26. ledna 2016

Cesta za svobodou | Útěk z teritoria smrti - recenze

Před několika desítkami let se země ocitla na pokraji zkázy. 
A když se lidé konečně vzpamatovali, nová vláda vyhlásila nový státní útvar: Republika Pravá Amerika a všechny špatné přeživší odsunula do zvláštních táborů. Tamější obyvatelé, kluci na pokraji dospělosti, jsou tam vychovávání s představou velké kariéry v armádě, ale Kniha, jeden z dvojice hlavních postav, chvíli před vlastním ukončením výcviku zjišťuje, že po opuštění tábora chlapci rozhodně nebudují svoji kariéru. Když Kniha navíc ještě objeví tábor pro dívky, do kterého se dostanou i sestry Hope a Faith a který dívky také rozhodně nepřipravuje na jejich dospělou budoucnost, rozhodne se z tábora společně se svými kamarády utéct. Přestože dosáhnou úspěchu při záchraně holek, jejich cesta z teritoria je náročná a plná nebezpečí a nikdo neví, jak to vlastně v jiném teritoriu vypadá. Zvládne se skupina puberťáku zachránit před jistou smrtí?

Máte rádi dystopie a dobrodružné knihy plné akce? Pak sáhněte po prvotině Toma Isbella: Útěk z teritoria smrti, protože to přesně od knihy dostanete. Dystopii nadupanou dobrodružstvím a akcí, a dokonce i s lehkým nádechem romantiky.

Hope si pozorně prohlíží jejich tváře. „To má být žádost o pomoc s kopáním tunelu?“
„Přesně tak.“
„Po tom, jak jste se chovaly ke mně a mojí sestře?“
„Ano.“
„A jak jste ze mě skoro vymlátily duši?"
„Jo.“
„Kdy můžu začít?“
Athena se opravdu usměje.

Teda, nejsem si úplně jistá, jestli to, co se v knize objevilo jakožto romantická linka, se dá tak vůbec nazvat. Popravdě mi tato součást knihy přišla velice vynucená a naprosto zbytečná. Ona to zatím asi není tak úplně láska, ale budování silného přátelství to taky nebylo. A zrovna k tomuto příběhu by se daleko více hodilo právě to velice pevné přátelství a ne hned nějaké milostné techtle mechtle. Které vlastně ani techtle mechtle nebyly, protože po sobě jen tak podivně pokukovali!

Tom Isbell není v psaní žádný nováček. Je to zkušený herec a učitel, a tak opravdu ví, jak vybudovat pořádnou dynamiku příběhu. Takže se při čtení rozhodně nudit nebudete, protože celá kniha skutečně dynamická a nadupaná opravdu je, a proto se čte velice rychle. Jenže občas nastanou momenty, kdy vám bude připadat, jako by ve vašem výtisku pár stran chybělo. Příběh se totiž posouvá tak rychle a tak moc spoléhá na čtenáře a jeho schopnosti, že přeskakuje ze scény na scénu a zanechává pouze náznaky toho, co se stalo v mezičase. To ve většině případů sice nevadí, protože tím se umocňuje ta napínavost, ale občas to bohužel nevyjde a vy máte pocit, že jste o něco vážně důležitého přišli.

Ohlédl jsem se. A v tu chvíli jsem je uviděl. Vlčí oči. Desítky. Zářily na horském svahu jako žluté drahokamy. Uvažoval jsem, co by bylo horší: vlci jdoucí v našich stopách přes poušť… nebo vlci, kteří se zastavili na okraji pouště, neboť jsou dost chytří na to, aby věděli, že nemají chodit dál. Jako kdyby věděli něco, co my ne.

Isbell zvolil i velice zvláštní styl vyprávění, ale když se and tím víc zamyslím, vlastně zvolil velice dobře. Střídá dvě hlavní postavy, Knihu a Hope. Na tom by nic tak zvláštní nebylo, ale každá postava vypráví z jiného pohledu. Kniha (ten Kniha) vypráví přímo ze svého pohledu, v první osobě, ale Hope naopak v osobě třetí. Tím se vytváří dobré rozlišení při střídání postav a skutečně se vám nikdy nemůže stát, že byste si spletli, čí kapitola je zrovna na řadě. Vždycky si tak všimnete, že se něco mění, ale zároveň to při čtení vůbec neruší.

Celkově se vážně jedná o velice dobrodružný a řádně gradující příběh, takže rozhodně od knihy získáte to, co slibuje už na první pohled a po přečtení anotace – zajímavý dystopický dobrodružný příběh o trnité cestě za přežitím. Podle slov autora by se nakonec mělo jednat o trilogii a z konce Útěku je naprosto jasné, že příběh bude ještě nějak pokračovat, nicméně musím říct, že z pokračování úplně nadšená momentálně nejsem, vlci mi stačili jednou. Ale uvidíme, třeba nás Isbell ještě překvapí.

„Pojďme už,“ promluví Rudoch. „Ať doženeme Kočku, než vyleze do těch hor sám.“
V následujících chvíli se už škrábou hrbolatým terénem a hledají stezku, o které doufají, že je odtud odvede pryč. Daleko od Hnědých košil a plukovníka Westbrooka. Daleko od života jaký donedávna žili.

Recenzi naleznete také na yoli.cz  | Knihu si můžete přidat na GoodReads.

0 komentářů:

Okomentovat

Vaše názory mě vždycky potěší, takže rozhodně v komentování neváhejte. Poprosím vás jen o to, abyste nepoužívali profil Anonymní, ale abyste se raději přihlásili pomocí nějaké účtu, nebo zvolili možnost Název/adresa URL, kde napíšete svoje jméno nebo přezdívku. :)

Pravidelní čtenáři

Používá technologii služby Blogger.

Zasílání novinek na email

Prohledejte blog

Očekávejte recenze:


Autoři