29. listopadu 2017

Návrat k nejednomu netvorovi | Nejtemnější kouty

Každý máme nějaký ten tajemný kout mysli, který neradi otevíráme sami sobě, natož pro někoho dalšího. Tessa o tom ví hodně. Když jí bylo devět, hrála s kamarádkou Callie důležitou roli při soudním procesu se sériovým vrahem, kterému se říkalo Netvor. Po procesu Tessa odjela žít k babičce, ale po deseti letech se vrací, protože její otec umírá a ona se ho rozhodne naposledy navštívit. Vrací se i k Netvorovi, protože ví, že se ani jedna s Callie tenkrát nezachovaly správně, hlavně se k němu ale vrací všichni, protože umírá další dívka, která zapadá do řady jeho obětí… jenže Netvor sedí už deset let za mřížemi.

Jsem čtenář, který zápletku a tajemství detektivní knihy odhalí často dost brzy a následně napjatě čeká, jak ji autor zabalil do textu a jak ji bude odhalovat. Nejtemnější kouty se mi ale odhalit nepovedlo. Prostě ne. Jasně, měla jsem tipy a nápady, ale byly tak strašně moc mimo, až se za to úplně stydím. Nejtemnější kouty jsou totiž mnohem hlubší a propracovanější, než se na první pohled zdají. Svojí komplexností bych je dokonce přirovnala ke Zmizelé od Gillian Flynnové a dovolím si tvrdit, že se jí v mnohém vyrovnávají. Zvráceností určitě.

6. listopadu 2017

Ostrov, mapy, mýty a dívka | Dívka z inkoustu a hvězd

V listopadu vychází kniha s nádhernou (žlutou!) obálkou. Kniha se jmenuje Dívka z inkoustu a hvězd a napsala ji Kiran Millwood Hardgrave. Vybraným návštěvníkům festivalu Humbook se poštěstilo a dostalo se k nispeciální předvydáníDívka z inkoustu a hvězd je hodně zvláštní kniha a nepřekvapují mě rozporuplné recenze, které na ni vídám.  

Jestli jsi kartograf, aktuální polohu hvězd určitě znáš. 
To mě táta naučil hned ze začátku. Hvězdy jsou nejdávnější a nejpřesnější mapy. Poví ti, kde jsi, lépe než kompas – koneckonců vidí všechno z ptačí perspektivy. Když se je naučíš číst, nikdy se neztratíš 

Kniha vypráví o ostrově jménem Joya a jeho obyvatelích žijících pod nadvládou guvernéra Adoriho, vypráví o třináctileté Isabelle, dceři kartografa, která sní o tom, že jednou prozkoumá celý ostrov, i Zapomenuté území. A vypráví o pátrání po guvernérově dceři, ke kterému se Isabelle v převlečení za chlapce přidá. Nevypráví ale jenom o tom, jde taky o osud celého ostrova a všech jeho obyvatel. 

Dívka z inkoustu a hvězd není vlastně vůbec komplikovaná kniha. Naopak, jak příběh, hrdinové i pointa jsou značně jednoduché. Složitější je se do příběhu dostat, začátek totiž není úplně ideální. Zasvěcení čtenáře do společnosti a vysvětlení tamějších způsobů není komplexní. V podstatě celou první polovinu knihy jsem tak měla pocit, že mi něco zásadního uniklo, přestože jsem četla dost pozorně. Následně sice začalo všechno zapadat dohromady, ale zmatený začátek to už nezachránilo. Autorce se ale povedlo dost zajímavé řešení konce. To je hodně nápadité a rozhodně značně nevídané.  

Rozhodně ale autorce nemůžu upřít zajímavý styl psaní. Až po dočtení Dívky jsem zjistila, že Hargraveová píše hlavně poezii (Dívka je její první publikovaná próza) a v tu chvílí mi to bylo jasné... celý text je takový plynulý, lehce lyrický, povznášející. Vlastně dost dobře čitelný a to obzvlášť pro děti.  

Dívka z inkoustu a hvězd je totiž kniha pro děti a je to na ní hodně vidět. To sice není vůbec nic špatného, jen v tomto konkrétním případě je to taková kniha, která ale není zároveň i pro starší čtenáře. Pokud tedy máte mladšího sourozence, tak deset až dvanáct let starého, který má rád dobrodružné knihy, doporučte mu Dívku z inkoustu a hvězd, jedná se o docela milé dobrodružné čtení. 


