31. července 2015

Plno barev a plno lásky | Isla a šťastné konce - recenze

Stephanie Perkinsová nás dostala svojí první knihou: Polibek pro Annu, ale už si nejsem moc jistá, jestli nás okouzlila víc Paříž, ve které se odehrává, ten skvěle napsaný příběh, nebo St. Clair… ale každopádně si nás získala. A zopakovala to i u Loly a kluka od vedle. S Islou se znovu vracíme do Paříže, a dokonce i do té samé školy, kam chodili Anna a Étienne… Zdolala Perkinsová onu vysokou laťku, kterou si sama vytyčila?


„Joshi!“
Prudce zvedne hlavu. Dlouhou, velmi dlouho chvíli na mě jen hledí. A pak… zamrká. „Islo?“
„Víš, jak se jmenuju. Umíš vyslovit moje jméno.“ Většina lidi mi říká Izlo, přitom je to Ajla.

Paříž je město zamilovaných, tam ale příběh Joshe a Isly tak úplně nezačíná. Ano, sice v Paříži společně chodí do školy, nicméně oba dva pocházejí z New Yorku a tam se také o prázdniny potkají a tam si Josh Isly konečně všimne. A tak v New Yorku, daleko od města plného lásky, mezi nimi přeskočí jiskra. Jenže ne všechno je tak růžové a jednoduché, škola, rodina, přátelé... i jejich vlastní hloupost a tvrdohlavost dokáže všechno velice snadno znepříjemnit. 

„Připravuju grafickej román o svým životě tady na škole. Nebo grafický memoáry. Bohužel nevím, jak to nazvat, aby to neznělo tak strašně sebestředně.“
Takže je to pravda. „Jak to bude velký?“
„Ehm, zatím to má asi tři sta stran.“
Doslova mi klesne čelist. 
„Mám se fakt rád.“ 

Stephanie Perkinsová nepíše složité knihy, přesto se ale nejedná o úplně přihlouplé románky, za jejichž čtení bychom se měli stydět. Kdepak. Přestože se jedná o v podstatě klasickou romanci mezi klukem a holkou, není jejich příběh tak přímočarý a jednoduchý, jak by se mohlo zdát. Perkinsová umí příběh napsat tak dobře, že vážně není stupidní a plný klasických klišé, které už jste někde četli milionkrát. To rozhodně ne. Příběh Isly a Joshe, stejně jako předtím Loly a Cricketa a jako předtím Anny a St. Claira, je velice originální.

Četla jsem od autorky obě předchozí knihy a obě dvě mi přirostly k srdci. Isla je mi ale úplně nejblíž. Ne jen jako kniha, ale také jako postava. Je totiž stejně ztřeštěná a nešikovná jako já. A máme i stejný smysl pro humor. To se pak taková kniha čte úplně skvěle a i trochu jinak, když jste si tak podobní s hlavní hrdinkou, přestože jí celou dobu strašně závidíte její krásné zrzavé vlasy (a samozřejmě i Joshe, ale to je zase jiná).

„Je neděle,“ pokračuje. „Jak to že nejsi v pizzeri Pellino?“
„Nejsem. Jsem s Hattie ve stromovým domku.“ A najednou se mi hlava zatočí tak mocně, až se mi zatmí před očima. „Jak… jak to víš, že tam nejsem?“
Jeho odpoveď znám dřív, než ji vysloví.
„Protože já tady jsem.“
Isla a Šťasné konce je velice bezproblémová kniha, kterou dokážete přečíst během jediného odpoledne. Tak dobře se čte, tak moc je chytlavá a tak strašně moc si ji užijete. Zkrátka budete chtít s Islou a Joshem strávit co nejvíc času. A ještě se u toho velice dobře pobavíte, protože jsou velice vtipní (a samozřejmě i strašně sexy!).  

