16. července 2018

Vítejte v hotelu Deucalion... | Nikdyuš

Morrigan Crowová prožila svých jedenáct let života v ústraní. Její otec je sice významným politikem, ale ona je prokletá. Narodila se totiž v ten nejnejšťastnější den a patří na seznam prokletých dětí. Kvůli kletbě, kterou je Morrigan postihnuta, se má za to, že může za všechna neštěstí, katastrofy a úmrtí v širokém okolí… a hlavně že zemře v den svých jedenáctých narozenin, v podvečer Nejposlednějšího dne starého věku a tím bude její kletba ukončena. Celá rodina je smířena s jejím osudem a popravdě se vlastně těší, až se prokleté příbuzné zbaví a oni nebudou spojováni s kletbou a nebudou muset po Morrigan napravovat katastrofy nebo se za ně omlouvat. K velkému překvapení všech, i samotné Morrigan, stejně jako ostatní děti dostane na Dni předkládání nabídek nabídku do učení. Ne jednu, jak bývá zvykem, ani ne dvě, kterou dostávají mimořádně nadané děti, ale rovnou čtyři. Morrigan sice věděla, že žádnou nabídku přijmout nemůže, protože Nejposlednější den starého věku se blíží… přesto osud to nakonec udělat jinak a jednu z nabídek přijala. A získala tím vše, po čem celý život toužila: přátelé, rodinu a hlavně budoucnost, o které si může rozhodnout sama. Nabídka ale nezaručuje, že se do učení Divínské společnosti, jedné ze škol v Nikdyuši, v tajném ale svobodném světě, skutečně dostane. A tak se musí Morrigan snažit, aby prošla všemi zkouškami a o tu svobodnou budoucnost nepřišla.

Nikdyuš je debutový první díl dětské fantasy série a najdete v něm všechno, co by taková kniha měla mít. Zajímavou hlavní postavu, dobrou zápletku s několika zvraty, promyšlený a naprosto krásný magický svět a spoustu napětí a zábavy! Vítejte v hotelu Deucalion…

„Utáhni si pás, Morrigan Crowová. A ať budeš dělat cokoliv, nezavírej oči.“
„A co se stane, když je zavřu?“
„Přijdeš o všechnu legraci.“

A že to pořádná legrace byla! Townsendová dokázala totiž napsat lehce švihlou, ale zároveň dost famózní knihu, která je zároveň velmi zábavná, přestože je jejím hlavním motivem smrt. K tomu všemu je to  kniha pro děti! V Nikdyuši funguje magie ale trochu jinak, než byste očekávali. Na Vánoce spolu soupeří Santa Claus a Vánoční královna, v hotelu pracuje maxikočka a upíří trpaslík a každý má nějaký svůj grif, díky kterému umí něco navíc. Magické je v Nikdyuši hlavně prostředí, které se vám rozhodně dostane pod kůži.

„Hmm. A říkala jste, že z něj jde hrůza?“
„Ta jde ze všech. Dokonce i když vytvoříte nějaký hezký stín, jako třeba kotě, změní se v lidožravého tygra nebo v něco takového. Jako kdyby se snažily, aby z nich šla hrůza.“
„To dává smysl.“
Morrigan to překvapilo. „Opravdu?“
„Stíny jsou stíny, slečno Crowová.“ V očích se mu odráželo měsíční světlo. „Chtějí být temné.“

Kniha má i skvělý spád a rozhodně nepřichází nějaké nudné části, je to prostě jedná velká jízda od začátku až do konce. A vy si budete akorát celou dobu přát, abyste taky mohli cestovat pomocí deštníku a mohli se ubytovat v Deucalionu a poznat jeho krásu. Nikdyuš je kniha pro děti, ale rozhodně si ho užijí i dospělí, je totiž knihou, která vás rozhodně nezklame v žádném věku.

Nechci Nikdyuš přirovnávat s Harrym Potterem, protože nechci v podstatě každou knihu s mladým hrdinou a nějakou tou magií, učením a zloduchem zařazovat k Harry Potterovi. Jenom ale poznamenám, že Nikdyuš má rozhodně ambice a kvality na to, aby to dotáhl hodně daleko a věřím, že nás i Morrigan Crowovou čeká mnoho báječných dobrodružství.