Název: Dívka z inkoustu a hvězd
Autor: Kiran Millwod Hargrave
Série: ---
Díl: ---
Vydání: 2017
Překlad: Kryštof Herold
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 232
 Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Fragment!
8. října 2017

Druhý ročník festivalu HUMBOOK!

Možná jste na Humbook už značně alergičtí, přece jenom se objevuje na sociálních sítích dost často a v následujících dnech se bude objevovat nepřeberné množství různých reportů. A možná taky ne, možná jste tam včera byli a vážně skvěle jste si celý den užili. A možná taky ne a akorát vás zajímá, jak to tam vypadalo, kdo tam všechno byl a co se tam dělo.


18. září 2017

Není hrdina jako hrdina | My ostatní tu prostě žijem

Psaní Patricka Nesse jsem si hodně oblíbila. Jako každý autor má svůj styl psaní, ale rozhodně u něj nemůžeme tvrdit, že by jeho knihy byly jak přes kopírák a že by neuměl vymyslet něco úplně nového. Asi jsem ještě nečetla několik knih od jednoho autora, které by se tak strašně moc lišily. My ostatní tu prostě žijem je toho zářným důkazem.  

Kapitola první, v níž se posel Nesmrtelných zjeví v překvapivé podobě a pokusí se pro sebe nalézt tělesnou schránu. Poté co jím byl pronásledován hlubokým lesem, setkává se hipster Finn se svým osudem.

Toho dne, kdy jako poslední spatříme hipstera Finna živého, ležíme rozvalení na Palouku a debatujeme o lásce a žaludcích.

3. září 2017

Život bez všech možných kravinek | Doppler

Doppler je velice pilný norský muž. Od pondělí do pátku pilně chodí do práce, pilně se stará o své dvě děti a pilně pečuje o svou manželku. Jednoho dne ale při výletě spadne z kola a jak tak leží sám na zemi, všechno se pro něj změní. Fyzicky se mu nic nestane, žádné trvalé zranění, ale uvědomí si, že takhle už dál žít skutečně nechce. Dojde mu, že se nechce starat o rekonstrukci koupelny a všechny kraviny, co s tím souvisí, že ho rozčilují synovy dětské pořady, které sleduje pořád dokolečka, a že ho vážně nebaví všechny drobnosti a starosti života mezi lidmi. Proto se Doppler sebere a odejde. Odejde do lesa, kde si postaví stan a rozhodne se žít si podle svého společně s malým losem Bongem.

Doppler je velice, velice absurdní kniha. Tak absurdní, že jsem dlouho po dočtení rozmýšlela a vlastně možná stále ještě rozmýšlím, zda se mi vlastně vůbec líbila. Dochází mi ale, že právě ta absurdita jí celé dodává to správné kouzlo. Celé je to totiž strašně nepředstavitelné a šílené.

28. srpna 2017

Blíží se druhý ročník festivalu HUMBOOK!



Loni v říjnu vypukla v knižním světě velká věc! Svoji tradici pod taktovkou Albatrosmedia odstartoval knižní festival HUMBOOK! A jelikož se jednalo o úspěšnou akci, bude se konat i letos! HUMBOOK je totiž festival knih, co hýbou světem! 


Znovu se můžete těšit na zahraniční i české autory a besedy a autogramiády s nimi, na programu jsou i besedy s překladateli (loňská debata o překladatelských oříšcích byla skvělá), na programu je i položka Harry Potter 20 let, na kterou se rozhodně přijdu podívat, a určitě plánuju prozkoumat i další doprovodný program (hodlám se zastavit v tetovacím koutku).

