25. března 2016

Německo-Německo | Plán N - recenze

Dovedete si představit současný svět, ve kterém by stále existovaly dva německé státy, protože v roce 1989 k žádnému sjednocení nedošlo? Pořád by existovalo západní Německo aneb Spolková republika Německo a východní komunistické Německo čili Německá demokratická republika (jak poznamenává Simon Urban, všimli jste si, že země s „demokratická“ v názvu nikdy demokratické nejsou?) Pokud si něco takového představit skutečně nedokážete, doporučuji knihu Plán N, kde je právě tato alternativa nabídnuta.

Hlavním hrdinou je kapitán Martin Wegener z NDR, který dostane na vyřešení případ oběšeného muže, u kterého všechno naznačuje, že pachatelem byla Státní bezpečnost. Pokud by se takové podezření dozvěděl západní svět, budoucnost NDR by byla v troskách. NDR a SRN domlouvají společná jednání, která by v případě úspěchu měla vést k určité spolupráci a nic nemůže tato jednání překazit. Západní Německo by určitě nejednalo se zemí, která zabíjí své občany. Proto je Martinu Wegenerovi na pomoc vyslán ze západního Německa tamější detektiv, Richard Brendel, a společně mají tuto vraždu vyřešit. Je spolupráce dvou německých států vůbec možná? A kdo tedy muže zabil? Co když to opravdu byla Státní bezpečnost? Co by to znamenalo pro německo-německé vztahy?

Knihám o politice se docela úspěšně vyhýbám, není to úplně mé oblíbené čtivo. Na něco s politickou tematikou se ráda podívám, ale číst o ní úplně nemusím. Jakmile jsem si ale přečetla anotaci Plánu N, věděla jsem, že tuhle knihu si rozhodně přečíst chci.

Jak se už v anotaci píše, některé postavy figurovaly či do teď nějak figurují na německé politické scéně, takže by se asi docela vyplatilo, kdybych jako čtenář o ní něco věděla. Vím naprosté minimum, neznám žádná určitá jména a přesto jsem se ve čtení vůbec neztrácela. Kniha je také plná kulturních a společenských narážek, hlavně při srovnávání západních a východních poměrů. Tady už jsem byla v obraze mnohem víc, a proto dokážu porovnávání velice ocenit, protože přesně tohle udělalo knize tu správnou a zajímavou atmosféru. Pokud ale takový kulturní a společenský přehled sami nemáte a víte o tom, kniha asi není úplně pro vás, mohla by vám přijít moc matoucí a hlavně by vám nepřipadala vůbec vtipná. A to ona skutečně je.  

„Včera večer jsme byli ještě v Intershopu,“ řekl Brendel.
„Koupili jste kávu a banány?“
„Kávu a toaletní papír. Kayser na záchodě trpěl tak, že jsme se rozhodli koupit dvanáct rolí.“V EastSidu není západní toaleťák?“
„Na prezídiu není. V EastSidu je.“
„Chápu. A jak to v hotelu vypadá? Kokainové orgie a tak?“
„To by nebylo špatné. Je tam hodně Rusů, jinak průměr.“
Wegener se napil. Káva v něm dál vřela, horká stékala jícnem a v žaludku vytvořila žhavý bod. Je vyloučené, aby něco řekl o tomhle aróma. V roce 2011 se Němec nemůže bavit s Němcem o vynikající chuti pravé kávy, aniž by se ponížil, pomyslel si Wegener. Jsme národ trpaslíků, čtrnáct a půl miliónu prcků, národ scvrklých Germánů, všichni jsme pro Intershop moc malí a takoví budem pořád.
„To, co tady mají, je vyslovený šmirglpapír.“ Brendel se díval na dipslej. Téma toaletního papíru ho očividně neopouštělo. Přesýpací hodiny se otočily. „Nemusí být zrovna čtyřvrstvý. Ale takhle dřevitý!“
„Je vyrobený ze starých novin,“ řekl Wegener, další pořádný lok kávy a vrátil uzávěr Brendlovi. „Všechno je ze starých novin. NDR si utírá zadek předvčerejší propagandou. Vidíte, že politbyro je úplně neschopné ironie.“
„Politbyro má zřejmě pořádný toaletní papír.“
„Jsou to profesionální sráči.

Co se příběhu týče, je potřeba zdůraznit, že není úplně jednoduchý, ostatně s politikou není jednoduché nikdy nic. Musíte si při čtení dávat pozor na podané informace, protože přestože je kniha akční docela dost, převážně velká většina se odehrává v konverzacích. A je potřeba nenechat si nic ujít, žádná jména a poznámky, protože pak byste se mohli velice rychle ztratit.

Martin Wegener je rozhodně zajímavým hlavním hrdinou. Dost podrobně mu jako čtenáři vidíme do hlavy, do jeho myšlenek, které jsou plné ne úplně příjemných představ, a také jsme svědky vnitřních rozhovorů s jeho bývalým kolegou. Ten před nějakou dobou zmizel a Wegener ho od té doby hledá. Tyto vnitřní rozhovory pomáhají Martinovi v životě a při vyšetřování, kdy právě díky imaginárnímu kolegovi Martin nejednou na něco přijde.

Plán N je skutečně komplikované a značně drsné čtení. Při jeho čtení je potřeba brát v potaz, že to skutečně není žádná odpočinková četba, ale že je potřeba plné soustředění. A pokud se nezaleknete politiky a drsnějších scén, máte možnost si přečíst skutečně zajímavý a povedený příběh z alternativní současnosti, kdy budete strašně vděční a šťastní, že něco takového se nás naštěstí už netýká (a doufejme, že snad už ani nebude).

Název: Plán N 
Autor: Simon Urban
Série: ---
Díl: ---
Vydání: 2012
Překlad: Jana Zoubková
Nakladatelství: Odeon
Počet stran: 432

4 komentáře:

  1. Politika není úplně můj šálek čaje a je fakt, že ani vyloženě drsné knihy až tak nevyhledávám (říkám poté, co čtu asi třetí detektivku v řadě. Něco nesedí. Ehm.), tahle kniha mě ale fakt zaujala :) Hlavně námětem. Díky moc za zajímavý tip, jen si možná pro jistotu před čtením doplním ty historické souvislosti :)

    OdpovědětVymazat
  2. Drsnější knihy mi vůbec nevadí, naopak, ale ta politika mě maličko děsí - asi bych se snadno ztratila. Nicméně mě kniha strašně zaujala a možná si ji někdy v časech většího klidu - abych se mohla pekelně soustředit - zkusím alespoň půjčit. Díky za parádní tip! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Není zač, jsem ráda, že kniha zaujala! ;)

      Vymazat

Vaše názory mě vždycky potěší, takže rozhodně v komentování neváhejte. Poprosím vás jen o to, abyste nepoužívali profil Anonymní, ale abyste se raději přihlásili pomocí nějaké účtu, nebo zvolili možnost Název/adresa URL, kde napíšete svoje jméno nebo přezdívku. :)

Pravidelní čtenáři

Používá technologii služby Blogger.

Zasílání novinek na email

Prohledejte blog

Očekávejte recenze:


Autoři