4. února 2016

AUTOPORTRÉT: Zemětřesení | Dám ti slunce - recenze

Tak tahle recenze bude složitá. Hodně složitá. Word mám otevřený už přes hodinu, vypsala jsem si celou stránku božích úryvků a přemýšlím, jestli mi blogger umožní přes tři řádky dlouhý název, protože se mi líbí hned několik variant a zatím se nemůžu rozhodnout jenom pro jednu. Až takhle moc jsem z téhle knihy rozhozená a nadšená, až takhle moc vlastně nevím, co si myslím. A za všechno může Jandy Nelsonová a její Dám ti slunce… a já jí můžu být jenom vděčná, že něco takového vůbec napsala.

Tak proto skáče? Aby aspoň na chviličku byl tím, kým býval dřív? To nejhorší, co se kdy Noahovi mohlo stát, už se mu stalo. Začal být normální. Má správný počet knoflíků. 

Dám ti slunce je už autorčina druhá kniha, se kterou jsem měla tu čest a jsem velice ráda, že jsem na Jandy Nelson nezanevřela po Nebe je všude, které na mě v podstatě žádný dojem neudělalo. Ze Slunce jsem ale tak nadšená, že bych si ho nejradši přečetla okamžitě znova. Jak to že je tedy Dám ti slunce tak výjimečné?

„Co je?“ zeptám se.
„Já do tý školy nejdu. Tam chodí akorát ujetý.“
„Ujetý?“
„Jo, ujetý cvoci. Instituce pro vopravdu ujetý se tomu říká.“
Proboha, proboha, díky, babi. Táta musí ustoupit. Já tam musím jít. Úplně ujetý lidi, co malujou! Jsem tak šťastný, že mám dojem, jako bych někde vevnitř v sobě skákal na trampolíně. Jude ne. Ta je celá zachmuřená. 

Ono prostě je, opravdu. Pokusím se to nějak (smysluplně, slibuju!) shrnout! (Vážně!)

Dám ti slunce je příběh Jude a Noaha, dvojčat s velice silným sourozeneckým poutem, kteří ale tak nějak dospívají každý sám. Oba dva jsou velice zajímavé a pestré charaktery, oba dva mají kupu problémů a oba dva se s nimi vypořádávají po svém a sám. A oba dva vyprávějí svou část příběhu samostatně. Noah a Jude se střídají ve vyprávění po velmi dlouhých kapitolách, jejich střídání je ale velice netypické. Časově na sebe totiž nijak nenavazuje. Jejich vyprávění se odehrává v jiných časech, s rozestupem několika let, a přesto smyslově všechno navazuje perfektně. Jandy Nelsonové se povedlo vytvořit skvělou vyprávěcí strukturu, ve které se čtenář nemá vůbec šanci ztratit. Tohle je na knize opravdu obdivuhodné. A právě tohle střídání postav a kombinace s časem, dodává knize na jedinečnosti. Autorka tak vytvořila extrémně dynamický příběh, který naprosto bezvadně funguje.

„To jsou blonďaté dredy, babi.“ Odpovím jí v duchu a dám si pozor, aby to bylo opravdu jen v duchu.
„Podle mě by bylo nejlepší se sebrat a vypadnout, miláčku.“                                                            
„V tom s tebou souhlasím.
Už chápete, co jsou zač ty diskrétní tiky? No dobře, tak možná ne tak úplně diskrétní.
Jenže, pro pořádek – dvaadvacet procent světové populace vidí duchy – víc než půl miliarda lidí na celém světě. (To je z toho, když má člověk za rodiče profesory. Přes výzkum jsem eso.) 


Struktura knihy ale není všechno, do té dokonalosti se zapojila velká spousta faktorů. Originalita příběhu a taková ta správnost, kdy není ani moc klišoidní, ani moc nereálný, prostě tak akorát. A samozřejmě postavy! Postavy hrály ve všem obrovskou roli, ať už ty postavy právě žijící, nebo některé už dávno mrtvé, které tak akorát něco neustále rozbíjely nebo si s Jude jenom povídaly. Celé je to vlastně o postavách a jejich vývojích a o tom, jak poznávají nejen svět a lidi kolem sebe, ale hlavně a naprosto o tom, jak poznávají sebe. A že právě při tom děláme všichni ty největší chyby, ale že i přesto jak moc chybujeme, vždycky existuje druhá, třetí, čtvrtá… šance.

Protože kdo ví? Kdo vůbec něco ví? Kdo ví, kdo tahá za nitky? Nebo co? Nebo jak? Kdo ví, jestli osud je to, jak sám sobě vypravuješ příběh vlastního života?

Díky CooBoo za poskytnutí recenzního ebooku!
Knihu si můžete objednat zde

5 komentářů:

  1. Hm... Tuhle knihu slyším/čtu doporučovat dokonce dvakrát v jednom dni, asi to nepůjde jinak a prostě si ji budu muset také přečíst. ^.^

    OdpovědětVymazat
  2. Jsem teprve na 60 stránce a kniha se mi moc líbí:)je sice taková ujetá a zvláštně napsaná, ale chválím ten "umělecký" námět.

    OdpovědětVymazat
  3. To je tak pěkný, jak jsou všichni nadšení! Jsem skoro dojatá :D Ach :)
    Hezky napsáno ;)

    OdpovědětVymazat

Vaše názory mě vždycky potěší, takže rozhodně v komentování neváhejte. Poprosím vás jen o to, abyste nepoužívali profil Anonymní, ale abyste se raději přihlásili pomocí nějaké účtu, nebo zvolili možnost Název/adresa URL, kde napíšete svoje jméno nebo přezdívku. :)

Pravidelní čtenáři

Používá technologii služby Blogger.

Zasílání novinek na email

Prohledejte blog

Očekávejte recenze:


Autoři