Upřímně ale letos na Humbook nejdu kvůli pozvaným autorům, četla jsem akorát jednu knihu Jenny Hanové (už zkrátka nejsem cílovka), ale možná se podívám na besedu s Ladislavem Ziburou, ten vypadá jako velmi zajímavý chlapík. Spíš mě zajímá to všechno okolo. A taky atmosféra a doprovodný program. Jen doufám, že tam nebude úniková hra, tam jsme loni strašně pohořely. :D 
Jak to vypadalo na HUMBOOKu loni


25. srpna 2017

K cestě do vesmíru je potřeba hlavně nutella! | Kosmonaut z Čech

Šum kolem Kosmonauta z Čech mě při vydání neminul. Za prvé pracuju v knihkupectví, takže něčemu takovému vážně neuniknu, a za druhé se Kosmonaut a jméno Jaroslava Kalfaře objevovalo hojně i na sociálních sítích a nejen těch knižních. Nicméně já jsem docela dlouho odolávala, protože se mi z nějakého důvodu do knihy vůbec nechtělo. Teď ale vůbec nechápu, proč tomu tak bylo. Kosmonaut z Čech představuje přesně to, co mám na knihách ráda.
 
Chtěl jsem, aby základní potřeby lidské existence – utišení hladu, zdraví, láska – na sebe vzaly podobu drobného ovoce, které bychom mohli sázet a sklízet. Ale kdo by vlastnil plantáže a kdo by sklízel? Chtěl jsem, aby se kosmický prach shlukl kolem hliněných hnízd s agresivitou sršňů, aby plodil a vyvíjel se a splýval a vytvořil svou vlastní planetu s obyvateli podobnými lidem, kteří by jezdili v autech podobných autům. Možná kdyby existoval takový svět šedých stínů – odraz, napodobenina celého toho lidského experimentu – mohli bychom se na něj konečně podívat s odstupem a poučit se. Důkaz.
30. června 2017

Zákon je pruda, ale dá se obejít | Paní půlnoci

Nedávno vyšla v češtině nová kniha Cassandry Clareové a pokud se těšíte, že se odprostila od světa lovců stínů a napsala (konečně) něco úplně jiného, musím vás zklamat. Clareová se tohoto světa evidentně jen tak nevzdá, dokonce má naplánované ještě další série a další doprovodné povídky… Jaká ale byla Paní půlnoci?

Paní půlnoci má hodně pomalý rozjezd. Nějakých 120 až 150 stánek trvá, než se do všeho pořádně začtete a pořádně vás to chytí. U jakékoli jiné knihy byste si mohli říkat, že to už bude skoro půlka knihy pryč… u Paní půlnoci to ale rozhodně neplatí. 120 stran je asi její čtvrtina. Jedná se totiž značně objemnou knihu, z Clareové se nám stává trochu grafomanka. Za pomalý rozjezd nemůže případná čtenářova neznalost světa lovců stínů (v tomhle ohledu se autorce daří svět popsat pořádně pro nové čtenáře a zároveň neotravně pro ty staré), ale spíš jakási potřeba rozvést strašně moc linek tak, aby se do nich čtenář pořádně dostal a orientoval se. Sice nakonec dávají všechny smysl a mají svůj důvod, ale přeci jenom to vážně dlouho trvá a je jich až zbytečně moc.

„Přivezu oře,“ nabídl se. „Toužím se proletět.“
„A dodržuj povolenou rychlost!“ Zařval Julián, než Mark zmizel za rohem budovy.
„Pojedou po obloze, Juliáne,“ připomněla mu Emma. „Tam žádná povolená rychlost neplatí.“
26. června 2017

Všechno nejlepší Harry!


Harry Potter dneska slaví! Slaví dvacet let od prvního vydání Kamene mudrců… a já nějak nemůžu uvěřit, že už je to dvacet, skutečně dvacet let! Pravda, už taky nejsem nejmladší :D

Možná už jsem někdy vyprávěla, jak jsem se dostala k Harrymu Potterovi, ale aby to bylo hezky oficiální a takové slavnostnější, přidala jsem se k několika dalším bloggerům a Albatros Media a moje první setkání s Harry Potterem jsem s nimi natočila.


Na další videa se můžete podívat tady.

Jak možná někteří víte, už pěknou řádku let dělám vedoucí na letním dětském táboře a loni jsme si i tam hráli na kouzelný svět Harryho Pottera a řeknu vám, užívala jsem si to víc než děti. :D


Kromě toho, co jsem říkala ve videu, mě momentálně mrzí ještě jedna věc, že nejsem doma u rodičů, nesedím s taťkou u televize a že nekoukáme společně na Kámen mudrců. Ale ono to přijde, jak nás znám, do konce roku stihneme všechny díly minimálně dvakrát. :) 
Přeju všechno nejlepší nejen Harrymu, ale i nám všem, protože nezapomínejme na slova samotné Rowlingové: Hogwarts will allways be there to welcome you home.
A já si jdu číst, ani nemusíte hádat co. :)
2. června 2017

Je vůbec potřeba být perfektní?

