15. října 2016

Byl to ale pořádný HUMBOOK!

V sobotu se konal v Praze první ročník literárního festivalu HUMBOOK. A určitě to znáte, když se něco koná poprvé... něco se pokazí, na něco se zapomene, zkrátka se teprve postupně hledají chybičky, které se postupně plánují opravit v dalších letech. Humbook  žádné opravy nepotřebuje. 


Ne že bych neměla ráda Eragona a neobdivovala Christophera Paoliniho, ale na jeho autogramiádě už jsem byla a jeho knihy jsem naposled četla už před pár lety. A mám doma u rodičů hardbackové verze... to by se mi vozit nikam vážně nechtělo. Takže pro mě byla největším humbookovým lákadlem Ruta Sepetysová. A protože jsem z jejich knih a z ní samotné naprosto nadšená, tak se předem omlouvám, že tady bude lehce přerutováno. Ale víte co? Ničeho nelituju! 

Ruta Sepetys měla do Prahy přijet už před nějakou dobou, ale z její návštěvy sešlo a já jsem si to akorát smutně škrtala v diáři. Tentokrát to ale vyšlo. A dokonce ne jednou! CooBoo nás pozvalo na takové speciální předhumbookové setkání, takže jsme se jakožto blogerky a redakce CooBoo s Rutou potkali už ve čtvrtek. Už jenom za tu hodinu a kousek, co jsme s ní seděli v kavárně, jsme všichni dospěli k závěru, že je Ruta naprosto boží a že bychom si ji tu nejradši nechali (proběhl nám hlavou i nápad ohledně naklonování, když tam Ruta po sobě zanechala skleničku). A samozřejmě jsme si nikdo nenechal ujít ani její sobotní besedu na samotném Humbooku. Pokud někdo v publiku před besedou neměl u sebe knihu, protože stále ještě pochyboval, jestli si má nějakou Rutinu knihu pořídit, při jejím povídání urychleně dospěl k závěru, že ji potřebuje. Skutečně spousta lidí se postupně vykrádala nebo posílala své potomky, ať ji zajdou rychle koupit. 
Ruta je hlavně neskutečně milá osoba, která je naprosto nadšená z toho, jaký zájem o její knihy ale i celkově o knihy jako takové všichni máme. A rozhodně se prý vrátí! (Třeba to naklonování příště vyjde!)


A co jsme se od Ruty všechno dozvěděli? 
- že V šedých tónech je příběh jejího otce, Potrhaná křídla její matky 
- že přes dvacet let pracovala v hudebním průmyslu a zastupovala nejrůznější rockové kapely 
- že pracuje na příběhu ze španělského prostředí z dob Frankovy diktatury
- že uvažuje o tom, že napíše knihu z českého prostředí! 
- že čínský překlad V šedých tónech je trochu upravený, protože si nechtějí znepřátelit své ruské sousedy
- že si zahrála drobnou roličku ve filmu podle V šedých tónech
- že by byla strašně ráda, kdyby bylo jméno překladatele na titulní straně spolu se jménem autora knihy
- že její nakladatel by byl rád, kdyby něco napsala společně s Elizabeth Weinovou
- že by ráda potkala J. K. Rowlingovou
- že se zvažuje, že by Sůl moře zfilmovali; dva scénáristé, kteří mají na svědomí scénář filmu Hvězdy nám nepřály, si Sůl moře vybrali a pracují na prvním konceptu scénáře... přes telefon, jeden bydlí v New Yorku, druhý v LA a nechtějí se při komunikaci vidět :D

A jaká je její rada pro všechny, kteří zvažují psaní? "Take the expected and make it unexpected."


Na Humbooku se toho ale každopádně dělo ještě mnohem více!
Mohli jste si vyzkoušet jednu z únikových her (z nás by rozhodně dobří detektivové nebyli), vyzkoušet psaní na stroji či zahrát pukec. A to mluvím jen o doprovodném programu! 

V hlavních sálech se celý den něco dělo! Konaly se besedy s fantasy autory, samozřejmě s Paolinim a Rutou, a v tom menším sále, nebo teda spíš takovém výklenku, se konaly workshopy, jako například Jak se dělá kniha či překladatelské oříšky. Tam Petr Eliáš, Veronika Volhejnová a Romana Bičíková prozradili, jak se dostali k překládání, čím chtěli být jako malí a jaká jsou úskalí, ale krásy překládání (a že může být na první pohled strašně nefér, když vám možnost přeložit super věc vyfoukne vlastní sestra, ale jak se to nakonec může obrátit ve společnou práci). 

Humbook se skutečně povedl. A už teď jsem upřímně zvědavá, koho nám nakladatelé přivezou příští rok a jakého programu se dočkáme. Vůbec by mi nevadilo, kdyby se přesunul do trochu větších prostor, nebo do alespoň lépe ovzdušněných, ale už teď můžu říct, že se nemůžu dočkat. 
9. října 2016

Jak jsem zapomněla na narozeniny blogu

1. října měl blog oslavit už šesté narozeniny. A já na něj, na chudáčka, zapomněla. Říkala jsem si sice dopředu, že něco připravím, ale konkrétně v tu sobotu jsem si na to prostě nevzpomněla. Jsem hlava děravá, já vím. A pravdou je, že jsem zrovna měla vážně jiné starosti, s Bětkou z Listárny jsme zrovna běžely desetikilometrový závod. :D

Teď jsem si ale vzpomněla! A dokonce mám pro vás i něco připraveného... a je to samozřejmě soutěž! 

A jelikož blog slaví už šesté narozeniny, (teda, šest let je už fakt hodně, co? :D) mám pro vás celkem šest knih. A všechny je získá jeden výherce, ať je ta soutěž pořádná. ;)

2. října 2016

Sůl moře dává hlas naléhavým příběhům

Existují historické momenty, které se opakovaně zpracovávají knižně a filmově a které všichni známe. A pak jsou tu velké události, o kterých ví málokdo, ale o kterých by všichni vědět měli. A přesně takový moment z naší historie se ukrývá v novince Ruty Sepetysové – Sůl moře.

V Soli moře se představí čtyři postavy (a jedna z nich nemusí být neznámá, pokud jste četli V šedých tónech). Joana, Emilia, Florian a Alfred. Každý z nich má své cíle a mnoho tajemství, ale jejich cesty se té osudné zimy roku 1945 střetnou a naprosto nevyhnutelně ovlivní. 

Víc vám k ději rozhodně neprozradím, sama jsem vůbec netušila, do čeho jdu. Jen jsem se strašně nemohla dočkat, až si přečtu další knihu Ruty Sepetysové, která mě už Šedými tóny i Potrhanými křídly naprosto uchvátila. Teď tu už jakou dobu koukám na poloprázdnou stránku a přemýšlím, co bych vlastně měla ke knize napsat. Víří to ve mně pocity, které se ne a ne utřídit tak, aby z nich vznikla kloudná myšlenka. 


Fotka uživatele My Books - My Loves.
Willinda


Pravidelní čtenáři

Používá technologii služby Blogger.

Zasílání novinek na email

Prohledejte blog

Očekávejte recenze:

Mluv by Laurie Halse Anderson

Autoři