26. ledna 2016

Cesta za svobodou | Útěk z teritoria smrti - recenze

Před několika desítkami let se země ocitla na pokraji zkázy. 
A když se lidé konečně vzpamatovali, nová vláda vyhlásila nový státní útvar: Republika Pravá Amerika a všechny špatné přeživší odsunula do zvláštních táborů. Tamější obyvatelé, kluci na pokraji dospělosti, jsou tam vychovávání s představou velké kariéry v armádě, ale Kniha, jeden z dvojice hlavních postav, chvíli před vlastním ukončením výcviku zjišťuje, že po opuštění tábora chlapci rozhodně nebudují svoji kariéru. Když Kniha navíc ještě objeví tábor pro dívky, do kterého se dostanou i sestry Hope a Faith a který dívky také rozhodně nepřipravuje na jejich dospělou budoucnost, rozhodne se z tábora společně se svými kamarády utéct. Přestože dosáhnou úspěchu při záchraně holek, jejich cesta z teritoria je náročná a plná nebezpečí a nikdo neví, jak to vlastně v jiném teritoriu vypadá. Zvládne se skupina puberťáku zachránit před jistou smrtí?

Máte rádi dystopie a dobrodružné knihy plné akce? Pak sáhněte po prvotině Toma Isbella: Útěk z teritoria smrti, protože to přesně od knihy dostanete. Dystopii nadupanou dobrodružstvím a akcí, a dokonce i s lehkým nádechem romantiky.

Hope si pozorně prohlíží jejich tváře. „To má být žádost o pomoc s kopáním tunelu?“
„Přesně tak.“
„Po tom, jak jste se chovaly ke mně a mojí sestře?“
„Ano.“
„A jak jste ze mě skoro vymlátily duši?"
„Jo.“
„Kdy můžu začít?“
Athena se opravdu usměje.

Teda, nejsem si úplně jistá, jestli to, co se v knize objevilo jakožto romantická linka, se dá tak vůbec nazvat. Popravdě mi tato součást knihy přišla velice vynucená a naprosto zbytečná. Ona to zatím asi není tak úplně láska, ale budování silného přátelství to taky nebylo. A zrovna k tomuto příběhu by se daleko více hodilo právě to velice pevné přátelství a ne hned nějaké milostné techtle mechtle. Které vlastně ani techtle mechtle nebyly, protože po sobě jen tak podivně pokukovali!

Tom Isbell není v psaní žádný nováček. Je to zkušený herec a učitel, a tak opravdu ví, jak vybudovat pořádnou dynamiku příběhu. Takže se při čtení rozhodně nudit nebudete, protože celá kniha skutečně dynamická a nadupaná opravdu je, a proto se čte velice rychle. Jenže občas nastanou momenty, kdy vám bude připadat, jako by ve vašem výtisku pár stran chybělo. Příběh se totiž posouvá tak rychle a tak moc spoléhá na čtenáře a jeho schopnosti, že přeskakuje ze scény na scénu a zanechává pouze náznaky toho, co se stalo v mezičase. To ve většině případů sice nevadí, protože tím se umocňuje ta napínavost, ale občas to bohužel nevyjde a vy máte pocit, že jste o něco vážně důležitého přišli.

Ohlédl jsem se. A v tu chvíli jsem je uviděl. Vlčí oči. Desítky. Zářily na horském svahu jako žluté drahokamy. Uvažoval jsem, co by bylo horší: vlci jdoucí v našich stopách přes poušť… nebo vlci, kteří se zastavili na okraji pouště, neboť jsou dost chytří na to, aby věděli, že nemají chodit dál. Jako kdyby věděli něco, co my ne.

Isbell zvolil i velice zvláštní styl vyprávění, ale když se and tím víc zamyslím, vlastně zvolil velice dobře. Střídá dvě hlavní postavy, Knihu a Hope. Na tom by nic tak zvláštní nebylo, ale každá postava vypráví z jiného pohledu. Kniha (ten Kniha) vypráví přímo ze svého pohledu, v první osobě, ale Hope naopak v osobě třetí. Tím se vytváří dobré rozlišení při střídání postav a skutečně se vám nikdy nemůže stát, že byste si spletli, čí kapitola je zrovna na řadě. Vždycky si tak všimnete, že se něco mění, ale zároveň to při čtení vůbec neruší.