„Krásný. A co přijde pak?“
„To nejlepší.“ A pevně mě přitiskne k sobě. „Šťastnej konec.“ 

Takže pokud byste se rádi podívali Paříže, objevili její kouzlo a nejradši se tam i zamilovali, ale zároveň byste nejradši zůstali v posteli, mám pro vás jednoduché řešení! Přečtěte si Islu a šťastné konce a dostane naprosto všechno: nezapomentulný zážitek z kouzelné Paříže plný lásky a zábavy! A pokud jste četli předchozí knihy (Annu a Lolu), potkáte i staré známé a bude to velice milé setkání! 

Za poskytnutí recenzního ebooku děkuji mnohokrát nakladatelství CooBoo!
Název: Isla a Šťastné konce
Autor: Stephanie Perkins
Série: Polibek pro Annu 
Díl: třetí
Vydání: 2015
Překlad: Jana Montorio Doležalová
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 312
CooBoo | GoodReads
28. července 2015

Navštivte Magisterium - školu plnou magie! | Železná zkouška - recenze | YOLI

Zase ta Clareová, asi si říkáte… že by konečně bez lovců stínů? Ano, Cassandra Clareová napsala knihu, která není ze světa lovců stínů. Nenapsala ji ale sama, dala se dohromady s kamarádkou a známou spisovatelkou Holly Blackovou (Kronika rodu Spiderwicků, Panenka z kostí) a společně rozjely Magisterium. Magisterium je plánovaná pětidílná série o mladém čaroději. Ten se dostává do čarodějné školy, kde se setkává s dalšími kouzelníky a učí se používat své kouzelné síly. Čeká ho několik dobrodružství a několik nebezpečných setkání s obávaným zlým čarodějem… Zní vám to povědomě?

Určitě by mělo! V dnešní době Harryho Pottera znají určitě všichni, jedná se o obrovský kulturní znak nejen mé generace. A už v té době vycházely, a určitě stále ještě vycházejí, knihy jemu podobné. Magisterium není žádnou výjimkou. Proto věřím, že po knize sáhne nejen mladší generace, která Harryho Pottera bere jako něco starého a jako něco už strašně mimo, ale možná po něm sáhnou i čtenáři starší, kteří se chtějí zase podívat do nějaké úžasné magické školy a prožít kouzelná dobrodružství.

Callumu Huntovi je dvanáct let a chystá se na kouzelnickou zkoušku, ale ne že by se vyloženě připravoval. On jí nechce splnit, nesmí. Musí ji úplně zkazit, jak mu řekl otec, protože do Magisteria, magické školy, podle otce jít nemůže. Otec ho před Magisteriem varoval, všichni jeho profesoři jsou zlí a chtějí své žáky jenom využívat. Podle Callumova otce jsou všichni čarodějové zlí, on sám magii už několik let nepoužívá, konkrétně od poslední války s Nepřítelem smrti, při které zemřelo mnoho čarodějů, mezi nimi i Callumova matka. A Callum se opravdu snažil zkouškou neprojít, jako jediný získal dokonce i záporné body… přesto byl ale do školy vybrán. A to právě protože se mu tak nedařilo, mistr Rufus, jeden z učitelů, se totiž obává, že by Callum mohl svojí nepozorností a neznalostí někomu ublížit. Callum se tedy do Magisteria dostává a přestože je z počátku sám a nikdo se s ním nechce moc bavit, nakonec zjišťuje, že škola není tak hrozná, jak mu říkal otec. Dokonce i přátele si tam našel, skutečné kamarády, kteří ho nenechají na holičkách i v tom největším nebezpečí. A že se do pořádného dostal, vyhledal ho totiž obávaný Nepřítel smrti… 

Magisterium se vůbec netají tím, že je inspirované Harry Potterem, ono na to vyloženě láká. A s tím se objeví dvě skupiny lidí: zatvrzelí fanoušci Harryho, kteří budou něco nového odsuzovat; a fanoušci otevřeni novým, ale podobným čtenářským zážitkům. V tomto případě jsem patřila do druhé skupiny a na Magisterium jsem se ohromně těšila. Přeci jenom mám Clareovou v oblibě a do kouzelné školy už jsem se docela dlouho nepodívala. Takže ano, skutečně jsem se upřímně těšila. A z počátku jsem byla ze čtení i značně nadšená, velice jsem si užívala Callumovy snahy se do Magisteria nedostat, bylo to takové správně uličnické. Jenže pak jsem si přečetla jednu recenzi a všechno se změnilo.