Psaní Báry Šťastné mám upřímně ráda. Příjemné, milé, vtipné, nápadité, chytré a jakoby mi mluvilo přímo z duše. Jasně, vůbec nejsem v podobné životní fázi jako Bára, ale přeci jenom se v jejím vyprávění nacházím. A pokud se zrovna náhodou nenacházím, tak se každopádně dobře bavím. Dobrá tak akorát je už její třetí kniha a je rozhodně lepší, než popisuje její název.

V první knize Bára hledala důvody, proč může být šťastná i s malým písmenkem. V té druhé sbírala odvahu a teď ukazuje, že ne vždycky musí být perfektní, že není potřeba se srovnávat s ostatními, ale že je důležité být hlavně pro sebe dobrá tak akorát.

18. května 2017

Závěr snové trilogie | Třetí stříbrná kniha snů

Knihy Kerstin Gierové jsou pro mě naprosto jasný čtením. Neoplývají sice literární kvalitou a Třetí stříbrná kniha snů je ze všech asi nejslabší, přesto je to to správně oddechové čtení, ke kterému se vždycky ráda obrátím. Obzvlášť, když není dořešeno hned několik závažný i méně závažných, ale zato vtipných problémů, a netrpělivě čekám na odhalení blogerky Secrecy!

7. března
Ach lidi! JEDNOU si člověk přispí a stane se NĚCO takového. To není fér. Víte, že bych se přetrhla, abych vám mohla naservírovat všechny skandály a historiky co nejčerstvější…

Liv Silberová má hned několik problémů, které potřebuje vyřešit: některé se týkají jejího přítele, některé rodiny a nadcházející svatby její maminky… a některé se týkají snů. Sny totiž hrají v jejím životě důležitou roli, přece jenom v nich umí doslova chodit! A taky se v nich odehrávají zajímavé věci… a všechno se blíží k velkému závěru!

Klika se pohnula. Jemné černé a rudé šupinky se ve světle zatřpytily, ještěrka se protahovala, rozmotala svůj ocas a otevřela oči. 
„Nejsi ani trochu kýčovitá,“ řekla jsem, jako vždy uchvácena její krásou. Když jsem svoje dveře uviděla poprvé, byla ještěrka ještě z mosazi a mnohem menší než teď. O přátelském pomrkávání ani nemluvě a nikdy se nepohnula. Teď po dveřích lezla nahoru a dolů a uvelebila se na jednom místě, aby mohla vykonat funkci kliky, když jsem opravdu chtěla vyjít ven.

Závěr knihy a potažmo celé série ale bohužel nečekejte nijak závratný. Dokonce se vám spíš asi líbit nebude, protože to vážně není povedená část příběhu.
Třetí stříbrná kniha snů má těch much hned několik. A občas nad ní budete celkově kroutit hlavou, protože se v některých situacích Liv chová vážně hloupě. Vadí nám ale tolik trochu hloupá hlavní hrdinka a trochu hloupá kniha, když je to takové příjemné a milé oddechové čtení? Já osobně něco takového u oddychového čtení přímo očekávám. Nejdůležitější je, aby mě to bavilo a abych se dobře odreagovala. A to se u závěrečného dílu snové trilogie přesně stalo. A není vůbec vyloučeno, že si čtení celé série brzy zopakuju, protože přesně vím, jak příjemný pocit ve mně její čtení vyvolá. Už teď se dost těším. 


Název: Třetí stříbrná kniha snů
Autor: Kerstin Gierová
Série: Stříbrná
Díl: třetí
Vydání: 2017
Překlad: Tereza Pecáková
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 394
Za poskytnutí knihy děkuji mnohokrát nakladatelství CooBoo! 
8. května 2017

Vítejte v Pomezí!