„Pochopitelně se nemůže ukázat v něčem zeleném,“ prohlásil Jack. „Významné veřejné osobnosti by o V8nocích měly vyhlížet nestranně, to patří k dobrým mravům. Ale kdybys měla mozek, uvědomila by sis, že strýc Joviš i já dáváme přednost elegnaci a vybraným způsobům před nevkusnými projevy spotřebního myšlení. Santa Claus je jen kapitalistický zazobanec s dobrým reklamním týmem. Vánoční královna má styl.“


Název: Nikdyuš
Autor: Jessica Townsendová
Série: Nikdyuš
Díl: první
Vydání: květen 2018
Překlad: Vladimír Medek
Nakladatelství: Albatros
Počet stran: 464
 Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Albatros!
10. června 2018

Příběhový vyslanec | Žaloba


„Než aby se snažil uprchnout ze Severní Koreje, rozhodl se spisovatel Bandi raději udělat ze svého díla jakéhosi vyslance, byť při tom nasazuje vlastní život. Nepochybně věří, že úsilí zvnějšku může otrockou společnost, v níž žije, přetvořit rychleji než úsilí zevnitř. Při předávání svého rukopisu Bandi podotkl, že i kdyby se jeho povídky podařilo vydat jen v Jižní Koreji, stačilo by mu to. Toto dílo je však třeba vnímat jako upřímnou a naléhavou prosbu o to, aby se na represivní režim Severní Koreje upřely zraky celého světa.“

Žaloba od záhadného autora Bandiho, představuje jedinečný čtenářský zážitek. Jedná se totiž o zakázané a propašované příběhy ze Severní Koreje! Kdy se naskytne taková příležitost? Možná už bohužel nikdy…

Žalobě najdete celkem sedm povídek s různými postavami a odehrávající se na různých místech,  jednotlivé povídky na sebe nijak nenavazují, nejsou svým pokračováním. Přesto mají spoustu společného. Nejen onu zprávu, kterou se čtenáři snaží předat, ale hlavně onu pulzující atmosféru, která z celé Žaloby dělá velmi naléhavé čtení, které vám opravdu nedá spát. 

Žalobě nelze přistupovat jako k naprosto drsné knize, která by popisovala něco jednoznačně ohavného. Ano, něco strašného sice popisuje, ale je k tomu přistupováno velmi obyčejně. Sice je patrný autorův kritický názor a jeho značně kritické myšlenky, ale všechno ostatní, postavy a situace, do kterých se dostávají, popisuje vlastně velmi obyčejně. Cílem povídek je vyprávět životní příběhy obyčejných lidí a ukázat čtenářům prostředí, ve kterém  žijí. A to se knize daří na výbornou.

Teď zní kniha nejspíš jako značně depresivní čtivo, ale svým způsobem vlastně není. I v takovém prostředí si lidé najdou místo pro štěstí, lásku a smích. A stejně tak si tyto emoce našly svou cestu i do knihy. Žaloba tak není jenom něco naprosto kritického a naprosto depresivního, co by vám dělalo problémy číst. Jedná se o silný zážitek se vším všudy, se všemi možnými emocemi. 
Žaloba donutí přemýšlet nejen o tamějších lidech a jejich životech, které se, doufám, podaří brzy nějak zlepšit, ale také donutí přemýšlet o našich vlastních životech a o situaci, ve které žijeme my a zda vlastně taky nežijeme v bublině…

Důležité je si ale pamatovat, že Žaloba není žádný dystopická fikce. Tohle je realita, ve které žije skoro 26 miliónů obyvatel.

Tak znělo celé prohlášení obžaloby. Obhajoba se nekonala. Kdokoli by chtěl hájit protirevoluční živel, jenž narušil klidný život lidu, obratem sám usedl na lavici obžalovaných, hned vedle toho, jejž hájil. Diváci dobře věděli, jak soudní procesy v této zemi probíhají – nikdo obhajobu ani nečekal.


Název: Žaloba
Autor: Bandi
Série: ---
Díl: ---
Vydání: 2018
Překlad: David Petrů
Nakladatelství: Plus
Počet stran: 260
 Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Plus!
3. března 2018

Co znamená být člověkem? | Replika


Lauren Oliverová patří mezi mé oblíbené autorky. Získala si mě už hodně dávno knihou Before I Fall (v češtině vyšlo jako Chvíle před koncem v roce 2011), kterou rozhodně doporučuju. Od té doby přibylo na jejím kontě několik knih, včetně dystopické série Delirum, dobrodružného thrilleru Panika a mysteriózních Zmizelých dívek. Jak je vidět, Oliverová se rozhodně nezaměřuje pouze na jeden žánr a tvoří velice rozmanité texty. A Replika není žádnou výjimkou. Replika je totiž tak trochu sci-fi a jedno velké psycho.  

