My books - My loves: března 2017

19. března 2017

Dobro a zlo, taková slabá slova | Divoká píseň

14:21

Zrůdy a zrůdičky velký i malý,

vás by si, dětičky, k večeři daly.

Korsaji zubatí s ostrými drápy,

vyschlí a kostnatí budou tě trápit.

Malchaji, malchaji, hrozný to zjev,

smrtícím úsměvem sajou ti krev.

Sunaji s očima jak z černé tuši,

vísničku zahrají, vezmou ti duši.

Zrůdy a zrůdičky velký a malý,

vás by si, dětičky, k večeři daly.

Victoria Schwabová se na literární scéně fantasy představila před několika lety útlou knihou The Near Witch a od té doby pravidelně produkuje další skvělé knihy (například Temnější tvář magie je skvělým příkladem). Osobně už ani nečtu anotace a jenom její jméno na obálce mě ke knize přiláká. A proto byla Divoká píseň obrovské překvapení… něco takového jsem totiž skutečně nečekala. Byla to totiž jedna velká jízda!

Žiju ve světě, kde stíny mají zuby.

Vítejte ve městě Verity. Verity je rozděleno na severní a jižní části, mezi kterými už nějakou dobu panuje příměří a v každé části platí odlišná pravidla. Na severu vládne pevnou rukou Callum Harker a málokdo by se mu kdy odvážil vzepřít, na jihu sice velí Henry Flynn, ale není to tak pevná a obávaná vláda jako na severu… na jihu vládne spíš chaos. Přestože mají Callum a Henry velice odlišné přístupy k vedení města, jedno platí všude: zákaz vycházek po setmění. Po setmění totiž vylézají příšery a ty rozhodně nerozlišují oběti podle místa pobytu, u nich se jedná vždycky o jasný a jednoduchý cíl. Vlivem různých faktorů ale postupně dochází k problémům a příměří je na spadnutí. Jak s tím ale souvisí dcera Calluma Harkera a syn Henryho Flynna? Oba čekají osudy, které si pro sebe oni sami rozhodně nepředstavovali, ale ani jeden s tím nemůže v podstatě nic udělat… jsou do všeho až moc zamotaní a problémy Verity a troskotajícího příměří se týkají obou. Budou se držet svých předurčených rolí?

Divoká píseň střídá dva vypravěčské pohledy: Augusta Flynna z jihu a Kate Harkerovou ze severu. Oba jsou velice odlišní, vyrůstali v různém prostředí a s velice různými rodičovskými modely, ale i tak si v mnohém rozumí. Jejich vyprávění jsou odlišná stejně jako oni samotní a přesto si k čtenáři najdou cestu oba dva. Kate je ta drsná a zbrklá, August milý, mírnější, ale rozhodně ne nějaký slaboch, naopak. A jakmile se jejich cesty protnou, objeví se i velice vtipné a trefné dialogy, které rozhodně pobaví. Mezi nimi to totiž funguje, tvoří povedený vypravěčský pár a autorka jejich pohledy střídá v těch správných momentech. Nudit se totiž rozhodně nebude. A přestože jedna verze anotace slibuje jakési převyprávění Romea a Julie, nic takového nečekejte. Na to jsou August a Kate až moc dobře vytvořenými postavami a Divoká píseň úplně jiným typem příběhu.

Dobro a zlo, taková slabá slova. Příšerám byly lidské ideály ukradené. Fakta mluvila jasně. Na Jihu vládl chaos, na Severu pořádek. Sice vykoupený strachem a krví, ale pořád aspoň nějaký.

Každopádně napětí je v knize celkově opravdu hodně. Ano, jedná se o velice dobrodružnou knihu, ale to není všechno. Victoria Schwabová to umí správně podat. Ví, jak řádně napnout čtenáře, jak napsat fungující scény, pořádně napínavý, propracovaný a tak akorát komplikovaný příběh, ve kterém nehrozí, že byste se ztráceli. A to všechno opřede tou správnou tajemnou atmosférou, která celou knihu správně zabalí a propojí dohromady.

Pokud jste jméno Victorie Schwabové zatím neslyšeli a máte rádi fantasy, tak vám rozhodně radím, abyste tento nedostatek ihned napravili. Schwabová se rozhodně stává stabilní známkou kvality.