Recenzentka měla totiž pravdu, Magisterium opravdu jen zbytečně kopíruje Harryho Pottera, a kdyby nebylo známých jmen autorek, asi by série docela rychle zapadla v zapomnění. Jenže věřím, že i velká část čtenářů Magisteria s tímto vědomí do čtení šla/půjde. Jenže mě ona recenze rozhodila nějak víc, připadala jsem si hrozně uražená, že mi někdo takhle zkazil knihu, na kterou jsem se hrozně těšila a byla jsem naštvaná jak na recenzi, tak i na samotnou knihu a i na sebe, že jsem se nedržela svého pravidla a recenzi vůbec četla. Na nějakou dobu jsem knihu rozečtenou odložila, protože jsem se na ni nemohla vůbec koukat a bylo mi to hrozně líto. 

Jenže pak mě přepadla zvědavost. Kdo je Nepřítel smrti? Jaké další důvody má Callův otec, že ho nechtěl do školy pustit? Zvládne Callum svá studia a pobyt ve škole? A tak jsem se nakonec ke čtení vrátila, ne se stejným nadšením jako na začátku, pořád jsem byla naštvaná, ale knihu jsem dočetla.

Železná zkouška není skvělá kniha a můžeme ji s Harry Potterem srovnávat, jak chceme, pořád z něj bude vycházet a nijak originální bohužel nebude. Jedná se ale o knihu čtivou, vtipnou, plnou dobrodružství a kouzel a zvláštních postav, které si dokážete oblíbit. Rozhodně je to také kniha, která dokáže několikrát zajímavě překvapit vývojem událostí a u které se nebude nudit. Železná zkouška si rozhodně své čtenáře najde, možná ne mezi těmi staršími, ale pokud hledáte čtení pro mladšího sourozence, je první díl Magisteria dobrou volbou.
17. července 2015

Se zmrzlinou to bude dobré | Všem klukům, které jsem milovala

Ráda si schovávám věci. Ne jako pes, co schovává kosti, nebo jako veverka, co hromadí oříšky na horší časy. Já si schovávám hlouposti. Porcelánové zvonečky, takové ty, co se dají koupit v obchodech se suvenýry. Vykrajovátka na sušenky, která stejně nikdy nepoužiju, protože k čemu by mi byly sušenky ve tvaru nohy? Stuhy do vlasů. Milostné dopisy. Dalo by se říct, že ze všech věcí, co si schovávám, jsou moje milostné dopisy to nejvzácnější.

Číst můžeme po celý rok (a taky samozřejmě čteme) a nezáleží nám na počasí či ročním období. Léto je ale výjimečné, můžeme číst venku, v parku, na zahradě, na dovolené na pláži… a to vyžaduje trochu jiný styl knih. Už před pár lety jsem si všimla, že nejen já sahám v létě po jiných knihách než po zbytek roku. A stalo se už takovým mým zvykem, že na přelomu června a července padne má volba na takové jednodušší a sladké puberťácké milostné příběhy, které mi ale většinou opravdu padnou do noty (letos jsem odstartovala „sezónu“ Girl Online, což nebyl vůbec dobrý začátek). S knihou Všem klukům, které jsem milovala od Jenny Han jsem si hodlala trochu vyspravit chuť.


Pokud je láska posedlost, moje dopisy jsou jako exorcismus. Osvobozují mě. Nebo si to aspoň říkám.