Celkově se vážně jedná o velice dobrodružný a řádně gradující příběh, takže rozhodně od knihy získáte to, co slibuje už na první pohled a po přečtení anotace – zajímavý dystopický dobrodružný příběh o trnité cestě za přežitím. Podle slov autora by se nakonec mělo jednat o trilogii a z konce Útěku je naprosto jasné, že příběh bude ještě nějak pokračovat, nicméně musím říct, že z pokračování úplně nadšená momentálně nejsem, vlci mi stačili jednou. Ale uvidíme, třeba nás Isbell ještě překvapí.

„Pojďme už,“ promluví Rudoch. „Ať doženeme Kočku, než vyleze do těch hor sám.“
V následujících chvíli se už škrábou hrbolatým terénem a hledají stezku, o které doufají, že je odtud odvede pryč. Daleko od Hnědých košil a plukovníka Westbrooka. Daleko od života jaký donedávna žili.

Recenzi naleznete také na yoli.cz  | Knihu si můžete přidat na GoodReads.
20. ledna 2016

Dvanáct zimních políbení | Dárek z pravé lásky – recenze

Vánoce jsou dávno za námi a toho sněhu jsme se nakonec přece jenom dočkali, proto si dovoluji letošní zimní sezónu prohlásit za úspěšnou. A to také díky hned dvěma speciálně vánočními povídkovými knihami – Sněží, sněží…, které jsme četla už před Vánoci, a Dárek z pravé lásky, který se dočkal mé pozornosti teď. A ano, na úspěšnosti letošní zimy se tyhle dvě knihy podílely hodně!

Říkala jsem, že si Dárek schovám, protože krátké povídky budou naprosto ideální na čtení v průběhu zkouškového. S tím pořád souhlasím, jen jsem knihu nějak zvládla ještě před samotným zkouškovým a to právě díky těm krátkým povídkám. Čím kratší povídka, tím jsem měla pocit, že si jich můžu přečíst víc najednou, a vůbec jsem schopná knihu odložit.

Tak milá byla. Tak příjemná. A tak strašně ňuňuňu!

Dárek z pravé lásky je soubor dvanácti vánočních povídek od dvanácti různých a známých spisovatelů. Tedy, ne úplně všichni jsou známí i u nás, ale všichni jsou to autoři s několika vlastními knihami na kontě. A celou tuhle nádheru dala dohromady velice oblíbená Stephanie Perkinsová!

Musím se přiznat, že vyloženě nechci na téhle knize hledat nějaké negativní věci. Jasně, ne úplně všechny povídky mě oslovily, pár mi jich vyloženě nesedlo, ale celkově hodnotím knihu velice dobře. Člověk by čekal, že když se jedná o vánoční milostné povídky, budou se trochu opakovat či alespoň nějak víc podobat… ale ono vážně ne. Každý autor přinesl svůj jedinečný styl, každý vymyslel něco úplně jiného, až vás některé povídky skutečně hodně překvapí, protože jsou opravdu něco, co byste nikdy v podobném souboru nečekali. Takže velice ráda doporučuju. A rozhodně nemusíte odkládat přečtení až na příští Vánoce, to byste přece nevydrželi tak dlouho čekat! 



5. ledna 2016

Bonga sweetso čtení | Frankieho otázky před spaním - recenze


Frankie má spoustu otázek a spoust obav. Nejvíce ho všechno trápí těsně před spaním, kdy své strachy a otázky svěřuje mamince. Ta ho vždycky ujistí, že je všechno v pořádku, že se nic neděje, a Frankie odejde spát. Jenže všechno není úplně v pořádku, a Frankieho maminkou to všechno začíná.