Už jste někdy zažili imerzivní divadlo? Divadlo, ve kterém se můžete volně pohybovat, na všechno sahat, kde platí jen dvě pravidla (nepřekážet hercům v cestě a mluvit jen na vyzvání)? Projekt Pomezí takovýhle zážitek nabízí. A my jsme se rozhodly, že vám o něm řekneme něco víc.


Pomezí je městečko v lužických horách, nacházíme se zde někdy kolem dvacátých či třicátých let minulého století, zrovna v době, kdy vrcholí slavnost jeřabin a do města přijíždí cizinec. Máte zhruba dvě a půl hodiny na to, abyste přišli na kloub všem záhadám, které se týkají nejen Pomezí, ale i jeho obyvatel. Máte k dispozici tři rozlehlá patra opuštěného domu, spoustu dopisů, dokumentů a fotek. Je na vás, jak čas využijete a jestli si zvládnete poskládat dohromady střípky toho, co se tady děje.



Hanka: Bětko, čím tě Pomezí nalákalo k první návštěvě?
Bětka: Já jsem se o tom dozvěděla někdy z kraje roku, básnil o tom kamarád ze střední, od kterého bych zrovna divadelní tip nečekala. Byl opravdu nadšený a mně se navíc dost líbil ten koncept, kdy si to prostě můžeš projít sama. Taky jsem hned věděla, že ty se mnou půjdeš.
Hanka: To je pravda, jsem pro každou špatnost. :) A taky protože klasické divadlo je sice hodně fajn, ale na něco takhle zvláštního jsem vážně zvědavá. A rozhodně nelituju.
23. dubna 2017

Může být něco víc...? | recenze

Kdy jste naposledy četli knihu, po jejímž dočtení byste se zmohli tak akorát na „Co to k sakru bylo?“ Knihu, která by vám strašně zamotala hlavu, a vy byste vůbec nevěděli, co si vlastně máte myslet… a to nejen o knize, ale taky o sobě a celé lidské společnosti? A nejen protože by ve vás vyvolala extrémně silné pocity, ale protože by zároveň byla tak strašně šílená, že byste prostě nevěděli, co dál… Chybí vám taková kniha ve vašem životě? Pak rozhodně sáhněte po novince Patricka Nesse: Něco víc.

Poprvé není obloha čistě modrá. Mraky. Veliké a nadýchané. Veliké, nadýchané a černé mraky se ženou oblohou.
Seth nevěří vlastním očím. „To jako v pekle prší?“

Šestnáctiletý Seth už toho má všeho dost. Je zoufalý a osamělý…. A topí se. Doslova. A ne náhodou. Sám od sebe se zvedl, došel na pláž, vlezl do vody… a už z ní nevylezl. Tam jeho příběh ale zdaleka nekončí. Seth totiž procitl. Ale ne na pláži nebo v nemocnici. Probudil se na betonovém chodníčku před domem. Před domem v Anglii, kde před pár lety bydlel s rodiči a bratrem, než se přestěhovali do Spojených států. A nikde nikdo. Opravdu. Celá vesnice je prázdná, nikde není živá duše… a počasí se trochu zbláznilo. Je tohle posmrtný život? Ocitl se Seth v pekle?

Tuhle otázku si položil několikrát. Přece jenom se ocitl na známém místě za velice podivných okolností… teda jestli berete smrt jako podivnou okolnost. Každopádně je to celé hodně, hodně divné, toho si je Seth vědom. Ale je přece jenom po smrti, tak co by se něčemu divil.
9. dubna 2017

#Nessorozec v Praze & Volání netvora

Netvor se zjevil těsně po půlnoci. Tak jako to netvoři obvykle dělávají.

Patrick Ness se před námi v Praze zjevil v úterý 28. března kolem jedné hodiny odpolední. Sice nevím, jestli je to jeho obvyklý čas na zjevování, ale rozhodně jsem velice ráda, že se objevil. Měla jsem totiž s dalšími bloggerkami (jak Patrick sám poznamenal, vypadalo to, že v české knižní blogosféře nefigurují mužské postavy, omlouváme se pánové :D) možnost zúčastnit se setkání s autorem trilogie Chaos, My ostatní tu prostě žijem, novinky Něco víc a nově vydaného Volání netvora. Večer jsme se poté zúčastnili v rámci Febiofestu i filmové premiéry Volání netvora, po které následovalo pokřtění knihy za přítomnosti Patricka Nesse. A já tímto znovu mnohokrát děkuji nakladatelství Slovart za pozvání!


