21. prosince 2015

Jak vlastně vznikají moje recenze

Recenze vznikají velice jednoduše, prostě je napíšu. Což je vlastně ohromně jednoduché, že ano? Jde přece o tohle: přečíst knihu, něco si o ní myslet, a pak to sepsat. Jooo, kdyby to tak bylo takhle jednoduché, to by bylo bájo!

Dovolte mi, abych se vám představila, jsem Hanka a mám problém, a tím jsou recenze.

Možná byste si mysleli, že po těch pěti letech blogování a psaní o knihách, už to budu mít tak nějak na háku (miluju tohle spojení) a psaní recenzí mi půjde jedna báseň. Ale ono ne, básničky jsem nikdy nepsala, nikdy mi to nešlo, a jednou mě na střední, když jsme měli za úkol napsat básničku do takové malé třídní soutěže, dokonce vyřadili, protože byla vážně tak strašná. Tak proč tedy ty recenze pořád píšu a jak to vlastně dělám, když mi to evidentně činí takové problémy?

Nic není tak jednoznačné. Blogování mě i po těch letech stále hodně baví a mám to strašně ráda. Nejenom to samotné psaní a čtení knih, ale to všechno okolo, co blogování o knihách přináší. A i když si jednou za čas zanadávám, že teď psát nějakou recenzi nestíhám a nezvládám, že vlastně nevím, co tam mám napsat a že to, co jsem tam nakonec napsala, je jedna velká blbost… ještě jsem toho nenechala. 

Už ale k těm samotným recenzím, protože vám chci přiblížit, jak taková moje recenze vzniká, protože mám pocit, že můj styl je velice… no, řekněme můj. :D

Prvním krokem je samozřejmě přečtení knihy. U toho většinou žádné zádrhely nebývají, přeci jenom se čtením není „práce“. Ale pak to přijde… na prstech jedné ruky bych dokázala spočítat, kolikrát jsem za ty roky napsala recenzi hned po dočtení knihy. Tak ojedinělý úkaz to je. Popravdě v takovém momentu se mi recenze píší úplně nejhůře, protože jsem tak moc zahlcená knihou samotnou, že většinou plácám samé nesmysly. Já jsem člověk, který si musí všechno promyslet, a proto mi psaní recenzí trvá. Možná se radši ani neptejte, jak dlouho trvá, než se po dočtení knihy k té recenzi vůbec dostanu.

Když už se ale k recenzi dostanu, co napíšu jako první? Rozhodně ne název. Ten vymyslím a napíšu většinou jako poslední, název mi i dost často blokuje samotné publikování, protože ho prostě nemám a bez něj recenzi samozřejmě nemůžu publikovat. Dost často se mi stává, že jako úplně první část recenze napíšu její úplný závěr, takové to úplné shrnutí na konec, pod kterým jsou pak už jenom hvězdičky a údaje o knize. Tenhle odstaveček mi pak vytvoří body, které vlastně chci v recenzi rozepsat a kterým se chci věnovat.

Moje psaní ale vytvořením těchto odstavců nepokračuje. V tuhle chvíli si nejčastěji vezmu zase knihu do ruky a hledám ty dobré pasáže, které jsem chtěla do recenze napsat. Pokud jsem nebyla prozíravá a už při čtení si je neoznačila, většinou je vůbec nenajdu, takže vybírám něco jiného. Když tedy vyberu ukázky, pustím se už do samotné recenze. A v tu chvíli si většinou začnu nadávat, že jsem nepsala hned, protože už mi to nejde úplně samo, ale zase si hned uvědomuju, že hned po dočtení bych nic kloudného nenapsala… takže se s recenzí lopotím tak dlouho, dokud s ní nejsem tak nějak spokojená. To může trvat několik dní a několik opravování. Nakonec jsem s výtvorem spokojená natolik, abych ho přesunula do editoru na blogu a vrhla se na upravování a dodělávání (jak již bylo řečeno, nemá ještě recenze název), přidávání obrázků a formátování, aby to na blogu aspoň nějak vypadalo. Někdy při tomhle finálním dodělávání vymyslím název… a recenze je vlastně hotová.

A co jí brání v tuhle chvíli ve zveřejnění? Moje lenost! V tenhle moment se totiž až bohužel moc častokrát stává, že mi hotová recenze strašně dlouho leží v konceptech a já ji z nějakého důvodu nejsem schopná publikovat. Ještě jsem nepřišla na to, proč tomu tak je. Asi čekám, jestli mně neosvítí a já jí ještě na poslední chvíli přepíšu k naprosté dokonalosti, nevím.

Pak už ji ale někdy konečně publikuju. A je tam. Na blogu. A už to nejde vrátit zpátky. (Teda jde, ale mazání příspěvků nehodlám provádět.) A vždycky se ještě strašně bojím, že mi někdo napíše komentář s tím, jakou strašnou chybu jsem tam nechala…jak jsem si mohla dovolit si to po sobě nezkontrolovat.

Potom už nezbývá nic jiného, než se věnovat zase další knize a její recenzi.

Nejsem odborník a rozhodně se nepovažuju za nějakého profesionála a vážně si nemyslím, že jsou moje recenze, které občas nejsou ani recenzemi, ale prostě jenom články o knihách, skvělé či dokonalé. Ale přesto všechno, kdy toho mám občas plné zuby, mě to jejich psaní strašně baví a hrozně ráda o knihách píšu. A i když to občas na blogu vypadá, že tak moc zase nepíšu a ne recenzuju, tak mi věřte, že je nějaká recenze už hodně dlouho připravena v konceptech, jen jí moje lenost brání ve zveřejnění. :D

1 komentář:

  1. Jé, jsem rád, že to takhle nemám jenom já! :D Nikdy nedokážu napsat recenzi hned po dočtení, buď kvůli tomu, že jsem té knihy pořád plná, nebo mi do toho prostě vleze něco jiného... a pak sedím před obrazovkou a nadávám si, protože jsem určitě zapomněla na plno věcí, které bych tam mohla napsat. A taky nikdy nepublikuju hned, většinou každý můj článek projde tak deseti úpravami, než jsem spokojená! :D Taky se ti líp píší recenze na knihy, které se ti tolik nelíbily, než na ty, které úplně zbožňuješ?

    OdpovědětVymazat

Vaše názory mě vždycky potěší, takže rozhodně v komentování neváhejte. Poprosím vás jen o to, abyste nepoužívali profil Anonymní, ale abyste se raději přihlásili pomocí nějaké účtu, nebo zvolili možnost Název/adresa URL, kde napíšete svoje jméno nebo přezdívku. :)

Pravidelní čtenáři

Používá technologii služby Blogger.

Zasílání novinek na email

Prohledejte blog

Očekávejte recenze:


Autoři