3. září 2017

Život bez všech možných kravinek | Doppler

Doppler je velice pilný norský muž. Od pondělí do pátku pilně chodí do práce, pilně se stará o své dvě děti a pilně pečuje o svou manželku. Jednoho dne ale při výletě spadne z kola a jak tak leží sám na zemi, všechno se pro něj změní. Fyzicky se mu nic nestane, žádné trvalé zranění, ale uvědomí si, že takhle už dál žít skutečně nechce. Dojde mu, že se nechce starat o rekonstrukci koupelny a všechny kraviny, co s tím souvisí, že ho rozčilují synovy dětské pořady, které sleduje pořád dokolečka, a že ho vážně nebaví všechny drobnosti a starosti života mezi lidmi. Proto se Doppler sebere a odejde. Odejde do lesa, kde si postaví stan a rozhodne se žít si podle svého společně s malým losem Bongem.

Doppler je velice, velice absurdní kniha. Tak absurdní, že jsem dlouho po dočtení rozmýšlela a vlastně možná stále ještě rozmýšlím, zda se mi vlastně vůbec líbila. Dochází mi ale, že právě ta absurdita jí celé dodává to správné kouzlo. Celé je to totiž strašně nepředstavitelné a šílené.


Možná jsou to jenom moje předsudky a neznalost, ale není sakra v Norsku zima? Proto mě velice překvapuje, že tak dlouho Doppler žije v lese ve stanu a vůbec mu nevadí měnící se počasí. Jasně, pořádná podložka a spacák udělají své, ale stejně i z vlastní zkušenosti vím, že je prostě v noci zima (a to i v létě). A jeho způsob obživy? Vždyť on vlastně převážně konzumuje losí maso a mléko, které si získal hodně zvláštní dohodou s chlapíkem z obchodu. A co teprve jeho rodina! Ne že by jí bylo úplně jedno, jaký životní styl si Doppler, otec a manžel, zvolil, ale že by to nějak výrazně řešili? Kdepak, tatík teď prostě žije v lese, takže když má na starosti děti, jsou s ním v lese, a když má žena potřeby, dojde si za ním do stanu. A to není všechno (o vztahu s Bongem radši ani nebudu začínat) co je na knize pro mě naprosto nepochopitelné.  Celá je zkrátka taková. Naprosto vyšinutá.

Ale víte co… proč ne? Možná jsem prostě jenom přízemní a zvyklá na určitý způsob života. V životě jsem nebyla v Norsku a nečetla jsem žádné norské reakce na knihu, takže třeba to absurdní připadá jenom mě.

Hlavní totiž je, co všechno na zamyšlení Doppler přináší. Pořád přemýšlím nad jeho volbou a docházím k závěru, že ho vlastně chápu. Chtěl mít klid. Od práce, od lidí, od všeho. Dostal ho. A musí to být naprosté bájo! (Já jsem na něco takového naprostý srab.) Neznačí se náhodou dobrá a zajímavá kniha náhodou tím, že ji po dočtení prostě nemůžete pustit z hlavy a že vůbec netušíte, co si o ní myslíte? Protože přesně tohle přináší Doppler. Spoustu naprosto absurdních podnětů, které ale vychází z konvencí naší často taky dost absurdní společnosti. Navíc je to ještě velice vtipné a dost příjemně se to čte. Takže asi tak. Jen mě značně děsí, co přijde v dalších dílech… může to vůbec být ještě šílenější? 

Název: Doppler
Autor: Erlend Loe
Série: Doppler
Díl: první
Vydání: 2017
Překlad: Kateřina Krištůfková
Nakladatelství: Plus
Počet stran: 159
 Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Kniha Zlín!

1 komentář:

  1. Mně to přišlo celkem legit... Jasně, v Norsku je zima, ale Norové jsou otužilejší než my ;) Nevim no, jsou knížky, které mi přišly na hlavu mnohem víc než tohle.

    OdpovědětVymazat

Vaše názory mě vždycky potěší, takže rozhodně v komentování neváhejte. Poprosím vás jen o to, abyste nepoužívali profil Anonymní, ale abyste se raději přihlásili pomocí nějaké účtu, nebo zvolili možnost Název/adresa URL, kde napíšete svoje jméno nebo přezdívku. :)

Pravidelní čtenáři

Používá technologii služby Blogger.

Zasílání novinek na email

Prohledejte blog

Očekávejte recenze:


Autoři