Na besedě s Patrickem jsme se dozvěděli, že:
3. dubna 2017

Kolik je potřeba důvodů? | 13 reasons why

Hello, boys and girls. Hannah Baker here. Live and in stereo.
No return engagements. No encore. And this time, absolutely no requests.
I hope you´re ready, because I´m about to tell you the story of my life. More specifically, why my life ended. And if you´re listening to these tapes, you´re one of the reasons why.

Takhle začínají kazety, které se jednoho dne objevily Clayovi zabalené v krabici od bot a bez zpáteční adresy před domem. Hannah ve třinácti částech vypráví příběh svého života a hlavně proč svůj život ukončila. Co s tím má Clay společného? Hannah se mu sice hodně líbila, pracovali spolu v kině a chodili spolu do školy, ale nikdy spolu nic neměli… nebo snad jo? Provedl Clay něco?

Jestli něco provedl a jak zapadá do Hannina příběhu, se může dozvědět pouze tak, že si poslechne všech třináct stran kazet. Což se pro něj stane velice náročné, Hannah toho má co říct opravdu dost… a nejedná se o moc pěkné věci.

V každé fázi života je člověk velice křehký tvor, i když už jsme dávno dospělí a jistí sami sebou, cokoliv nás může naprosto rozhodit. Období střední školy je v tomhle ale kritické. Tam se hledáme, tam sami sebe utváříme. A může to dopadnout velice dobře… a nebo taky vůbec ne. Hodně totiž záleží na prostředí a na atmosféře, ve které se všechno děje. A na lidech okolo nás. Všechno je vždycky o lidech, kteří nás obklopují.

13 reasons why je kniha Jaye Ashera, která je na světě už pěknou řádku let. Dávno vyšla dokonce i v češtině (ale pokud o ní v českém vydání nevíte, radši si ji ani nehledejte, mohli byste se dost leknout). A skoro stejně tak dlouho už o ní vím a chci si ji přečíst. Čekala jsem jen na ten správný podnět. Spuštění seriálové podoby mi tento impuls zařídilo.

Hannah ve svém vyprávění přivádí svůj život na pravou míru. Říká pravdu. Po škole totiž kolovaly dost zajímavé drby, které se velice rychle šířily. Hanně tak vytvořily lehce nechvalnou pověst a nikdo se potom už nedivil ničemu dalšímu, co se o ní povídalo. Ke všemu ale existuje i další strana vyprávění, stejně tak jako další strany kazety. A právě takového vyprávění se Hannah ujala před svou smrtí. A ujala se toho velice pečlivě a upřímně, nevynechala vůbec nic. A své vyprávění zanechala lidem, kterých se týkalo, aby se s ním vypořádali po svém. A na nás je, abychom se vypořádali s velice silnou, realistickou a hlavně skutečně skvěle napsanou knihou.


Jay Asher napsal velice kontroverzní knihu i na dnešní dobu, kdy asi většina máme pocit, že už nás jen tak něco nepřekvapí a nezaskočí. Ale ono ne, stále nás může cokoliv naprosto zaskočit. A proto jsou knihy jako 13 reasons why ohromně důležité. Nejsou jenom o zážitku z příběhu, aby nás z něj mrazilo a držel nás v napětí, kdo se ještě na kazetách objeví a co měl s Hanninou sebevraždou společného. A přestože jsou takové knihy i velice dobře napsané a po technické stránce jim vlastně ani nejde co vytknout, hrají i další důležité role v našich životních zkušenostech. Máme si z nich něco odnést. Z 13 reasons why si toho každý odnese strašně moc. Tahle útlá kniha toho má v sobě vážně hodně a dopad může být obrovský. Bylo to totiž aktuální dávno před samotnou knihou, v době jejího vydání, teď. A bude to aktuální i za hodně dlouhou dobu, protože takové lidské příběhy jen tak nezmizí. A proto jsou knihy jako 13 reasons why extrémně důležité.