Repliku jste už určitě zaznamenali, je to jeden z těch více propagovaných titulů, který za to sice rozhodně stojí, jen je ale potřeba nemít až tak vysoká očekávání, abyste si knihu skutečně užili. Rozhodně je to kniha, která zaujme už na první pohled. Přiláká totiž nejen výraznými barvami obálky (ať žije žlutá!), ale taky svým způsobem provedení. Kniha má totiž dvě části, protože je příběh vyprávěn z různých pohledů dvou hlavních hrdinek. To sice není vlastně tak neobvyklé, nicméně zde to má zajímavé technické řešení. Každá dívka má svou půlku knihy a vy si sami můžete vybrat, jak Repliku budete číst. Přečtete si nejdřív celou Gemmu a potom celou Lyru? Nebo začnete Lyrou a potom si přečtete Gemmu? Anebo začnete jednou z dívek a budete jejich pohledy střídat po kapitolách? To všechno je zcela na vás, máte k tomu dokonce dvě záložky! Ať už si způsob čtení vyberete jakýkoli, rozhodně vás čeká velice povedený a velmi napínavě sepsaný čtenářský zážitek.


Lyra a Gemma jsou stejně staré dívky, ale každá vyrůstala v úplně jiném prostředí. Gemma přísně opatrována bohatými rodiči, protože má vážné zdravotní komplikace, chodí sice normálně do školy, kde nepatří mezi populární dívky a nehrnou se k ní zástupy nápadníků, ale žije v normálním světě; Lyra je oproti tomu pod dohledem lékařů, výzkumníků a zdravotních sester v Havenském institutu odstřihnuta od okolního světa.  V Havenu jsou takových jako ona tisíce, všichni jsou předmětem výzkumu… všichni jsou repliky. Jakou spojitost mají obě dívky? Jak si k sobě najdou cestu? Za jakým účelem se vlastně v Havenu provádí výzkum a odkud na něj proudí peníze? To jsou všechno otázky, které v průběhu čtení vyvstanou. Taky se objeví mnohem větší a důležitější otázky, které budou evidentně příběh provázet i pokračování: Co to vlastně znamená být člověkem? Co z nás dělá lidi? Jedná se o vážně důležité otázky, které jsou neustále aktuální a nad kterými by se měli vážně všichni zamyslet.


Oliverová napsala hodně zajímavou knihu. Nejen díky sci-fi námětu a provedení, důležitý je v Replice motiv lidství a lidskosti. Jasně, je to fikce, a ještě k tomu sci-fi, to ale rozhodně neznamená, že si z takového příběhu nemůžeme odnést nic zásadního pro náš vlastní život. Právě díky těm důležitým otázkám a myšlenkám se dostává autorka k podstatě problému, na jehož základě donutí čtenáře přemýšlet a vytvářet si vlastní názory a myšlenky. Za to jsem Lauren Oliverové hodně vděčná, nikomu nevnucuje svůj názor, ale dává čtenářům náměty a prostor k přemýšlení, a o tom má čtení být. Sice si to trochu zkazila napasovaným románkem u obou dívek, ale jinak je to zabalené do napínavého a dobře napsaného příběhu, který rozhodně bude bavit.

Název: Replika

Autor: Lauren Oliver
Série: Replika
Díl: první
Vydání: 2018
Překlad: Romana Bičíková
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 456
 Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství CooBoo!
29. listopadu 2017

Návrat k nejednomu netvorovi | Nejtemnější kouty

Každý máme nějaký ten tajemný kout mysli, který neradi otevíráme sami sobě, natož pro někoho dalšího. Tessa o tom ví hodně. Když jí bylo devět, hrála s kamarádkou Callie důležitou roli při soudním procesu se sériovým vrahem, kterému se říkalo Netvor. Po procesu Tessa odjela žít k babičce, ale po deseti letech se vrací, protože její otec umírá a ona se ho rozhodne naposledy navštívit. Vrací se i k Netvorovi, protože ví, že se ani jedna s Callie tenkrát nezachovaly správně, hlavně se k němu ale vrací všichni, protože umírá další dívka, která zapadá do řady jeho obětí… jenže Netvor sedí už deset let za mřížemi.

Jsem čtenář, který zápletku a tajemství detektivní knihy odhalí často dost brzy a následně napjatě čeká, jak ji autor zabalil do textu a jak ji bude odhalovat. Nejtemnější kouty se mi ale odhalit nepovedlo. Prostě ne. Jasně, měla jsem tipy a nápady, ale byly tak strašně moc mimo, až se za to úplně stydím. Nejtemnější kouty jsou totiž mnohem hlubší a propracovanější, než se na první pohled zdají. Svojí komplexností bych je dokonce přirovnala ke Zmizelé od Gillian Flynnové a dovolím si tvrdit, že se jí v mnohém vyrovnávají. Zvráceností určitě.