Lara Jean má dvě sestry, mladší Kitty a straší Margot, která se o ně po smrti jejich maminky velice pečlivě starala. Jenže teď Margot odjíždí na vysokou do Skotska a roli starší sestry přebírá Lara Jean, která tak dostává na starosti domácnost, Kitty a tatínka, který se sice o svoje holky Songovky dokáže postarat, ale přeci jenom domácnost potřebuje ženskou ruku. Margot ale nenechala doma pouze rodinu, těsně před odletem se rozešla se svým klukem Joshem, protože jí maminka kdysi radila, aby se na vysokou vydala nezadaná. Což by nebyl v podstatě žádný zádrhel, kdyby se Josh už několik let nelíbil Laře Jean, která mu v momentě, kdy se s ním dala dohromady její sestra, napsala dopis. Milostný dopis na rozloučenou, kterým se zbavovala svoji zamilovanosti a který si schovala ještě s několika dalším takovým milostným dopisům do krabice na klobouky. Jak to tak ale vypadá, někdo ty dopisy našel a poslal. Některé jsou hodně staré a jejich adresáti se nad nimi pouze pousmáli, ale Josh ne. Josh ten dopis vzal jinak a to se Laře Jean nelíbilo. Je to přeci kluk její sestry, sice se rozešli, ale jak Lara Jean, tak všichni kolem ví, že Josh a Margot patří k sobě. Tak je se se vzniklým problémem poprat? No přeci najít si jiného kluka, i kdyby měl být jenom falešný! 

„Trochu mě mrzí, že jsem nebyla zamilovaná víckrát,“ mumlá tesklivě. „Myslím, že na střední škole by se člověk měl zamilovat aspoň dvakrát.“ Potom tichounce vzdychne a usne. Margot takhle usíná vždycky – jednou zasněné vzdychnutí a spí.
 
Zní vám děj lehce (nebo možná vážně hodně) stupidně? Nebudu vám lhát, on opravdu je. A hlavní hrdinka Lara Jean je královnou blbostí. Na víc hloupoučkou hrdinku asi jen tak nenarazíte. Nevím, jestli jsem v patnácti taky takhle strašně přemýšlela, nebo jestli je Lara Jean speciální případ. Bez té její hlouposti by kniha vlastně vůbec neměla děj. Je to ono pověstné „kdyby“, ale je to pravda. Kdyby Lara Jean nebyla s prominutím tak pitomá, všechno by se vyřešilo na padesáti stránkách a bylo by to. Ale ono ne… a tak se příběh roztáhl na celou knihu. A po celou dobu je připitomělý, hloupoučký, ale i zábavný. 

Není ale špatný celou dobu. Ano, Lara Jean je opravdu pitomá a stejně tak i některé vzniklé situace, ale přesto se nejedná o knihu, která by nedokázala pobavit v tom dobrém smyslu. Přestože budete pravděpodobně nad velkou částí knihy jen kroutit hlavou, zároveň se budete upřímně smát, protože kniha vtipná opravdu je. A má určité kvality a postavy, které dokáží její horší stránky vytáhnout. 


„Všechno je dobrý, když na to dáš zmrzlinu,“ prohlásí Kitty.

Jenny Han nenapsala objemnou knihu, takže už tím je předurčena k rychlému čtení, k tomu je ještě velice čtivá, takže vám vystačí tak akorát na jedno odpoledne u bazénu či na zahradě. A přesně k tomu se také nejvíc hodí. Jako lehoučká odpočinková četba do horkých letních dnů, kdy se chcete akorát lehce pobavit a raději nad ničím nepřemýšlet. A když si k tomu dáte i tu zmrzlinu, bude to naprosto ideální.

 Za poskytnutí recenzního ebooku děkuji nakladatelství CooBoo! 

Název: Všem klukům, které jsem milovala
Autor: Jenny Han
Série: Všem klukům, které jsem milovala 
Díl: první
Vydání: 2015
Překlad: Romana Bičíková
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 320

Pravidelní čtenáři

Používá technologii služby Blogger.

Zasílání novinek na email

Prohledejte blog

Očekávejte recenze:


Autoři