Název: 13 reasons why
Autor: Jay Asher
Série: ---
Díl: ---
Vydání: 2007
Překlad: ---
Nakladatelství: Penguin Books
Počet stran: 288
19. března 2017

Dobro a zlo, taková slabá slova | Divoká píseň

Zrůdy a zrůdičky velký i malý,
vás by si, dětičky, k večeři daly.
Korsaji zubatí s ostrými drápy,
vyschlí a kostnatí budou tě trápit.
Malchaji, malchaji, hrozný to zjev,
smrtícím úsměvem sajou ti krev.
Sunaji s očima jak z černé tuši,
vísničku zahrají, vezmou ti duši.
Zrůdy a zrůdičky velký a malý,
vás by si, dětičky, k večeři daly.

Victoria Schwabová se na literární scéně fantasy představila před několika lety útlou knihou The Near Witch a od té doby pravidelně produkuje další skvělé knihy (například Temnější tvář magie je skvělým příkladem). Osobně už ani nečtu anotace a jenom její jméno na obálce mě ke knize přiláká. A proto byla Divoká píseň obrovské překvapení… něco takového jsem totiž skutečně nečekala. Byla to totiž jedna velká jízda!

Žiju ve světě, kde stíny mají zuby.
Vítejte ve městě Verity. Verity je rozděleno na severní a jižní části, mezi kterými už nějakou dobu panuje příměří a v každé části platí odlišná pravidla. Na severu vládne pevnou rukou Callum Harker a málokdo by se mu kdy odvážil vzepřít, na jihu sice velí Henry Flynn, ale není to tak pevná a obávaná vláda jako na severu… na jihu vládne spíš chaos. Přestože mají Callum a Henry velice odlišné přístupy k vedení města, jedno platí všude: zákaz vycházek po setmění. Po setmění totiž vylézají příšery a ty rozhodně nerozlišují oběti podle místa pobytu, u nich se jedná vždycky o jasný a jednoduchý cíl. Vlivem různých faktorů ale postupně dochází k problémům a příměří je na spadnutí. Jak s tím ale souvisí dcera Calluma Harkera a syn Henryho Flynna? Oba čekají osudy, které si pro sebe oni sami rozhodně nepředstavovali, ale ani jeden s tím nemůže v podstatě nic udělat… jsou do všeho až moc zamotaní a problémy Verity a troskotajícího příměří se týkají obou. Budou se držet svých předurčených rolí?


Divoká píseň střídá dva vypravěčské pohledy: Augusta Flynna z jihu a Kate Harkerovou ze severu. Oba jsou velice odlišní, vyrůstali v různém prostředí a s velice různými rodičovskými modely, ale i tak si v mnohém rozumí. Jejich vyprávění jsou odlišná stejně jako oni samotní a přesto si k čtenáři najdou cestu oba dva. Kate je ta drsná a zbrklá, August milý, mírnější, ale rozhodně ne nějaký slaboch, naopak. A jakmile se jejich cesty protnou, objeví se i velice vtipné a trefné dialogy, které rozhodně pobaví. Mezi nimi to totiž funguje, tvoří povedený vypravěčský pár a autorka jejich pohledy střídá v těch správných momentech. Nudit se totiž rozhodně nebude. A přestože jedna verze anotace slibuje jakési převyprávění Romea a Julie, nic takového nečekejte. Na to jsou August a Kate až moc dobře vytvořenými postavami a Divoká píseň úplně jiným typem příběhu.   

Dobro a zlo, taková slabá slova. Příšerám byly lidské ideály ukradené. Fakta mluvila jasně. Na Jihu vládl chaos, na Severu pořádek. Sice vykoupený strachem a krví, ale pořád aspoň nějaký.

Každopádně napětí je v knize celkově opravdu hodně. Ano, jedná se o velice dobrodružnou knihu, ale to není všechno. Victoria Schwabová to umí správně podat. Ví, jak řádně napnout čtenáře, jak napsat fungující scény, pořádně napínavý, propracovaný a tak akorát komplikovaný příběh, ve kterém nehrozí, že byste se ztráceli. A to všechno opřede tou správnou tajemnou atmosférou, která celou knihu správně zabalí a propojí dohromady.
Pokud jste jméno Victorie Schwabové zatím neslyšeli a máte rádi fantasy, tak vám rozhodně radím, abyste tento nedostatek ihned napravili. Schwabová se rozhodně stává stabilní známkou kvality.