Frankieho maminka už několik let nevyšla z domu, vede sice úspěšný podnik a denně vyšle do světa několik upečených dezertů, jejich rodina funguje, ale ona sama nedojde dál jak ke vchodovým dveřím. A celá rodina to akceptuje, tak nějak, a na nic dalšího se nikdo neptá.  I Frankie to do určité míry bere, co by s tím taky mohl dělat. Sice mu občas vadí, že zrovna on musí nakoupit a něco vyřídit, ale na druhou stranu mu to vlastně nevadí, protože rád dává na maminku pozor a stará se o ni. Když se ale přistěhuje Sydney a nastoupí do Frankieho třídy, má spoustu otázek. Sydney pořád něco zajímá a Frankie se bojí, kdy se ho zeptá, proč jeho maminka nevychází, protože jí na to nebude umět odpovědět. To by se dostal k tomu, jak moc je mamince vlastně podobný a jak ho to děsí. A Frankieho děsí hodně věcí.

“Frankie,” said Ma. “Why would you have food poisoning?”
“I think my sandwich was past the use-by date. I´m pretty sure it was off.”
“When did you eat it?” said Ma. She closed her eyes again.
“Morning tea. Eleven a.m.”
“What´s the time now?”
“Ten p.m., of course,” said Frankie, and they both laughed.
“You´re fine,” said Ma. “Food poisoning only takes eight hours.”
“You sure?”
“Yes.”
“Completely Sure?
“Promise,” said Ma.
“Bonga sweetso,” said Frankie. “Night.”

Miluju náhodná čtení. Když se přede mnou zcela nečekaně a neúmyslně objeví kniha, která mě nějak zaujme (i když je to třeba jen obálkou), a já se do ní pustím a nedokážu se od ní vůbec odtrhnout. A přesně takhle to bylo i s (v češtině vydanými) Frankieho otázkami před spaním.

Frankieho otázky před spaním je kniha, u které nechcete, aby nikdy skončila. Je zkrátka tak milá, příjemná a zábavná, že jsem si celou dobu přála, aby prostě pokračovala pořád dál a dál.

„How come,“ she would say, with a bluntness that would make him flinch, „how come your mother never leaves the house?“
Frankie had spent a good deal of time thinking about how he would answer this. He had all manner of imaginary responses lined up.
„She has an allergy to sunlight,“ he would say.
Or, „She´s actually clinically blind, but you can´t really tell.“
Or, „She has this incredible rare foot condition. It stops you walking any distance. Just easier to stay indoors.“
Or, „She´s in a witness protection programme – she gave evidence in a big court case and now she has to stay more or less hidden in case any of them trace here whereabouts.“


Mohl za to jak autorky zajímavý styl psaní, kdy člověk tak nějak splyne s  textem a skoro se do něj až úplně ponoří a prostě jenom čte a je tam s Frankiem, tak i přítomné postavy. Samotný Frankie je velice zábavným vypravěčem, nicméně lidé, kteří se pohybují kolem něj, ho povedeně doplňují. Když zmíním jeho nejlepší kamaráda Gigse, či jeho milé a strašně tlusté tetičky, které milují tai-chi, zahrádkaření a samozřejmě jídlo, nebo i jeho rodiče se sestrou a Sydney, je to přehlídka zajímavých lidí. Nejsou ale rozhodně divní, nebo nijak přehnaní. Jsou výraznější, než většina vedlejších postav kdekoli jidne, ale oni vlastně nejsou tak úplně vedlejší postavy, takže to bude tím. Tohle totiž není kniha jenom o Frankiem, je o celé jeho rodině a jeho nejbližších, a proto jsou propracované a skutečné postavy tím hlavním, o co se celá kniha opírá.

Frankieho otázky před spaním není nijak zvlášť dějová kniha a není napínavá tím klasickým způsobem. Rozhodně je ale ohromně čtivá. Nabízí také možnost alespoň mírného poznání zcela jiné kultury, autorka je totiž novozélandského původu. Frankieho otázky před spaním toho rozhodně nabízí hodně a byla by škoda si knihy nevšimnout!


Knihu vydalo nakladatelství Ikar a můžete se na ni podívat zde
Fotka uživatele My Books - My Loves.
Willinda


Pravidelní čtenáři

Používá technologii služby Blogger.

Zasílání novinek na email

Prohledejte blog

Očekávejte recenze:

Mluv by Laurie Halse Anderson

Autoři