15. října 2016

Byl to ale pořádný HUMBOOK!

V sobotu se konal v Praze první ročník literárního festivalu HUMBOOK. A určitě to znáte, když se něco koná poprvé... něco se pokazí, na něco se zapomene, zkrátka se teprve postupně hledají chybičky, které se postupně plánují opravit v dalších letech. Humbook  žádné opravy nepotřebuje. 


Ne že bych neměla ráda Eragona a neobdivovala Christophera Paoliniho, ale na jeho autogramiádě už jsem byla a jeho knihy jsem naposled četla už před pár lety. A mám doma u rodičů hardbackové verze... to by se mi vozit nikam vážně nechtělo. Takže pro mě byla největším humbookovým lákadlem Ruta Sepetysová. A protože jsem z jejich knih a z ní samotné naprosto nadšená, tak se předem omlouvám, že tady bude lehce přerutováno. Ale víte co? Ničeho nelituju! 

Ruta Sepetys měla do Prahy přijet už před nějakou dobou, ale z její návštěvy sešlo a já jsem si to akorát smutně škrtala v diáři. Tentokrát to ale vyšlo. A dokonce ne jednou! CooBoo nás pozvalo na takové speciální předhumbookové setkání, takže jsme se jakožto blogerky a redakce CooBoo s Rutou potkali už ve čtvrtek. Už jenom za tu hodinu a kousek, co jsme s ní seděli v kavárně, jsme všichni dospěli k závěru, že je Ruta naprosto boží a že bychom si ji tu nejradši nechali (proběhl nám hlavou i nápad ohledně naklonování, když tam Ruta po sobě zanechala skleničku). A samozřejmě jsme si nikdo nenechal ujít ani její sobotní besedu na samotném Humbooku. Pokud někdo v publiku před besedou neměl u sebe knihu, protože stále ještě pochyboval, jestli si má nějakou Rutinu knihu pořídit, při jejím povídání urychleně dospěl k závěru, že ji potřebuje. Skutečně spousta lidí se postupně vykrádala nebo posílala své potomky, ať ji zajdou rychle koupit. 
Ruta je hlavně neskutečně milá osoba, která je naprosto nadšená z toho, jaký zájem o její knihy ale i celkově o knihy jako takové všichni máme. A rozhodně se prý vrátí! (Třeba to naklonování příště vyjde!)


A co jsme se od Ruty všechno dozvěděli? 
- že V šedých tónech je příběh jejího otce, Potrhaná křídla její matky 
- že přes dvacet let pracovala v hudebním průmyslu a zastupovala nejrůznější rockové kapely 
- že pracuje na příběhu ze španělského prostředí z dob Frankovy diktatury
- že uvažuje o tom, že napíše knihu z českého prostředí! 
- že čínský překlad V šedých tónech je trochu upravený, protože si nechtějí znepřátelit své ruské sousedy
- že si zahrála drobnou roličku ve filmu podle V šedých tónech
- že by byla strašně ráda, kdyby bylo jméno překladatele na titulní straně spolu se jménem autora knihy
- že její nakladatel by byl rád, kdyby něco napsala společně s Elizabeth Weinovou
- že by ráda potkala J. K. Rowlingovou
- že se zvažuje, že by Sůl moře zfilmovali; dva scénáristé, kteří mají na svědomí scénář filmu Hvězdy nám nepřály, si Sůl moře vybrali a pracují na prvním konceptu scénáře... přes telefon, jeden bydlí v New Yorku, druhý v LA a nechtějí se při komunikaci vidět :D

A jaká je její rada pro všechny, kteří zvažují psaní? "Take the expected and make it unexpected."


Na Humbooku se toho ale každopádně dělo ještě mnohem více!
Mohli jste si vyzkoušet jednu z únikových her (z nás by rozhodně dobří detektivové nebyli), vyzkoušet psaní na stroji či zahrát pukec. A to mluvím jen o doprovodném programu! 

V hlavních sálech se celý den něco dělo! Konaly se besedy s fantasy autory, samozřejmě s Paolinim a Rutou, a v tom menším sále, nebo teda spíš takovém výklenku, se konaly workshopy, jako například Jak se dělá kniha či překladatelské oříšky. Tam Petr Eliáš, Veronika Volhejnová a Romana Bičíková prozradili, jak se dostali k překládání, čím chtěli být jako malí a jaká jsou úskalí, ale krásy překládání (a že může být na první pohled strašně nefér, když vám možnost přeložit super věc vyfoukne vlastní sestra, ale jak se to nakonec může obrátit ve společnou práci). 

Humbook se skutečně povedl. A už teď jsem upřímně zvědavá, koho nám nakladatelé přivezou příští rok a jakého programu se dočkáme. Vůbec by mi nevadilo, kdyby se přesunul do trochu větších prostor, nebo do alespoň lépe ovzdušněných, ale už teď můžu říct, že se nemůžu dočkat. 

3 komentáře:

  1. Ja bych spise byla rada, kdyby nektere tyto akce nebyly vzdycky jenom v Praze :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Anoooo, naklonujeme si Rutu! Jsem pro!
    (mimochodem, na té poslední fotce koukám teda fakt vyděšeně :D)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vyděšeně? Fakt? Já to tam nevidím :D

      Vymazat

Vaše názory mě vždycky potěší, takže rozhodně v komentování neváhejte. Poprosím vás jen o to, abyste nepoužívali profil Anonymní, ale abyste se raději přihlásili pomocí nějaké účtu, nebo zvolili možnost Název/adresa URL, kde napíšete svoje jméno nebo přezdívku. :)

Willinda


Pravidelní čtenáři

Používá technologii služby Blogger.

Zasílání novinek na email

Prohledejte blog

Očekávejte recenze:

Mluv by Laurie Halse Anderson

Autoři