Název: Divoká píseň
Autor: Vicotira Schwabová
Série: Divoká píseň
Díl: první
Vydání: 2017
Překlad: Magdaléna Stárková
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 336
Za poskytnutí recenzního ebooku děkuji mnohokrát CooBoo! 
17. ledna 2017

Devět planet, dvě postavy a jeden proud | Čáry života - recenze

Veronica Rothová napsala další knihu! A svět se na ni celý třese, protože je to přece jenom autorka veleúspěšné Divergence (která stále patří k mým velice oblíbeným sériím)! Tentokrát vytvořila příběh odehrávající se daleko ve vesmíru, mezi devíti planetami a hlavní postavy jsou dvě hned od samého začátku. Prosím, Čáry života jsou tu!

Vítejte na devíti planetách, které jsou propojené proudem, na němž funguje nejen technika, ale který lidem dává různé dary, schopnosti. Každá planeta je něčím významná, na každé se žije úplně jinak, ale každá má své orákulum, kterému se zobrazují vize s budoucností. Orákula jsou proto velice cenná. Akosova matka je orákulem na jedné planetě, všichni si jí váží a obdivují ji, ale pro něj a jeho sourozence Elija a Cisi je to prostě jen jejich matka. Jako jejich matka ale nemůže zasáhnout do útoku nepřátelského národa Šotetů na jejich dům, kteří si přišli pro dvě její děti, následující orákulum a Akose, který je svým osudem propojen s vládnoucím rodem Šotetů. Jako orákulum totiž ví, že některé věci se stát prostě mají…

Mohlo by to být horší, říkala jsem si. Jsi naživu.

Čáry života jsou velice zvláštní knihou. Velice těžko se mi aspoň lehce shrnuje, o čem vlastně je, protože je toho v ní tolik, že to lehce prostě nejde. Není to úplně útlá kniha, takže je dobře, že se toho v ní děje hodně, aby nebyl čas na nudu, ale kvantita zde převyšuje kvalitu. Celé je to moc komplikované, moc zamotané a nesourodé, a jelikož si zde autorka vymyslela opravdu strašná jména, která si u vedlejších postav prostě nezapamatujete, tak i dost zmatené. Najednou dojde k nějakému významnému odhalení, ale vy prostě nevíte, koho se týká. (Do příštího dílu budu ráda, když budu vědět, kdo je Cyra a Akos.)


Hlavním tahounem celé série je rozhodně vztah právě mezi Cyrou a Akosem. A ten se jí popsat povedl… postupné oťukávání, pošťuchování, které vede k hezkému a upřímnému vztahu. Čáry života se snaží být i dost o něčem jiném, ale oni prostě zabírají strašně moc místa. A jsou to jediné scény, které jsou upřímně zábavné. Oni dva jsou jediné dobře propracované postavy, obzvlášť Cyra, která za celou knihu urazí pořádnou cestu, kterou se Rothové povedlo i dobře popsat.

„Těžko říct, co je v životě správné,“ řekla. „Děláme, co můžeme, ale co opravdu potřebujeme, to je slitování.“

Rothová umí napsat dramatickou a akční scénu, těch je tu hned několik, milostné scény jí jdou taky, ale to všechno okolo? To už taková sláva vážně není. A občas jsem se zastavila i nad pár logickými nesrovnalostmi (je vězněn několik dní, ale peníze mu v kapse pořád zůstaly, to je trochu divný?). Ukousla si moc velké sousto. Nápad je to vlastně dobrý, ale snažila se toho tam nacpat tak strašně moc, až to nedrží pohromadě. A je to škoda, protože se to čte docela dobře a nedostanete se do takové fáze, že byste se nudili. Jen by to chtělo méně komplikací a jasnější jména. 

Název: Čáry života
Autor: Veronica Rothová
Série: Čáry života
Díl: první
Vydání: 2017
Překlad: Tomáš Bíla
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 424
Za poskytnutí recenzního ebooku děkuji mnohokrát CooBoo! 

Pravidelní čtenáři

Používá technologii služby Blogger.

Zasílání novinek na email

Prohledejte blog

Očekávejte recenze:


Autoři