 368
Fotka uživatele My Books - My Loves.
Willinda


Pravidelní čtenáři

Používá technologii služby Blogger.

Zasílání novinek na email

Prohledejte blog

Očekávejte recenze:

Mluv by Laurie Halse Anderson

Autoři