6. listopadu 2017

Ostrov, mapy, mýty a dívka | Dívka z inkoustu a hvězd

V listopadu vychází kniha s nádhernou (žlutou!) obálkou. Kniha se jmenuje Dívka z inkoustu a hvězd a napsala ji Kiran Millwood Hardgrave. Vybraným návštěvníkům festivalu Humbook se poštěstilo a dostalo se k nispeciální předvydáníDívka z inkoustu a hvězd je hodně zvláštní kniha a nepřekvapují mě rozporuplné recenze, které na ni vídám.  

Jestli jsi kartograf, aktuální polohu hvězd určitě znáš. 
To mě táta naučil hned ze začátku. Hvězdy jsou nejdávnější a nejpřesnější mapy. Poví ti, kde jsi, lépe než kompas – koneckonců vidí všechno z ptačí perspektivy. Když se je naučíš číst, nikdy se neztratíš 

Kniha vypráví o ostrově jménem Joya a jeho obyvatelích žijících pod nadvládou guvernéra Adoriho, vypráví o třináctileté Isabelle, dceři kartografa, která sní o tom, že jednou prozkoumá celý ostrov, i Zapomenuté území. A vypráví o pátrání po guvernérově dceři, ke kterému se Isabelle v převlečení za chlapce přidá. Nevypráví ale jenom o tom, jde taky o osud celého ostrova a všech jeho obyvatel. 

Dívka z inkoustu a hvězd není vlastně vůbec komplikovaná kniha. Naopak, jak příběh, hrdinové i pointa jsou značně jednoduché. Složitější je se do příběhu dostat, začátek totiž není úplně ideální. Zasvěcení čtenáře do společnosti a vysvětlení tamějších způsobů není komplexní. V podstatě celou první polovinu knihy jsem tak měla pocit, že mi něco zásadního uniklo, přestože jsem četla dost pozorně. Následně sice začalo všechno zapadat dohromady, ale zmatený začátek to už nezachránilo. Autorce se ale povedlo dost zajímavé řešení konce. To je hodně nápadité a rozhodně značně nevídané.  

Rozhodně ale autorce nemůžu upřít zajímavý styl psaní. Až po dočtení Dívky jsem zjistila, že Hargraveová píše hlavně poezii (Dívka je její první publikovaná próza) a v tu chvílí mi to bylo jasné... celý text je takový plynulý, lehce lyrický, povznášející. Vlastně dost dobře čitelný a to obzvlášť pro děti.  

Dívka z inkoustu a hvězd je totiž kniha pro děti a je to na ní hodně vidět. To sice není vůbec nic špatného, jen v tomto konkrétním případě je to taková kniha, která ale není zároveň i pro starší čtenáře. Pokud tedy máte mladšího sourozence, tak deset až dvanáct let starého, který má rád dobrodružné knihy, doporučte mu Dívku z inkoustu a hvězd, jedná se o docela milé dobrodružné čtení. 


Název: Dívka z inkoustu a hvězd
Autor: Kiran Millwod Hargrave
Série: ---
Díl: ---
Vydání: 2017
Překlad: Kryštof Herold
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 232
 Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Fragment!
8. října 2017

Druhý ročník festivalu HUMBOOK!

Možná jste na Humbook už značně alergičtí, přece jenom se objevuje na sociálních sítích dost často a v následujících dnech se bude objevovat nepřeberné množství různých reportů. A možná taky ne, možná jste tam včera byli a vážně skvěle jste si celý den užili. A možná taky ne a akorát vás zajímá, jak to tam vypadalo, kdo tam všechno byl a co se tam dělo.


18. září 2017

Není hrdina jako hrdina | My ostatní tu prostě žijem

Psaní Patricka Nesse jsem si hodně oblíbila. Jako každý autor má svůj styl psaní, ale rozhodně u něj nemůžeme tvrdit, že by jeho knihy byly jak přes kopírák a že by neuměl vymyslet něco úplně nového. Asi jsem ještě nečetla několik knih od jednoho autora, které by se tak strašně moc lišily. My ostatní tu prostě žijem je toho zářným důkazem.  

Kapitola první, v níž se posel Nesmrtelných zjeví v překvapivé podobě a pokusí se pro sebe nalézt tělesnou schránu. Poté co jím byl pronásledován hlubokým lesem, setkává se hipster Finn se svým osudem.

Toho dne, kdy jako poslední spatříme hipstera Finna živého, ležíme rozvalení na Palouku a debatujeme o lásce a žaludcích.

Pravidelní čtenáři

Používá technologii služby Blogger.

Zasílání novinek na email

Prohledejte blog

Očekávejte recenze:


Autoři